Univerzita Karlova spustila nový online kurz, který nabízí zdarma studentům i zájemcům z řad odborné a laické veřejnosti základní uvedení do problematiky prevence závislostí.  Je prvním svého druhu a vznikal v dlouhodobé a široké mezinárodní spolupráci. Jeho obsah garantuje tým expertů z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Díky anglické mutaci je k dispozici také mezinárodnímu publiku.  Zájem o něj mají univerzity nejen v Evropě, ale také v Americe nebo Africe.  Kurz je novátorský mimo jiné svým důrazem na skutečnost, že i prevence se stejně nějako léčba neobejde bez výzkumu a důkazů.

V polovině listopadu představila Univerzita Karlova nový mezinárodní online kurz, který nabízí zájemcům základní uvedení do problematiky prevence závislostí. Kurz je k dispozici zdarma v češtině a angličtině a nese poněkud neatraktivní název „Úvod do prevence založené na důkazech“ (Introduction to Evidence-Based Prevention – INEP). Právě termín „založené na důkazech“ je však klíčový a upozorňuje, že kurz přináší něco nového. „Je to obecně podceňované, ale zásadní téma. Nejen pro ČR, ale kdekoli jinde. Lidé a často také lidé se vzděláním v oboru mají za to, že prevence je něco jednoduchého a intuitivního,“ vysvětlil Zdravotnickému deníku jeden z tvůrců kurzu přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (1. LF UK a VFN) Michal Miovský.

Odborná i laická veřejnost by si podle Miovského měla zvyknout, že stejně jako u léčebných programů se i v případě těch preventivních musí testovat jejich bezpečnost a účinnost. A zda nemohou ublížit. „Znamená to, že program musíte opakovaně ověřit výzkumem a mít na to důkaz. Co si o programu myslíte, čemu věříte nebo co se vám líbí, to není žádný argument a nikoho to nezajímá. My musíme mít jistotu,“ tvrdí adiktolog.

Pro studenty i úředníky

Kurz je proto určen nejen univerzitním studentům, ale i úředníkům, pedagogům či policistům, zkrátka všem, kteří se nějak zabývají primární prevencí. Podle garanta kurzu a kolegy Miovského z kliniky adiktologie Romana Gabrhelíka se absolvent kurzu nestává profesionálem. Dostane ale základ, který je možné dále rozvíjet a doplňovat. Otevřenost vzdělávání a dostupnost informací je zde zásadní. „Je to trend, kterým se můžeme chlubit,“ řekl k tomu Gabrhelík na tiskové konferenci v polovině listopadu, kde program představoval.

Samotný kurz zahrnuje deset e-learningových lekcí, kterými lze postupovat vlastním tempem. Jeho součástí jsou grafické prezentace s mluveným komentářem, živá vystoupení expertů, odkazy na doporučenou četbu či na webové stránky s praktickými informacemi o ověřených programech a doporučených postupech. Jednotlivé lekce se zaměřují nejen na prevenci v rodině a škole, ale také na pracovišti či obecně v komunitě a prostředí, které nás obklopuje.

Účastník kurzu se také dozví základní pravidla pro práci s médii a vytváření mediálních kampaní. Nebo jak se sleduje a vyhodnocuje účinnost programů. Po každé lekci je nutné správně vyplnit kvíz (s možností opravy). Nechybí ani závěrečný test, po němž obdrží absolvent kurzu certifikát a univerzitní studenti si připíšou tři kredity.

Mohlo by vás zajímat

Vzdělávání v prevenci se neobejde bez mezinárodní spolupráce

Kurz sice garantuje Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN, nicméně jeho obsah je výsledkem dlouhodobé a široké mezinárodní spolupráce. Navazuje na vůbec první mezinárodní kurikulum pro vzdělávání preventivních pracovníků UPC (Univeral Prevention Curricula) a rozsáhlý evropský projekt UPC-Adapt, který UPC zhustil pro potřeby vzdělávání začínajících preventivních profesionálů. Podle profesora Miovského se vzdělávání v prevenci bez mezinárodní spolupráce neobejde. „Žádná země v Evropě není v tomto soběstačná. Prevence vyžaduje náročný vývoj a ověřování programů. To stojí velké peníze a vyžaduje vysoce erudované výzkumné a vývojové týmy,“ vysvětluje. Projekty takového rozsahu tak není podle něj možné provádět nebo financovat v jedné zemi.

