Projekčně-architektonický ateliér JIKA-CZ z Hradce Králové podal k brněnskému krajskému soudu žalobu kvůli rozhodnutí antimonopolního úřadu o soutěži na projekt nové krajské nemocnice ve Zlíně. V tendru za téměř 425 milionů korun podle Jiřího Slánského z JIKA-CZ vyhráli ti, kdo měli připravovat zadávací podmínky pro tuto velkou soutěž. Projekční ateliér před soudem zastupuje specialista na veřejné zakázky Tomáš Machurek. Česká justice mohla do textu žaloby nahlédnout. Předseda ÚOHS Petr Mlsna už dříve jakékoli pochybení úřadu odmítl.
Kvůli obřímu projektu bývalého hejtmana Zlínského kraje Jiřího Čunka (KDU-ČSL) padla první žaloba. Projekčně-architektonický ateliér JIKA–CZ z Hradce Králové podal ke Krajskému soudu v Brně žalobu na rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), které se úzce týká výběru projektantů na novou nemocnici.
Nová politická reprezentace sice projekt pozastavila, nicméně projektanti již byli na sklonku éry hejtmana Jiřího Čunka vybráni. Nejde přitom vůbec o malou zakázku, kraj by měl za zpracování projekčních materiálů zaplatit 351 milionů korun bez DPH, tedy téměř 425 milionů korun.
Střet zájmů
Ze zadávací dokumentace veřejné zakázky podle žaloby vyplývá, že zpracovatelem urbanistickoarchitektonické studie s názvem „Krajská nemocnice Zlín“ z února 2019, která byla součástí zadávacích podmínek veřejné zakázky, byla společnost atelier-r. „Zpracovatel studie je přitom členem vybraného dodavatele,“ upozorňuje žaloba.
Dle žalobce se lze domnívat, že na zpracování zadávacích podmínek se vedle zpracovatele studie podílela taktéž společnost smart healthcare solutions (taktéž člen vítězného sdružení- pozn. red.), potažmo Martin Šamaj, jednatel a jediný společník tohoto člena sdružení. Se Šamajem uzavřel Zlínský kraj hned několik smluv, na základě kterých mohl detailně prostudovat situaci nemocnic ve Zlínském kraji.
„Podle zákona o zadávání veřejných zakázek platí, že pokud některou část zadávací dokumentace vypracovala osoba odlišná od zadavatele, s výjimkou advokáta nebo daňového poradce, označí zadavatel tuto část spolu s identifikací osoby, která ji vypracovala. Zadavatel však v zadávací dokumentaci veřejné zakázce uvedl, že na zpracování zadávací dokumentace se kromě zpracovatele studie podílela již jen společnost cadconsulting. O podílu člena sdružení či samotného pana Šamaje se zadavatel vůbec nezmínil. Žalobce je přitom přesvědčen, že s ohledem na jejich podíl při přípravě zadávacích podmínek veřejné zakázky je více než zřejmé, že zadávací podmínky jsou v některých částech výsledkem jejich činnosti. Tuto skutečnost dokládají mimo jiné faktury, které byly členem sdružení zaslány zadavateli jako podklad pro uhrazení poskytnutých služeb na základě smlouvy o poskytování služeb,“ stojí v žalobě.
Z příloh těchto faktur je podle žalující strany zřejmé, že fakturované činnosti se shodují s požadavky na činnost manažerského týmu dle zadávací dokumentace. „Žalobce tak má
oprávněný důvod předpokládat, že člen sdružení měl být v zadávací dokumentaci označen jako osoba, která vypracovala část zadávací dokumentace spočívající ve stanovení požadavků na manažerský tým. Obdobně měl zadavatel přistoupit k podílu pana Šamaje na přípravě zadávacích podmínek a v zadávací dokumentaci označit ty části, které pan Šamaj vypracoval,“ napsal právník JIKA-CZ Tomáš Machurek.
