Pandemie covid-19 dnes polyká skoro všechnu pozornost věnovanou (nejen) zdravotnictví. Bohužel to ale zdaleka neznamená, že ostatní choroby spí. Odsouvání screeningových vyšetření a léčby se přitom může velmi vymstít u onkologických pacientů, u nichž se tak zvyšuje riziko úmrtí. Nejvíce pak odkládáním screeningu riskují ti, u nichž se vyskytují rizikové faktory rakoviny.
Pandemie covid-19 omezuje poskytování zdravotní péče asi po celém světě. Na jedné straně odkládání elektivních výkonů, uzavírání ambulancí či posouvání screeningových vyšetření zhoršuje přístup pacientů k péči, na straně druhé ovšem mnozí v této době odmítají zdravotnická zařízení navštěvovat. Jenže tak může dojít k zanedbání zdravotních problémů a promeškání vhodného času na účinnou léčbu. Pokud pacient přijde na to, že se u něj rozvíjí rakovina, o půl roku později, může už být choroba ve fázi, kdy je spektrum léčebných možností omezené.
„V posledních týdnech jsem měl pacienty, kteří více než půl roku váhali s návštěvou zařízení, někteří z nich byli i indikovaní k operaci. Před pár týdny jsem operoval čtyři takové pacienty, kde byla šance nádor odoperovat, ale nakonec se ukázalo, že jsou všechny nálezy nepříznivé. Ani v jednom případě přitom nebyl míč na straně zdravotníků, ale na straně pacientů, kteří se báli do nemocnice,“ popsal v listopadu na tiskové konferenci věnované rakovině slinivky břišní přednosta I. chirurgické kliniky – břišní, hrudní a úrazové chirurgie 1. LF UK a VFN Zdeněk Krška.
“Léčba rakoviny není elektivní péče – je urgentní a rozhodně by neměla být odkládána,“ podtrhává podle New York Times ředitel O’Nealova komplexního onkologického centra při Alabamské univerzitě Barry P. Sleckman.
Jak u nás, tak ve Spojených státech přitom během vln covid-19 došlo ke snížení množství screeningových vyšetření onkologických chorob, v USA dokonce zaznamenali také menší zájem pacientů o účast v klinických studiích zaměřených na léčbu rakoviny. Zavřená tak zůstala řada mamografických center, dermatologických ordinací i dalších míst, na nichž se provádějí screeningová vyšetření. Z kapacitních důvodů i vzhledem k riziku nákazy navíc nebylo doporučováno provádět rutinní kolonoskopie.
Výsledkem je ovšem to, že už v červnu varoval ředitel amerického Národního onkologického institutu Norman E. Sharpless před tím, že odsunutá screeningová vyšetření mohou v následujícím desetiletí vést k deseti tisícům i více úmrtím navíc na rakovinu prsu a tlustého střeva. Onkologické onemocnění pochopitelně není možno léčit, pokud není odhaleno, a podle review 34 studií publikované v říjnu v časopise BMJ může čtyřtýdenní odklad detekce a léčby nádoru zvýšit riziko úmrtí na rakovinu v průměru o deset procent. Například měsíční odložení operace nádoru prsu zvyšuje úmrtnost o osm procent, u kolorektálního karcinomu pak o šest procent. Odklad léčby je spojen s vyšší mortalitou u 13 ze 17 typů rakoviny.
Největší riziko znamená odklad screeningu pro ty, kteří již mají rizikové faktory pro rozvoj rakoviny. Jde například o rodinnou anamnézu, dřívější abnormální nález při preventivním stěru na děložním čípku, polypy v kolorektu nebo genetické mutace výrazně zvyšující riziko například u rakoviny prsu.
„Když mluvíme o screeningu rakoviny, lidé by měli vybalancovat riziko nákazy koronavirem s potenciálním rizikem rakoviny. Měli by udělat všechno možné, aby screening podstoupili. Na druhou stranu pokud mladá žena nemá rodinnou anamnézu rakoviny prsu, může pravděpodobně počkat půl roku na další screeningový mamogram,“ říká Barry P. Sleckman. Ten doporučuje problematiku zkonzultovat s praktikem, který navíc může doporučit vhodné screeningové zařízení.
