Senát chce beztrestnost pro ty, kdo odvrací útok v rozrušení, leknutí či zmatku
Zakotvit beztrestnost obránce v silném rozrušení, úleku, zmatku a jiném omluvitelném hnutí mysli je třeba, míní Senát. Nesouhlas k návrhu novely institutu nutné obrany dalo Ministerstva spravedlnosti a vnitra, Nejvyšší soud a Nejvyšší státní zastupitelství. Výčet vyviňujících afektů je zneužitelný a pro rozhodování v kontextu nepotřebný, shodují se instituce. Snahu rozšířit podmínky pro nutnou obranu dosluhující vláda Andreje Babiše (ANO) odmítla.
Předloha by měla mimo jiné zaručit beztrestnost obránci, který by reagoval ze strachu, zmatku nebo jiného omluvitelného pohnutí mysli, který by byl způsoben útočníkem. Návrh má v souladu s nepřijatou předlohou z roku 2006 stanovit, že soudy by měly nutnou obranu posuzovat nejen z hlediska způsobu útoku, ale také s ohledem na čas útoku, jeho místo a okolnosti vztahující se k osobě útočníka nebo osobě obránce. Novela má také stanovit, že obránce by nebyl trestně odpovědný, pokud by nesplnil podmínky přiměřenosti nutné obrany, ale jednal “v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, způsobeném útokem”.
Návrh novely trestního zákona respektive ustanovení týkajících se nutné obrany předložil senátor Zdeněk Hraba (STAN). Senátor navrhuje doplnit do § 29 celý odstavec 3 v tomto znění: „(3) Ten, kdo odvrací útok, aniž splnil podmínky přiměřenosti nutné obrany, není trestně odpovědný, jednal-li v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, způsobeném útokem.“
Senátor rovněž navrhuje nahradit dosavadní sousloví ve vztahu k hodnocení útoku „způsob útoku“ za charakteristiku „zejména způsobu útoku, jeho místu a času a okolnostem vztahujícím se k osobě útočníka nebo osobě obránce“.
S návrhem nesouhlasí ani vláda.
Mohlo by vás zajímat
Potřeba zakotvit exces z hnutí mysli
Podle odůvodnění návrhu je výslovná specifikace útoku zakotvená v zákoně potřebná: „Ze zhodnocení současné české právní úpravy vyplývá potřeba výslovně zakotvit specifikaci excesu z nutné obrany, a to excesu intenzivního, kdy vybočení z mezí bylo zcela zjevně nepřiměřeným způsobu útoku, v případech, kdy obránce takto jednal v útokem způsobeném silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli. V takových případech (tzv. astenického excesu) se navrhuje zakotvit beztrestnost obránce,“ uvádí navrhující senátor v odůvodnění.
„Obdobné zpřesnění bylo také již navrženo osnovou nového trestního zákona, zamítnutou v roce 2006,“ stojí v návrhu, který rovněž odkazuje k úpravě v zákoně č. 117 z roku 1852, o zločinech, přečinech a přestupcích, co se týče srozumitelnosti a jasnosti zákona pro lidi.
NS: Jsou zlost a nenávist omluvitelná hnutí mysli?
Podle Nejvyššího soudu „návrh podstatně zasahuje do právní úpravy velmi významného institutu trestního práva, kterým je nutná obrana, přičemž takový zásah může mít za následek značný posun jinak velmi citlivě vedené hranice mezi právním a protiprávním jednáním“. Podle Nejvyššího soudu návrh neobsahuje řádné odůvodnění a takřka žádné vysvětlení svého vzniku. „Není zmíněn žádný případ, kdy by aplikační praxe dospěla ke zjevně nespravedlivému výsledku při použití ustanovení § 29 trestního zákoníku,“ uvádí zástupci soudu.
Dále uvádí, že je sice skutečností, že „rozrušení, strach, úlek nebo jiné psychické momenty mohou ovlivnit subjektivní schopnost správně hodnotit situaci, tedy vyvolat překročení mezí z omluvitelného důvodu“. Ale toto může být podle Soudu dostatečně zohledňována využitím jiných institutů trestního práva.
Podle Nejvyššího soudu by návrh mohl vést ke zneužívání: „Nelze pominout ani skutečnost, že určování trestnosti či beztrestnosti pouze na základě zjišťování stavu rozrušení v důsledku některého z předpokládaných omluvitelných hnutí mysli a jejich konkrétního vlivu na jednání v daném okamžiku je důkazně značně nespolehlivé a při platnosti procesně právní zásady „in dubio pro reo“ by mohlo vést k určitému zneužívání takové úpravy.“
„Vedle hnutí mysli relativně omluvitelných, jakými jsou právě strach, úlek nebo snad i zmatek, jsou pak myslitelné i jiné afekty, např. zlost nebo nenávist, které by takto neměly pachatele exkulpovat, přitom navrhovaná úprava je přímo nevylučuje. Problematickou je i demonstrativnost výčtu vyjádřená dikcí „nebo jiného omluvitelného hnutí mysli“, která rozhodně nepřispívá k právní jistotě obránce,“ uvádí ve svém nesouhlasném stanovisku Nejvyšší soud.
