Zásoby kritických léčivých přípravků, tedy těch, jejichž nedostatek negativně dopadá na veřejné zdraví při mimořádných událostech, by měly členské státy Evropské unie povinně sledovat, a to až na úroveň nejen distributorů ale také lékáren. Plyne to z návrhu nového nařízení Evropského parlamentu, který předložila Evropská komise členským zemím. Podle informací Zdravotnického deníku ovšem ministerstvo zdravotnictví tuto povinnost odmítá s odůvodněním, že by kvůli tomu muselo změnit legislativu. Přitom, jak opakovaně poukazují zejména nezávislé lékárny, určité léky, jsou jim souručenstvím některých výrobců a velkodistributorů odpírány. Nerovnou soutěž na trhu s léky považuje za problém jak nový šéf antimonopolního úřadu, tak aktuální ministr zdravotnictví. Právě sledování zásob až do detailu na úrovni lékárny by mohlo vnést do temných zákoutí českého trhu léčiv potřebné světlo.
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady se týká zejména posílení úlohy Evropské lékové agentury EMA. Jeho cílem je připravit EU na další možné krize na základě zkušeností s epidemií covid-19. V ní se ukázalo, že EU nemá v oblasti léčivých přípravků a zdravotnických prostředků dostatečné páky na koordinaci při zajištění jejich dostupnosti. Proto se navrhuje v novém nařízení mimo jiné také uložit členským státům povinnost sledovat zásoby kritických léčivých přípravků jak na úrovni distributorů, tak i lékáren (je to definováno přesněji – na úrovni „osob oprávněných vydávat léčivé přípravky“, což může znamenat za určitých okolností i lékaře). Současný Zákon o léčivech ale takovou povinnost neukládá a českým úřadům se tento stav nechce měnit, protože by je zatěžoval prací na změně legislativy. Podle informací Zdravotnického deníku české ministerstvo zdravotnictví zastává stanovisko, že monitorace skladových zásob kritických léčivých přípravků až na úroveň lékáren není nutná a že stačí jít na úroveň distribuce.
Zdravotnický deník v minulosti již několikrát upozorňoval na to, že řada léčivých přípravků je nadále některými výrobci dodávána pouze prostřednictvím jednoho jediného jimi preferovaného distributora, a proto jsou následně některým lékárnám kráceny dodávky léčiv, které pak nemají skladem pro výdej pacientům. Podle námi oslovených právníků je to v přímém rozporu s povinnostmi, které výrobcům stanoví novela zákona o léčivech. To má samozřejmě dopad i na veřejnou soutěže na trhu distribuce léčiv a naznačuje to možné kartelové dohody mezi distributory a výrobci léčiv. Až dosud odmítaly státní orgány tuto problematiku řešit.
Ministerstvo a SÚKL míní, že znění Zákona o léčivech je nerealizovatelné a odmítají s jeho porušováním cokoliv dělat. Takový přístup však budí značnou nevoli v řadách poslanců zdravotního výboru Sněmovny i právních expertů. Loni se však změnil předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jímž se stal Petr Mlsna, který v rozhovoru pro naše kolegy z Ekonomického deníku jasně deklaroval, že chce být i v oblasti zdravotnictví aktivnější a že lze „i na základě vnějších znaků detekovat možné protisoutěžní jednání“. Vyjádřil se i k dosavadnímu přístupu ÚOHS k definici relevantního trhu, což je zásadní parametr pro posouzení narušení hospodářské soutěže a případného vzniku kartelů. „To je jedno z velkých témat na úrovni Evropské unie. Začíná probíhat diskuze, jestli principy tak, jak je dnes staví trh, odpovídají vůbec tomu, jak se vyvinula ekonomika. A řekněme vztahy byznysu. Tzn., je to mimořádně složitá problematika. Dnes není problém odhalovat klasické kartelové dohody typu 70., 80. let 20. století. Jestli někdo sladil ceny, rozdělil si trh. Ale tady už je to i o sdílení infrastruktury, o IT platformách a dalších věcech. Dnes se pohybujeme v úplně jiném světě, než tomu bylo před deseti, patnácti lety. Takže diskuze na téma relevantního trhu jednoznačně ano. A to je výzva nejenom pro Českou republiku, ale celoevropská,“ řekl Ekonomickému deníku. Také připustil, že je k „obří diskusi“ jak posuzovat tržní podíl z hlediska zaměnitelnosti léčivých přípravků, tedy po jakou ATC skupinu je třeba jít. Z vyjádření předsedy ÚHS vyplývá, že můžeme očekávat jiný přístup tohoto úřadu v posuzování situace na trhu s léky v České republice, než tomu bylo doposud.
Ostatně sám ministr zdravotnictví Jan Blatný si je nerovné soutěže vědom. „Vnímám to tak, že zejména malé lékárny a jejich klienti jsou do jisté míry znevýhodněni,“ řekl Zdravotnickému deníku ve velkém rozhovoru a pokračoval: „Protože ve chvíli, když se nejedná o nedostupnost léku nebo jeho výpadek, tak fakticky je pro ně stejně nedostupný. Když pacienti sednou do auta a odjedou 20, 30 kilometrů do většího města nebo větší lékárny, tak svůj lék dostanou. Pro starší spoluobčany nebo někoho, kdo nemá možnost cestovat automobilem kdykoliv se mu zachce, je tento stav velice nepříjemný.“ Řešením by mohla být podle ministra legislativní úprava o emergentním systému navrhovaná sněmovním tiskem 581. Jenže ta se nezdá být průchozí parlamentem ještě v tomto volebním období. Naši poznámku, že je pro malé lékárny těžké konkurovat na trhu, kde spolu drží někteří výrobci, s částí velkodistribuce a řetězcových lékáren, pak ministr suše konstatoval, že: „Je to nerovný boj.“ Jenže deklarace ministra neladí s postojem jím vedeného ministerstva k navrhovanému evropskému nařízení. Monitorace zásob léčiv až na úroveň lékáren by totiž mohla nasvětlit nerovnováhu na trhu a nerovný přístup pacientů k léčivým přípravkům a s tím by už jak ministerstvo, tak SÚKL musely něco dělat.
Mohlo by vás zajímat
Tomáš Cikrt
