Na vybudování potřebné infrastruktury pro elektronické zdravotnictví, zpřístupnění digitálních služeb zdravotníkům i pacientům a zajištění kyberbezpečnosti vyčlenila vláda v Národním plánu obnovy necelé dvě miliardy korun. Hotovo musí být do konce roku 2025. Pokud se tak nestane, ohrozí to podle ministerstva průmyslu a obchodu refundaci provedených investic z evropských peněz. Zásadní podmínkou je nyní schválení zákona o eHealth, který však stále leží v Poslanecké sněmovně. Sektoru ale také zoufale chybí lidé, kteří by byli schopni zdravotnická zařízení, jež stále fungují na zastaralých informačních systémech, náročnou transformací provést.
Třicet miliard korun vyčlenila česká vláda v Národním plánu obnovy na technologickou transformaci české ekonomiky. Do několika let by se tak měla dokončit zatím spíše rozpačitě se rozbíhající elektronizace a digitalizace české státní správy. To se týká i zdravotnictví. Na vznik potřebné infrastruktury, zpřístupnění digitálních služeb zdravotníkům a pacientům a zajištění kyberbezpečnosti Češi v plánu vyčlenili necelé dvě miliardy. Zdravotnická dokumentace by tak měla začít po ordinacích, nemocnicích či laboratořích „běhat“ do konce roku 2025.
Pokud se tak nestane, může nás to přijít docela draho. Potřebné investice totiž nejdřív zaplatí státní rozpočet. Evropská komise bude vynaložené prostředky refundovat postupně, jak budou Češi plnit plánované „milníky“. A pokud nebudou, nemusí taky nic dostat, upozornil na kulatém stole Ekonomického a Zdravotnického deníku k informačním systémům ve zdravotnictví náměstek ministra průmyslu a obchodu Marian Piecha, který nese za realizaci Národního plánu obnovy hlavní odpovědnost. „Pokud se nepodaří splnit to, co je v plánu popsáno v rámci reformních opatření, není ohroženo jen financování dané komponenty, ale celého plánu,“ dodává varovně s tím, že autoři části dokumentu k eHealth byli opravdu podrobní. To se může ukázat do budoucna jako problém.
„Naštěstí nakonec padla podmínka zazávazkovat 70 procent prostředků do roku 2023. Nicméně musíme plnit milníky a faktury musí být proplaceny do 2026,“ vysvětlil Piecha. Princip financování je podle něj podobný jako v případě strukturálních fondů. Pokud nejde o komerční subjekty, je možné navíc nastavit až stoprocentní kofinancování. „Určitou výhodou oproti strukturální fondům je také skutečnost, že případné procesní chyby sice musí stát dořešit, ale nejsou svázány s vyplacením prostředků,“ dodává náměstek.
Bez zákona to nepůjde
Všichni znalí situace teď museli zbystřit. O tom, že české zdravotnictví potřebuje projít elektronizací a digitalizací se mluví již opravdu dlouho. To, jak je to důležité, ostatně ukázala i covidová pandemie, která naplno odhalila neschopnost českého zdravotnického systému sdílet informace elektronickou formou v reálném čase. Situaci jen částečně zachraňoval alespoň funkční elektronický recept nebo elektronická neschopenka.
Naprosto nezbytnou podmínkou pro nápravu je schválení zákona o elektronizaci zdravotnictví (eHealth). Jinak než zákonem si totiž stát nemůže na poskytovatelích zdravotní péče (a jejich dodavatelích) vynutit kompatibilitu jejich informačních systémů, která je pro plynulé předávání informací v reálném čase klíčová. Normu se po dlouhých letech debat podařilo připravit bývalému a zároveň současnému ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi (ANO), nyní leží v Poslanecké sněmovně. Definuje základní architekturu, na níž má zdravotnictví fungovat. Nastavuje jednotná pravidla pro bezpečnou komunikaci a sdílení zdravotnické dokumentace po vzoru eGovernmentu, upravuje kmenové registry nebo správy souhlasů (více podrobností o zákonu si můžete přečíst zde a zde).
Nad jeho osudem však visí velký otazník. Včera sice již prošel druhým poslaneckým čtením, na další projednání však stále čeká v předlouhé frontě dalších norem, které se v posledním roce díky pandemii i politickým sporům na stolcích poslancům nakupily. Není tak vůbec jisté, zda návrh zákona (stejně jako mnoho dalších) stihne projít potřebným schvalovacím procesem do podzimních sněmovních voleb. Pokud nikoli, musela by jej nová vláda poslancům předložit znovu, pokud se s ním ovšem ztotožní. A parlamentní procedura začne nanovo.
