Konečná podoba zakotvení pacientských organizací v novele zákona o veřejném zdravotním pojištění bude po druhém sněmovním čtení normy ještě předmětem diskuse poslanců zdravotnického výboru. Některé nové pozměňovací návrhy i právní názory rozporují argument, že právní forma spolku jako taková zaručuje splnění požadavku na legitimitu a transparentní financování organizace. Poslanci mají podle svých slov každopádně velkou chuť se dohodnout, protože nechtějí ohrozit schválení novely zákona jako celku.
Konečná podoba zakotvení pacientských organizací v novele zákona o veřejném zdravotním pojištění bude ještě předmětem diskuse členů zdravotnického výboru Poslanecké sněmovny. Mezi pozměňovacími návrhy předloženými během druhého čtení vyvolal rozruch návrh, aby se jedinou přípustnou právní formou pro pacientskou organizaci oficiálně zapsanou na seznamu ministerstva zdravotnictví stal spolek.
„Nechci předjímat (jak to dopadne). Nebylo by to seriózní vůči kolegům,“ uvedla k tomu na kulatém stole Zdravotnického deníku k novele zákona o veřejném zdravotním pojištění předsedkyně výboru Věra Adámková, zpravodajka novely a předkladatelka návrhu na právní ukotvení pacientských organizací.
Jen spolky mají členskou základnu…
Zmíněný návrh, který vznikl již vloni na půdě ministerstva zdravotnictví, rozdělil českou pacientskou komunitu. Má plnou podporu přípravného výboru nově vznikající Národní asociace pacientských organizací (NAPO). Velmi kriticky se k němu naopak staví Asociace veřejně prospěšných organizací ČR (AVPO).
„Myslím, že je to návrh správný. Kvůli zastupování a zajištění reprezentativnosti. Pacientské organizace, které nejsou spolky, nemají členskou základnu. Nemohou tak doložit, že skutečně zastupují pacienty. To je kámen úrazu,“ tvrdí členka přípravného výboru NAPO a předsedkyně České asociace pro vzácná onemocnění (ČAVO) Anna Arellanesová.
Mohlo by vás zajímat
Podle ní tak nelze odhadnout, do jaké míry ovlivňují práci organizace prostřednictvím financování například farmaceutické firmy. Organizace, která se uchází o statut pacientské organizace, by proto měla pacienty nejen sdružovat, ale být jimi i vedena a řízena, případně se na vedení a řízení podílet většinovým podílem. „Bez bližšího ověření způsobu řízení organizace nelze zaručit, že samotní pacienti mají většinový podíl na vedení organizace a mohou ovlivňovat její směřování. Tyto nedostatky a interpretační mezery nově zaváděná definice pacientské organizace zaplňuje,“ vysvětluje dodatečně Arellanesová na stránkách Zdravotnického deníku.
Zároveň zdůrazňuje, že z hlediska činnosti ne-spolků (tedy obecně prospěšných společností, o.p.s., či zapsaných ústavů, z.ú.) se nic nemění a tyto svoji činnost rušit nemusí. „Nebude ohroženo ani jejich financování. Dotační programy nejsou na definici pacientské organizace vázány,“ dodává předsedkyně ČAVO. Pokud by však organizace chtěla pacienta zastupovat v rozhodovacích procesech definovaných v legislativě – například právě v novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, která mj. pacientům přiznává podíl na rozhodování o úhradách vysoce inovativních léků – musela by všechna potřebná kritéria splnit a spolek založit.
…ale spolek je ze všech právních forem regulován nejméně
Proti tomuto názoru stojí hlasy, podle nichž jde o nesystémový požadavek a právní forma spolku splnění požadovaných kritérií nezaručuje. „Spolek sám o sobě není v žádném případě schopen garantovat, že pacientské organizace budou skutečně výlučně a objektivně reprezentovat zájmy pacientů,“ okomentovala návrh pro Zdravotnický deník vedoucí advokátka Advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný Kateřina Šveřepová.
Podle ní je spolek ze všech právních forem sdružování nejméně regulovaný. Před nevhodným jednáním jejich zástupců zákon členy spolku chrání nejméně. „Právní forma spolku není garancí demokratičnosti, transparentnosti ani reprezentativnosti. Občanský zákoník vyžaduje v zásadě jediné nepřekročitelné pravidlo – že spolek musí založit tři osoby se společným zájmem. Ve všem ostatním mají zakladatelé volnou ruku a vnitřní pravidla je možno nastavit zcela libovolně,“ vysvětluje advokátka. Mohou tak vedle sebe existovat spolky i s jediným nevoleným orgánem s výlučnou rozhodovací pravomocí nebo spolky s různými druhy členství, kdy jen někteří členové mohou volit řídící orgány a být do nich voleni.
„Spolky nemají povinnost zřizovat webové stránky či vytvářet a uveřejňovat v rejstříku výroční zprávy o své činnosti. Na rozdíl od ústavů i o.p.s., které mají povinnost zpracovávat účetní závěrky a výroční zprávy a podléhají také přísnějším pravidlům při vedení účetnictví,“ vypočítává dále Šveřepová.
