Výuka na lékařských fakultách selhává v přípravě na klinickou praxi, myslí si studenti
Většina budoucích lékařů se ještě těsně před promocí cítí nedostatečně připravena na klinickou praxi. Vyplývá to z dotazníkového šetření „Medici 2020 – Kompetence a preference“ spolku Mladí lékaři, jehož výsledky má Zdravotnický deník k dispozici. Průzkum proběhl o letošních letních prázdninách mezi studenty čtvrtého až šestého ročníku všech osmi českých fakult všeobecného lékařství. Z odpovědí dále vyplývá, že deset procent mediků se nechystá po ukončení lékařské fakulty pokračovat ve svém vzdělávání v českém zdravotním systému.
Podle výsledků průzkumu organizovaného spolkem Mladí lékaři letos v červenci a srpnu mezi studenty čtvrtých až šestých ročníků všeobecného lékařství všech osmi českých lékařských fakult se naprostá většina (přes 80 procent) studentů či absolventů šestého ročníku domnívá, že je univerzitní výuka nepřipravila dostatečně na reálnou klinickou praxi. A když hodnotili, do jaké míry se cítí být připraveni provádět samostatně činnosti, které jim ukládá příslušná vyhláška, nevychází z toho jejich odborná příprava na škole příliš dobře.
Hodně teorie, málo praxe
Přes 80 procent z dotazovaných studentů šestého ročníku má například obavy, že si neporadí s administrací při přijetí, přemístění a propouštění pacienta a jen o něco málo méně pak s informačním systémem. Většina se necítí připravena na tak základní kompetence jako vedení dokumentace, předpisování a aplikace léků nebo ošetření nekomplikovaných ran. Obavy naopak nemají z provádění klinických vyšetření nebo vizit. Podle Mladých lékařů vykazovalo hodnocení značné rozdíly i mezi jednotlivými fakultami, a to až přes padesát procentních bodů.
Na vině by podle výsledků průzkumu mohl být například vysoký počet studentů na vyučujícího při praktické výuce (většina studentů by uvítala méně než nyní běžných pět a více studentů na jednoho učitele) nebo nedostatek zpětné vazby. 60 procent respondentů dokonce uvedlo, že je vyučující téměř či vůbec nesleduje a nekontroluje průběh jejich fyzikálního vyšetření pacienta.
Naprostá většina studentů šestého ročníku pak považuje čas strávený aktivním zapojením do léčebné a diagnostické péče a čas strávený simulační výukou za příliš krátký a naopak čas vymezený pro teoretické přednášky a semináře za příliš dlouhý.
Podle řady studentů je spíše než výuka připravila na praxi jejich dobrovolná zkušenost na nějakém klinickém pracovišti. Podle Mladých lékařů tak medici reagují na nedostatečné opakování výkonů v rámci povinné výuky, kdy například téměř polovina respondentů z šestého ročníku nikdy neošetřila samostatně nekomplikovanou chirurgickou ránu s následnou kontrolou lékaře nebo neprovedla více než čtyři cvičné resuscitace na figuríně.
Celkový pocit (ne)připravenosti studentů může být podle Mladých lékařů ovlivněn i poměrně nízkou informovaností v organizačních a právních oblastech jako jsou pracovněprávní záležitosti, trestněprávní odpovědnost nebo organizace rezidenčních míst.
Každý desátý medik chce pryč
Průzkum se zabýval i plány studentů po ukončení studia na lékařské fakultě. Ukázalo se, že každý desátý medik se nechystá po promoci pokračovat v následném specializačním vzdělávání v České republice. Naprostá většina z této skupiny se chystá do zahraničí (nejčastěji se jedná o Německo, Rakousko, Slovensko, Švýcarsko nebo USA), pouze jedno procento z dotazovaných chce s kariérou lékaře zcela skončit. Mezi nejčastěji udávanými důvody jsou náročné pracovní podmínky a nízké platové ohodnocení. Obdobné jsou i důvody k odchodu do zahraničí, kde se k negativním zkušenostem s českým zdravotním systémem a vyššímu platu přidává především vidina vyšší kvality vzdělávání. Pravděpodobnost odchodu na celou dobu specializačního vzdělávání mimo ČR je vyšší u mužů.
Studenti, kteří plánují strávit alespoň část specializačního vzdělávání v ČR, by ho chtěli většinově absolvovat ve fakultní nemocnici (37 procent) nebo jiné nemocnici v krajském městě (31 procent). Více než třetina respondentů plánuje po atestaci v ČR setrvat ve stejném zdravotnickém zařízení. Důležitou roli při rozhodování hrají vedle platu, který by se podle dotazovaných měl pohybovat v průměru kolem 35 tisíc korun (33,2 tisíc korun podle žen a 36,6 tisíc korun podle mužů), i dobré vztahy na pracovišti, dobrý školitel a nabídka požadované výše úvazku.
Z respondentů narozených v ČR přibližně polovina plánuje absolvovat specializační vzdělávání v kraji svého trvalého pobytu. Například v Karlovarském kraji jsou to ale pouze dva z 19 dotazovaných s trvalým pobytem v kraji.
Mohlo by vás zajímat
Celkem se do průzkumu zapojila 1.400 studentů čtvrtých až šestých ročníků všeobecného lékařství, tedy třetina z celkového počtu, což Mladí lékaři hodnotí jako úspěch. Šetření chtějí zopakovat i v následujících letech.
-sed-, grafy: Mladí lékaři
Aktualizováno 14.9.2020
Helena Sedláčková