Co si člověk neudělá sám…
„To, že není legislativa a potřebná standardizace, je průšvih číslo jedna. Od základu chybí systém, šipka, který by nám ukázala, kudy máme jít,“ komentuje situaci náměstek ředitele Fakultní nemocnice Olomouc zodpovědný za informační technologie Antonín Hlavinka. Právě jeho nemocnici se v roce 2019 podařilo z výzvy IROP č. 26 získat sto milionů na vybudování komunikační a integrační platformy pro elektronizaci nemocnice a sdílení informací mezi dalšími poskytovateli péče v regionu. Hotovo by mělo být za rok. „Peníze utrácíme s nejlepším vědomím, ale nemáme jistotu, že to, co naplánujeme, bude do budoucna správně, ve správném standardu. Můžeme nabrat nějaký směr, kterému však nebude nová legislativa odpovídat. A MPO bude mít problém,“ netají se Hlavinka obavami.
Ve stejné situaci se nachází i další velké fakultní nemocnice, které se rozhodly zmodernizovat své mnohdy přes dvacet let staré informační systémy a dovést svůj provoz do podoby odpovídající nejen 21. století, ale také kybernetickým hrozbám, kterým zdravotnická zařízení čelí. Zcela nový informační systém si již vybudovala Fakultní nemocnice Ostrava, stejný záměr má i Fakultní nemocnice Brno a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. A všechny mají podobné obavy jako Hlavinka. „Teď si to nemocnice definují samy ve vzájemné spolupráci, odspodu. Sdílíme informace a komunikujeme,“ popisuje náměstek pro informatiku a digitální transformaci Ivan Veselý z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Budujeme to s vědomím ministerstva zdravotnictví, ale není to čisté,“ dodává k tomu Hlavinka.
Co chcete dělat, když nejsou lidi?
„Ve velkých fakultkách si už nějak poradíme, ale co menší nemocnice? Ty, co se týče digitalizace, jsou povětšinou na nule,“ tvrdí náměstek pro informatiku z Fakultní nemocnice Brno Tomáš Iránek. „Pokud nebude legislativa, která bude nutit všechny poskytovatele, aby se zapojili, tak budujeme tak trochu potěmkinovu vesnici,“ upozorňuje náměstek se zkušeností ze zlínské krajské nemocnice na fakt, že velké nemocnice sice budou mít krásné nové systémy, nicméně z regionálních a dalších malých zařízení jim pacienti budou stále přicházet s papírem v ruce. Nebo dokumentace elektronicky dorazí, ale nebude vůbec jisté, zda je validní a bezpečná.
Právě pro menší zařízení jsou velkým problémem nejen peníze a obecně nízká informovanost, ale především personální kapacity. „Nejsou lidi,“ říká Iránek lakonicky. „To se ostatně týká i nás. V Brně je SAP a Honeywell, nemám šanci nabídnout lidem z IT sektoru stejný nástupní plat. Dotační tituly by proto měly myslet i na to, aby se část zdrojů mohla použít i na financování personálu,“ dodává.
„Penetrace IT pracovníků ve velkých fakultních nemocnicích na počet systemizovaných míst je v průměru mizivá – jedno procento,“ potvrzuje Hlavinka. „My jsme byli na 0,79. Získal jsem peníze na dalších šest lidí, abychom se dostali aspoň na to jedno procento. Menší nemocnice jsou na tom ještě hůř. Přitom když se před patnácti lety digitalizovaly banky, bylo to 9,5 procenta. To je absolutní nepoměr. Co tady vůbec chceme s elektronizací dělat s takovým nedostatkem lidí?“ ptá se řečnicky.
„Je to opravdu neuvěřitelná agenda,“ souhlasí náměstek ředitele pro informační technologie Fakultní nemocnice Ostrava Petr Foltýn. Právě Ostrava, jak již bylo zmíněno, má jako první z velkých nemocnic za sebou zkušenost s kompletní výměnou nemocničního informačního systému. „Řešíte personální zajištění, integraci, implementaci, školení. Potřebujete mnoho lidí navíc, hlavně ty, kteří to umí s novými technologiemi. A také dostatečnou sílu přesvědčit terén, aby vás poslouchal a byl ochoten nový systém používat,“ upozorňuje Foltýn na další palčivý problém – neochotu zdravotnického personálu měnit své i přes dvacet let staré způsoby komunikace.
