Dovoz pracovníků ze zahraničí, nejčastěji z Ukrajiny, je jedním z dílčích řešení, jak mohou nemocnice řešit nedostatek personálu. Nutno však přiznat, že podmínky pro takovéto zaměstnávání rozhodně celou věc nijak neusnadňují, a mnohdy jde i investici s velmi nejistým výsledkem. Nemocnicím a sociálním službám, které se necítí na to, aby si proces vzaly na svá bedra, však nyní pomáhá Národní agentura práce, jež zatím do ČR dovezla dvě stovky sestřiček. Její fungování na odborném panelu Stálé konference českého zdravotnictví na téma lidské zdroje ve zdravotnictví představila předsedkyně pracovní skupiny Sekce zaměstnanosti a sociální péče Hospodářské komory ČR Jaroslava Němcová.
„Ač se toho za poslední roky povedlo hodně, včetně navýšení mzdového ohodnocení a toho, že se o problematice začalo mluvit, je situace zejména v menších nemocnicích a příhraničních oblastech velmi problematická,“ uvádí Jaroslava Němcová, která má vlastní zkušenosti jak ze zdravotní, tak sociální sféry.
Situace se přitom netýká zdaleka jen zdravotníků – jde o celkový stav na trhu práce, kdy je bez zaměstnání přes 260 tisíc lidí, ale máme skoro 350 tisíc volných pracovních míst. V mnoha zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb se tak dnes bohužel personální problémy stávají limitujícím faktorem omezujícím kapacitu poskytovaných služeb i jejich kvalitu.
Jedním z dílčích řešení, které nemocnicím může s personální situací pomoci, je zajištění pracovníků ze zahraničí. Bohužel však proces přes personální agenturu mnohdy nefunguje dle představ zdravotnických zařízení.
„Do nemocnice za mnou chodily malé agentury s tím, že za 80 tisíc přivezou sestru, která bude mít A1, B1 z češtiny a bude tak a tak připravená. Byly to nesmysly. Zaplatily se zálohy a za rok stejně nikdo nebyl. Když už přijely, tak nebyly použitelné, aby mohly jít rovnou na sál nebo na oddělení – a to ani jedna, ať už to bylo v Nemocnici Na Homolce nebo v ÚVN. Jsou tu zahraniční pracovníci v průmyslu, zejména automobilovém, ale do zdravotnictví a sociálních služeb jsme lidi nebyli schopni přivézt tak, jak bychom potřebovali,“ popisuje vlastní zkušenost Němcová.
Ta se proto ještě jako ministryně práce a sociálních věcí, kterou byla v první polovině roku 2018, rozhodla podívat na Ukrajinu, aby se na vlastní oči přesvědčila o tamní situaci. Během několika dnů navštívila všechna místa, která mají proces na starosti, přesvědčila se o potřebné administrativě a mluvila s lidmi, kteří žádali o víza. Cesty se přitom tehdy účastnili i zástupci Hospodářské komory, přes kterou registračně jde z kvóty stanovené pro kvalifikované a vysoce kvalifikované pracovníky 85 procent lidí. Nějaký čas poté, co Jaroslava Němcová skončila na postu ministryně, se proto s prezidentem komory Vladimírem Dlouhým dohodli na tom, že je téma zaměstnanosti na místě řešit. Asistenční kanceláři Hospodářské komory se přitom stalo OSPRO MB, které tehdy vozilo přes dva tisíce lidí ročně do průmyslu.
Mohlo by vás zajímat
Program kvalifikovaný zaměstnanec bývá pro nemocnice výhodnější
Jaké jsou dnes podmínky zaměstnávání lidí ze zahraničí? Pokud jde o cizince ze třetích zemí (u občanů EU je vstup na náš trh práce volný), potřebují povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu s povolením pracovat. U nás přitom dle usnesení vlády 581/2019 o programech schválených vládou za účelem dosažení ekonomického přínosu pro ČR v souladu s nařízením vlády č. 220/2019 stanovujícím maximální počet žádostí o vízum za účelem podnikání, investování a žádostí o zaměstnaneckou kartu máme od září 2019 tři schválené programy pracovní migrace – program kvalifikovaný zaměstnanec, vysoce kvalifikovaný zaměstnanec a klíčový a vědecký pracovník.
Přes tyto programy může dovézt pracovníky prověřený český zaměstnavatel, který podniká na území ČR minimálně dva roky, má vůči státu vyrovnané všechny závazky, má na hlavní pracovní poměr minimálně šest zaměstnanců a pravidelně zveřejňuje svoje účetní závěrky. Zároveň musí splnit deseti až třicetidenní lhůtu od nahlášení volného pracovního místa na úřadu práce. K pracovníkům, které v rámci programů pracovní migrace doveze, se musí chovat jako k českým zaměstnancům a odměňuje je 1,2 násobkem garantované mzdy.
