Technologie jako dobrý sluha, ale zlý pán. Platí to i o duševním zdraví dětí a mladistvých

Obavy rodičů, že jejich děti používají informační technologie až příliš a poškodí je to, jsou běžným tématem v psychologických poradnách. Stejné vymoženosti moderní doby ale mohou dětem a mladým lidem překvapivě také pomoci ve chvílích, kdy mají psychické problémy a neví, na koho se obrátit.

Pandemie covid-19 zásadně ovlivnila také to, jakým způsobem děti a mladí lidé využívají informační technologie. Z něčeho, co přinejmenším část rodičů vnímala jako něco „zbytného“, se stala naprostá nezbytnost pro komunikaci se školou i spolužáky. Posuzování jejich škodlivosti se pak může zdát složitější, protože se jim dost dobře nelze vyhnout a nepoužívat je vůbec by znamenalo zcela vyloučit dítě z kolektivu i možnosti vzdělávání.

„Používání informačních technologií je potřeba vnímat v širším kontextu a nesahat k obrovskému zjednodušení, že jsou nebezpečné. Obecné platí, že nebezpečné je prakticky cokoliv, co je používané v nevhodném čase a nevhodném kontextu,“ popisuje Zuzana Masopustová, psycholožka zaměřená na poradenství pro rodiče dětí s vývojovými problémy a problémy v chování, která také působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Vhodnější podle ní není ani tak řešit to, kolik přesně je „moc“, ale spíše se zajímat o širší souvislosti toho, kdy dítě či dospívající člověk technologie používá a zda případně nevykazuje další známky potenciálně problémového chování.

„Běžné je, že přicházejí rodiče, kteří mají obavy, že jejich dítě používá technologie „moc“, když ale situaci spolu více probereme, obvykle přijdeme na to, že se jedná o rodiče, kteří mají obavy preventivně, protože se setkávají s tím, že jakékoliv používání technologií je vlastně „moc“, a současně nemají ze svého dětství a dospívají zkušenost s těmito nástroji, a tak je pro ně obtížné vytvořit a nastavit pravidla pro tuto oblast,“ dodává psycholožka s tím, že těmto rodičovským obavám nahrává i obvyklý mediální diskurs, kdy se rodiče dozvídají o škodlivosti technologií a toho, že jejich potomci tráví čas online, což se během pandemie ještě zintenzivnilo.

Rozhodující je „dávkování“ a kontext

Situace, kdy rodiče mají obavy o své děti, je tak poměrně běžná a mnohdy ještě posilovaná řadou více či méně ověřených polopravd a doporučení. Vlivem pandemie se navíc těžko daly aplikovat rady ohledně množství času tráveného online, protože ve virtuálním prostoru probíhala školní výuka. O to více se pak mohly zintenzivnit rodičovské obavy z toho, že vývoj dítěte bude poškozený právě tím, že se velká část života dítěte či mladého člověka odehrává virtuálně.

„Je potřeba si uvědomit, že dítě, které cítí oporu ve svém okolí, má dobrou emoční regulaci, vybudované kamarádské vztahy a má příležitost k tomu zažívat pozitivní emoce v různých situacích, bude mít pravděpodobně poměrně nízké sklony k vytváření závislostí jakéhokoliv druhu,“ přibližuje expertka s tím, že závislostní chování bez ohledu na jeho zdroj je zpravidla symptomem něčeho dalšího, například problémů s emoční regulací, akceptováním hranic nebo sociálními vztahy. Pokud ale dítě nebo mladý člověk už takové obtíže mají, pak pro ně mohou být problematické i technologie.

Mohlo by vás zajímat

Výuka medicíny se neobejde bez simulačních center, na jejich rozvoj je ale problém získat prostředky

Právě na potřebu vnímat širší kontext upozorňuje také psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek, který působí v psychologickém centru Psychoterapie Anděl v Praze. „V dnešní době skoro není možné a asi i nežádoucí, aby děti nepoužívali digitální techniku (mobily, tablety, počítače), prostě to dnes patří k našemu životu. Otázkou je, jak moc a na co děti tyto přístroje používají a v jakém věku,“ vysvětluje.

Zcela dítě odtrhnout od technologií tak paradoxně může znamenat způsobit mu sociální izolaci a zkomplikovat cestu ke vzdělání. Navíc to, že se rodič rozhodne zakázat technologie doma, ještě neznamená, že k nim potomek nebude mít přístup. Dostane se k nim třeba skrze kamarády, ale už bez jakékoliv rodičovské kontroly, což může vést k dalším obtížím a nabourání už mnohdy křehkého vztahu mezi rodiči a dětmi.

„Jedním skutečným nebezpečím je, že děti budou sedět u displejů na úkor pohybu. Počítačové hry a sociální sítě či sledování video obsahu je snadným zdrojem zábavy a vzrušení, děti pak mohou mít menší potřebu sportovat, tančit, chodit ven. To neprospívá jejich fyzickému zdraví (podporuje např. obezitu), ale ani psychické kondici (nevyplavený adrenalin vede k podrážděnosti, poruchám koncentrace a propadům nálad),“ shrnuje nejzávažnější rizika psycholog a dodává, že reálná je obava i ze vzniku závislosti na počítačových hrách nebo sociálních sítích: „Nejde jen o nadužívání počítačů a mobilů dětmi, ale o stav, kdy se hraní her a sociální sítě stávají drogou. Dopady jsou podobně negativní jako u jiných nelátkových závislostí a platí pro ně podobná kritéria.“ I tady však platí, že závislost nepřijde sama o sobě, ale obvykle signalizuje hlubší a širší problém.

