Vánoce ve stínu pandemie. Letos už podruhé

Na jedné straně vyčerpání a mnohdy i frustrace zdravotníků ze situace, které bylo možné do značné míry možné předejít. A na té druhé i zdánlivě obyčejné chvíle se záblesky naděje a radosti. Ty se možná pro někoho překvapivě objevují i na místech, kde se lidský život chýlí ke konci. Přítomnost pandemie covidu-19 ovlivňuje i letošní vánoční svátky a snad ještě více ukazuje, že práce zdravotníků přináší velkou psychickou zátěž, s níž není snadné se vyrovnat.

Kdo může být propuštěn do domácí péče, ten už nemocnici opustil. Toto obvyklé (před)vánoční pravidlo, které znamenalo menší počet pacientů během svátků, letos podobně jako v loňském roce bohužel neplatí. Na vině je přítomnost pandemie covidu-19, která s sebou přináší i velký počet nemocných ve vážném stavu, včetně obtížného rozhodování, komu bude poskytnuta intenzivní péče, když je počet lůžek omezený.

Letošní vánoční služby jsou však v něčem odlišné. Mezi zdravotnickým personálem je cítit větší vyčerpání a mnohdy i frustrace z toho, že (už zase) musí čelit náročným situacím spojeným s péčí o pacienty s covidem-19. Místo stromečku, kapra a bramborového salátu řeší připojení na kyslíkové přístroje a hledání zatím ještě volných lůžek intenzivní péče. Právě ti, kteří o tyto nemocné každodenně pečují, si uvědomují, že velká část z nich se do tak vážného stavu vůbec nemusela dostat a mohli Vánoce slavit doma se svými nejbližšími. Stačilo by, aby byli očkovaní.

Snažíme se mít vánoční náladu, když sloužíme u pacientů s covidem-19

Jedním z lékařů, který slouží o letošních Vánocích, je Jan Strojil, farmakolog působící ve Fakultní nemocnici Olomouc. V loňském roce se k práci na covidovém oddělení přihlásil dobrovolně. Přišlo mu smysluplné pomáhat v krizových časech. Tehdy ale příliš nepřemýšlel nad tím, že by i další vánoční svátky měly být tak výrazně ovlivněné přítomností pandemie. „Všichni nějak fungujeme, protože musíme. Staráme se o své pacienty a děláme, co je v našich silách, aby jim bylo lépe. Únavu a vyčerpání ale cítíme všichni,“ říká otevřeně. Letos na něj vánoční služba „prostě vyšla“ a vlastně se příliš nebránil.

„Není až tak těžké sloužit o svátcích. Na to se dá zvyknout. Horší je ten obrovský pocit marnosti z toho, že většina pacientů, které přijímáme a máme v těžkém stavu, by mohla být se svou rodinou u stromečku a rozbalovat dárky. Nejhorší je, že často nejsou očkovaní, protože si mysleli, že očkování nějak ublíží jejich zdraví. No a teď covid-19 některé z nich bude stát život,“ konstatuje Strojil.

Jako jeden z mála lékařů dokáže otevřeně mluvit o tom, že se pandemie podepsala i na jeho duševním zdraví a musel vyhledat odbornou pomoc. Po jarní vlně zažil obrovský psychický propad, po několika měsících se jeho stav stabilizoval. „Je těžké fungovat s tím, že jsme už zase po krk v pandemii a mizí vůle a ochota jí nějak smysluplně řešit. V podobné situaci jako já byla nebo stále je řada kolegů a kolegyň. Mají psychické problémy, často i dost vážné, ale nemluví o nich veřejně,“ dodává. Právě obrovská psychická zátěž pro zdravotníky je jedním z málo viditelných dopadů pandemie, který veřejnost mnohdy ani příliš nevnímá.

Mohlo by vás zajímat

Bezpečný sex není jen o kondomech. Možnosti prevence přibývají

Pocity vyčerpání a frustrace jsou něco, co nepřebije ani vánoční výzdoba na oddělení. „Na jakékoliv slavení Vánoc nebo předvánoční náladu letos v nemocnici vážně není prostor. Sice máme vánoční výzdobu, ale to je tak všechno. Musíme fungovat jako obvykle,“ popisuje Robin Šín, infektolog a lékař urgentní medicíny, který působí na Klinice infekčních nemocí a cestovní medicíny Fakultní nemocnice Plzeň a také slouží u Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje.

