Evropa otevírá školy statistikám navzdory. Podle ECDC to nemusí přinést větší riziko, klíčová je prevence
Již za týden se po téměř půlroční přestávce znovu zcela otevřou brány českých a moravských škol. Diskuse o tom, jak zajistit bezpečný návrat učitelů i žáků do školních lavic, aniž by to ohrozilo jejich zdraví, se přitom vede nejen v České republice. Rozhodování to není jednoduché, jak ostatně ukázal i „rouškový“ veletoč z minulého týdne. Do debaty nedávno přispělo Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) vlastní studií o roli školního prostředí v šíření nemoci covid-19. Podle jeho analytiků nepředstavují školy při dodržení vhodných preventivních opatření o nic rizikovější prostředí, než jiné veřejné prostory, kde dochází k většímu shromažďování lidí.
V nadcházejících týdnech otevřou evropské státy, pokud tak již neučinily, brány svých škol, a to navzdory poněkud znepokojivě stoupajícím statistikám o počtu nakažených nemocí covid-19. Intenzivní debata o tom, jak zajistit bezpečný návrat učitelů i žáků do školních lavic, se tak vede nejen v České republice. Někde se školy otevřou po dlouhé půlroční pauze, jinde se chystají zohlednit zkušenosti s obnovením výuky ještě v loňském školním roce. V Německu, kde školní rok již začal, však začaly již některé školy výuku z obav před šířením nákazy opět omezovat.
Poněkud nedobrovolný hromadný experiment s domácí výukou v první polovině tohoto roku však zároveň poukázal i na to, že zavírání škol nelze vnímat pouze z pohledu zdravotních rizik. Například podle studie připravené Mezinárodní organizací práce (ILO) měla uzávěra škol na psychiku dětí i průběh výuky samotné negativní efekt, zatímco jejich rodiče doma bojovali s tím, jak zkombinovat učení svých potomků s vlastní prací na dálku. Že se nejedná o drobnost, kterou lze přehlížet, ostatně ukazuje i dění v Itálii, kde úvahy, že by školou povinné děti zůstaly i na podzim doma, vedly ke vzniku protestního hnutí učitelů, studentů i rodičů, jež se vydali vyjádřit své názory do ulic šedesáti italských měst.
Někde s rouškami, jinde bez nich
Podle zpravodajského portálu politico.eu, který připravil přehled o otevírání škol v některých evropských zemích, přistupují zatím státy k preventivním opatřením, která mají zabránit šíření nákazy ve školách, různě.
Například španělská vláda doporučuje dodržovat bezpečnou vzdálenost a více k výuce využívat rozsáhlejší prostory jako knihovny či jídelny. Některé španělské regiony dokonce najímají stovky až tisíce nových učitelů, kteří by měli pomoci s výukou většího počtu menších skupin žáků. Ve Francii nemusí žáci podle ministerstva školství dodržovat bezpečnou vzdálenost tam, kde to není možné, nicméně v takových případech mají učitelé i děti starší 11 let nosit roušky. Roušky se ve školách nosí i v některých spolkových zemích Německa, zatímco polské ministerstvo školství ochranu úst a nosu zatím zavádět nechce a apeluje především na dodržování hygieny rukou a omezení kontaktů mezi většími skupinami dětí.
Dánské školy otevřely již v první polovině srpna, nicméně děti se do školních lavic vrátily relativně brzy ještě v loňském školním roce po odeznění první vlny nákazy. Musely však dodržovat přísná opatření, která zahrnovala opakované mytí rukou nebo výuku v menších skupinkách, kde děti seděly dva metry od sebe. Roušky povinné nebyly. A podle dánských úřadů země doposud žádnou vlnu infekcí, kterou by šlo provázat s nástupem dětí do školy, nezažilo.