Podle právníka a konzultanta AVPO Petra Víta navíc spolky nesdružují – a ani nemohou – všechny pacienty s daným onemocněním. „Často naopak poskytují své služby i širší skupině osob, která je pak stejně jako u o.p.s. a z.ú. v pozici klientů,“ upozorňuje Vít na stránkách Zdravotnického deníku. Tato skupina bývá podle něj často daleko větší než členská základna a zpravidla nemá žádný vliv na řízení spolku. „Členové spolků se nadto často na řízení organizace vůbec nepodílí,“ dodává.
Pacientské organizace se staly obětí legislativních změn
„Pacientské organizace se staly tak trochu obětí neustálých legislativních změn z posledních let. A to není dobře,“ myslí si Lenka Teska Arnoštová z Centra zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Přitom i těch čtrnáct organizací, které podle ní vykonávají dobrou a efektivní činnost, ale nejsou dnes spolky, by měly dostat možnost přímé účasti na rozhodování o úhradách. „Ministerstvo zdravotnictví považuje za legitimní, aby nové pacientské organizace byly ve formě spolku. Jde tedy o to, abychom jim to nějak umožnili. Buď jednoduchou přeměnou nebo prostřednictvím časové lhůty. Současná zákonná úprava totiž tuto změnu neřeší,“ prohlásila na kulatém stole Zdravotnického deníku.
Jde o to, že pacientské organizace, které nejsou spolkem, by s ohledem na pravidla nastavená Občanským zákoníkem musely nejprve formálně zaniknout, a pak se znovu jako spolek ustavit. To neznamená jen nepříliš jednoduchý administrativní proces, ale také ztrátu historie již zavedené značky. A ta je pro každou etablovanou organizaci významným kapitálem.
Podle Tesky Arnoštové by tak řešením mohl být pozměňovací návrh poslance za ANO Adama Vojtěcha. Podle něj by pacientské organizace, které nemají právní formu spolku, dostaly dvanáct měsíců na transformaci a úpravu vnitřních poměrů tak, aby mohly novou definici naplnit. „Důležité přitom je, že podle návrhu se u těchto organizací sčítá doba, kdy působily v jiné právní formě, s dobou fungování nástupnické organizace,“ upřesnil Zdravotnickému deníku Vojtěch.
Nicméně podle prezidenta AVPO Marka Šedivého ani Vojtěchův návrh neřeší principiální otázku, zda je pro pacientskou organizaci důležitější její právní forma nebo reálná činnost. „My si myslíme, že to má být činnost. Navíc nemá logiku, aby pacientská organizace musela chvíli táhnout dvě organizace,“ dodává Šedivý.
Jsou i jiné cesty
Proti návrhu na zakotvení spolku jako jediné právní formy pro oficiální pacientskou organizaci se v Poslanecké sněmovně postavili Piráti. Jejich poslankyně Olga Richterová navrhuje, aby se oficiálně zapsanou pacientskou organizací mohl stát spolek, o.p.s. nebo ústav. Jejich hlavní činnost ale musí spočívat „v pomoci pacientům a ochraně jejich práv a zájmů.“ Podobný pozměňovací návrh předložil další člen zdravotnického výboru Marek Benda (ODS). Ten navíc upřesňuje, že v případě o.p.s. a ústavů musí pacienti, osoby jim blízké nebo jejich zástupci mít „prokazatelně rozhodující vliv na řízení.“
Podle advokátky Šveřepové by požadavek na demokratické, transparentní a reprezentativní fungování pacientských organizací měl být především promítnut v jejích zakládacích dokumentech a vnitřních pravidlech fungování. „To by mělo být jediné kritérium. Právní forma sama o sobě to nezajistí,“ řekla Zdravotnickému deníku.
Pokud by však ke sjednocení právní formy mělo nakonec dojít, mělo by podle Šveřepové výlučně dopadnout na pacientské organizace vzniklé až po přijetí zákona. „V opačném případě by bylo protiústavně retroaktivně zasaženo do jejich práv a zájmů. Proces transformace do nové právní formy je totiž skutečně administrativně i finančně velmi náročný. Činnost pacientských organizací by výrazně zatížil a omezil,“ tvrdí advokátka, podle níž je sice převedení činnosti z o.p.s. nebo ústavu na spolek za paralelního fungování obou možné, vyžadovalo by však vysoké finanční i časové náklady. „A ty nejsou adekvátní přínosu a pro řadu organizací by nebylo možné je vynaložit,“ dodává advokátka.
Touha k jednání
„Já bych byl rád, aby kontinuita činnosti pacientské organizace a její statut zůstaly zachovány,“ uvedl k tomu na kulatém stole Zdravotnického deníku předseda zdravotnického výboru Senátu Roman Kraus (ODS). „Uděláme vše pro to, aby to proběhlo bez problémů. Určitě nechceme bránit tomu, aby novela zákona byla schválena. Je tam řada věcí, které napravují mnoho problémů,“ upozorňuje Kraus na skutečnost, že v diskusi o právním zakotvení pacientských organizací by neměl zaniknout význam předkládané normy.
„Věřím, že dospějeme k nějakému konsenzu,“ říká další člen poslaneckého zdravotnického výboru Vlastimil Válek (TOP 09). „Cítím nesmírnou touhu zákon prohlasovat. Všichni si uvědomují, jak je důležitý,“ dodal na závěr.
Helena Sedláčková
