Ústavní soud: Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí se zakazuje pokračovat v porušování práv
Právo nahlížet do spisu náleží i odsouzenému. Zákon mimo přípravné řízení neumožňuje odepřít nahlížení do spisu, ani když se odsouzený skrývá. Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí se zakazuje pokračovat v porušování práv stěžovatele. Nálezem odpovídá ÚS na rozhodnutí okresního soudce odepřít nahlížení do spisu, protože je podle něho v rozporu se zdravým rozumem a zájmem společnosti.
Tvrdý nálezu vůči okresnímu soudu vydal 18. listopadu 2021 Ústavní soud.: „Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí se zakazuje pokračovat v porušování práv stěžovatele,“ stojí doslova v úvodu nálezu.
Ústavní soud rovněž upozorňuje, že stížnost na okresní soud přijal i přes nevyčerpání procesního postupu, neboť šlo o zcela novou otázku. Příště už tomu tak nebude.
Co se stalo? V roce 2015 byl R.B. odsouzen k veřejně prospěšným pracím za neplacení výživného. Trest nedokončil, a proto mu byl změněn na vězení. Do vězení ale nenastoupil a dodnes se ho nepodařilo vypátrat. „Stěžovatel do výkonu trestu odnětí svobody nenastoupil a orgánům činným v trestním řízení se jej ani přes opakované snahy (včetně vydání evropského zatýkacího rozkazu a žádosti o provedení opatření nezbytných pro vyžádání osoby z cizího státu) dosud nepodařilo vypátrat a do výkonu trestu dodat,“ stojí v odůvodnění nálezu,
Jenže R.B. v roce 2021 požádal prostřednictvím advokáta Okresní soud v Ústí nad Orlicí o nahlédnutí do spisu. Soud mu to odepřel: „Když se substitut obhájce v březnu dostavil k soudu nahlédnout do spisu, z pokynu soudce JUDr. Miroslava Trávníčka mu to nebylo umožněno (ačkoli do jiného trestního spisu stěžovatele vedeného u téhož soudu nahlédnout mohl). Soudce vyjádřil pochyby o pravosti doložené plné moci a žádal o předložení plné moci s úředně ověřeným podpisem stěžovatele,“ popisuje se dále v odůvodnění, co se odehrálo.
Uprchlý dodal v ČR ověřený podpis
Stěžovatelův obhájce znovu požádal o nahlédnutí do spisu dopisem ze dne 26. 5. 2021, k němuž připojil plnou moc s notářsky ověřeným podpisem stěžovatele. „Pravost ověření podpisu stěžovatele na této plné moci si soudce zkontroloval také u příslušné notářky. Následně obdržel vyrozumění ze dne 16. 6. 2021, v němž mu soudce sdělil, že nahlédnutí do spisu neumožní,“ pokračuje dále odůvodnění nálezu.
Podle nálezu Ústavního soudu soudce nejprve poukázal na to, že obhájce neuvedl důvod, který by nezbytně vyžadoval nahlížení do spisu v pravomocně skončené věci stěžovatele, u níž ani Ministerstvo spravedlnosti na základě podnětu stěžovatele nepodalo stížnost pro porušení zákona.
Mohlo by vás zajímat
Odmítnutí nahlédnout do spisu pak soudce odůvodnil zejména tím, že stěžovatel nevyhověl výzvě k nástupu pravomocně uloženého trestu odnětí svobody a „s největší pravděpodobností uprchl, aby se výkonu trestu vyhnul a mařil tím trestní řízení“, čímž se dopouští dalšího trestného činu, stojí v nálezu doslova.
Soudce: Nahlížet do spisu je v rozporu s rozumem i společností
Za „ryze absurdní“ označil soudce situaci, kdy si mezinárodně hledaná osoba nechá v České republice ověřit svůj podpis plné moci, aby mohla skrze obhájce nahlédnout do trestního spisu, v němž jsou prováděny úkony vedoucí k jejímu zadržení. Zpřístupnění údajů ze spisu by dle přesvědčení soudce ztížilo dopadení stěžovatele a realizaci soudního rozhodnutí. Soudce uznal, že právo být seznamován s výsledky řízení patří k právům obžalovaných a odsouzených, uvádí se dále v odůvodnění nálezu Ústavního soudu.
Nicméně v případě stěžovatele dospěl k závěru, že „zájem společnosti na řádném výkonu soudních rozhodnutí“ převáží nad individuálním zájmem stěžovatele, který před výkonem trestu uprchl a „podáním bezobsažného zmocnění“ svému obhájci „chce nahlédnutím do trestního spisu s největší pravděpodobností tento stav nadále udržovat“. Tento přístup je podle soudce „poněkud cynický“ a „v rozporu s právem, zdravým rozumem a zájmem společnosti na řádném výkonu trestního řízení v tomto státu“.
