Zatímco před začátkem pandemie bývaly krajské hygieny přehlíženými a také finančně opomíjenými úřady, v posledním roce se situace zásadně změnila. Do světla reflektorů se vedle samotné práce hygieniků dostaly pochopitelně i problémy dané z části právě podfinancováním a nedostatkem personálu. Fungování hygien tak v nadcházejícím období projde s velkou pravděpodobností revizí a dočká se změn. Zdravotnický deník se proto v rámci Stálé konference českého zdravotnictví ptal politiků, jak by podle nich měly orgány ochrany veřejného zdraví, kam patří hygienická služba i Státní zdravotní ústav (SZÚ), do budoucna vypadat. Účastnící politického panelu se shodli na tom, že není na místě stávající strukturu bourat, ale zanalyzovat ji, jasně definovat role a posilnit financování s jasně popsanými cíli.
„Hygienická služba byla dlouhodobě devastována jak finančně, tak personálně. Ani tedy nemohla očekávání, která do ní byla v souvislosti s pandemií naráz vložena, splnit,“ uvedl předseda senátního Výboru pro zdravotnictví Roman Kraus (ODS). Na konferenci se ukázalo, že politici jsou skeptičtí k vládnímu návrhu na centralizaci krajských hygienických stanic do jednoho úřadu s celostátní působností.
„Žádný nový úřad nikdy nic nevyřešil. Je potřeba se podívat na současnou strukturu a zanalyzovat ji. Podle mě je krajská struktura správná, protože to, že bude někdo centrálně řídit, co budou služby vykonávat v jednotlivých regionech, je iluzorní. I když tu není přímá podřízenost ředitelů krajských hygienických stanic hlavnímu hygienikovi, celou dobu tu byla možnost metodického vedení. Nyní bych nechal vychladnout emoce, počkal na novou vládu a pak se podíval na organizaci ochrany veřejného zdraví. Myslím si ale, že když budou všechny subjekty sdílet data, podílet se na jejich interpretaci a v návaznosti na to dělat reálné procesní a organizační kroky, bude to stačit a nemusíme bořit něco, co je tu nastaveno,“ načrtává Roman Kraus s tím, že by zároveň bylo na místě rozumné navýšení rozpočtů hygien s přesně určeným využití prostředků tak, aby hygienici mohli účinně kontrolovat celý svůj kraj.
S tím souhlasí i Piráti, kteří by taktéž nebourali stávající strukturu. „Vytvořením nového úřadu problém určitě nevyřešíme. Ten můžeme vyřešit tím, že jasně definujeme jednotlivé role. ÚZIS má roli jasně definovanou, je vlastně statistickým úřadem pro zdravotnictví. Jeho úkolem určitě není nic interpretovat a navrhovat. To můžeme přisoudit jako roli třeba SZÚ, který může data analyzovat, vyhodnotit a připravit doporučení. Pokud to bereme tak, že hygiena je exekutivou, souhlasím, aby zůstala decentralizovaná. Neumím si představit, že by její centralizace nyní přinesla něco nového. Síla by se měla soustředit na personálie, které byly jasně podhodnoceny a nejsou dotažené dodnes. Pokud by tedy chtěl někdo vyřešit situaci jednotlivých krajských hygienických stanic, měl by je podpořit v tom, aby měly dostatek finančních prostředků na své zaměstnance,“ poukazuje místopředseda sněmovního Výboru pro zdravotnictví Petr Třešňák (Piráti).
ÚZIS by měl zůstat jako samostatná instituce, shodují se politici
Navýšení finančních prostředků by podpořil i člen sněmovního Výboru pro zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09), a to zejména v oblasti elektronizace, sdílení a validace dat tak, aby na ÚZIS chodila co nejpřesnější a nejpodrobnější. Válek by zároveň byl s kritikou hygien opatrný, protože v minulosti dobře zvládaly epidemie spalniček či žloutenky, aniž by si někdo všiml, že tu nějaký problém máme.