Mohlo by vás zajímat
ECDC: při vhodné prevenci není důvod zavírat školy
Situaci příliš nepomáhá skutečnost, že informací o roli dětí při šíření nákazy covid-19 je zatím relativně málo. Aktuálně dostupné vědecké důkazy poukazují na to, že při přenosu infekce nehrají o nic významnější roli než dospělí, a zároveň se méně často nakazí. Například podle amerického Centra pro kontrolu nemocí (CDC) je v USA mezi covid nakaženými méně než sedm procent dětí a jejich stav zároveň vyžaduje méně hospitalizací. To však může být na druhou stranu způsobeno i nedostatkem testování, které se zaměřuje hlavně na dospělou populaci, a také skutečností, že průběh onemocnění u dětí bývá mírný nebo rovnou bezpříznakový. Právě častá bezpříznakovost pak může způsobit, že nemoc proběhne nepozorovaně. Není také známo, do jaké míry jsou děti s bezpříznakovým průběhem infekční.
Zkušenosti a doporučení nejen CDC, ale i WHO, UNICEF a zejména pak evropských států včetně těch, které po odeznění největší vlny pandemie školy ještě v loňském roce otevřely, se staly zdrojem pro zpracování nové analýzy z dílny Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) o roli školního prostředí v šíření nákazy covid-19.
Podle analytiků ECDC dosavadní důkazy a zkušenosti, i přes jejich omezený rozsah, poukazují na to, že školní prostředí není primárním zdrojem nákazy u dětí, u nichž se infekce objevila v době, kdy docházely do školy. Stejně tak nebyl zdokumentován přenos infekce ze školáků na jejich učitele. Tyto výsledky však bezpochyby ovlivnilo i nastavení vhodných preventivních opatření, mezi něž ECDC řadí dodržování bezpečné vzdálenosti, pokud je to možné, úklid a dostatečné větrání vnitřních prostor a samozřejmě dodržování hygieny rukou a respirační hygieny, z čehož ECDC nevyjímá ani používání osobních ochranných prostředků jakou jsou roušky.
Při vhodné prevenci je tak podle ECDC málo pravděpodobné, že by se školy měly stát prostředím, které by z hlediska šíření covid-19 bylo rizikovější než jiné veřejné prostory, kde dochází k podobnému shromažďování osob. A vzhledem k tomu, že škola hraje v životě dětí i společnosti obecně naprosto zásadní roli, což je na rozdíl od šíření covidu zdokumentováno více než solidně, mělo by se k úplnému zavření školních bran přistupovat opravdu jen v nejnutnějších případech, kdy to vývoj pandemie skutečně vyžaduje.
A stejně tak je podle ECDC důležité, aby vlády vždy provazovaly svá rozhodnutí o prevenci na školách s dalšími veřejnými opatřeními. Protože zatímco důkazy, že by školy mohly být z hlediska šíření nákazy pro komunitu hrozbou, jsou minimální, pro opačný směr je dokladů již více.
V Česku zatím žádná plošná opatření
I když to chvíli minulý týden vypadalo jinak, Česká republika zatím žádná plošná opatření na školách nechystá. Podle aktuálních doporučení ministerstva školství mají školy dbát především na dodržování pravidel osobní a respirační hygieny a pravidelný úklid a větrání vnitřních prostor. Dále mají zvážit nutnost konání aktivit se zvýšeným počtem lidí, minimalizovat kontakty mezi žáky různých tříd a přesuny osob po školní budově. Konkrétní podobu opatření tak ponechává na samotných ředitelích škol ve spolupráci s místními orgány.
Podle pověstného „semaforu“ epidemiologického rizika by se případné omezování provozu předškolních a školních zařízení měla zvažovat až v případě nejvyššího – červeného – stupně pohotovosti, tedy v situaci, kdy v ČR narůstá či přetrvává komunitní přenos infekce. V současné době je podle ministerstva zdravotnictví situace v ČR stále stabilizovaná, i když výskyt nízkých počtů ohnisek nákazy zasahuje většinu okresů. Ta však mají být z velké části tvořená asymptomatickými případy nebo pacienty s mírným průběhem onemocnění. V lokalitách se zvýšeným výskytem nákazy je situace pod kontrolou, nedochází k zásahu zranitelných skupin obyvatel, nerostou počty hospitalizovaných. Nejde tak o plošné šíření regionálního rozsahu. Z hlediska „semaforu“ je většina území ČR bílá, s výjimkou „zelené“ Prahy a okresu Frýdek-Místek.
Helena Sedláčková
Helena Sedláčková
