Racionální přístup k protidrogové politice, dekriminalizace uživatelů návykových látek, ale také zavádění léčebného konopí do praxe a jeho zpřístupnění českým pacientům nebo substituční léčba pro závislé, to jsou jen některé oblasti, ve kterých se angažoval Tomáš Zábranský, významný český adiktolog a epidemiolog s mezinárodním dopadem. Zemřel 3. července 2021.
Nebýt jeho, česká protidrogová politika by nejspíš vypadala zásadně jinak. Tomáš Zábranský byl jedním z těch, kteří této oblasti vtiskli vědeckou tvář a rozhodování na základě kvalitních dat, nikoliv pouhých dojmů. Spolu s ním bohužel odchází významná osobnost české adiktologie, která ovlivnila to, jak nejen u nás, ale i v řadě dalších zemí stát, společnost i medicína nahlíží na návykové látky a jejich uživatele. Zároveň dokázal propojovat vědu s praktickým využitím získaných poznatků v každodenní praxi. Osobně zasáhl do života mnoha lidí a řadu z nich zachránil. O to je těžší se s ním rozloučit.
„S Tomášem mi odešel velký kamarád, rodinný přítel, spolužák ze studií, životní souputník, blízký spolupracovník, spoluhráč z kapely, spoluautor odborných prací, zábavný společník, mnoha talenty obdařená výrazná a citlivá osobnost – intelektuál, vědec, epidemiolog, překladatel, básník, textař, hudebník, fotograf, novinář, angažovaný občan a profesionál,“ popisuje docent Viktor Mravčík, vedoucího Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti. „Tomáš byl iniciátorem a organizátorem řady průlomových a zásadních počinů v oboru adiktologie doma i v zahraničí. Člověk, se kterým jsem se mohl radit a poměřovat. Zůstala po něm spousta práce a vzpomínek, většinou veselých, poslední pár dní stará… Chtěl bych poděkovat Tomášově nejbližší rodině a přátelům, kteří mu v posledních letech, která pro něj nebyla lehká, poskytli pomoc a podporu. Truchlíme s celou rodinou,“ dodává.
Český přístup k návykovým látkám na export
Návykové látky i jejich uživatelé, stejně jako ti, kteří se jim snažili pomáhat, měli po desetiletí v Česku pověst tématu, o němž se ve „slušné společnosti“ příliš nemluví a které je lepší vytlačit někam na okraj, kde nebude příliš obtěžovat. Jenže žádná lidská společnost není návykových látek prosta a čím více se před nimi zavírají oči, tím hůř pro všechny. Adiktolog a epidemiolog Tomáš Zábranský byl jedním z těch, kteří postupně dokázali odstraňovat toto stigma a ukazovat, jakým směrem se má ubírat racionální protidrogová politika.
Tomáš Zábranský vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého, kde také v roce 2001 získal titul Ph. D. v oboru epidemiologie, hygieny a preventivního lékařství. A právě jako epidemiolog se dokázal dívat na problematiku návykových látek a jejich uživatelů. Zabýval se epidemiologií krevně přenosných nemocí a úmrtností v populaci uživatelů nelegálních drog, kvalitativním výzkumem neinstitucionalizované populace uživatelů nelegálních drog a také ekonomické evaluaci drogových programů a politik s důrazem na bezpečnostní a zdravotní dopady nelegálních trhů s těmito látkami.
„Od devadesátých let se Tomáš soustředil na vědecký přístup k tomu, co jsme my dělali v praxi. Zatímco jsme stavěli kontaktní centra a vymýšleli programy pro závislé, on se zaměřil na něco, co pomohlo k jejich dlouhodobému udržení navzdory změnám tehdejší politiky. S nástupem vlády Miloše Zemana začala přituhovat a změna celého přístupu státu k uživatelům návykových látek, kdy došlo k jejich dekriminalizaci, se bohužel vracela zpět. On dokázal prosadit na vládní úrovni studii, která mapovala, jaké negativní dopady tato změna skutečně má. Nikdo jsme mu nevěřili, ale on to nějakým zázrakem prosadil, a právě na základě dat, která získal, vláda postupně akceptovala, že uživatele nemá smysl zavírat do vězení, a současně, že politika státu má být evidence based, nikoliv vytvářená jen na základě dojmů či ideologie,“ popisuje Jindřich Vobořil, někdejší národní protidrogový koordinátor a nyní ředitel neziskové organizace Podané ruce.
