Obrovský příliv dezinformací, selhání části medicínských autorit, které osobní názory vydávaly za fakta, ale také chybějící jednotící odborná instituce, jež by byla schopna srozumitelně komunikovat s veřejností – i to jsou příčiny toho, proč Česko během pandemie covid-19 zažilo největší vlnu umírání od konce 2. světové války a nyní se potýká s tím, že část populace odmítá očkování proti této infekci. Cestou ke zlepšení situace by mohl být vznik instituce podobné německému Institutu Roberta Kocha, ale také větší důraz na výuku principů medicíny postavené na důkazech, jak u mediků, tak v rámci celoživotního vzdělávání lékařů, či kvalitnější komunikace odborných společností, shodli se odborníci v rámci Konference VZP a Zdravotnického deníku zaměřené na očkování, která se konala před několika dny v Praze.

Více než 400 tisíc seniorů stále není očkováno proti covid-19. K tomu je třeba přičíst dalších několik set tisíc sice mladších, ale chronicky nemocných, kteří jsou vzhledem ke své diagnóze ve vysokém riziku těžkého průběhu onemocnění a také bohužel smrti.

„V současnosti se už setkáváme s lidmi, kteří i přes to všechno, co se v posledních měsících u nás událo, i přes dobrou dostupnost vakcinace, očkovaní být nechtějí. Do určité míry tak nyní čekáme jak nárůst počtu případů, tak hospitalizací zejména v této skupině,“ popsal Petr Smejkal, vedoucí Mezioborové skupiny pro epidemické situace a hlavní epidemiolog IKEM.

Jedním z důvodů, proč tito lidé, i přes reálné riziko, které jim hrozí, nejsou očkováni, je to, že jejich rozhodování o vlastním zdraví ovlivňují zkreslené nebo nepravdivé informace či přímo dezinformace. „Nyní se musíme zaměřit zejména na více než 400 tisíc seniorů, kteří nejsou očkování, zajímat se o to, proč se nedali očkovat, a pracovat s nimi. Je potřeba veřejnost sdělit, že se má očkovat a objednat se ke svému praktickému lékaři. V tomto ohledu mě mrzí, že potenciál a nadšení praktiků, které tu byly na začátku, vyzněly mnohdy do ztracena,“ popsal Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů.

Bohužel obrovský příval dezinformací provází pandemii covid-19 nejen v Česku už od jejího počátku a zásadně komplikuje její zvládání. Pokud lidé uvěří zavádějícím nebo přímo lživým zprávám, mnohdy z úst medicínských autorit, snadno podcení závažnost situace, mohou se chovat více rizikově nebo vyloženě bojkotovat smysluplné nástroje pro zvládání pandemie, včetně očkování. Právě dopadům šíření dezinformací, včetně těch, na jejichž vzniku a šíření se podílí i někteří zdravotníci, ale také tomu, jak s nimi efektivně bojovat a vhodně komunikovat s odbornou i laickou veřejností, se věnovala Konference VZP a Zdravotnického deníku zaměřená na očkování.

Mohlo by vás zajímat

I zdravotníci pomáhají vzniku dezinformací. Bohužel

Sama situace, kdy lidé podléhají dezinformacím a hoaxům, které se týkají také zdravotní problematiky, není nová, pandemie covid-19 ji „jen“ zesílila a ukázala, jak vážné dopady tento vliv má. Navíc se ukázalo, jak nepřipravené na aktivní řešení dezinformací byly odborné i veřejné instituce a také sami zdravotníci. Řada z nich se bohužel nechala ovlivnit vyloženě lživými zprávami, a někteří lékaři, včetně těch, kteří jsou ve svých oborech poměrně úspěšní a respektovaní, se sami podíleli na jejich vzniku a dodávali jim silou své autority váhu.

„V otázce očkování nemáme ani dostatečně vzdělanou odbornou veřejnost, a tak část zdravotníků stále není očkovaná proti covid-19, byť tuto možnost měli mezi prvními. Pokud neumíme chránit ani sami sebe, nejdeme osobním příkladem pro laiky, a navíc ani nemáme potřebnou podporu ze strany státu, budeme stále narážet na problémy, které nyní řešíme,“ zdůraznil Daniel Dražan, člen Výboru České vakcinologické společnosti ČLS JEP a praktický lékař pro děti a dorost.