Zaměstnanecká karta (nahrazující vízum k pobytu nad 90 dní), kterou zahraniční pracovník dostane, obsahuje povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání na území ČR a platí až dva roky. Zároveň je v zákoně stanovena podmínka, že po dobu šesti měsíců nesmí pracovník změnit zaměstnavatele, pokud ho ten nepropustí.
Když se přitom do problematiky dovozu pracovníků ze třetích zemí zapojila v roce 2019 Jaroslava Němcová, dospěla k tomu, že není nutné zdravotníky vozit již se zařazením praktická či všeobecná sestra, ale na základě jejich schopností je až následně rozdělit. Cílem tak je co nejrychleji sem sestru přivézt, aby tu mohla legálně žít, pracovat a podstoupila adaptační proces.
„Program kvalifikovaný a vysoce kvalifikovaný pracovník se liší tím, v jaké klasifikaci podle CZ-ISCO je začleněna konkrétní pozice, na kterou je člověk přivážen – jestli je to zdravotní sestra, nebo pomocný zdravotní personál. Nám se osvědčilo jít cestou nižší pozice, kdy je po adaptačním procesu možné rozhodnout, zda to bude praktická či všeobecná sestra. Když si nemocnice rozhodne, jak je chce zařadit, řešíme to s ministerstvem zdravotnictví a žádáme o rozhodnutí o povolení výkonu odborné praxe,“ popisuje Jaroslava Němcová s tím, že se tak nemocnice vyhne nutnosti vyplácet zahraniční sestře stejnou mzdu jako českým sestrám, ačkoliv zjistí, že ji nemůže pustit k lůžku.
Samotné povolení výkonu odborné praxe není vázáno na aprobační zkoušku, přičemž každý nelékařský zdravotník musí před samotnou aprobační zkouškou projít alespoň půlroční odbornou praxí pod vedením zkušené sestry. Do jednoho roku od rozhodnutí o zařazení do přípravy na aprobační zkoušku je pak nutno zkoušku vykonat.
Překážkou pro některé nemocnice je ale dnes to, že na aprobační zkoušku mohou připravovat jen zařízení, která mají akreditaci na vzdělávání nelékařských pracovníků. „Kvůli tomu jsou vyoutované menší nemocnice, které to nemají. Zároveň ale bylo nedávno vsunuto do zákona to, že je možné mít jen kurz,“ načrtává Němcová.
Dovoz pracovníka vyjde zhruba na 35 tisíc
Zatímco donedávna zajišťovalo dovoz pracovníků OSPRO MB, v dubnu letošního roku se z něj oddělila Národní agentura práce, která se zaměřuje pouze na pracovníky pro zdravotnictví a sociální služby.
„Pokud nemocnice nabude dojmu, že se o proces nechce starat sama, rádi se o to postaráme. Sestra u nás nestojí 80 tisíc, ale nebudu vám říkat, že bude mít A1, B1, bude však v kontaktu s NCO NZO z Brna, kde je možnost on-line kurzů už předtím, než sem lidé přijedou. Umíme zajistit celou proceduru od úřadu práce přes kompletaci dokumentace, cestu, tlumočení či pojištění až po nostrifikaci. Pracovník nás stojí kolem 35 tisíc a stojí tu pak u dveří,“ popisuje Jaroslava Němcová.
Protože je ale klíčový adaptační proces, spolupracuje Národní agentura práce s Univerzitou Karlovou – Ústavem jazykové a odborné přípravy. První dva měsíce tak mají zdravotníci režim, kdy čtyři hodiny denně pracují a čtyři se učí. A aby neměly nemocnice s výukou jazyka další náklady, podařilo se s Úřadem práce dojednat, že ji proplatí jako rekvalifikační kurz.
„Máme tu asi dvě stě sester, teď je jich 80 v běhu. Za celou dobu se nám stalo jednou, že byl problém, kdy paní holdovala alkoholu. Někdy se stane, že v průběhu vyřizování, které u nás netrvá devět měsíců, ale tři a půl, někdo onemocní, vdá se či otěhotní, takže se snažíme zajistit jednoho člověka za druhého,“ dodává Jaroslava Němcová.
I když se ale Národní agentuře práce povedlo celý proces zkrátit a zefektivnit, stejně naráží na zbytečné překážky. „My sice říkáme, že tu pracovníky potřebujeme, ale legislativa a podmínky nejsou přizpůsobeny tak, aby byl proces jednoduchý, když už zaměstnavatele i lidi ze zahraničí prověříme,“ uzavírá Němcová.
Odborný panel se uskutečnil za laskavé podpory OKsystem a.s.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
