Epidemiologická situace v České republice není příznivá, na druhou stranu ji ale při zodpovědném přístupu můžeme bez zásadních problémů zvládnout. Zásadní ovšem je, aby lidé dodržovali pravidlo 3R (roušky, ruce, rozestupy) a snížili množství sociálních kontaktů. Díky těmto opatřením by se postupně mělo podařit zlomit epidemickou vlnu, kterou ovšem nepochybně v nadcházejících týdnech nemocnice pocítí. Připomeňme přitom, že právě tlak na zdravotnická zařízení je důvodem, proč veškerá opatření děláme – při zahlcení péče totiž hrozí, že se o pacienty, a to nejen ty covidové, nezvládneme náležitě postarat. Na druhou stranu je nutno připomenout, že současná situace není scénářem, který by nás měl nějak zásadně překvapit – zářijový nárůst případů na současné hodnoty totiž načrtly už dubnové modelace. Pozitivní zprávou ovšem je, že oproti jarním číslům jsou parametry nemoci covid-19 příznivější: kleslo jak procento hospitalizovaných, tak podíl lidí v těžkém stavu – a ruku v ruce s tím jde i nižší smrtnost. Aktuální čísla představili zástupci ministerstva na středečním sněmovním zdravotnickém výboru.
„Na požádání jsem přinesl predikci z poloviny dubna. Ta nemohla předpokládat vývoj léta – klastry v Moravskoslezském kraji se předpokládat nedaly, takže se křivka drží při zemi, nicméně i tak model už tehdy predikoval, že po návratu do škol virus jednoznačně poletí nahoru. Jeden z modelů přitom predikoval, že se v září můžeme dostat až k šesti tisícovkám nakažených denně,“ uvádí šéf ÚZIS Ladislav Dušek. Ten také doplňuje, že zářijovou vlnu namodelovala a prezentovala na květnové konferenci ISIN Open i Lenka Přibylová z Ústavu matematiky a statistiky Masarykovy univerzity (viz zde).
Navzdory tomu, že nás statistika (o hlasech odborníků nemluvě) měla varovat, se vlně nepovedlo předejít a rozložit ji. Výsledkem je, že podle ministra zdravotnictví Romana Prymuly máme v Česku jedna z nejhorších čísel v Evropě, srovnatelná s Velké Británii, Španělskem či Francií. Reprodukční číslo pro celou republiku, které v létě ztratilo na významu, protože se nákaza vyskytovala jen ve vybraných regionech, se tak vyšplhalo na 1,6.
Na druhou stranu je tu ale několik dobrých zpráv týkajících se parametrů nemoci. Tři čtvrtiny diagnostikovaných jsou totiž lidé bezpříznakoví nebo s mírným průběhem. Méně než čtyři procenta z nově diagnostikovaných pak skončí v nemocnici a těžký průběh má 0,8 procenta diagnostikovaných pacientů. V seniorském věku nad 65 let je necelých deset procent diagnostikovaných a více než 75 let, kdy roste riziko závažného průběhu, je necelým čtyřem procentům diagnostikovaných. Také smrtnost oproti jaru klesá.
Mohlo by vás zajímat
„Jsou to čísla de facto příznivá, ale jen v procentech. Ve velkém objemu nově diagnostikovaných mohou i tato malá procenta při rychlém průchodu populací zatlačit na systém zdravotní péče,“ konstatuje Ladislav Dušek.
Důležitým ukazatelem je také podíl pozitivních testů z celkového počtu provedených testů, kde je bohužel v tuto chvíli trend spíše rostoucí. Podíl hospitalizovaných z celkového množství prevalentních sice klesá, ale v absolutních číslech množství lidí v nemocnicích roste. V úterý tak ve zdravotnických zařízeních s covidem leželo 633 lidí, z toho 20 procent v těžkém stavu nebo s komplikacemi (na JIP je 117 lidí, na umělé plicní ventilaci 75).
Oproti jaru máme dnes v ruce nejen nástroje umožňující sledovat aktuální data a kapacity nemocnic, ale také znalosti toho, jak se nemoc chová. Doba od diagnózy do zahájení hospitalizace se u většiny lidí pohybuje kolem deseti dnů, od hospitalizace do rozvinutí těžkého stavu uplyne obvykle pět až deset dnů. Typická hospitalizace trvá sedm dní, těžcí pacienti pak bývají v nemocnici kolem dvou týdnů. Díky tomu, že při znalosti věku a zdravotního stavu (komorbidit) u pozitivně diagnostikovaných dokážeme předvídat, s jakou pravděpodobností skončí v nemocnici a eventuálně na JIP/ARO, lze připravit i potřebné nemocniční kapacity.
„V tuto chvíli nás tolik netrápí běžná hospitalizace, kde jsme poměrně intenzivně schopni kapacity navyšovat, ale je to otázka hospitalizací s kyslíkem, kde má kapacita své limitace, i když jsme na tom pořád velmi, velmi dobře. Horší jsou kapacity lůžek s ventilátory, kde je jasné, že pokud by trend pokračoval tak, jak je nastartován, ještě několik týdnů, dostaneme se do problémů. Kapacitu tak musíme řešit. V Praze už se dostáváme do pozice, kdy rezerva nebyla nijak vysoká. Teď ale probíhají kroky k tomu, abychom na následující týdny kapacitu zajistili. Proto dojde k tomu, že lůžka, která byla pro pacienty jiné, budou utilizována pro covidové pacienty, což povede k tomu, že se některé plánované zákroky odloží,“ shrnuje Roman Prymula.