ÚS: Právo nahlížet do spisu náleží i odsouzenému
Podle Ústavního soudu však právo na obhajobu trvá, i když je případ pravomocně skončen. Právo na obhajobu se týká í vykonávacího řízení, nejen hlavního líčení, upozorňuje Ústavní soud. „Právo na obhajobu se pochopitelně nejintenzivněji projevuje v hlavním líčení, kdy se rozhoduje o nejdůležitějších meritorních otázkách trestního řízení (tj. o vině a trestu). Vztahuje se však také na všechny ostatní fáze trestního řízení a zcela se nevyčerpává ani vydáním odsuzujícího rozsudku. Ústavní soud již v minulosti v některých případech shledal, že bylo mimo hlavní líčení zasaženo do práva na obhajobu pravomocně odsouzených stěžovatelů, a to například v kontextu řízení o podmíněném propuštění či rozhodování o splnění podmínek amnestie. Není tedy vyloučeno, aby se právo na obhajobu přiléhavým způsobem uplatnilo i ve vykonávacím řízení, které tvoří závěrečnou část trestního řízení,“ uvádí se v nálezu Ústavního soudu.
Jednou ze složek práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny je podle Ústavního soudu právo nahlížet do spisu. Rovněž Evropský soud pro lidská práva považuje právo nahlédnout do spisu za součást práva na spravedlivý proces a v souladu s principem rovnosti zbraní. Také trestní řád podle Soudu výslovně zdůrazňuje, že do základních práv a svobod lze zasáhnout jen na základě zákona (§ 2 odst. 4 trestního řádu). Podmínky nahlížení do spisů v trestním řízení jsou na zákonné úrovni konkrétně upraveny v § 65 trestního řádu.
„Lze tedy shrnout, že právo nahlížet do spisu, jakožto složka ústavně zaručeného práva na obhajobu, společně s ostatními zárukami spravedlivého procesu nenáleží pouze obviněnému, ale také odsouzenému. Toto právo odsouzeného tak lze omezit pouze na základě zákona, a to konkrétně za podmínek stanovených v § 65 trestního řádu. Judikatura přitom nemůže dotvářet další podmínky zásahu do práva na obhajobu bez výslovné zákonné úpravy,“ shrnuje Ústavní soud.
Uprchlý na tom nic nemění, soudce není policajt
Podle Ústavního soudu zákon dovoluje ze závažných důvodů odepřít obviněnému nahlížení do spisu, avšak pouze v přípravném řízení. Takový postup proti odsouzenému ve vykonávacím řízení zákonný však podklad nemá. „Jestliže okresní soud přesto neumožnil stěžovateli (prostřednictvím jeho obhájce) do předmětného spisu nahlédnout, jednal v rozporu s § 65 trestního řádu, čímž zároveň porušil stěžovatelovo ústavně zaručené právo na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny,“ stojí v nálezu.
„Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani to, že stěžovatel nenastoupil k výkonu trestu odnětí svobody a skrývá se před orgány činnými v trestním řízení. Ačkoli přístup soudce okresního soudu, vedený obavami o naplnění pravomocného odsuzujícího rozsudku, může být pochopitelný, nemá oporu v relevantní ústavní a zákonné právní úpravě,“ uvádí dále Ústavní soud v nálezu.
Podle Ústavního soudu „lze v projednávaném případě soudci okresního soudu přisvědčit v tom, že je s podivem, že stěžovatel se zjevně pohybuje na území České republiky, kde osobně navštěvuje obhájce a notáře za účelem podpisu plných mocí, a přesto se jej nedaří dopadnout“.
„Nicméně není namístě, aby soudce tuto situaci v rozporu se zákonem řešil prostřednictvím odepření nahlížení do spisu. Vypátrat stěžovatele a zajistit, aby nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, je primárně prací policejních orgánů, nikoli soudce,“ upozorňuje dále Ústavní soud s tím, že uvedené právo nahlížet do spise není bezbřehé – například ve vztahu k utajovaným materiálům.
V závěru nálezu Ústavní soud znovu shrnul: „Ústavní soud shrnuje, že odepře-li soud odsouzenému v rozporu s § 65 trestního řádu právo nahlédnout do spisu, poruší tím právo odsouzeného na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny. Mimo přípravné řízení přitom zákon neumožňuje odepřít nahlížení do spisu ani z důvodu, že odsouzený nenastoupil k výkonu pravomocně uloženého trestu odnětí svobody a skrývá se před orgány činnými v trestním řízení,“ uzavírá Ústavní soud.
Irena Válová
