Mimořádné koronavirové odměny zdravotníků nemají být posuzovány jako mimořádný příjem podle insolvenčního zákona a zahrnuty do splátky oddlužení. K takovému závěru došel Vrchní soud (VS) v Praze, který vyhověl odvolání zdravotní sestry. „Odejmout některým zdravotníkům – dlužníkům v insolvenčním řízení – toto mimořádné finanční ocenění státu jen proto, že nedomyšleně novelizovaný IZ expressis verbis na takovou situaci prozatím vůbec nepamatuje, vnímá odvolací soud jako zjevnou nespravedlnost a amorálnost, již je třeba bez zbytečného prodlení napravit, neboť COVID – 19 nepočká, než si vše ‚legislativně ošetříme‘,“ konstatuje se mj. v usnesení VS.
Zdravotní sestra, která se na soudy obrátila, je v procesu oddlužení od roku 2018, kdy z platu v průměru 27 tisíc korun čistého měsíčně splácí v rámci oddlužení mezi 11 – 18 tisíci korunami. Krajský soud (KS) v Praze požádala na konci října o to, aby jí nebyla zvýšena splátka v souvislosti s vyplacením mimořádné odměny, kterou obdržela jako součást mzdy za služby u pacientů s koronavirem. Odůvodnila to tím, že je v rodině jediná, kdo má stálý příjem, její přítel o něj přišel, a přitom se stará o syna a rodiče v důchodovém věku.
Insolvenční správce její žádost doporučil, neboť dlužnice mu poskytuje plnou součinnost a plní splátkový kalendář. Podařilo se jí během oddlužení splatit již celý dluh vůči zajištěnému věřiteli a skoro 20% věřitelům nezajištěným.
KS v Praze její žádost zamítl, neboť konstatoval, že podle zákona k důvodům, které zdravotní sestra v žádosti uvedla, nelze přihlédnout. Dlužnice totiž podle něj netvrdila, ani neprokázala podstatnou změnu osobních nebo majetkových poměrů, které by snížení splátky odůvodňovaly. Mezi ty nelze zařadit ztrátu zaměstnání přítele, ani péči o rodiče. Navíc dosud splatila jen necelých 20% dluhu nezajištěným věřitelům, přičemž se očekává na konci oddlužení splacení jen 38% pohledávek.
VS v Praze však jejímu odvolání vyhověl. Jednak konstatoval nesprávnou aplikaci insolvenčního zákona, kdy KS nevzal v potaz jeho „koronavirovou“ novelu a přihlížel při posuzování žádosti k 50% hranici splacení dluhu na konci oddlužení.
Ale především došel VS k závěru, že výdělečná činnost spojená s nasazením sestry během péče o pacienty s koronavirem, kdy riskuje svůj život, „je zcela mimo rámec běžného standardu vyžadovaného schváleným oddlužením a kterou by bylo lze od dlužnice vyžadovat“. Takový příjem tedy nelze po dlužnici bez jejího souhlasu podle soudu chtít.
Nedomyšlení konsekvencí
„Jinými slovy řečeno, mimořádné ohodnocení zdravotnického personálu v souvislosti s epidemií COVID-19 nelze považovat za mimořádný příjem ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) IZ, ve znění účinném do 31.5. 2019, jenž by byla dlužnice povinna vydat. Opačný názor, zastávaný soudem I. stupně a vycházející jen z jazykového výkladu § 412 odst. 1 písm. b) IZ, ve znění účinném do 31.5. 2019, je dle názoru odvolacího soudu ve zjevném rozporu s dobrými mravy a principy spravedlnosti tak, jak je vnímá většina české společnosti. Zásady insolvenčního řízení (zejména § 5 písm. a) IZ), jež jsou závazné jen pro účastníky a další subjekty insolvenčního řízení, v době nouzového stavu vyvolaného epidemií COVID-19 tak nutně ustupují obecnému zájmu celku – celé české společnosti,“ uvádí se mj. odůvodnění rozhodnutí VS.
Jakkoliv podle VS koronavirová novela insolvenčního zákona výslovně tuto situaci neřeší, nejedná se o záměr zákonodárce, nýbrž o jeho „opomenutí a nedomyšlení všech konsekvencí“. A to lze podle VS judikatorně napravit.
„Ostatně právě v tom tkví podstata práce soudce: nerozhodovat mechanicky je podle zaběhlých schémat, nýbrž zákony – včetně pravidelně a překotně novelizovaného IZ – vykládat podle nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat nestranně a spravedlivě. Uvedené platí o to více v době nouzového stavu vyvolaného epidemií COVID – 19, kdy je též soud povinen udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité či troufalé, neboť přežití každého z nás může být již zítra právě v rukou zdravotníků, jimž právem náleží respekt a úcta, jakož i zvláštní ocenění státu za jejich nezastupitelnou práci v boji s nákazou COVID – 19. Odejmout některým zdravotníkům – dlužníkům v insolvenčním řízení – toto mimořádné finanční ocenění státu jen proto, že nedomyšleně novelizovaný IZ expressis verbis na takovou situaci prozetím vůbec nepamatuje, vnímá odvolací soud jako zjevnou nespravedlnost a amorálnost, již je třeba bez zbytečného prodlení napravit, neboť COVID – 19 nepočká, než si vše ‚legislativně ošetříme‘,“ uvádí v rozhodnutí senát v čele s předsedou Jaroslavem Zelenkou a soudkyněmi Kamilou Balounovou a Jitkou Drobnou.
Na závěr pak soudci připomínají, že pokud by i v dalších měsících byla sestra příjemcem obdobných odměn v souvislosti s její péčí o pacienty s koronavirem, má KS rozhodnout i bez návrhu o tom, že se taková odměna do výpočtu splátky nezapočítá.
Petr Dimun
Článek je převzat z portálu Česká justice, který patří do portfolia vydavatele Zdravotnického deníku.