Důležité slovo má i hlavní architekt eGovernmentu
„Pokud se staví eHealth, musí se dohlédnout také na to, aby byl propojený s národním kontaktním bodem pro eHealth,“ přidává se do debaty Petr Kuchař, ředitel odboru hlavního architekta eGovernmentu ministerstva vnitra. Toto kontaktní místo zřízené ministerstvem zdravotnictví slouží pro mezistátní výměnu tzv. pacientských souhrnů, receptů na léky nebo lékařských snímků. Ta musí fungovat podle dohodnutého mezinárodního standardu, na němž bude stát právě vznikající evropská digitální infrastruktura pro přeshraniční sdílení zdravotnických dat.
Kuchař má nadresortní působnost. Odpovídá za architektonickou konsistenci systémů veřejné správy, plnění závazků vůči EU v této oblasti a mimo jiné také za to, aby agendy definované českou legislativou, tedy včetně poskytování zdravotní péče, byly schopné spolu komunikovat. Typicky například u eReceptu, velkého a státem garantovaného systému, který je zapotřebí integrovat i do vnitřních systémů zdravotnických zařízení. „Pokud ale nemocnice dlouho funguje na nějakém systému a najednou je potřeba integrace ven, tak se jen velmi těžko zříká svých zvyků,“ komentuje Kuchař, který aktuálně zajišťoval také propojení zmíněných pacientských souhrnů s Portálem občana. Budou tak k nim mít přístup i občané přes své národní identifikační prostředky NIA (občanský průkaz s čipem, bankovní identita apod). Těch už je v ČR podle Kuchaře přes pět a půl milionu. Se SÚKLem nyní řeší možnost identifikace zdravotníků přes tuto národní identitu.
„Právě také vyjednáváme propojovací dohodu CESNETu s CMS – Centrálním místem služeb (propojuje všechny subjekty zapojené do eGovernmentu – pozn.red.). Kdo bude připojený k CESNETu, připojí se rychle i k dalším státním agendám, nemusí již budovat žádné další cesty,“ přidává hlavní architekt další dobrou zprávu. Platformu CESNET, založenou českou akademickou sférou, jež buduje, provozuje a rozvíjí IT infrastrukturu pro potřeby české vědy, totiž využívají pro připojení k internetu všechny nemocnice. „Tedy jakmile ministerstvo zdravotnictví vybuduje IDRR – Informační a datové rozhraní resortu,“ dodává Kuchař. IDRR ovšem definuje a zakotvuje návrh zákona o eHealth, který ještě není schválen…
Úspěch přeje připraveným
Některé nemocnice se rozhodly sdílet zkušenosti a úžeji spolupracovat v rámci iniciativy hSOC, do níž se doposud zapojila téměř čtyřicítka poskytovatelů zdravotní péče i několik krajských zřizovatelů a dalších institucí. Vznikla vloni, kdy již tak přetížené nemocnice zažily vedle návalu covidových pacientů i nebývalý počet a sílu kybernetických útoků. Ty naplno odhalily technologickou zranitelnost a zastaralost zdravotnických zařízení.
Účastníci kulatého stolu se shodují, že ve zdravotnickém sektoru obecně chybí větší důraz na vzdělávání v oblasti IT technologií. Ať již jde o jejich využívání zdravotníky, kteří se těžce přizpůsobují novinkám, nebo o samotné pracovníky v IT, kteří by měli vědět, jak lékaři pracují a co od IT potřebují. „Český vzdělávací systém by měl více myslet na oblast „digital healthcare. Je to velmi specifická oblast,“ konstatuje Antonín Hlavinka. „Musíme pracovat na školení, vzdělávání, zapojení vysokých škol. Na tom by se dalo centrálně zapracovat i z úrovně ministerstev. Jde o specifický obor, chce to i určitou oddanost,“ souhlasí Ivan Veselý.
„Nemocnice, která má dobré informační nástroje, na tom bude vždycky líp, protože je připravená,“ uzavírá ředitel odboru přímo řízených organizací ministerstva zdravotnictví Jan Michálek. „Proto bývají v čerpání dotací úspěšnější velké a bohaté nemocnice, protože si mohou dovolit odborníky, mají funkční systémy. Dobře se jim pak vydělávají peníze, protože dobře poskytují péči, a proto dostávají další peníze – protože jsou dobře připravené a umí to utratit. Je to začarovaný kruh, který bychom rádi přerušili, ale není to snadné,“ říká Michálek. I proto má ministerstvo pro své podřízené nemocnice vlastní investiční program na pořízení, obnovu a rozvoj ICT o objemu 275 milionů. „Kdo bude mít v pořádku IT, dostane ze svých systémů potřebné informace, bude se mu lépe poskytovat zdravotní péče. Ušetří tak i na personálních nákladech,“ dodává ředitel na závěr.
Helena Sedláčková