Technologie jako prostor pro rozvoj

Na druhé straně právě pandemie ukázala, jak ze moderní technologie úspěšně využít ke vzdělání a rozvoji dětí i mladistvých. „Mobilní a počítačové aplikace jsou dnes velmi užitečné při výuce (vyhledávání informací, názorné edukační nástroje, výuka cizích jazyků, výpočty a logika). Malé děti se zábavnou formou procvičují v senzomotorické koordinaci a logopedických úkolech, větší pak v logickém uvažování, plánování a opakování vědomostí. Také máme pro děti a dospívající k dispozici programy, které rozvíjejí kreativitu a například podporují výtvarný a hudební talent,“ vyjmenovává možnosti psycholog.

Obdobně mohou být pozitivním způsobem využívány počítačové hry. Některé z nich mohou rozvíjet kognici, myšlení zaměřené na řešení problémů a také paměť. „To, že děti nebo dospívající využívají mobil či počítač hodně, ještě nemusí znamenat, že mají problém se závislostí. Svůj čas mohou trávit i smysluplně, ať už, že takto mají prostředek ke komunikaci, či se třeba přirozeně učí cizí jazyky skrze sledování YouTube nebo Netflixu, nebo se jinak vzdělávají, aniž by to považovali za „učení“,“ přibližuje Masopustová. Důležité podle ní je, aby rodiče se svými potomky mluvili o tom, jak tráví čas ve virtuálním prostoru a co dělají. Automaticky to neznamená mít naprostou kontrolu, ale spíš vytvářet prostor důvěry, kdy se potomek sám svěří či pochlubí s tím, na co se dívá a co ho baví.

Pomoc pro duši i online

Moderní informační technologie se současně mohou stát pro děti a mladé lidi také způsobem, jak získat informace o duševním zdraví. Už jen proto, že je to prostor, ve kterém se přirozeně pohybují.

„Je pravda, že na internetu mohou mladí lidé najít množství informací o duševním zdraví, které se ve školách nedozví. Nicméně tyto informace mohou být zkreslené. Zásadní je v tomto ohledu to, aby byli obeznámeni s tím, jakým způsobem se na internetu pohybovat a uměli vyhledávat důvěryhodné zdroje,“ přibližuje Monika Bartoníčková z organizace Nevypusť duši, která se věnuje právě zvyšování informovanosti v oblasti duševního zdraví. Moderní technologie navíc mohou usnadnit i přístup ke konkrétním službám, které jsou určeny pro tuto věkovou skupinu, ať už se jedná o chat Linky bezpečí nebo například aplikaci Nepanikař.

Právě organizace Nevypusť duši také pravidelně komunikuje přes sociální sítě a je takto v přímém kontaktu s mladými lidmi. „Zpětnou vazbu od mladistvých máme zejména na našem Instagramu. Pravidelně na něm sledují naše příspěvky, reagují na fotografie z workshopů a často nás i sami kontaktují, abychom workshop uspořádali u nich na škole. To, že si pro informace přicházejí k nám na sociální sítě, víme i z dotazů, se kterými se na nás obrací. V Nevypusť duši primárně nenabízíme krizovou intervenci, ale pokud nám napíší, vždy děláme vše pro to, abychom je nasměrovali na odpovídající službu,“ dodává Bartoníčková.

Není podle ní ani neobvyklé, že jim píšou mladí lidé, kteří se na základě příspěvků Nevypusť duši na sociálních sítích rozhodli někomu svěřit se svými problémy. „Z takových zpráv máme vždy velkou radost. Dává to naší práci smysl a ukazuje to, že se nám daří naplňovat naše poslání,“ shrnuje.

Vhodné využití moderních technologií ve prospěch duševního zdraví dětí a mladistvých mohou podporovat i zdravotní pojišťovny. Ať již v podobě osvětové činnosti, nebo podpory online služeb v oblasti duševního zdraví. Podle Zdeňky Salcman Kučerové, ředitelky zdravotnického úseku Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR, v tomto ohledu právě pandemie covid-19 přinesla výrazný zlom, kdy se tyto online služby musely rozšiřovat právě kvůli tomu, že poskytování péče obvyklým způsobem bylo zkomplikováno protiepidemickými opatřeními.

Současně zdravotní pojišťovny mohou pomoci rodinám, které cítí nejistotu v tom, jak moderní technologie využívají jejich děti. „V rámci fondu prevence mimo jiné umožňujeme čerpat příspěvek na kurzy pro děti s ADHD, dyslektické návky či prevenci neurotizace. Také takto podporujeme skupinovou formu nácviku asertivního chování nebo relaxačních dovedností jako prevence stresu či psychosomatické konzultace,“ dodává Salcman Kučerová.

Ludmila Hamplová