„Je hrozně frustrující pracovat s tím, že se staráme o pacienty, kteří se pobytu v nemocnici mohli vyhnout. Naprostá většina těch, kteří k nám přichází v těžkém stavu, jsou ti, kteří mohli být očkovaní, ale nejsou. Často z mnohdy úplně nesmyslných důvodů. Takže do každé služby vstáváme s vědomím, že se tomu, co se děje, dalo do značné míry zabránit. V hlavě se snažíme mít vánoční náladu, na nohou nás drží myšlenky na rodinu a blízké, ale ne vždy to přebije těžkou realitu,“ dodává Šín.

Zdravotní klauni jsou tu nejen pro pacienty, ale i pro personál

Právě pocity vyčerpání zdravotníků pomáhají aspoň na chvíli zmírnit Zdravotní klauni. Pandemie ještě více ukázala, že jejich přítomnost ve zdravotnických zařízení není důležitá jen pro pacienty, ale také pro personál. „Už loňský konec roku poznamenala pandemie covidu-19. Letošní rok byl pro lékaře a nemocniční personál těžkou zkouškou, vidíme jejich velkou únavu, vyčerpání, možná i trochu beznaděje, jestli nám opět hrozí další vlna. Zdravotní klauni proto více než jindy opečovávají i personál. Humor je totiž štít, který nejlépe chrání před smutky a chmury,“ přibližuje Kateřina Slámová Kubešová, ředitelka organizace Zdravotní klaun.

Díky klaunům má personál záminku usmát se, uvolnit se a na chvilku zapomenout, že je jeho práce ještě náročnější než obvykle. Malí pacienti jsou také díky klaunům klidnější, lépe s lékaři spolupracují. „Klauni vnášejí na nemocniční oddělení jinou atmosféru, doslova tam změní složení vzduchu. Jejich přítomnost je milá také rodičům nemocných dětí, i pro ně to je vytržení z rutiny, z přemýšlení nad nemocí jejich dítěte. A není to jen náš subjektivní pocit. Efekt jednoho z našich programů před nedávnem zkoumala FN Motol spolu s Vídeňskou univerzitou a tohle všechno se v něm potvrdilo,“ popisuje Slámová Kubešová.

Právě pro nemocné děti znamenají klauni opravdovou vánoční atmosféru. Pokud dětští pacienti musí zůstat i o svátcích v nemocnici, musí k tomu být opravdu vážný důvod. Samozřejmostí pak je, že se i Zdravotní klauni přizpůsobili pandemii. „Hned na začátku si na sebe ušili přísná hygienická pravidla, testují se, očkují se. Díky tomu mohou za nemocnými dětmi prakticky po celou dobu pandemie,“ shrnuje ředitelka organizace, která na konci listopadu oslavila dvacetileté výročí své existence a nadělila si pomyslný předčasný vánoční dárek.

„Klauni slaví tak, že klaunují, a tak celý náš tým 86 zdravotních klaunů byl ten den v terénu, v nemocnicích a oslavili jsme naše výročí s lékaři a personálem. Rozdali jsme jim malé dárky, společně jsme zavzpomínali. Tenhle den byl tak nabitý emocemi, krásnými setkáními i vyprávěním příhod, že na něj nikdo z nás nezapomene. Neseme si ten den ve svých srdcích jako světýlko naděje, že naše práce má smysl a opravdu přináší radost tam, kde čekáme spíš smutek,“ konstatuje Slámová Kubešová.

Dobrovolníkem v nemocnici se může stát kdokoliv, vítán bude nejen o Vánocích

Pandemie ovlivnila také práci dobrovolníků v nemocnicích a lůžkových zařízeních sociální péče. „Toto jsou už druhé Vánoce, kdy dobrovolníci vyškolení Českým červeným křížem (ČČK) pomáhají. Kurzy základů pro dobrovolníky jsme začali pořádat již v říjnu 2020. Naše personální pomoc kulminovala na jaře 2021. Aktuálně jsme pro zhruba třicet zařízení zajistili kolem 250 dobrovolníků a další působí na základě vlastní iniciativy,“ popisuje současnou situaci docent Marek Jukl, prezident ČČK. Dobrovolníkem se může stát každý, kdo má čas a chuť pomoci – zaregistrovat se může na stránce www.zvladnemeto.cervenykriz.eu. Tím získá přístup do databáze nabídek míst a činností, kde by mohl pomoci.