Důležité je nejen o očkování, ale zejména o principech medicíny postavené na důkazech průběžně vzdělávat jak mediky, tak již lékaře v praxi v rámci jejich celoživotního vzdělávání. „Jako vyučující působím na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a uvědomuji si, že jsme možná podcenili vzdělání mediků i našich kolegů a nevyužili dostatečně prostor, ve kterém bychom měli akcentovat to, co znamená medicína postavená na důkazech a jak jí vhodně interpretovat,“ je přesvědčený Milan Trojánek, infektolog a vedoucí Katedry infekčního lékařství IPVZ, který také působí na Klinice infekčních, parazitárních a tropických nemocí Fakultní nemocnice Na Bulovce. Podle něj by výraznější roli měly sehrát také odborné společnosti, jak ve schopnosti formulovat odborná doporučení založená na dostatečně kvalitních důkazech, tak v tom, jak tato stanoviska uvádět do praxe i jak reagovat v případě, že někteří lékaři jdou odmítáním očkování či podceňování závažnosti infekce covid-19, tak celé pandemie, přímo proti nim.

„Je jistě možné vyslovit i extrémní názor, ale pak musí být podložen kvalitními daty, protože lidé naslouchají představitelům odborné veřejnosti. Bohužel zdravotní gramotnost u nás není na takové úrovni, aby širší populace nebyla snadno ovlivnitelná. Cokoliv, co kdo z lékařů řekne, tak může přinést obrovskou lavinu,“ upozornil Ivan Duškov, náměstek ředitele VZP pro služby klientům. „Jsme v situaci, kdy na sociálních sítích všichni rozumí všemu, a tak nyní jsou všichni experty jak na stažení vojsk z Afghánistánu, tak na zvládání covid-19. Velmi mě však tíží, že diskuse o pandemii není kultivovaná ani mezi odborníky. Byli jsme tak svědky až přímo skandálních výpovědí některých lékařů, kteří zároveň dostávali prostor v médiích. Rád bych v tomto ohledu viděl větší roli komory i odborných společností v tom smyslu, že by dokázaly reagovat, pokud někdo z odborníků bude říkat něco nepodloženého, co může mít přímo fatální dopady,“ dodal.

Z pohledu veřejnosti je ale mnohdy obtížné odlišit, jaké informace či doporučení vycházejí z kvalitních dat, a jaká jsou pouze osobním názorem. „Je třeba více využívat i stávající instituce pro to, aby srozumitelně komunikovaly a svá vyjádření podepřely kvalitními argumenty. Je na místě vysvětlovat, že je rozdíl, pokud si něco myslí pan kolega sám za sebe, anebo se jedná o stanovisko podpořené doporučeními CDC či WHO,“ shrnul David Šmehlík, náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči. Podle něj klíčovou roli v tomto ohledu hrají sami lékaři, kteří jsou v přímém kontaktu s pacienty a mohou mimo jiné reagovat na nejrůznější mýty, s nimiž přichází do kontaktu.

Cestou ven je kvalitní vědecká práce a komunikace

Zásadní je na nepříznivý stav nerezignovat, ale hledat způsoby, jak přílivu dezinformací čelit. Výraznou pomocí by podle hostů konference bylo zřízení zastřešující instituce podobné německému Institutu Roberta Kocha schopné komunikovat jak s odbornou, tak se širokou veřejností.

„Je nutné vysvětlovat, že všechny informace nejsou stejně hodnotné. Při pohledu na média vzniká dojem, že se hádá jeden Novák s Vopršálkem, a novináři dávají prostor jednomu a pak druhému. Ale tak to není, máme mezinárodní vědecký konsensus, kdy Novák stojí proti institucím, jako je například americké CDC. V tomto ohledu u nás máme velkou institucionální díru, kdy nám chybí respektovaná instituce podobná Kochově institutu, která by se věnovala public health. Bohužel náš Státní zdravotní ústav tuto roli během pandemie nehrál,“ popsal situaci profesor Jan Konvalinka, prorektor Univerzity Karlovy pro vědeckou činnost a vedoucí výzkumné skupiny Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Podle něj by se taková instituce měla ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví věnovat otázkám ochrany veřejného zdraví a měla by přinášet nejen pohled medicíny, ale i dalších vědeckých oborů.

„Náš vědecký svět se bohužel uzavřel do sebe, kdy řada kolegů má málo zahraničních zkušeností a naše fakulty nejsou tak otevřené, jak by měly být. Naši vědečtí a pedagogičtí pracovníci tolik nevyjíždějí do ciziny. Stále mezi námi máme kolegy, kteří během své kariéry neopustili svou domácí katedru, ústav či kliniku. Našim úkolem je otevřít náš systém více do světa tak, aby byl více konfrontován s mezinárodním vědeckým diskursem,“ dodal profesor Konvalinka s tím, že právě schopnost srozumitelně předkládat vědecké informace na základě dostupných kvalitních dat je něco, co v českém prostředí často chybí. I vlivem médií tak vzniká dojem, že řešení pandemie je záležitostí osobních názorů, jenž jsou prezentována jako fakta. „Jestli nás pandemie něco naučila, tak to, že věda je užitečná a bláboly zabijí,“ shrnul.

Další články k tématu přineseme v nadcházejících vydáních ZD.

Ludmila Hamplová