Potenciál zákona o elektronizaci zdravotnictví
Koronavirová krize jasně ukázala na ty obory, které značně trpí nedostatečnou mírou digitalizace, a zdravotnictví patří mezi ně. V našem oboru ale vyčnívají dva nejvýznamnější (a dlouhou dobu také jediné) projekty – eRecept a eNeschopenka. V prvním případě trval vývoj dokonce několik let. To, co dnes západní svět již využívá jako standardní služby, my se teprve učíme naplno využívat. Objevujeme výhody se základní přidanou hodnotou distanční komunikace, jednoduchost vycházející ze schopnosti sdílet elementární informace v reálném čase. Covid-19 nás k tomu významně motivuje. V této Poradně představíme budoucnost a smysl elektronizace zdravotnictví.
Právě v těchto dnech se v Poslanecké sněmovně projednává návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví. Jeho cílem je nastavit základní pravidla pro elektronizaci zdravotnických agend. Pokud to myslíme s digitalizací resortu vážně, měli bychom tomuto zákonu začít věnovat značnou pozornost. Přináší nám totiž možnost se po letech posunout vpřed. Bez ohledu na Covid-19 je pro zdravotnictví a jeho stabilitu, kvalitu i dostupnost absolutně zásadní, abychom začali systémy propojovat a sdílet data. A to nejen mezi poskytovateli zdravotních služeb, ale všemi hlavními hráči – tedy pacienty jako konzumenty zdravotnických výkonů, lékaři jako jejich poskytovateli a zdravotními pojišťovnami jako těmi, kdo výkony hradí.
Cesta k optimálnímu stavu, kdy máme legislativu plně podporující sdílení dat a fungování systémů napříč celým zdravotnictvím, je dlouhá. Buďme ale optimisté a využijme této příležitosti k tomu, abychom udělali další krok. Směřujme veškeré naše úsilí k tomu, abychom nastavili pravidla pro vznik nových on-line služeb pro lékaři i pacienty. Máme skvěle organizovaný a fungující infosystém, který provozuje Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). To je základ. Bez kvalitní datové základny není v dnešní době možné stavět nové a efektivní on-line služby.
Tím dalším krokem, který je třeba udělat, je hledat shodu v tom, jak nahlížet na vlastnictví informací o pacientovi. Existuje mnoho těch, kteří věří, že data jsou vlastnictvím lékaře nebo zařízení, kam pacient dochází. Tento koncept ale nemůže dlouhodobě fungovat. Pacient, resp. pojištěnec je ten, kdo musí mít zájem zapojením dalších (i nezdravotnických) dat získat maximum ze systému. Obrovská část populace využívá tzv. chytrá zařízení, která sbírají velké množství informací i o fyzické aktivitě jedince. Proč by tato data nemohl mít praktický lékař, dietolog nebo kardiolog? Rozšíří se tím penzum informací, na základě kterých je potom možné stanovit optimální léčbu.
Když říkáme A, je potřeba dodat i B. Data pro lékaře musí být nejen důvěryhodná, ale také dostupná. Je jasné, že v případě nehody nebo úrazu, v jehož důsledku pacient není při vědomí, není možné získat od pacienta souhlas s využitím dat. Je tedy nutné pracovat s kategoriemi informací, které mohou být dostupné bez souhlasu, a informací, ke kterým bude vyžadováno speciální povolení.
Mohlo by vás zajímat
Z pohledu procesu se nejedná o nic nového, finanční sektor se s těmito problémy musel vypořádat v minulých letech kvůli zavedení GDPR. Současný legislativní návrh nastavuje základní principy pro sdílení údajů napříč zdravotnictvím. Tento návrh je sice základní rámec, nicméně úsilí věnované jeho přípravě nesmí přijít nazmar a měl by získat naši maximální podporu. Na to je nutné navázat právě diskusemi na téma vlastnictví dat a formátu pro jejich absolutní sdílení napříč systémy, hledáním obvyklostí, které mají potenciál pro digitalizaci atp. Doba se totiž posunula do fáze, kdy všichni zúčastnění budou muset začít řešit tzv. „datovou hygienu“. Tedy aktivně kontrolovat svoji datovou stopu, nejen ve veřejném sektoru na sociálních sítích, ale i v oblasti lidského zdraví.
Ing. Tomáš Knížek, náměstek ředitele VZP ČR pro informatiku
Tomáš Cikrt
