Nejvyšší soud: Zmocnit se z mobilu e-mailu či messengeru jiného člověka je trestný čin
E-mailová komunikace mezi předem danými subjekty není veřejná. Je to jiný dokument uchovávaný v soukromí. Proto podléhá listovnímu tajemství. Pokud se někdo, byť náhodou, zmocní přístupu k aplikacím jako Skype, WhatsApp nebo Messenger jiné osoby a nedovoleně s nimi nakládá, naplní tím znaky trestného činu včetně úmyslu. Právní větu zveřejnil Nejvyšší soud.
Elektronická pošta není veřejná komunikace, a to přesto, že zprávy jsou uchovávány jinde, než v e-mailové schránce uživatele. Elektronická komunikace je vymezena předem určenými subjekty, jejichž přístupy jsou chráněny jedinečným heslem. Je z definice jiným dokumentem uchovávaným v soukromí podle trestního zákoníku. Vyplývá to z právní věty, kterou zveřejnil na začátku listopadu Nejvyšší soud. O právních větách rozhodovalo trestní kolegium Soudu dne 3. l1. 2021.
Úplná právní věta zní takto: „Zpráva odeslaná a doručená prostřednictvím elektronické pošty (dále jen „e-mail“) je ,jiným dokumentem uchovávaným v soukromí´ ve smyslu § 183 odst. 1 tr. zákoníku, neboť každá e-mailová schránka, do níž jsou doručovány zprávy, je chráněna jedinečným přístupovým heslem a samotné zprávy jsou uchovávány na serverech, ke kterým nemají přístup neoprávněné osoby. Ačkoliv zpráva doručovaná e-mailem prochází jinými počítači předtím, než dosáhne cílový počítač, nelze z této skutečnosti dovodit, že by měla taková zpráva představovat formu veřejné komunikace, tedy komunikace, jež není vymezena konkrétními předem určenými subjekty.“
Úplné usnesení Nejvyššího soudu z 21. dubna 2021 je zde:
Zpráva druhého mu přišla z jeho vlastního mailu
Právní věta je výsledkem odmítnutého dovolání pana J.O., který byl potrestán podmínkou a pokutou za to, že z vráceného služebního mobilu náhodou získal přístup k soukromé e-mailové poště původního zaměstnance, který firmu opustil a mobil odevzdal při skončení pracovního poměru. E-mailové schránky se zmocnil, komunikaci použil a dokonce s komentářem odeslal jejímu původnímu autorovi.
„Obžalovaný zřejmě využil uložených přihlašovacích údajů k soukromé e-mailové schránce poškozeného P. H. XY v odevzdaném služebním mobilním telefonu a z této e-mailové schránky XY odeslal dne 24. 7. 2019 v 10:07 hodin J. H., regionálnímu řediteli Jihovýchod společnosti S. S., na adresu XY, do kterého obžalovaný napsal text „Ahoj J., Dobrý co?“ s uvedením „Odesláno z mého chytrého telefonu Samsung Galaxy“, přičemž přílohu tohoto emailu tvořila e-mailová komunikace poškozeného P. H. s V. P., oblastním ředitelem ve společnosti P., S., ohledně nástupu poškozeného do nového zaměstnání, přičemž poškozenému P. H. byla do jeho soukromé e-mailové schránky XY obratem doručena automaticky nastavená odpověď adresáta J. H. o aktuálním čerpání dovolené,“ popisuje odůvodnění, co se přihodilo. Odesilatel zprávy si byl vědom, že jde o komunikaci jiné osoby, která se ho netýká, upozorňuje v odůvodnění Soud.
Mohlo by vás zajímat
Elektronická komunikace je analogií papírových dopisů
Podle Nejvyššího soudu v této věci stačilo vyložit pojem „jiný dokument“, jak ho uvádí trestní zákon v souvislosti s trestným činem porušení tajemství listin a jiných dokumentů. „Listina nebo jiná písemnost, fotografie, film nebo jiný záznam, počítačová data anebo jiný dokument je uchovávaný v soukromí, jestliže se nacházejí v prostoru, který osoba, jíž náleží, může právem považovat za soukromý. Takovým soukromým prostorem je především obydlí takové osoby, ale také místo, resp. způsob uchovávání listin a jiných dokumentů, který zaručuje, že k nim nebude mít přístup neautorizovaná osoba (např. uschované na tajném místě, uložené u notáře nebo třeba na internetovém úložišti, avšak zaheslované, takže k nim nebude mít přístup jen ten, kdo zná patřičné heslo, apod.),“ uvádí v odůvodnění Nejvyšší soud.