Situace se ovšem bude na různých místech republiky lišit, a to nejen vzhledem k různému počtu nakažených. „Musíme plánovat po jednotlivých regionech, protože hustota lůžkového fondu a jeho struktura je rozdílná,“ říká Ladislav Dušek s tím, že krajští koordinátoři intenzivní péče nyní dostanou do ruky regionální data.
Zbrzdění a rozložení průchodu nákazy populací je tak důležitá věc právě kvůli plánování nemocničních kapacit. Jak přitom uvedl minulý týden na tiskové konferenci ministerstva zdravotnictví předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a vedoucí Klinické skupiny COVID při ministerstvu Vladimír Černý, momentálně máme celorepublikové kapacity dostatečné. Přistoupit k omezování plánované péče bychom podle něj měli v případě, že na konci září budeme mít celkem 80 tisíc nově diagnostikovaných. Při 120 tisících nakažených měsíčně pak bude v nemocnicích pro covidové pacienty potřeba 3600 lůžek; 900 lůžek na intenzivní péči. Pokud se přitom dostaneme nad 960 těžce nemocných, je na místě plošné omezování a zastavování jiné péče (data najdete v prezentaci profesora Černého zde).
Co se tak v tuto chvíli týká restrikčních opatření, ta mají být podle ministra Prymuly co nejmenší a s minimálním dopadem na ekonomiku. Určitě se tak podle něj nebudou zavírat první stupně základních škol, a to zejména proto, že mladší děti virus tolik nešíří – riziko nakažlivosti narůstá s věkem.
Jak je patrné i z přiložených grafů, spektrum dat, která máme k dispozici, se rozrůstá. Dobrou zprávou je, že dnes jsou na systém napojeny všechny nemocnice, záchranné služby i kraje, které mohou sledovat aktuální situaci ve svém regionu – ÚZIS dokonce může dát avízo, že v některé obci vypadl indikující praktik. V létě také byly napojeny do jednotné podoby hlášení všechny laboratorní systémy, díky čemuž je možno sledovat jednotlivé testy (dnes tak víme, že mezi testovanými je 30 procent samoplátců, že podíl klinicky indikovaných testů u pacientů s příznaky činí 13,5 procenta, že praktici vystavují 40 procent žádanek nebo že podíl žádanek pro preventivní vyšetření činí 25 procent). Během dvou týdnů by se také měla napojit všechna sociální zařízení.
Pečlivý sběr aktuálních dat umožňuje sledovat i zasažení jednotlivých profesních skupin. Vůbec největší nárůst je nyní zaznamenán u učitelů, přibývá ale také nakažených mezi zdravotníky (aktuálně je nakaženo 433 sester a 259 lékařů). „Je třeba to hlídat, protože jde o mechanizmus, jak nemoc může omezit dostupnost péče nepřímo,“ podotýká profesor Dušek. Proto také ministr Prymula doporučuje zrušit velké lékařské kongresy, které byly na nejbližší období naplánovány.
Podle Ladislava Duška je tu ale i odvrácená strana mince v podobě zveřejňování dat. „V reálném čase se na webu vylistovávají počty diagnostikovaných, které se zpětně validují. V životě jsem takovouto reality show u žádné jiné choroby neviděl a považuji to za patologii a kontraproduktivní proces, který vede k ideologizaci problému a oddaluje ho od pravého jádra, což je veřejnoprávní zdravotní pojištění. Hází to do společnosti klín, který ji rozděluje. Jestli je to do nějaké míry i moje vina, hluboce se omlouvám, ale nyní to nedokážu vypnout,“ říká k tomu profesor Dušek.
A jaké nás nyní čekají výhledy? „Co bude dál, záleží na tom, jak dopadne září – reprodukční číslo se odráží od prevalenčního poolu. Optimistická predikce říká, že září skončí tak, že za celý měsíc budeme mít nově diagnostikovaných 30 tisíc, pesimistická 70 tisíc. Zatím to vypadá, že to bude někde mezi a nebude to úplně alarmující zpráva, takže do října vstoupíme řiditelným způsobem,“ popisuje Ladislav Dušek.
Dodržování jednoduchých pravidel v podobě roušek, dezinfekce rukou a dodržováním odstupů plus omezení sociálních interakcí o 25 procent od 1. října by epidemickou vlnu postupně zlomilo. Jenže pokud by v září došlo k 72 tisícům nakažení, v říjnu by při výše uvedeném scénáři bylo nakaženo celkem 289 tisíc lidí, v listopadu 138 tisíc a v prosinci 62 tisíc. Za brzdu jsme ale zatáhli dříve, a při modelaci zavedení základních pravidel od 24. září a 50 procentním omezení sociálních kontaktů (mimo domácí a školní) s tím, že by v září bylo 68 tisíc nakažených, bychom pak v říjnu mohli očekávat 89 tisíc případů, v listopadu 21 tisíc a v prosinci pět tisíc nových nakažených.
„Když brzdu zadáme od 24. 9., jakože se tak děje, zejména v Praze, máme potenciál při vlastnostech viru velkou vlnu nedopustit. Musíme se ale připravit na to, že některé dny bude nárůst i pět nebo šest tisíc. To je podle modelů předpokládatelný vývoj,“ dodává profesor Dušek.
Michaela Koubová