„Tohle se odehrávalo v době, kdy bylo běžné, že policie mohla přijít do kontaktního centra a sebrat uživatele jen za to, že užívají návykové látky. Tomáš jako epidemiolog jasně viděl, že protidrogová politika nemůže být postavena jen na tom, jestli lidé abstinují a my je k tomu musíme donutit za každou cenu. Naopak je nutné vycházet ze skutečnosti, že jistá část populace bude vždy závislá a úkolem společnosti je minimalizovat rizika i možné škody, například v podobě přenosných infekcí, jako je HIV či žloutenka typu B, a snižovat počet úmrtí na předávkování. Fantazie světa bez drog je nereálná, ale je možné dosáhnout, a Česko je toho důkazem, že mezi nitrožilními uživateli drog prakticky nedochází k přenosu HIV, počet infikovaných hepatitidou typu C je nízký a zároveň u nás ročně dojde zhruba ke třiceti smrtelným předávkováním na všechny nelegální drogy dohromady. Pro srovnání, u alkoholu je tento počet více než desetkrát vyšší,“ dodává Vobořil s tím, že Tomáš Zábranský díky své auře výzkumníka, který má potřebná data, umožňoval praktickou realizaci racionální protidrogové politiky.
Mohlo by vás zajímat
„Česká republika se těšila obrovské prestiži v zahraničí. Bylo běžné, že nás oslovovaly diplomatické delegace ze zemí celého světa, včetně států, které měly protidrogovou politiku nastavenou zcela jinak. I když s námi tyto státy nesouhlasily, jako například Čína či Japonsko, vysílaly k nám své lidi na stáže a zajímaly se o naše zkušenosti. Mimochodem, část protidrogové strategie čínské Šanghaje je postavená na zkušenostech získaných spoluprací s Českou republikou,“ přibližuje méně známé úspěchy Vobořil. Česko se tak stalo vzorem nejen pro státy východní Evropy a střední Asie, ale také třeba Jižní Ameriky, když na základě spolehlivých dat ukazovalo, že cestou není kriminalizovat uživatele, ale právě snižovat rizika a minimalizovat škody.
Adiktologie jako skutečná věda
Tomáš Zábranský tak stál nejen u českého zrodu dnes vědního oboru adiktologie, který spojuje poznatky medicíny, psychologie, sociologie, ale také třeba práva, kriminologie či sociální práce. „Na začátku více než dvaceti let naší společné práce stál impozantní Projekt analýzy dopadů nové drogové legislativy v ČR (PAD), který byl jeho velkým ántré do světa adiktologické vědy. Bez diskuse. Právě na něm se totiž zobrazily Tomášovy vědecké přednosti a smysl pro interdisciplinární chápání tohoto oboru, ale také obrovská houževnatost a nasazení. Měl můj naprostý obdiv a jeho pozvánka do projektu pro mě byla zásadní – právě zde jsme si společně vybrušovali pohled na klíčová témata oboru, ale také na přístup k práci a lidem, se kterými spolupracujeme,“ popisuje profesor Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Právě studie PAD ověřovala dopady novelizace drogové legislativy v Česku po roce 1998. Tomáš Zábranský se podílel na zřízení Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti, jehož základem byl právě projekt PAD. Byl také editorem první výroční zprávy o stavu ve věcech drog v ČR připravené podle standardů Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, v dalších letech se pak na přípravě výročních zpráv podílel jako spoluautor a později v roli oponenta.
„Zcela plynule jsme pak přešli z projektu PAD do gigantického Phare Twinning Project 2000 a začali pracovat pro Úřad vlády ČR. Bylo to fascinující období, kdy se položily základy epidemiologických sběrných systémů NMS, ale dnes už možná málokdo docení, co vše se tehdy pro tuzemskou adiktologii udělalo,“ vzpomíná profesor Miovský s tím, že právě s Tomášem Zábranským absolvovali sérii jednání na Generálním ředitelství vězeňské služby a přesvědčovali jeho vedení, že návykové látky jsou skutečným problémem věznic. Výsledkem bylo, že se podařilo prosadit substituční léčbu do věznic.