„V nemocnicích a lůžkových sociálních zařízeních jsou naši dobrovolníci schopni působit jako pomocný personál, kdy profesionálním zdravotníkům ulehčí jejich práci – jde o manipulaci s pacientem, jeho osobní hygienu, podávání stravy, komunikaci s ním a podobně. Samozřejmě mezi našimi dobrovolníky jsou i profesí zdravotníci, kteří třeba působili mimo zdravotnictví, ti mohou zastávat kvalifikované činnosti,“ přibližuje Jukl.

Podle něj by Vánoce mohly být příležitostí připomenout si, že slavit svátky se svými nejbližšími v době pandemie není samozřejmost. Nemělo by to ale znamenat, že si člověk na pandemii „zvykne“. „Jistě by to nemělo znamenat rezignaci na protiepidemická opatření, která jsou tradiční a mnoha lety vyzkoušená – omezit možnost přenosu patogenních mikroorganismů, ať již snížením kontaktů mezi lidmi či bariérovými opatřeními typu respirátorů – to je v principu zaručený způsob omezení šíření infekčních nemocí. Stejně tak nelze rezignovat na očkování, které se uplatňuje již třetí století,“ konstatuje s tím, že ono pomyslné „zvyknout si pandemii“ by naopak mělo znamenat uvědomit si reálná rizika a jak jim předcházet.

„Dodržovat základní hygienické zásady, nechat se naočkovat, v případě zvýšeného výskytu nemoci nenavštěvovat hromadné akce, nevyhledávat společnost a dodržovat doporučená nebo nařízená protiepidemická opatření, nechápat pandemii jako “konec světa”, ale chovat se tak, aby mne i mé okolí co nejméně ohrozila,“ shrnuje nejen vánoční poselství prezident ČČK.

K předvánočním aktivitám ČČK patří také akce Vánoce v pohodě?, v rámci níž vyjížděly mobilní očkovací týmy 21x do obcí v Ústeckém, Plzeňském, Libereckém a Olomouckém kraji. Podaly od 5. listopadu do 21. prosince celkem 4.905 dávek vakcín proti covid-19. Tento projekt získal podporu Mezinárodní federace ČK&ČP v Ženevě, jeho pilotní – předvánoční – fáze tak končí a po Vánocích přechází do “běžného provozu”. Trvat by měl až do listopadu 2022.

V hospici se „narození pro Boha“ slaví téměř každý den

Až překvapivě pozitivní vánoční atmosféra může zavládnout v hospici, tedy místu, kam přichází lidé na konci svého života. „Nevím, zda-li existují krásnější chvíle než ty, které v hospici zažíváme. Kdy těm, jimž svíčka života dohořívá a zbývají pouhé dny či týdny pozemské pouti, se rozzáří radost ve tváři i v nitru. Totiž radost z usmíření se sebou samým, s blízkými, s Bohem,“ popisuje Robert Huneš, ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích a viceprezident Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče ČR. Podle něj je pandemie „poněkud protivná v podobě opatření, ale nijak zásadně chod hospiců neovlivňuje“. Principy péče o nevyléčitelně nemocné totiž nemění.

„O Vánocích slavíme Narození Páně – Kristův příchod na zemi. Ne každý má to štěstí, že může slavit „narození pro Boha” takřka každý den. Já ano. To pro to, že v lůžkovém hospici každoročně doprovodíme na věčnost více než dvě stě nevyléčitelně nemocných. Hospic je porodnicí pro Nebe. Rození a umírání v životě člověka se odehraje pouze jedenkrát. Je to premiéra, která se nereprízuje. Pandemie nepandemie. Otevřme oči a chovejme se ke konci každého lidského života tak, jak se chováme k jeho počátku. Jde to. S anděly v zádech o to lépe,“ popisuje s tím, že těmito anděly je právě personál hospicu. Tak o nich často píšou příbuzní a blízcí klientů. Nijak neznamená, že hospicová péče byla poskytovaná pouze lidem, kteří jsou nějak nábožensky aktivní. Je pouze na nich, jak dalece budou chtít otevírat také duchovní otázky svého života.

„Připadal jsem si, že zaměstnanci jsou snad andělé. Nikdy jsem se nesetkal s takovou péčí, kde je zachovaná lidská důstojnost a v posledních chvílích života člověka je podaná péče a hlavně lidskost, kterou vaši zaměstnanci těmto lidem dávají. Přeji Vám šťastné a veselé Vánoce a mnoho úspěchů do nového roku, toto prosím vyřiďte svým zaměstnancům, zaslouží si to. Ještě jednou moc a moc díky Vám a Vašim andělům, tedy zaměstnancům…,“ cituje Robert Huneš jeden z dopisů.

Ludmila Hamplová