Nejvyšší soud určil mechanismus výpočtu náhrady za pozemky nevydané v restituci
Senát Nejvyššího soudu (NS) v čele s Janem Eliášem určil mechanismus výpočtu finanční náhrady za pozemky, které nemohly být vydány v restituci. Na základě výpočtu inflace podle údajů Českého statistického úřadu v letech 1991–2021 dospěl soud k tomu, že ceny stanovené dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. se mají násobit šestkrát.
NS rozhodoval v případu, jehož projednávání přerušil v říjnu 2019, neboť shledal důvod obrátit se na Ústavní soud (ÚS) s návrhem na zrušení části §16 odst. 1 zákona o půdě, který určoval stanovit cenu za nevydané pozemky podle vyhlášky o půdě ke dni 24. června 1991.
Podle Eliášova senátu byly totiž obecné soudy rozhodnutím ÚS z července 2017 (sp. zn. II. ÚS 4139/16), který došel k závěru, že finanční náhrada vyplácená podle zákona o půdě může být podle okolností přiměřeně zvýšena, postaveny před neřešené otázky, jak takovou cenu stanovit. Podle názoru tohoto senátu zde totiž nebyl prostor pro soudcovské dotvoření práva.
„K návrhu na zrušení napadeného ustanovení vedla Nejvyšší soud snaha o zachování konzistence judikatury v restitučních věcech. Vytváření restitučních skutkových podstat, stanovování míry vydávání majetku a poskytování náhrady za majetek nevydaný mají být výsostnými úkoly moci zákonodárné (případně výkonné), nikoli soudní, jíž nepřísluší překračovat zákonem stanovené hranice zmírnění majetkových křivd, měnit rozsah vydávaného majetku a uzpůsobovat politickou reprezentací zvolené pojetí nápravy majetkových křivd vlastním představám o žádoucí míře kompenzace. Výše naznačený postup dotvoření v tomto případě rozhodné normy je v rozporu se zásadou důsledného respektu soudů k zákonným mezím restitučního procesu. V případě zrušení napadeného ustanovení by oprávněným osobám náleželo právo na náhradu ve výši „ceny odňatého pozemku“ bez omezení částkami vyplývajícími z cenových předpisů účinných k 24. 6. 1991,“ odůvodnil NS, proč se obrátil na ÚS s návrhem na zrušení příslušné části zákona o půdě.
Plénum ÚS však v nálezu z ledna letošního roku návrh zamítlo, když došlo k závětu, že zrušením navrhované části zákona o půdě by došlo naopak k větší nejistotě při vypořádávání existujících restitučních nároků. „Jsou-li již soudy sjednoceny na vyplácení finančních náhrad ve výši nikoli podle vyhlášky, ale ani tržních cen, otevřel by se zrušením napadeného ustanovení prostor pro přiznávání náhrad v celé této škále. Zákon by se základním východiskem pro určení základu náhrady ztratil i alespoň částečné (byť nevhodné) přiblížení časového okamžiku, k němuž se náhrady vztahují. Riziko nerovnosti při zmírňování majetkových křivd (případně vznik dalších křivd) by zrušením napadeného ustanovení nebylo nikterak vyloučeno,“ argumentují ústavní soudci v lednovém nálezu (sp.zn. Pl. ÚS 21/19).
Mohlo by vás zajímat
Námitka Nejvyššího soudu
Podle ÚS je pak právě úkolem NS, aby našel ústavně přijatelný mechanismus použití příslušného ustanovení zákona. „Netřeba pak připomínat, že upřesňování obecných zákonných pravidel výkladem, případně vyplňování mezer v zákoně, je na podkladě jednotlivých případů na úrovni obyčejného zákona úlohou obecných soudů. Výše byla vyvrácena námitka Nejvyššího soudu, podle níž je výklad napadeného ustanovení nepřípustným dotvořením právní normy, které má údajně za důsledek nedostatečnou determinovanost výpočtu spravedlivé náhrady. Nezasahuje-li provedený výklad neústavně do působnosti moci zákonodárné, je právě sjednocení způsobu použití napadeného ustanovení úkolem vrcholného orgánu ve věcech patřících do pravomoci soudů,“ konstatuje se k tomu v nálezu.
Senát pod předsednictvím Jana Eliáše se tedy k případu po tomto nálezu vrátil a v souladu s ním hledal způsob, jak vypočíst základní cenu náhrady za nevydané pozemky. Podle soudců totiž stanovení jednoznačného mechanismu zjišťování rozsahu náhradního plnění je důležité jak pro soudní praxi, tak pro postup Státního pozemkového úřadu. Ten by pak měl být schopen restituční nároky uspokojovat bez nutnosti vedení soudního řízení.
„Dovolací soud proto dospívá k závěru, že je zapotřebí vytvořit postup, jehož v podstatě mechanickou aplikací bude možné vyčíslit zvýšenou náhradu ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., která bude v obecné rovině pokládána za přiměřenou a bude dále navyšována, či naopak snižována toliko ve výjimečných případech. Za tím účelem je nezbytné stanovit koeficient, jímž budou s ohledem na změny tržních poměrů, jež nastaly po účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., násobeny ceny nemovitostí vyplývající z vyhlášky č. 182/1988 Sb. Jeví se racionální, aby tento koeficient odrážel míru inflace, a vyrovnával tudíž ztrátu hodnoty peněz, k níž došlo ode dne účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. do současnosti. Vynásobení náhrad stanovených podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. takovým koeficientem zajistí, že se oprávněným osobám dostane peněžitého plnění, jímž budou moci své potřeby uspokojit v obdobné míře, jako kdyby obdržely v roce 1991 kompenzaci odpovídající v souladu s § 28a zákona č. 229/1991 Sb. vyhlášce č. 182/1988 Sb. Takto kvantifikované náhradní plnění bude zároveň alespoň částečně reflektovat zákonodárcem (v § 28a zákona č. 229/1991 Sb.) projevenou vůli ohledně míry, v níž mají být historické majetkové křivdy při poskytování peněžité náhrady podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. zmírněny,“ popsali soudci NS v rozhodnutí východiska řešení jejich výpočtu.
Za přiměřenou a rozumnou finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě tak podle soudců lze v současné době pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí stanovených v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb.
„Toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z § 28a zákona č. 229/1991 Sb. a vyhlášky č. 182/1988 Sb. je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Zjištění dalších mimořádných okolností, ať již na straně oprávněné, či povinné osoby, není pro provedení shora popsaného zvýšení nezbytné. Specifika konkrétního případu mohou nicméně zcela výjimečně opodstatňovat odchýlení se od vypočtené hodnoty v tom nebo onom směru,“ konstatuje se v aktuálním rozhodnutí NS.
Petr Dimun
