České zdravotnictví se potýká s nedostatkem personálu. Co se týče lékařů, zakročilo už v uplynulých letech ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s MŠMT tím, že navýšilo kapacity lékařských fakult. I když se ale daří navyšovat počty přijímaných studentů, fakulty stále bojují s nedostatkem vyučujících. U sester je pak situace ještě horší. V praxi se sice v posledních letech povedlo počty sestřiček trochu navýšit, nicméně rostoucí potřeba péče v souvislosti se stárnutím populace bude do budoucna znamenat, že stávající množství přijímaných studentů ani zdaleka nebude stačit. Abychom tak měli dostatek všeobecných sester i v roce 2050, bylo by potřeba počty zapsaných studentů zdvojnásobit. Problematikou se zabýval odborný panel Stálé konference českého zdravotnictví na téma lidské zdroje ve zdravotnictví, který se konal 26. října v Praze.

„Mezi faktory, které ovlivňují dostatek či nedostatek zdravotnického personálu, patří chtít být lékařem, protože to má i společenskou prestiž, či kapacity fakult – víme, že musíme produkovat více lékařů, protože normy EU nám říkají, že lékaři musí daleko více odpočívat. Vedle toho nám stárnou zejména lékaři primární péče, obory jsou ale různě atraktivní – máme například málo praktických lékařů pro děti a dorost, radiologů, patologů i praktiků obecně. Velkým problémem je feminizace medicíny, kdy dvě děti mohou znamenat šest let mimo povolání. Velmi se vylepšila finanční atraktivita, takže motivací už nejsou peníze, ale volný čas. Máme tu přitom regionální rozdíly, kdy typicky nedostaneme lékaře do regionů, jako je Karlovarsko, kde některé odbornosti zcela krachují – není tam komplexní onkologické centrum, protože ani s nástupním příspěvkem 450 tisíc korun neseženete onkologa,“ vypočítává náměstkyně ministra zdravotnictví Martina Koziar Vašáková.

Podívejme se hlouběji na vzdělávání lékařů. „Navýšit počet absolventů lékařských fakult nemůže ministerstvo zdravotnictví samo, ale ve spolupráci s MŠMT. Na navýšení kapacit o 15 procent šlo sedm miliard, naráží to ale na to, zda je dostatek učitelů. U nás vidím, že učí každý, kdo může, což ale interferuje s běžným provozem a péčí o pacienty,“ poukazuje Martina Koziar Vašáková.

Dnes na pěti lékařských fakultách spadajících pod Univerzitu Karlovu (dohromady máme v Česku osm lékařských fakult) studuje devět tisíc mediků, počet nově přijímaných v posledních letech ale mírně roste na současné více než dva tisíce. Dobrou zprávou tak je, že od roku 2000 přibylo přijímaných studentů z 1200 na 2300 v roce 2020.

„Není to ale tak jednoduché, protože se do počtu promítají čeští i zahraniční studenti – na Univerzitě Karlově máme více než 20 procent studentů ze zahraničí, i když gró je ze Slovenska. Na druhou stranu k nám přicházejí studenti snad ze stovky zemí a všech kontinentů. U studia medicíny je to tedy složitější o to, že lékařské fakulty poskytují i studium v angličtině, a tím pádem je velký tlak ze zahraničí, třeba Indie či Íránu, kde velmi stojí na vzdělání na Karlově univerzitě, ale jsou tu i země evropské,“ načrtává prorektor Univerzity Karlovy Jan Škrha.

Mohlo by vás zajímat

Náměstkyně ministra zdravotnictví profesorka Martina Koziar Vašáková.

Úspěšnost atestací je 93 procent

Co se týče počtu absolventů, podepsal se na posledním roce covid, kvůli kterému si někteří studenti studium protáhli. I v tomto ohledu se ale počty zvyšují, takže dnes z Univerzity Karlovy vyjde ročně kolem 1300 nových lékařů. I prorektor Škrha ovšem potvrzuje výrazný trend feminizace medicíny – v současnosti promuje 20 až 30 procent mužů, zbytek jsou ženy.

