Dříve to byli účastníci olympijských her, mistři světa ve fotbale, hráči nejvyšší basketbalové či volejbalové soutěže. Dnes patří ke významným osobnostem české medicíny. Jejich vztah ke sportu a pohybu představuje nová kniha Pohyb v životě a medicíně 30 + 1 rozhovorů, za níž stojí obezitolog a tělovýchovný lékař Martin Matoulek, spolu s redaktorkou a nutriční terapeutkou Lucií Burdovou a ilustrátorem a autorem kreslených vtipů Petrem Urbanem.

 

Pohyb je nezbytný pro lékařskou praxi i odpočinek docenta Martina Matoulka, který působí na 3. interní klinice 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice. Jako obezitolog a tělovýchovný lékař současně svým pacientům opakuje, že bez vhodné pohybové aktivity jejich kila navíc dolů nepůjdou. Nezbytné však je, aby sport, který si člověk vybere, přinášel radost a nebyl pro něj dalším zdrojem stresu. Jednou z cest, jak nejen těm, jenž chtějí zhubnout, ale i studujícím medicínských oborů i zdravotníkům, představit různé druhy sportů a ukázat jejich přínosy, je nechat o nich mluvit ty, pro něž je pohyb součástí života. Tak vznikla nová kniha 30 + 1 rozhovorů Pohyb v životě a medicíně, která ukazuje osobnosti řady oborů méně obvyklým způsobem.

„Před několika lety mě napadlo, že je mezi námi spousta slavných docentů a profesorů, o nichž jsem dříve ani netušil, jací byli sportovci,“ popisuje docent Matoulek s tím, že jeho hlavní inspirací byl a stále je profesor endokrinologie Petr Broulík. „Začínal jsem s ním na oddělení D3 3. interní kliniky. Dokonce jsem s ním ještě jako student medicíny chodil hrát basket. Pamatuji si, že občas přišel na oddělení polámaný, ale ještě ve svých šedesáti letech stále hrál pražský přebor nebo druhou třídu, a bylo z něj cítit velké nadšení,“ dodává. Rozhovor s ním je také součástí publikace, jejíž cílem je představit významné osobnosti české medicíny a jejich vztah ke sportu a pohybu, a zároveň je ukázat jako „normální lidi“. „V trenýrkách není rozdíl, jestli je někdo docent nebo profesor. Jsme na tom všichni stejně,“ usmívá se obezitolog.

Mezi těmi, kteří zařadili pohyb a sport do svého života, a zároveň si přenesli své sportovní návyky do medicíny, jsou například profesor gynekologie a porodnictví Antonín Pařízek, který považuje za hlavní umět si rozložit síly, profesor Richard Češka, šéf internistické společnosti, jehož sen o Wimbledonu se rozplynul po čtyřicítce, kardiochirurg profesor Jan Pirk, který je přesvědčený, že právě díky sportu stále operuje, nebo třeba onkolog profesor Luboš Petruželka, jenž se stále věnuje tenisu. Předseda České kardiologické společnosti profesor Aleš Linart zase říká, že jsou pro něj práce a cyklistika  „srdeční záležitostí“. Na své zkušenosti s krasobruslením vzpomíná docentka Jana Prausová, která předsedá České onkologické společnosti. Docentka tělovýchovného lékařství Jiřina Máčková pak sama na svém příkladu ukazuje, že pohyb je důležitou podmínkou pro aktivní stáří. Docentka geriatrie Iva Holmerová pak popisuje, že pohyb není o čase, ale o prioritou. Právě profesní úspěchy, kterých zpovídaní dosáhli také díky tomu, že se věnovali a stále věnují různým druhům sportů, by mohli podle docenta Matoulka zafungovat i jako inspirace pro ty, kteří studují různé medicínské obory. „Obecně platí, že sportující studenti mají lepší studijní výsledky než ti, kteří nesportují,“ dodává.

Mohlo by vás zajímat

Se sportem jsou spojeny i ilustrace v knize od kreslíře Petra Urbana. „Když jsem ho před deseti lety viděl v televizi, jak v padesáti letech v popraskané olympijské kombinéze získal jako sáňkař svůj sedmnáctý titul, řekl jsem si, že s ním bych rád něco společného legračního napsal, protože on měl poněkud větší nadváhu a bylo mi jasné, že jemu by lidé věřili to, co se snažím sdělit,“ shrnuje docent Matoulek.

Ludmila Hamplová