Čeští experti do této spolupráce přinášejí nejen zkušenosti s domácím univerzitním adiktologickým programem pro nelékařské pracovníky, ale také zmapování preventivních programů ve světě, a to nejen v Evropě či USA, ale i Africe či Asii. „Čerstvě například mohu zmínit naši spolupráci s University of Balearic Islands ve Španělsku, která chystala magisterský program adiktologie. Konzultoval jsem s nimi právě profilaci absolventů a stavbu kurikula. Minulý týden jsem pak měl online uvítací přednášku pro první skupinu studentů. Bylo to skvělé vidět nadšené mladé lidi, které tento nový obor nalákal a kteří v něm vidí pro sebe budoucnost,“ popsal Miovský.

I přes rozsáhlé mezinárodní zapojení je však vždy nutné vnímat domácí kulturní odlišnosti. Co funguje v jedné zemi, nemusí fungovat jinde. V Česku se tak například záměrně ustoupilo od úzkého zaměření na závislosti na návykových látkách. Místo toho se cíleně pracuje na komplexním přístupu integrujícím všechny typy rizikového chování dětí a mládeže. Ukázalo se totiž, že to v praxi funguje. „Právě výzkumem doložené propojení a překryv protektivních a rizikových faktorů byl důležitým impulsem,“ doplňuje Miovský. „Klinicky intuitivně jsme to předpokládali, ale nyní na to máme důkazy a víme, že je nutné prevenci chápat takto široce,“ dodává.

Kurz má vysoké mezinárodní i domácí ambice

Podobné online kurzy nyní vznikají i v dalších zemích, ale Češi jej spustili jako první. Stále dobíhá evaluace a účastníci kurzu jsou zatím především lidé, kteří jej testují. Tým na klinice adiktologie však již zaznamenává první pozitivní ohlasy, a to jak doma, tak v zahraničí, včetně například univerzit v Nigérii.

Ambice s kurzem mají čeští adiktologové nemalé. Rádi by, aby počty absolventů dosahovaly minimálně tisíců. Chystají další jazykové mutace, jejich američtí kolegové projevili zájem kurz použít na některých univerzitách jižní a střední Ameriky. V Česku by pak měl fungovat jako referenční vstupní vzdělávání, které doposud chybělo.

„Velmi si cením toho, že Univerzita Karlova nabízí kurz zdarma. Přispívá tím ke zvyšování kvality v oblasti primární prevence nemalou měrou,“ řekla k tomu Zdravotnickému deníku národní protidrogová koordinátorka Jarmila Vedralová a doplnila: „Z mého pohledu by bylo žádoucí, aby kurzem prošli všichni ti, kdo se věnují primární prevenci z různých pozic a jménem různých institucí. Jeho absolvování budeme jako odbor protidrogové politiky Úřadu vlády jednoznačně doporučovat všem partnerským organizacím a úřadům.“ Vedralová tak kurz vnímá jako další kámen do mozaiky aktivit posilujících systém primární prevence závislostního chování v ČR.

Autoři kurzu však neboří jen mýtus o tom, že k účinné a bezpečné prevenci stačí intuice a dobrý pocit. Pozorný účastník si všimne i dalších klíčových sdělení. Například že úspěšné preventivní programy se neobejdou bez multidisciplinárního přístupu. Nebo že legálnost či nelegálnost návykové látky závisí spíše na společenských, kulturních a náboženských tradicích než na míře bezpečnosti jejich užívání (hlavně v případě alkoholu a nikotinu). Nepochopení těchto faktů může totiž také vést k neúspěchu. „Chceme v kurzu již od začátku narušovat mýty a předsudky a upozorňovat na disproporce a nesystémové věci v prevenci. Právě proto je kurz určen také pro úředníky a zástupce subjektů, kteří se podílí na financování prevence nebo vytváří preventivní plány a strategie,“ dodává profesor Miovský na závěr.

Helena Sedláčková