Krátká lhůta přes svátky
Zadavatel podle žalobce nepostupoval řádně dle zákona, když nesplnil povinnost označit všechny osoby, které vypracovaly určitou část zadávací dokumentace, a to s výjimkou zadavatele, advokáta nebo daňového poradce. Uvedená regulace je výsledkem a konkrétním projevem zásady transparentnosti zadávacího řízení a má přispět k prevenci střetu zájmů a zachování hospodářské soutěže.
„Žalobce v této souvislosti upozorňuje na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z 8. 10. 2020, ze kterého vyplývá, že za situace, kdy vybraným dodavatelem se stala osoba, která se podílela na vypracování části zadávací dokumentace , lze usuzovat, že tato osoba měla na účasti v zadávacím řízení, a tedy i na znění zadávacích podmínek vlastní ekonomický zájem. Takovou situaci je dle úřadu třeba chápat jako střet zájmů. Úřad uvádí, že za takové situace měl zadavatel přijmout vhodné opatření k nápravě, kdy za účelem odstranění zjištěného střetu zájmů měl například nechat zadávací dokumentaci posoudit externím odborným subjektem pro odstranění jakýchkoliv pochybností o tom, zda zadávací podmínky třeba skrytě nezvýhodňovaly vybraného dodavatele, který je částečně jejich autorem,“ lze se dále dočíst v žalobě, která se týká téměř půlmiliardové soutěže na projektanta zlínské krajské nemocnice.
Přestože v případě rozhodnutí ke střetu zájmů se jednalo o situaci, kdy vybraný dodavatel byl zároveň jediným účastníkem zadávacího řízení, je žalobce přesvědčen, že obdobnou optikou je třeba nahlížet i na předmětnou veřejnou zakázku. Kde sice byly podány dvě nabídky, nicméně členem vybraného dodavatele byly kromě zpracovatele studie i další společnosti, které při přípravě nabídky těžily ze své předchozí spolupráce se zadavatelem, což žalobce v žalobě dokládá.
„Žalobce je tak přesvědčen, že zadavatel měl po otevření nabídek posoudit, zda v případě vybraného dodavatele nedošlo ke střetu zájmů a učinit vhodná opatření k tomu, aby bylo zajištěno, že vybraný dodavatel ´nezískal´ veřejnou zakázku právě proto, že jeden jeho člen se podílel na zpracování studie. Potřeba takové úvahy zadavatele byla o to důraznější, když zadavatel s ohledem na rozsah zadávacích podmínek (jakož i předmět plnění veřejné zakázky) stanovil nepřiměřeně krátkou lhůtu pro podání nabídek, která navíc významnou měrou spadala do období vánočních a novoročních svátků, tedy období standardního pracovního klidu,“ upozorňuje žalobce.
Skutečnost, že se antimonopolní úřad touto otázkou nezabýval, je podle žalobce neomluvitelná. „Žalobce je přesvědčen, že žalovaný byl povinen učinit dostatečná skutková zjištění, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek a na jeho základě rozhodnout. Protože tak žalovaný neučinil, porušil zásadu zákonnosti ve smyslu paragrafu 2 správního řádu. Žalovaný se rovněž nezabýval otázkou podílu člena sdružení a pana Šamaje na přípravě zadávacích podmínek veřejné zakázky; i v tomto případě žalovaný porušil svoje povinnosti uložené mu správním řádem,“ tvrdí právní zástupce projekčně-architektonického ateliéru JIKA–CZ.
Neúplné podklady a náskok
Nezákonnost postupu antimonopolního úřadu spatřuje žalobce primárně v posouzení toho, zda studie představuje dostatečně transparentní a nediskriminační podklad pro zpracování porovnatelných nabídek. „Zadavatel součástí zadávacích podmínek veřejné zakázky učinil studii, nikoliv však již veškeré vstupní podklady, na jejich základě byla studie zpracována. Zadavatel zároveň součástí zadávacích podmínek neučinil podrobnější verzi studie, přestože tuto měl fakticky k dispozici. Tímto vznikl minimálně časový a informační náskok zpracovateli studie ve srovnání s ostatními potenciálními dodavateli,“ tvrdí se dále v žalobě.
