Odměny ve výši 75 tisíc pro všechny zdravotníky jak v nemocnicích, tak v ambulantním sektoru, a k tomu 30 tisíc pro nezdravotníky v nemocnicích – takový je návrh odborů, jak by mohly vypadat odměny za druhou vlnu covid-19. Zatímco v nemocnicích by se odměny financovaly dotačním titulem ze státního rozpočtu, ambulantní sektor by peníze dostal formou kompenzační vyhlášky. Ministerstvo zdravotnictví přitom potvrzuje, že s plošnými odměnami pro zdravotníky v nemocnicích i ambulancích počítá, nezdravotníci ale zřejmě budou mít smůlu. Zatím také není jasné, v jaké výši by měly odměny být. Ministerstvo v tuto chvíli neřeší další možné benefity, které navrhují odbory, jako jsou například lázně pro zdravotníky.
„Chceme mimořádné odměny pro zaměstnance nemocnic – 75 tisíc pro zdravotníky, 30 tisíc pro nezdravotníky, a to formou dotačního titulu. Dělá to dohromady 11,5 miliardy. Chceme také mimořádné odměny pro zdravotníky v ambulantním sektoru, je jedno, jestli praktické lékaře, ambulantní specialisty, laboratoře, dialýzy či mobilní hospice. I tady jsme navrhli, aby každý zdravotník dostal 75 tisíc, zde by to ale šlo formou kompenzační vyhlášky. Máme totiž okolo 30 tisíc takovýchto zdravotnických zařízení a ministerstvo by pro takové množství subjektů nezvládlo vypsat dotační titul,“ načrtává předsedkyně zdravotnických a sociálních odborů Dagmar Žitníková, podle níž by odměny měly být ve vyhlášce zahrnuty podobně, jako se tomu již stalo u sester domácí péče. Pro jednotlivé segmenty by se tak zařadil koeficient v podobě zaměstnanec krát požadovaná částka.
Vzhledem k tomu, že odměňovaných by bylo kolem 250 tisíc, by se celkové náklady vyšplhaly na 21,5 miliardy. V částce jsou přitom zahrnuty i odvody zaměstnavatelů na zdravotní a sociální pojištění. O rozdělení zdroje financování přitom odbory stojí proto, aby vše nešlo na vrub zdravotního pojištění. „Situace zdravotních pojišťoven teď bude také složitá – ze zdravotního pojištění se nyní hradí vše, testování, očkování… Proto jsme si řekli, že když se rozdělí zátěž na polovinu, bude to snesitelné pro jejich hospodaření,“ vysvětluje Žitníková.
Ministr zdravotnictví Jan Blatný, kterému odbory požadavky shrnuly na jednání 4. února, slíbil, že se jimi bude zabývat. Odměny byly přitom urgovány i v dopise zdravotnických a lékařských odborů adresovaném premiérovi z 27. ledna. „Od pana premiéra jsme sice nedostali příslib částky, ale na posledním jednání mimořádné tripartity jsme od něj dostali zpětnou vazbu, že by se nemocnice měly řešit prostřednictvím státního rozpočtu. Resorty si nyní mají podat návrhy na úpravu svých rozpočtů, takže jsme poprosili pana ministra Blatného, aby si ministerstvo požádalo o oněch 11 miliard v rámci návrhu úpravy státního rozpočtu,“ poukazuje Dagmar Žitníková.
Ministerstvo přitom potvrzuje, že s odměnami pro zdravotníky v nemocničním i ambulantním sektoru počítá, zklamáni ovšem budou nezdravotníci. „S odměnami za tzv. „druhou vlnu“ (do které se počítá období od října 2020 až do okamžiku výplaty odměn) se v současné době počítá plošně pro všechny zdravotníky ve zdravotnictví, tedy jak pro zaměstnance poskytovatelů lůžkové péče (např. nemocnice), tak i pro pracovníky v ambulantním sektoru mimo lůžková zařízení. Odměny se nebudou týkat nezdravotníků. Ohledně výše a způsobu vyplacení zmíněných odměn probíhají v současné době intenzivní jednání,“ uvádí mluvčí ministerstva Barbora Peterová.
Podle ní je jedním z možných způsobů poskytnutí finančních prostředků navýšení úhrad ze zdravotního pojištění za poskytnuté zdravotní služby, druhou možností je pak to, co navrhují odbory, tedy kombinovaný způsob financování ze státního rozpočtu a veřejného zdravotního pojištění.
Jak ovšem podtrhává Dagmar Žitníková, na vyplacení odměn si budou muset zdravotníci ještě chvilku počkat. I když v lednu v ČT Jan Blatný prohlásil, že by odměny mohly být vyplaceny nejdříve v dubnu, je podle odborářky takovýto termín iluzorní. Pokud totiž budou odměny vypláceny přes dotace, schválí vláda v březnu upravený rozpočet, v dubnu se vypíše dotační titul, pak je lhůta 30 dní na sběr žádostí a potřeba je také nějaký čas na vyplacení peněz. Odměny jsou tak reálné nejdříve v červnu s květnovou výplatou. Kompenzační vyhlášku pak je možno začít připravovat v březnu, kdy budou k dispozici první data za rok 2020, přičemž i když se ji podaří sepsat během pár týdnů, bude ještě následovat připomínkové řízení. I zde tedy lze očekávat podobný termín jako u nemocnic.