Zločiny z omluvitelné pohnutky
Podle Nejvyššího státního zastupitelství nemusí být pokus o výčet jednání zcela bezdůvodný, avšak má mu předcházet odborná debata. „Pokud jde o navrhované zavedení beztrestnosti u osoby, překračující meze nutné obrany z důvodu tzv. omluvitelné pohnutky (astenický exces), je třeba připomenout, že vybočení z mezí nutné obrany je v našem právním řádu hodnoceno v zásadě pouze jako možná polehčující okolnost ve smyslu § 41 písm. g) trestního zákoníku, a to bez ohledu na jeho povahu a důvody, pro které k němu došlo, eventuálně jako důvod pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 odst. 7 trestního zákoníku,“ uvádí Nejvyšší státní zastupitelství.
„Vyloučení trestní odpovědnosti obránce, který se dopustil excesu, je tedy zásadně nemožné, jedná se primárně o pouhou polehčující okolnost,“ dodává k tomu NSZ. „Případné dovozování beztrestnosti astenického excesu prostřednictvím aplikace § 12 odst. 2 trestního zákoníku je poměrně komplikované a pro některé právní autority jen stěží akceptovatelné. Stejně tak ani dnešní možnost uplatnění privilegovaných deliktních podstat zabití a ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky není možné považovat ve vztahu k astenickým vybočením za dostatečnou a aplikovatelnou na všechny v úvahu přicházející situace. Proto v tomto bodě není návrh novely nedůvodný,“ pokračují zástupci instituce.
Podle NSZ však navrhovateli požadované znění může vést k nesprávnému závěru, že podmínkou nutné obrany je „přiměřenost“ ke způsobu útoku, nikoli „zcela zjevná nepřiměřenost.“
Vnitro: Je nutné odlišit obranu od hněvu a msty
Tuto argumentaci rovněž rozvíjí ministerstvo vnitra: „Navrhovaný exces astenický jednak bude třeba důsledně odlišit od excesu stenického, tedy překročení mezí nutné obrany v důsledku hněvu či msty, který by trestněprávní odpovědnost nevylučoval. Klíčovým bude rovněž posouzení příčinné souvislosti mezi afektem a překročením mezí. V obou případech půjde o okolnosti pro dokazování složité a v rámci zásady in dubio pro reo by mohly vést i k nepostižení trestné činnosti,“ uvádí ve svém nesouhlasném stanovisku v nitro s tím, že návrh je v této podobě nesystémový.
Ani ministerstvo spravedlnosti s návrhem nesouhlasí: „Doplnění plošného a nerozlišujícího ospravedlnění nepřiměřené nutné obrany za situace, kdy obránce jednal v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, způsobeném útokem, aniž by byla zkoumána přiměřenost obrany ve vztahu ke způsobu útoku, není adekvátní,“ uvádí ve stanovisku.
Instituce rovněž nesouhlasí se změnou slov „způsob útoku“ na charakteristiku okolností podle útoku, místa, času. „S ohledem na demonstrativní podobu výčtu, který navrhované ustanovení obsahuje, dobře možné, že by každý jednotlivý soud a soudce posuzoval okolnosti v rozdílném rozsahu a posuzování excesu z nutné obrany by se tak stalo nepředvídatelným zcela. Nelze totiž odhlédnout od toho, že ze zákona by při akceptaci navrhované změny nebylo jasné, vůči čemu se má zcela zjevná nepřiměřenost vlastně posuzovat,“ uvádí ministerstvo spravedlnosti.
Spravedlnost: Návrh rozkolísá, co funguje
Jak dále upozorňuje ministerstvo spravedlnosti, podle ustálené judikatury je ve „způsobu útoku“ vyjádřen nejen způsob provedení útoku, ale i „osoba útočníka, jeho vlastnosti a úmysly, jež se při útoku projevily, použité zbraně, hrozící součinnost dalších osob doprovázejících útočníka, jakož i další okolnosti, za nichž byl útok spáchán, za podmínky, že byly známé i zcela zjevné obránci“.
„Navrhovaná změna by však mohla vést k rozkolísání dosavadní praxe a ve svém důsledku i ke změně rozsahu okolností, které jsou v rámci excesu z nutné obrany posuzovány. Lze si tak představit, že v rozporu se záměrem navrhovatele by došlo k zúžení rozsahu okolností posuzovaných podle současného výkladu pojmu ,způsob útoku´,“ upozorňuje ministerstvo spravedlnosti na různé nezamýšlené následky navrhované úpravy.
Novela byla připravována v době zvyšujícího se počtu vloupání do rodinných domů v okolí Prahy. Obdobná slovenská úprava se podle Hraby osvědčila, případů použití zbraně v obydlí jeho obráncem byly řádově desítky. Mediálně nejznámějším je případ herce a politika Milana Kňažka, který v roce 2017 postřelil ve svém obydlí útočníka.
Irena Válová