Tuto skutečnost podle JIKA-CZ prokazuje mimo jiné fakt, že zpracovatel studie je zároveň členem vybraného dodavatele. Vybraný dodavatel tak prý mohl čerpat z informací, údajů a dokladů, které měl k dispozici jeden její člen, který pro zadavatele zpracoval studii, jakož i další podklady.
Vybraný dodavatel měl podle textu žaloby dále možnost ještě před zahájením zadávacího řízení průběžně konzultovat své řešení. Respektive návrh na dopracování studie, která je předmětem plnění veřejné zakázky se samotným zadavatelem a budoucími uživateli. „Tímto vybraný dodavatel získal značný časový náskok, který se ostatním dodavatelům, pakliže by se stali vybraným dodavatelem, nikdy nemohlo podařit dohnat. Na rozdíl od vybraného dodavatele by se totiž takový dodavatel musel po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku nejprve seznámit se všemi dostupnými podklady, tedy nejen podklady, které tvořily součást zadávací dokumentace, ale i ostatními veřejně dostupnými podklady tak, aby na jejich základě mohl navrhnout optimální řešení, toto řešení se zadavatelem opakovaně konzultovat a teprve následně jej jako plnění dle smlouvy na veřejnou zakázku předat zadavateli,“ konstatuje žalobce.
Ostatní dodavatelé, jakož i druhý (a zároveň poslední) účastník zadávacího řízení takové
informace (a informační náskok) k dispozici neměli. „Důsledkem tohoto stavu je skutečnost, že nejvýhodnější nabídku podalo právě sdružení ´Nová nemocnice – Zlín´, v jehož řadách se nachází mimo jiné zpracovatel studie. A také to, že zadavatel obdržel pouze dvě nabídky, a to navíc nabídky od sdružení dodavatelů,“ tvrdí se v žalobě.
Antimonopolní úřad se v napadeném rozhodnutí ve vztahu k popsané námitce žalobce omezil jen na konstatování, že žalobce – JIKA-CZ – měl studii včetně seznamu vstupních podkladů k dispozici. A dále že žalobce konkrétně neoznačuje žádný ze zmiňovaných podkladů jako ten, který by měl hrát stěžejní roli v časovém a informačním náskoku zpracovatele studie.
ÚOHS dále uvádí, že na základě provedeného porovnání seznamu podkladů, ze kterých studie vychází, a jejího obsahu, nelze „prima facie“ dospět k závěru, že by studie neobsahovala závěry každého jednotlivého výchozího dokumentu. Úřad v napadeném rozhodnutí pak krátce uzavřel, že zadavatel nemá povinnost předkládat jako součást zadávací dokumentace každý dokument, který má se zadávanou veřejnou zakázkou souvislost. Studie dle jeho přesvědčení představuje syntézu podkladů a jako taková nemusí nutně odpovídat každému detailu, který její podklady uvádí.