Fakulty se vedle toho zabývají i výukou základních specializačních oborů. Počet lékařů zařazených na fakultách do specializačního vzdělávání v posledních letech mírně rostl, přičemž dnes jich máme evidovaných necelých deset tisíc (na Univerzitě Karlově jich je 64 procent). V roce 2019 pak byla úspěšnost atestací 93 procent.

„Jsou tu rozdíly mezi fakultami a zejména obory – jsou obory v uvozovkách přísné, jako je kardiologie či v některých aspektech vnitřní lékařství,“ doplňuje Jan Škrha s tím, že v roce 2019 atestovalo necelých tisíc lékařů. Vůbec největší zájem pak je o anesteziologii a intenzivní medicínu, dále vnitřní lékařství, gynekologii a porodnictví, chirurgii, kardiologii, neurologii či dětské lékařství.

Univerzity se soustředí na výuku specializací

Pokud bychom se podívali na situaci u zdravotních sester, podařilo se během covidu upozornit na důležitost tohoto povolání a zvýšit tak jeho prestiž. Zároveň došlo k navýšení odměňování, postupně se zvyšují kompetence a je snaha snižovat byrokracii. „Na druhou stranu jde o povolání velmi náročné, je to velká fyzická i psychická zátěž,“ načrtává Martina Koziar Vašáková.

I když je ale ze strany České asociace sester velký zájem o to, aby se zvýšily počty studentů na sestřičku, například 1. lékařská fakulta UK je nevyučuje.

„V počtech studentů ošetřovatelství, tedy středního zdravotního personálu, je zřetelný pokles. Nejen u nás, ale i na Masarykově univerzitě, v Ostravě či Olomouci je tendence zaměřovat se především na specializace ve zdravotnictví, tedy nikoliv na všeobecné sestry, ale například na sestry v intenzivní péči či fyzioterapeuty,“ vysvětluje Jan Škrha.

Jak ale poukazuje projekt Kompetentní sestra pro 21. století: analýza a návrh optimalizace vzdělávání a výkonu profese všeobecných sester, který zpracovala Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice a Fakulta informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické za podpory Technologické agentury ČR, sester budeme brzy potřebovat mnohem víc než dnes.

Diskuse o personálním zabezpečení českého zdravotnictví v plném proudu, zleva: prorektor Univerzity Karlovy prof. Jan Škrha, náměstkyně ministra zdravotnictví prof. Martina Koziar Vašáková, vydavatel Zdravotnického deníku Ivo Hartmann a Martina Šochmanová, prezidentka České asociace sester, náměstkyně ředitele IKEM

„Základní problém je, že roste věk obyvatel. S tím, jak se zkvalitňuje péče, se prodlužuje věk obyvatelstva. Tím pádem budou hlavním problémem staří lidé, Alzheimerova choroba, onkologicky nemocní a tak dále. Péče se bude dostávat do jiných sfér, ke spolupráci s psychiatry, neurology, ale také onkology. Když plánujeme zajištění péče a to, kam budou směřováni lékaři i sestry, musíme s tím počítat,“ poukazuje Jan Škrha.

Výše zmíněná analýza přitom propočetla, kolik bude třeba přijmout na školy sester, přičemž zohlednila i to, že ne všichni zapsaní školu dokončí. Abychom tak měli v roce 2050 dostatek sestřiček, potřebovali bychom 3500 nových všeobecných sester ročně, což ovšem znamená 5200 zapsaných. Současný stav je ale 1600 absolventů z 2600 zapsaných. Pokud by byl tento počet zachován i do budoucna, znamenalo by to, že nám v roce 2050 bude scházet 35 tisíc všeobecných sester.

Problematice lidských zdrojů ve zdravotnictví se budeme dále věnovat v nadcházejících vydáních ZD.

Odborný panel se uskutečnil za laskavé podpory OKsystem a.s.

Michaela Koubová

Foto: Radek Čepelák