Takzvané kojenecké ústavy se opět ocitly pod mediální palbou. O dětských centrech se tak lze dočíst, že jsou „ostuda“ nebo dokonce „peklo“. Texty vyvolávají dojem, že v Česku bereme děti chudým rodinám a místo toho je vězníme v ústavní péči, i když by stačila podpora biologické rodiny, případně by se o dítě mohli bez problémů postarat pěstouni. Bohužel se ale zapomíná na to, že jde mnohdy o týrané děti, které vyžadují speciální přístup a zvláštní péči, nemluvě o tom, že v centrech pobývají i děti spolu se svými matkami, které například odvykají drogám. Proti tažení za zrušení kojeneckých ústavů, které vede poslanec za Ano Aleš Juchelka, se ale nyní postavili poslanci zdravotního výboru. Ti by proto chtěli uspořádat společné zasedání se sociálním výborem a přijmout usnesení, které by dětská centra i mediálně bránilo.

 

„Měla jsem spoustu telefonátů dospělých adoptivních lidí a dětí, které teď maturují, a prošly naším zařízením. Ti našli na Seznamu článek s názvem Ostuda jménem kojeňáky neskončí, dokud si je poslanci budou plést se zoo. Takto nazývat to, co dnes máme, je velmi smutné. Objevuje se tam také věta, že neexistují žádné pochybnosti, že pobyt v kojeneckém ústavu poškozuje děti na celý život. To je dehonestace všeho, co se tu za třicet let vytvořilo,“ řekla minulou středu na zasedání sněmovního zdravotnického výboru ředitelka Dětského centra s komplexní péčí a podpůrnou rodinnou terapií při Thomayerově nemocnici Jaroslava Lukešová.

[mn_protected]

Ta také podtrhává, že kojenecké ústavy de facto neexistují. Centrum v Krči dnes nemá v péči jediného novorozence ani kojence, pobývá zde 11 dětí, matky se 17 dětmi a 22 dětí, u nichž běží trestní řízení v otázce týrání a násilí na dětech. Lukešová přitom upozorňuje, že násilí na dětech je dnes klasifikováno jako zdravotní problém s diagnózou, takže je s dětmi třeba komplexně pracovat. Matky s dětmi pak v Krči mají vyhrazeno osm pokojů a tři byty.

Mohlo by vás zajímat

„Minulý týden jsem velmi intenzivně diskutovala s panem poslancem Juchelkou, kam jsem byla pozvána. Nevím, jestli jsem ho přesvědčila, ale zaskočilo mě, že pan poslanec chce sice transformovat tuto péči, ale zeptá se mě, co je to detox. Přesvědčili jsme se o tom, že matce, která má první dítě, je na porodnici testována jako pozitivní a chce se léčit, by se měla dát šance. Přijde k nám a my s ní pracujeme půl roku, rok. Máme 80 procentní úspěšnost,“ popisuje Lukešová.

Poslanci zdravotního výboru přitom tažení proti dětským centrům kritizují. „Článků je v médiích hodně a mě to mrzí. Už v minulém období jsme se scházeli s ředitelkami dětských center s tím, že jsou v médiích poškozováni tím, že tam děti žijí snad v klecích. Já jsem řekla, že ráda zavřu dveře posledního dětského centra, když budeme mít děti kam dát, ale nemáme. A když pak čtu článek, že poslanec Juchelka chce v poslanecké sněmovně konečně vyhrát tím, že ústavy zruší a bitvu vyhraje, je mi z toho smutno. Řeší se to v každém volebním období. Ministerstvo zdravotnictví už jednalo s MPSV. Přimlouvám se, abychom to nechali na nich a nezkoušeli to dělat poslaneckými návrhy,“ apeluje poslankyně zdravotního výboru a zároveň předsedkyně sociálního výboru Jana Pastuchová (za Ano).

Počet týraných dětí se v posledním desetiletí zdvojnásobil

Smutnou skutečností bohužel je, že týraných dětí přibývá. Zatímco v roce 2009 jich bylo v Česku evidováno 4500, o deset let později to bylo 9200. „A my stále poukazujeme, jak to všechno bylo špatně,“ míní Lukešová. Faktem také je, že zhruba deset procent pěstounské péče selhává. Proto by podle Lukešové mělo být v každém kraji dětské centrum, které by reagovalo na problémy v regionu.

V tom s ní souhlasí i poslanci. „Dětské centrum je nutné, protože jestliže dítě potřebuje okamžitou pomoc, rychle ho diagnostikují a případně probíhá další šetření. Dostává se mu tam kvalitní péče. Mnohdy poprvé tam děti dostanou kvalitní stravu v průběhu dne a jsou pochváleny, což z domova neznají. Děti jsou mnohdy ohroženy na životě,“ upozorňuje předsedkyně zdravotnického výboru Věra Adámková (za Ano).

„Děti jsou nejen s diagnózou poškození, ale v řadě případů máme maminky, které mají nějaký handicap, kdy se o děti nejsou schopny postarat. V Pardubickém kraji je jedno zařízení, kam matky s dětmi posíláme, a je to velmi důležité. Dítě není nemocné a my ho nemůžeme držet na akutním lůžku. I kolegovi Juchelkovi jsem vysvětloval, že zařízení nelze šmahem zrušit. V každém kraji musí minimálně jedno být, aby se mohlo postarat o různé diagnózy, nejen o týrané děti, které narůstá. V některých krajích a městech jako Most či Ústí nad Labem je situace ještě výrazně složitější,“ přidává se poslanec David Kasal (za Ano).

Využívání pěstounů přitom má své limity. „Pěstounů nemáme dostatek a i od nich se nám děti vrací zpátky. Ať mi nikdo neříká, že tady děti trpí, ony trpí doma. Uvedená čísla jsou přitom jen vrcholkem ledovce,“ konstatuje poslanec a hejtman Vysočiny Jiří Běhounek (ČSSD), který články v médiích označuje za dezinformační a lživé. Proto k problematice navrhl společné zasedání zdravotního a sociálního výboru, jehož výsledkem by mohlo být stanovisko, které by centra i mediálně mohlo bránit. Předsedkyně Adámková k tomu dodává, že by toto zasedání mělo proběhnout co nejdříve ještě před parlamentními prázdninami.

[/mn_protected]

Problematice rušení ústavní péče pro děti jsme se v minulosti věnovali také zde.

-mk-