Lázně pro zdravotníky formou voucheru a pak zákonem
Obory by ovšem stály o to, aby zdravotníci byli oceněni i jinak než jen finančně. V dopise premiérovi z 1. února navrhují lázeňskou nebo rehabilitační péči, a to nejen v návaznosti na pandemii, ale dlouhodobě. „V první fázi v postcovidové době by to mohlo jít formou voucheru, pak bychom to chtěli zařadit buď do zákoníku práce, nebo do zákona o zdravotních službách tak, aby zdravotníci měli možnost regenerace sil a odpočinku podobně jako vojáci, hasiči či policisté. Pro zdravotníky by to byla veliká pomoc a řada z nich by to uvítala, protože práce je fyzicky a psychicky náročná,“ popisuje Dagmar Žitníková.
Zdravotníci by tak podle odborů mohli nyní dostat poukazy na pobyt v lázeňské nebo rehabilitační péči v určité hodnotě (např. 10 000 Kč na stravování a ubytování) a na stanovenou dobu (týden). „Se zdravotními pojišťovnami by se napevno dohodl balíček vhodných procedur a jejich minimální počet, který by byl hrazený ze zdravotního pojištění. Platnost poukazů by musela být minimálně dva roky, protože nevíme, jak se bude epidemiologická situace vyvíjet. Poukazy by zdravotníci využili k regeneraci těla i duše a jejich ochota dál ošetřovat pacienty a zůstat v oboru by se znásobila,“ píší odbory v dopise premiérovi.
Do zákona by se pak mohlo zařadit, že zdravotnický pracovník, který vykonává povolání podle zvláštního zákona v rámci lůžkových zdravotnických zařízení alespoň 10 let, má nárok na lázeňskou nebo rehabilitační péči k upevnění tělesného a duševního zdraví v délce 14 dnů v kalendářním roce. Ozdravný pobyt by zorganizoval a uhradil příslušný zaměstnavatel. Nemohl-li by zdravotnický pracovník nastoupit ozdravný pobyt pro překážky na straně zaměstnavatele, určil by mu zaměstnavatel nástup na ozdravný pobyt v následujícím kalendářním roce. Pracovníkovi, který by nemohl ozdravný pobyt v kalendářním roce nastoupit pro překážky na jeho straně, by ale nárok na ozdravný pobyt zanikl.
Vedle lázní by pak podle odborů bylo na místě zvážit ještě zavedení výsluhového příspěvku. Zdravotnický pracovník, který by vykonával povolání podle zvláštního zákona v rámci lůžkových zdravotnických zařízení a na zdravotnické záchranné službě alespoň 15 let a dosáhl věku 50 let, by tak podle představ odborářů mohl získat nárok na výsluhový příspěvek ke svému platu/mzdě. Příspěvek by činil 10 procent průměrného měsíčního výdělku za předcházející rok. Výměra výsluhového příspěvku by se pak zvyšovala za každý další ukončený rok takového pracovního poměru o dvě procenta, nejvýše ale do 50 procent průměrného měsíčního výdělku.
Sestrám by ulehčila nová místa pro nižší zdravotníky
V dopise premiérovi ovšem odbory navrhují také způsob, jak by se dalo sestrám ulehčit. Podle nich by to šlo zařídit zřízením společensky účelných pracovních míst (vyhrazené podle § 113, zákona č. 435/2014 Sb., o zaměstnanosti). „Minulým ministrům zdravotnictví jsme opakovaně navrhovali využití nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti jako možnosti pro získání finančních prostředků na zřízení nových pracovních míst zvláště pro nižší zdravotnický personál (ošetřovatelky a sanitáři). První rok by byla možnost financovat mzdy a platy přes úřady práce a dále přes bonifikace v úhradové vyhlášce. Doplnění nižšího zdravotnického personálu a „odbřemenění“ všeobecných sester o méně odborné výkony by bylo velmi pozitivním posunem v rámci zlepšení ošetřovatelského procesu a jeho aplikace,“ píše se v dopise.
„Nižších zdravotnických pracovníků je v nemocnicích málo a spoustu věcí musí dělat sestry. Pomoc při polohování, krmení, hygieně pacientů by pro sestry bylo světlem na konci tunelu. Zdravotnická zařízení by si mohla zadat požadavek přes úřady práce. U nižších zdravotníků je to jednoduché, protože se udělají rekvalifikační kurzy. Zaměstnavatel by pak na pracovníka dostal náklad na průměrnou mzdu, která je v daném oboru. Je-li tedy průměrná mzda sanitáře 22 tisíc, dostal by částku navýšenou o odvody zaměstnavatele. Po roce by se spočítalo, kolik zaměstnanců tak zaměstnavatel nabral a kolik mu jich bylo hrazeno, a dalo by se to do úhradové vyhlášky jako speciální kompenzační bonus na zvýšení personálu a zlepšení kvality poskytovaných služeb,“ upřesňuje Dagmar Žitníková.
Na tyto tři návrhy ale zatím odbory nedostaly reakci. „Uvedenou problematikou se v současnou chvíli ministerstvo zdravotnictví aktivně nezabývá, jakkoliv jsou to jistě návrhy k další diskuzi. Nyní však uvedené není na pořadu dne,“ dodává k tomu mluvčí ministerstva Barbora Peterová.
Michaela Koubová