Jak vyplývá z odůvodnění, úvaha o povaze elektronické komunikace, není žádná věda, neboť technické podmínky se mění, ale princip zůstává stejný, jako kdyby šlo o výměnu informací přes fyzicky existující poštovní schránky: „K obsahu korespondence si mohou legálně zjednat přístup pouze odesílatel a příjemce, popř. omezený okruh osob činných pro poskytovatele připojení, takže se jedná o konkrétní adresáty e-mailových zpráv, nikoliv o široký, předem nevymezený okruh osob. Forma e-mailové korespondence je srovnatelná s komunikací uskutečněnou prostou dopisní korespondencí,“ uvedl v odůvodnění Nejvyšší soud.
Použití náhodně získaného přístupu naplnilo úmysl
Roli v tomto případě nehrál ani fakt, že odsouzený se do e-malu nevloupal. Zaměstnanec, který mobil odevzdal, ho zřejmě nevymazal. To ale nikoho neopravňuje e-mailu se zmocnit a dále s ním nakládat, jako nikoho neopravňuje vzít si cizí poštu z otevřené schránky.
„Nezáleží ani na důvodu, který vedl k získání přístupu (může to být náhoda, plnění pracovních úkolů, využití počítače pro zábavu, odcizení nosiče informaci atd. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 731/2015). Na rozdíl od základní skutkové podstaty vymezené v § 230 odst. 1 tr. zákoníku tak není z hlediska této druhé základní skutkové podstaty relevantní ani to, zda pachatel překonal bezpečnostní opatření, jak v dovolání uváděl obviněný. Základní skutková podstata uvedená v odstavci druhém dále neobsahuje ani znak v podobě úmyslu způsobit škodu, jinou újmu, získat prospěch, ani nevyžaduje, aby k takovému účinku došlo,“ vysvětluje v odůvodnění Nejvyšší soud, podle kterého šlo jasně o porušení tajemství jiného dokumentu.
Neoprávněné užití elektronické komunikace v sobě úmysl obsahuje, ať se k ní jedinec dostal jakkoli: „Nejvyšší soud vzhledem k uvedenému tedy uzavírá, že získal-li obviněný přístup do e-mailové schránky poškozeného P. H., resp. k e-mailové komunikaci mezi tímto poškozeným a V. P., třebaže se tak stalo náhodou, a taková data, kterými ve smyslu tohoto ustanovení jsou i data obsažená v elektronické poště, v různých elektronických komunikačních aplikacích, jako je například Skype, WhatsApp, Messenger atp. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 4 Tdo 258/2017), neoprávněně užil, tj. bez dovolení s nimi nakládal, tím, že je zpřístupnil třetí osobě, svědku J. H., naplnil tím všechny znaky předmětného trestného činu podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jakož i trestného činu podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku, a to včetně znaku úmyslného zavinění,“ uvedl Nejvyšší soud.
Nelze bagatelizovat, skutek není méně vážný
Podle Nejvyššího soud se přitom nejednalo v daném případě o nějaký „hraniční“ případ, který by nevykazoval potřebnou míru společenské škodlivosti. „Nejvyšší soud považuje za nutné na tomto místě zdůraznit, že obviněný svým jednáním zasáhl do ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 13 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením,“ vysvětlil Nejvyšší soud.
„Nelze proto jednání obviněného bagatelizovat, jak činí obviněný, přičemž je třeba současně konstatovat, že se v daném případě nejednalo o skutek, který by neodpovídal ani nejméně závažným běžně se vyskytujícím případům předmětných trestných činů, když znaky těchto skutkových podstat byly dostatečně intenzivně naplněny,“ uzavřel Nejvyšší soud odůvodnění usnesení ze dne 21. dubna 2021.
Irena Válová
