Snížit počet sebevražd o jednu třetinu – to je hlavní cíl Národního akčního plánu prevence sebevražd pro roky 2020 až 2030. V rámci čtyř strategických cílů jsou v něm rozpracovány jednotlivé úkoly, díky nimž by se mělo kýženého stavu dosáhnout. Jde například o ztížení přístupu k některým prostředkům sebevraždy, dostupnost pomoci, intervenčních služeb a léčby, školení pracovníků, kteří mohou sebevražednost ovlivnit (vedle zdravotníků a sociálních pracovníků například učitelé, novináři či zaměstnanci železnic) nebo destigmatizace a informovanost široké veřejnosti. Naplňování plánu by měla hlídat Národní rada pro duševní zdraví, v jejímž čele je premiér, což by mělo zajistit spolupráci všech potřebných rezortů. Na problematiku by přitom mělo během nadcházejících deseti let jít podle plánu skoro 300 milionů korun.

 

„Každá sebevražda je tragickou událostí. Ročně si v České republice vlastní rukou vezme život na 1300 osob, v průměru tedy každý den alespoň tři lidé. Tím sebevražda jako příčina úmrtí ve smutných statistikách násobně předčí dopravní nehody,“ uvádí v preambuli strategického dokumentu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Akční plán přitom reaguje na neklesající míru sebevražednosti a dosavadní absenci národního strategického dokumentu. Hlavním cílem tak je v souladu s dokumentem Organizace spojených národů Sustainable Development Goals snížit do roku 2030 sebevražednost o jednu třetinu. Mělo by tak být dosaženo stavu, kdy člověk procházející krizí s možným sebevražedným jednáním bude včas identifikován (např. sebediagnostikou, za pomoci blízkých či záchytem rizika ve službách) a bude moci využít spektrum dostupných kontaktních nebo vzdálených služeb.

Mezi klíčové oblasti patří omezování dostupnosti prostředků k vykonání sebevraždy, zodpovědnější práce médií při informování o problematice sebevražd, dostupnost služeb pro osoby se zvýšeným rizikem spáchání sebevraždy, školení a vzdělávání, zajištění léčby na důkazech a dostupnosti krizové intervence, zajištění služeb pro pozůstalé, obecné zlepšení povědomí, osvěta a destigmatizace, výzkum a sběr dat a zajištění dohledu a koordinace aktivit v oblasti výzkumu a prevence sebevražd.

Mohlo by vás zajímat

Jak je na první pohled patrné, jde o problematiku multidisciplinární a meziresortní. Plán proto stanoví jednotlivé strategické cíle, které se dále dělí do specifických cílů a opatření, u kterých je vždy uvedena zodpovědnost za jejich naplňování. Stanoveny jsou indikátory poukazující na úspěšnost plnění cílů, které budou průběžně vyhodnocovány. Koordinace a dohled nad plněním plánu bude v rukou Rady vlády pro duševní zdraví, díky čemuž by měla být zajištěna součinnost všech resortů. Ústřední koordinační úloha by ovšem měla připadnout ministerstvu zdravotnictví.

Nad světovým, ale pod evropským průměrem

Co se přitom týče počtu sebevražd, jsme v Česku pod evropským, ale nad celosvětovým průměrem. Zatímco v Evropě za rok 2016 došlo k 15,4 sebevražd na 100 tisíc obyvatel a celosvětový průměr je 10,6 sebevražd na 100 tisíc obyvatel, v České republice dosáhla míra sebevražednosti 13,1 případů na 100 tisíc obyvatel.

„Míra sebevražednosti je nejvyšší mezi seniory, stabilně je pak více sebevražd zastoupeno u mužů. Alarmující skutečnost je, že u lidí ve věku 15–24 let je sebevražda druhou nejčastější příčinou úmrtí. Od roku 1992 se v České republice nevedou údaje o sebevražedných pokusech, nicméně jejich počet WHO odhaduje až na dvacetinásobek dokonaných suicidií,“ konstatuje plán. Podobně jako v zahraničí se tak míra sebevražednosti zvyšuje s věkem, kdy u mužů ve věku nad 74 let připadalá více než 40 sebevražd na 100 tisíc obyvatel. Z hlediska okresů s nejvyšší mírou sebevražednosti se jedná o Tachov, Sokolov, Českou Lípu či Trutnov, a to u obou pohlaví.

Jedním z důležitých nástrojů prevence, na který se zaměřuje i akční plán, je omezování dostupnosti prostředků sebevraždy. U nás je dlouhodobě u obou pohlaví nejčastějším způsobem oběšení (cca 40 % žen a 60 % mužů). Mezi muži jsou dalšími vyhledávanými způsoby výstřel (cca 12 %), skok z výše (necelých 20 %) a sebeotrávení (cca 7 %). U žen je to pak sebeotrávení (cca 22 %), skok z výše (necelých 20 %) či skok nebo lehnutí si před pohyblivý předmět (cca 8 %).

