Farmaceutický trh EU je odolný. Závislost na Číně je menší, než se zdálo, tvrdí nová studie

Závislost Evropské unie na dovozu léků a léčivých látek z třetích zemí se stala jedním z velkých témat koronavirové pandemie. Nová studie Evropského centra pro mezinárodní politiku a ekonomiku však ukazuje, že unijní farmaceutický trh je poměrně odolný a na importu závislý jen v případě některých velmi specifických produktů.

Propuknutí koronavirové pandemie ukázalo na slabiny, které se v Evropské unii projevily hlavně na jejím začátku. Některé členské země trpěly zoufalým nedostatkem ochranných pomůcek, ale i složitějších přístrojů (zejména ventilátorů), pomocí nichž se zdravotnická zařízení snažila zvládnout nápor hospitalizovaných covid pozitivních pacientů.

Za zdroj tohoto zásadního problému se začala označovat závislost Evropské unie na produkci zdravotnického materiálu a léčiv mimo území členských států. Zejména v Číně a dalších asijských zemích, odkud se do Evropy tyto výrobky zpočátku masivně dovážely. Jenže aktuální studie Evropského centra pro mezinárodní politiku a ekonomiku (ECIPE – European Centre for International Political Economy) není situace tak vážná, jak se ještě před rokem zdálo. Jejími autory jsou Oscar Guinea a Adriana Espésová.

Většina importu je z Evropy

„51 procent farmaceutických produktů spotřebovávaných v Evropské unii je vyráběno v některé z členských zemí a 53 procent dovozů této produkce se dováží z evropských nečlenských zemí. Největší farmaceutičtí výrobci v Evropské unii své závody provozují v Irsku, Německu, Francii a Belgii,“ píší autoři studie v jednom z devíti klíčových shrnujících poznatků.

Z analýzy dále vyplynulo, že 81 procent veškerého dovozu farmaceutických výrobků Evropské unie pochází z Evropy, a to včetně dovozů v rámci unijních států. Autoři také uvedli, že Evropská unie je významným vývozcem zdravotnické produkce. Celkový export v této oblasti dosáhl v roce 2019 hodnoty 366 miliard eur, zatímco dovoz 286 miliard. I v těchto částkách je započítán vývoz a dovoz přes hranice jednotlivých členských zemí evropské sedmadvacítky.

Guinea s Espésovou se zabývali také závislostí Evropské unie na dovozu zdravotnické produkce z Číny. Podle nich se sice odolnost unijního farmaceutického trhu mezi lety 2010 a 2019 zvýšila, ale Čína zároveň posilovala svou pozici coby důležitého dodavatele. Její význam narostl zejména u dodávek aktivních farmaceutických substancí (API), což jsou účinné látky pro výrobu léků.

Mohlo by vás zajímat

Léky na příděl? Velká Británie čelí kritickému nedostatku léků, včetně těch onkologických

Čína není zásadní problém

Zatímco v roce 2013 činil podíl Číny na dovozu těchto látek do EU jen 12 procent, v roce 2019 už to bylo 23 procent. Tedy téměř dvojnásobek. Autoři studie nicméně upozorňují, že koronavirová pandemie měla jen malý a dočasný efekt na obchod Evropské unie s farmaceutickým zbožím. Nejvíce se objem obchodu (hlavně dovozu, i v rámci EU) zvýšil v období od března do června 2020. Poté se objem vrátil na předchozí úrovně.

Autoři rovněž upozorňují, že u 87,5 procenta dováženého farmaceutického zboží (včetně importů v rámci EU) Evropská unie vykazuje nízkou závislost na dovozu zvenčí. Jen u 14 výrobků, které EU dováží ze třetích zemí, je podíl dovozu vyšší než 75 procent. Těchto 14 produktů představuje 6,1 procenta hodnoty veškerého farmaceutického zboží, které Evropská unie dováží.

Guinea a Espésová formulovali osm doporučení pro vhodnou politiku, která by měla pozici Evropské unie zlepšit pro případy, kdy opět udeří srovnatelně rozsáhlá zdravotnická krize. V první řadě by se politici měli vyhnout jakýmkoli plošným opatřením „kvůli 1 až 6 procentům zranitelného dovozu farmaceutického zboží“. Podle nich 94 až 99 procent unijního dovozu nevyžaduje žádná obchodní opatření.

Podmínky pro diverzifikaci a zvýšit připravenost

Evropská unie by se měla soustředit na vytváření podmínek pro posílení globálních dodavatelských řetězců. Neměly by je ale vytvářet vlády, nýbrž soukromé společnosti. To znamená například pracovat na postupném odstraňování obchodních bariér a vyjednávat bilaterální obchodní dohody, v jejichž rámci by se výměna farmaceutického zboží rovněž upravila. Podobné doporučení se týká také v oblasti diverzifikaci globálních dodavatelských řetězců.

Autoři studie naopak velmi silně apelují na představitele Evropské unie, aby výrazně zvýšili připravenost evropské sedmadvacítky pro případy pandemií a podobných zdravotnických krizí. Zmiňují například permanentní vyčlenění určité výrobní kapacity, která by mohla být využita ke zvýšení výroby toho farmaceutického zboží, jež bude v danou chvíli nejvíc potřebné.

Mezi další doporučení patří například snížit exportní zranitelnost Evropské unie nebo monitorovat relativní globální konkurenceschopnost. A to prostřednictvím vytváření podmínek pro výzkum a vývoj ve farmaceutickém průmyslu.

Petr Musil