Právě substituční programy pro uživatele návykových látek patřily k jeho velkým profesním zájmům. Jeho doslova pionýrským počinem byla terénní studie zaměřená na ruskojazyčné uživatele návykových látek, většinově ilegální imigranty v Praze. „V dobách, kdy tyto metody a přístupy byly u nás většinově spíše odsuzované a nedoceněné, kdy v medicíně převládal názor, že to snad ani do medicíny nepatří, nebál se jít tvrdě proti proudu. Myslím, že to v širší vědecké mezinárodní komunitě rezonovalo, Tomáš si získal velkou autoritu v těchto kruzích a patřil vždy mezi vyhledávané konzultanty a oponenty, včetně prestižních časopisů jako je Harm Reduction Journal a další,“ shrnuje profesor Miovský.
Tomáš Zábranský vnášel do adiktologie, tehdy v Česku nově vznikajícího oboru, to, bez čeho se žádná vědní disciplína neobejde, a to skutečně vědecký přístup postavený na analýze dat. Mimo jiné si zachovával skeptický postoj vůči školní prevenci a ostře kritizoval často až pavědecké metody, které se v této oblasti běžně objevovaly. Byl také u vzniku prvního národního systému hodnocení kvality a efektivity prevence u dětí.
Mezinárodně uznávaný odborník a taky člověk, co pomáhal ostatním
V letech 2003-2004 působil Tomáš Zábranský v USA jako stipendista Hubert H. Humphrey Fellowship na Bloomberg School of Public Health, Johns Hopkins University a jako spolupracující výzkumník Národního institutu pro otázky zneužívání drog a Centra pro výzkum drogové politiky think-tanku RAND Corp. Od založení Kliniky adiktologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze pracoval také zde, kde byl řešitelem řady výzkumných projektů a vyučoval drogovou epidemiologii.
„Role vedoucího výzkumníka a šéfa velkých projektů je vždy spojena také s výchovou mladých vědců. Tomáš byl v této roli velmi ostrý. Bral vážně svoji práci a poslání a vyžadoval od ostatních totéž. Nebyl v tom schopen a ochoten dělat kompromis. Někdy to bylo na zabití a přišli jsme o některé kolegy z týmu velmi rychle, neboť ty nárazy byly někdy opravdu tvrdé. Ale díky tomu k nám přišli zase jiní. Tomáše prostě šlo vědecky jen milovat nebo nenávidět, možná nejen vědecky. Odchoval tak skupinu talentovaných a velmi úspěšných kolegů, jejichž velká část dnes působí v zahraničí na různých prestižních pracovištích a vedou své týmy,“ popisuje profesor Miovský.
Tomáš Zábranský vyučoval také na své alma mater, Lékařské fakultě Univerzity Palackého, kde byl při příležitosti 70. výročí obnovení výuky oceněn jako jeden z absolventů. Mimochodem, právě Tomáš Zábranský stál za prvním reálným a úspěšným exportem tuzemského modelu studia adiktologie, kdy spustil a realizoval projekt pro Gruzii, na jehož konci je magisterský program tohoto oboru v Tbilisi. Nebylo to ale ani zdaleka jeho jediné působení v tomto regionu. V roce 2000 založil a od té doby vedl soukromou výzkumnou a poradenskou společnost ResAd, specializující se na výzkumné a rozvojové projekty v oblasti drogové epidemiologie, monitorování drogové situace, (proti)drogové politiky a na problematiku léčebného konopí a kanabinoidů. Se svým mezinárodním týmem působil v zemích východní Evropy a střední Asie. Jako expert také spolupracoval s agenturami Organizace spojených národů a Evropské unie. Od roku 2016 byl také nezávislým členem správní rady European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction, kam byl navržen a zvolen Evropským parlamentem.