Nechat nádor růst se nevyplácí
Pokud je u někoho diagnostikována rakovina, není podle Sleckmana absolutně žádný důvod otálet s léčbou. Bohužel právě k tomu docházelo mnohdy v Česku i USA. „Řada našich spoluobčanů stále vidí nemocnici jako velké riziko pro své zdraví a jsou ochotni riskovat některé jiné choroby. Potřebovali jsme například nasadit pacienty na biologickou léčbu metastazujícího melanomu, kde je léčba život zachraňující nebo výrazně prodlužuje přežití, ale oni jsou ochotni nechat si metastázy růst ještě nějakou dobu,“ popsal na Kulatém stole Zdravotnického deníku, který se konal na konci května, ředitel FN Královské Vinohrady a předseda České dermatovenerologické společnosti Petr Arenberger.
David E. Cohn z komplexního onkologického centra Ohijské státní univerzity potvrzuje, že i jejich zařízení v prvních měsících pandemie zaznamenalo signifikantní pokles nových pacientů. „I někteří pacienti se symptomy se báli přijít nebo ani nenavštívili svého lékaře, protože měl zavřenou ordinaci. To může vést k pozdějším diagnózám, nutnosti komplexnější péče a potenciálně horším výsledkům,“ konstatuje Cohn. Centrum se sice podle něj od té doby vrátilo k normálnímu fungování, někteří pacienti ale stále zůstávají nediagnostikovaní a neléčení.
Zařízení každopádně učinilo kvůli covid-19 kroky tak, aby maximalizovalo bezpečnost pacientů. „Místo abychom u některých typů rakoviny udělali nejdříve operaci, léčíme nejprve ozařováním a chemoterapií, operaci uděláme až později,“ načrtává Cohn s tím, že je snaha provádět zákroky v době, kdy nemocniční kapacity nejsou tak napjaté a riziko nákazy klesá. Některé druhy péče je navíc možné provádět na dálku – například genetické poradenství, pokud je zaslán vzorek DNA. Většinu péče je ale stejně třeba poskytovat během osobních návštěv.
Covid lidem bere sílu vyrovnat se s nepřízní osudu, to se ale dá změnit
Vyslechnout si diagnózu rakoviny v době, jako je tato, bohužel může celou věc ještě ztížit. Stres a strach z pandemie jen zhorší schopnost člověka vyrovnat se s nepřízní osudu. Podle psycholožky z ohijského onkologického centra Kristen Carpenterové spotřebovávají omezení vyvolaná pandemií velkou část našich duševních rezerv pro vyrovnávání se s těžkými událostmi. Diagnóza rakoviny navrch může v lidech vyvolat strach, že se se situací nedokážou poprat.
Přesto je ale podle psycholožky skoro vždy možné vytvořit v naší „zásobárně rezerv“ více místa. Pomoci může třeba najít si věci, které nám dělají radost nebo poskytují pocit naplnění. „Lidé si mohou vytvořit skupinu menších věcí, které jim dělají radost, třeba čtení knih, procházky nebo delší sprcha,“ poukazuje Carpenterová s tím, že podobné drobnosti mohou v součtu pomoci k vybudování rezerv, jež pomohou bojovat s rakovinou.
Lidé během pandemie objevili nové cesty, jak spolu komunikovat – a jejich využívání je o to důležitější u pacientů s rakovinou. To je obzvláště podstatné pro ty, kdo mají narušenou imunitu – právě oni jsou totiž k infekci velmi náchylní. Pro pacientku s lymfomem, která se musí vyvarovat osobnímu kontaktu s lidmi, ale může být zdrcující nemoci se vídat se svými vnoučaty. Může ji ale povzbudit, pokud se s nimi setká přes sklo a sleduje, jakou mají radost z jejích dárků.
Je také nutné připomenout si, že i v minulosti jsme se museli vyrovnávat s těžkostmi – a mnozí si zvykli na věci, které dříve považovali za nemyslitelné. To platí i dnes. „Přizpůsobivost tváří v tvář rakovině během covidu nemusí mít žádné hranice,“ uzavírá Carpenterová.
-mk-