„Žalovaný nicméně současně úmyslně přehlíží, že žalobce jak v podaných námitkách, tak již od začátku řízení u žalovaného uváděl, že součástí podrobnějších podkladů pro vypracování nabídek mělo (a pro zpracování porovnatelných nabídek muselo být) být minimálně vypracované či rozpracované dispoziční řešení, kterým v okamžiku zahájení zadávacího řízení jako jediný disponoval pouze zpracovatel studie. Tedy potažmo vybraný dodavatel. Žalobce opakovaně namítal a upozorňoval na to, že podrobnější verze studie, respektive doba jejího vypracování, byla předmětem hodnocení nabídek (!). Žalobce tak v rámci svých námitek uváděl, co mělo být součástí zadávacích podmínek veřejné zakázky a proč tomu tak mělo být. Je přitom zcela nepochybné, že pokud zpracovatel studie disponuje podrobnější verzí studie, kterou má navíc k dispozici rovněž zadavatel a zároveň tuto verzi studie zadavatel neposkytne všem potencionálním dodavatelům, dochází k deformaci soutěže o veřejnou zakázku, jakož i k nezákonnému zvýhodňování jednoho
z dodavatelů, který se nepřekvapivě stal i dodavatelem vybraným,“ vypichuje žaloba na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
Mlsna: Rozhodli jsme správně
Česká justice podrobněji popsala děj kolem projektu na novou nemocnici zde. Předseda antimonopolního úřadu Petr Mlsna ovšem tvrdí, že úřad při vyřizování podnětu k údajné nekalé soutěži ateliéru JIKA-CZ rozhodl správně. Mlsna sám v této věci druhoinstančně nerozhodoval, ke konci své kariéry to stihl jeho předchůdce Petr Rafaj. Který se zlínským krajem mimochodem v loni na tajno sešel.
„Já jsem si k tomu nechal zpracovat podklad. V rámci rozkladového řízení byl právě argument (že soutěž připravovali její vítězové – pozn. red.) jeden z těch podstatných. Stanovení požadavků bylo nastaveno v podstatě rovně pro všechny… …To byste musel v rámci té soutěži dopředu říct, že ten, kdo zpracovával projekt, nebo studii proveditelnosti nemůže být tím, kdo se přihlásí do veřejné zakázky na projektovou dokumentaci. Ale pak by vznikla otázka, jestli je to vyloučení legitimní či nikoliv. Úřad se tím v rozhodnutí opravdu velice podrobně zabýval. Musím vás na něj odkázat, protože je opravdu velice podrobně popsáno, proč jsme nakonec řekli, že to je v pořádku,“ sdělil České justici Petr Rafaj.
Rozhodnutí je podle Mlsny podrobně rozebráno na zhruba dvaceti stranách. „V kostce, v rozhodnutí jsme řekli, že žádné další údaje nad to, co bylo v zadávací dokumentaci, v zásadě neexistovaly. Nějaké obrázky (fotografie hejtmana s podrobnými plány výstavby – pozn. red.) , které se měly údajně někde prezentovat, byly vytvořeny pouze v rámci nějakého PR a nejednalo se regulérní rozpracování projektu. Podle našeho rozhodnutí, a určitě se bude posuzovat u soudu, žádné jiný či vybraný uchazeč oproti navrhovateli neměl k dispozici. Vyargumentovali jsme to velice podrobně. Navíc, řekněme si po pravdě. Je otázkou, jak vůbec projekt Zlínské nemocnice skončí. Nové vedení Zlínského kraje se bude touto otázkou zabývat následující týden. I kdybych si spis k té věci vyžádal, sám na tom nic nezměním,“ řekl České justici Petr Mlsna.
Přestože antimonopolní úřad nenalezl žádné nezákonnosti při výběru projektanta na novou krajskou nemocnici ve Zlíně, pochybnosti o této dnes už pozastavené obří investiční akci zůstávají. A navíc tři hlavní aktéry – bývalého hejtmana Jiřího Čunka, šéfa krajského zdravotnictví Radomíra Maráčka a projektanta Martina Šamaje – pojí historické události. Česká justice historii těchto vztahů zmapovala zde.
S jistou mírou nadsázky by se dalo říct, že projekt výstavby nové krajské nemocnice ve Zlíně byl připravován velmi pečlivě. Ovšem lidmi, kteří k sobě mají historické vazby. Bývalý hejtman Jiří Čunek na velmi drahé investici trval, přestože věděl, jak silné kontroverze projekt budí. Jak se ukázalo, téma nového zařízení se skutečně stalo tím nejsilnějším uplynulých krajských voleb. A jinak politický velmi silný a úspěšný politický matador Jiří Čunek na něm pohořel.
Jan Hrbáček, Česká justice