„Spousta lidí teď o Tomášovi píše, že jim zachránil život. Spousta kromě těch stamiliónů ve střední Asii, kam dvacet let jako expert OSN vozil náhradní programy a učil lidi pěstovat kozy místo opia, jemně řečeno. Reprezentoval Česko na takový úrovni, o který tady nikdo nic nevěděl,“ popsal ve své vzpomínce novinář Robert Malecký a dodává zcela otevřeně: „Když jsem před devíti lety přetáh nápřah, byl na telefonu, ať už byl v Baku nebo Dušanbe. Neradil, nekáral, jen se ptal. Sám nebyl terapeut, byl vědec, něco jako sociolog drog. Troufnu si tvrdit, že radil podstatný části starý pražský drogový scény a ti, kdo to přežili, mu mají kurva za co vděčit. O rok pozdějc jsem zatáčku už nevybral a zase tady byl Tomáš. Díky němu žiju.“
Jen na okraj, právě díky tomuto adiktologovi se řada témat souvisejících s problematikou návykových látek dostávala do médií. On sám ale zůstával v pozadí: „Když jsem stoupal na vrchol, byl tu Tomáš se spoustou témat, který ze mě dělaly super reportéra. Legalizace konopí, utrpení závislých, mezinárodní postavení Česka jako drogový velmoci. Udělal jsem s ním tisíc rozhovorů, vyšly tři. Nebo čtyři. Nechtěl být vidět, skrytej za černým rolákem mě odkazoval na Miovského, Vobořila, Langera… Tomáš byl hybatel léčebnýho konopí v Česku. Předtím byl u zavádění metatodonový léčby heroinistů. Vždycky v pozadí; man in black, když jsme šli do hospody, jen se pochechtával. To samo, ale neuškodí, když o tom napíšeš.“
Právě s Ivanem Langerem, někdejším ministrem vnitra, pojilo Tomáše Zábranského osobní přátelství už dob studia medicíny, což se mimo jiné projevilo spoluautorstvím knihy Racionální protidrogová politika z roku 1997 a také tím, že Česko po předchozí liberalizaci opět nesklouzlo k tendencím kriminalizovat uživatele návykových látek.
Dostupné léčebné konopí pro české pacienty
Tomáš Zábranský také dokázal změnit něco, co se po léta zdálo být nezměnitelné, a to oblast léčebného využití konopí. Dost díky němu přestalo být konopí vnímáno jen jako droga, ale také jako lék, který se postupně stal dostupným pro ty, jenž ho potřebovali. Mimo jiné to znamenalo prosadit zásadní legislativní změny a také odstranit řadu předsudků ze strany odborné veřejnosti. „Měl jsem tu čest s ním spolupracovat několik let. Při prosazování dostupného léčebného konopí pro české pacienty musel překonávat spoustu překážek i odpor mnoha jednotlivců i institucí. Velmi se také angažoval na mnoha evropských i světových fórech při prosazování racionální protidrogové politiky a dekriminalizaci uživatelů. Ve všem, co dělal, byl špičkový profesionál, pracoval vždycky s obrovským nasazením a entuziasmem. Byl jsem hrdý na to, že mám v týmu tak skvělého člověka, který se stal mým kamarádem. Bude moc chybět,“ vzpomíná Svatopluk Němeček, někdejší ministr zdravotnictví a nyní ředitel Bohumínské městské nemocnice.
Česko se stalo vůbec první zemí světa, která měla vlastní legislativu upravující užívání léčebného konopí a také jeho zakotvení ve zdravotnickém systému. „Ani tehdy jsem moc nevěřil, že se Tomášovi podaří něco takového prosadit. Ani liberální Holandsko nemělo pro léčebné konopí speciální zákon, jen vyhlášku. Tehdejší vláda byla konzervativní, ale pak se zjevil Tomáš s tím, že má všechno nachystané a ví, že se to podaří. I když neměl za sebou žádné velké organizace nebo skupiny, věci si dělal po svém a zůstával ve svém světě, nějak uměl přesvědčit a jako solitér dosahoval mnohdy neuvěřitelných výsledků. Pět měsíců poté, co jsme začali léčebné konopí více řešit, zákon podepisoval prezident,“ vzpomíná Jindřich Vobořil.
V roce 2015 se stal Tomáš Zábranský jedním ze spoluzakladatelů a členů správní rady společnosti ICCI International Cannabis and Cannabionoids Institute. Mimo jiné byl také hlavní organizátorem mezinárodní konference Medical Cannabis and Cannabinoids v témže roce. „Byl jednou z nejdůležitějších osobností, které prosadily léčebné konopí v české legislativě a umožnily jeho dostupnost pacientům. Pomohl a doslova zachránil životy mnoha lidem, inspiroval a podněcoval, nebála bych se ho nazvat hybatelem konopných dějin,“ říká s jistou mírou nadsázky Hana Vágnerová, ředitelka Pacientského spolku pro léčbu konopím KOPAC. Ten vznikl právě na jeho podnět a Tomáš Zábranský se stal předsedou jeho správný rady. „Pracoval pro nás nezištně. Těžko vypočítat všechny jeho zásluhy a docenit smysluplnost jeho práce. Je to velká ztráta. Bude nám všem, kolegům i pacientům moc chybět,“ dodává.
Ludmila Hamplová