„Teď se ale na ně nahrnula spousta činností, které nebyly ideálně koordinovány, protože koordinátorů bylo několik a hádali se mezi sebou,“ poukazuje Válek. Ve zvláštních situacích je tak podle něj k diskuzi, zda by hygieny neměly být podřízeny například šéfovi krizového štábu. Hlavní však podle něj je nepřijímat nyní v rychlosti žádné radikální změny a po volbách vyhodnotit, v čem systém funguje, v čem ne, zda je na místě úprava a případně jaká.
Žádné zásadní institucionální změny by nedělal ani Jiří Běhounek, což platí zejména o úvaze včlenění ÚZISu pod Státní zdravotní ústav. „Máme spoustu dat, ale ukázalo se, že největší slabinou je ministerstvo zdravotnictví, které nemá schopnost s nimi pracovat. ÚZIS je odlišná jednotka, která se datům věnuje a snaží se je dát dohromady. Nevím, jak si kolega Smejkal představuje spojení SZÚ s ÚZIS – ÚZIS je instituce, která by s nikým spojovaná být neměla a měla by se věnovat pouze datům. Nemělo by se unáhleně vymýšlet centralizování, to nikdy nic dobrého nepřineslo,“ konstatuje místopředseda sněmovního Výboru pro zdravotnictví Jiří Běhounek (ČSSD).
S Petrem Smejkalem, vedoucím Mezioborové skupiny pro epidemické situace při MZ a hlavním epidemiologem IKEM, hovořil Zdravotnický deník v rámci přípravy konference. Petr Smejkal by se nebál postavit systém ochrany veřejného zdraví znovu od základů. Potřebujeme podle něj úřad či ústav pro veřejné zdraví (public health), který by fungoval po vzoru německého Robert Koch-Institut. Podle Smejkala by mohl vzniknout spojením Státního zdravotního ústav (SZÚ) u Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Základem by měl být dobrý sběr dat, sledování hrozeb apod. Některé činnosti by se měly pojmout racionálněji i pokud jde o personální zajištění jak v SZÚ (počet národních referenčních laboratoří) tak v krajských hygienických stanicích (otázkou je , zda je tam třeba mít všude lékaře).
ÚZIS vehementně brání také Vlastimil Válek, který připomíná, jak ústav (ne)fungoval před nástupem Ladislava Duška do funkce ředitele. „Dnes je některými Ladislav Dušek démonizován. Jeho role ale není data vykládat, ale sbírat je, validovat a předkládat analytikům. Že je ministerstvo impotentní a nemá svůj analytický odbor, je jiná věc. ÚZIS by tedy měl zůstat zachován, měl by ale mít analytickou část, která by využila například potenciál České lékařské společnosti,“ říká k tomu profesor Válek. Právě odborníci z výborů společností ČLS a jejich doporučení by podle něj mohli být obdobou odborné kapacity na výše zmíněném německém Kochově institutu.
Je na místě přehodnocení krizového řízení?
Fakt, že Česko nemá silnou, nezávislou instituci, která by udávala jasný odborný hlas ohledně přístupu k epidemiologické situaci, podle Romana Krause není zásadním problémem. Podle něj bychom se ale měli podívat ještě o stupeň výše na to, že nemáme jasno v krizovém řízení státu obecně.
„Vždyť jen jaké byly problémy s tím, kdo vlastně stav vyhlašuje a má ho řídit… Měli bychom se tedy podívat na krizové řízení státu pro nejrůznější situace znovu. Líbilo se mi, když generál Pavel představil koncept krizového řízení státu, nezávislý institut pro krizové řízení, který je apolitický. Je to na debatu bez emocí o tom, jak krizové řízení státu lépe nastavit,“ domnívá se Kraus.
Oproti tomu Jiří Běhounek je toho názoru, že krizový zákon není špatný, i když nebyl stavěn pro případ pandemie, ale pro průmyslové havárie či povodně. „Jenže se nedodržuje a máme tu dvojkolejnost ministerstva zdravotnictví a armády na straně jedné a ústředního krizového štábu na straně druhé,“ dodává Běhounek.
Politický panel Stálé Konference českého zdravotnictví Zdravotnického deníku se konal za laskavé podpory společnosti Sprinx Systems, a.s. a CCA Group a.s.
Michaela Koubová