„Z dostupné vědecké evidence víme, že je možné účinně omezovat přístup k některým z prostředků k vykonání sebevraždy a že tento preventivní postup může zachraňovat životy. Je doloženo, že regulace léčiv obsahujících paracetamol a způsobu jejich výdeje vedla ke snížení počtu sebevražd pomocí těchto léčiv. Problematika léčiv se týká zejména velikosti balení léčiv a jejich dostupnosti či shromažďování léčiv a jejich kumulaci (zejména u starších osob),“ uvádí akční plán. Preventivní opatření jsou na místě také na tzv. železničních hot spotech (pod vlaky ročně skončí dvě stovky lidí) a dalších místech, která lidé volí k sebevraždě.

Zásadní je dostupnost služeb

V současnosti jsou také nedostatečně zajištěné služby ambulantní péče, krizových center či denních stacionářů, a pokud dostupné jsou, bývají silně vytížené. Linky důvěry vykazují silný převis neobsloužených hovorů, který v některých případech dosahuje násobků obsloužených. Téměř nedostupná je online pomoc a doposud nevyužitý je potenciál mobilních aplikací. Vedle toho často chybí návaznost jednotlivých služeb, zejména po hospitalizaci pro psychiatrickou diagnózu.

„Ukazuje se, že lidé procházející krizí a vyhledávající např. psychoterapii, často absolvují dlouhé čekací lhůty nebo je pro ně psychoterapie finančně nedostupná. Z provedených rozhovorů dále vyplývá důležitá role zdravotních pojišťoven, které mají podstatný vliv na dostupnost péče. Mnoho odborníků ve zdravotnické sféře referuje o obtížích při vykazování jednotlivých úkonů při práci s osobou ohroženou sebevraždou, kdy do celé situace vstupuje otázka financování,“ poukazuje akční plán.

Podobně je to s léčbou. Špatně dostupná je například dialektická behaviorální terapie, která byla v rámci metodiky prevence sebevražd v ČR identifikována jako efektivní prevence u některých cílových skupin, například u osob s hraniční poruchou osobnosti. V Česku je také nedostatečná nabídka podpůrných skupin pro osoby po pokusu o sebevraždu, které mohou fungovat jako systém záchytné péče pro pozůstalé, u kterých se sebevraždou blízkého člena zvyšuje vlastní riziko spáchání sebevraždy. Důležité přitom je také edukace rodin, jejichž člen se o sebevraždu pokusil.

„Ročně je pro úmyslné sebepoškození hospitalizováno na 3000 osob, zejména ve věku 15–24 let. Pro jejich rodiny je tento akt často nepochopitelný a právě prostřednictvím psychoedukace je možné vyšší porozumění příčinám a jevům, které k němu mohly vést. To může vést i k lepší prognóze a prevenci opakování,“ objasňuje plán.

Velmi důležitou součástí prevence je také vzdělávání a průběžné školení. Dnes totiž mezi pomáhajícími profesemi mnohdy chybí důležité informace založené na důkazech a přetrvávají i mnohé mýty. „Odborníci také vyjadřují jistou míru nejistoty v oblasti práce a komunikace se suicidálním člověkem. Někteří praktičtí lékaři si nejsou jistí, jak identifikovat suicidální osobu, což souvisí s nižší senzitivitou k problematice duševních onemocnění. Právě vzdělávání v oblasti identifikace depresivních a jiných duševních onemocnění, jejichž průvodními příznaky mohou být sebevražedné myšlenky, bylo opakovaně prokázáno jako efektivní prevence sebevražd,“ vysvětluje plán. „I v odborné obci přetrvávají různé mýty o sebevraždách, které mohou vést k nevhodnému zacházení či neschopnosti včasné identifikace suicidálního rizika,“ dodává plán.

To souvisí i s problematikou destigmatizace a vyvracení mýtů o sebevraždách. „Je potřeba pokračovat v destigmatizaci a detabuizaci sebevražednosti a sebepoškozování, které nejsou běžně obsahem osvětových kampaní ani v oblasti duševního zdraví,“ uvádí plán. Součástí opatření by také měl být vhodný způsob informování o problematice ze strany médií, otevřená komunikace ve školním prostředí, informace pro učitele či možnosti supervizí.

Součástí plánu je také výpočet potřebných finančních prostředků. „Celkový finanční dopad realizace jednotlivých opatření Národního akčního plánu pro prevenci sebevražd je 298 100 000 Kč (počítáno za celé období 2020-2030). Z toho finanční nároky jsou následující: pro Ministerstvo dopravy ČR 40 000 000 Kč, pro Ministerstvo spravedlnosti ČR 5 000 000 Kč, Ministerstvo vnitra ČR 55 334 000 Kč, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR 55 334 000 Kč, Evropské sociální fondy ČR 1 000 000 Kč, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR 5 100 000 Kč a Ministerstvo zdravotnictví 136 334 000 Kč,“ shrnuje plán.

[infobox-cela-sirka]

-mk-