Mezi členy nově ustanoveného sněmovního Výboru pro zdravotnictví se zařadil také Antonín Tesařík, poslanec KDU-ČSL za Jihomoravský kraj. Absolvent studia ekonomiky dopravy na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině je zároveň místopředsedou Hospodářského výboru. Nejedná se ale zdaleka o jeho první vstup do vysoké politiky. V minulých letech zastával například funkci náměstka ministra dopravy a náměstka ministra kultury, působil také jako zastupitel a radní Jihomoravského kraje. Aby se mohl plně věnovat práci poslance, vzdal se ke konci minulého roku pozice ředitele Nemocnice TGM Hodonín.

Jaké jsou Vaše osobní cíle v tomto volebním období, jaké téma nebo řešení byste rád prosadil?

Především mohu vycházet z praktických zkušeností bývalého ředitele okresní nemocnice, která často nesla dopady dlouhodobě přehlížených nebo neřešených problémů ve zdravotnictví. Zejména regionální nemocnice se potýkají s kritickým nedostatkem lékařů klíčových odborností a středního zdravotnického personálu, u lékařů téměř zcela vymizela skupina lékařů středního věku. Tuto situaci považuji za neudržitelnou, i data ÚZIS ukazují, že do deseti let se o pacienty nebude mít kdo starat, pokud se trend nezmění. Na místě je zahájit i diskuzi o zlepšení podmínek pro otevírání pracovního trhu pro kvalifikované zdravotníky třetích zemí. Je nezbytné věnovat velkou pozornost i podporu celému sektoru primární péče a prevence, který v době nástupu onemocnění covid-19 nefungoval, jak měl. Je zásadní také pro zajištění včasné péče o pacienty, kteří mnohdy se zbytečným zpožděním a vážnými zdravotními komplikacemi míří do nemocnic. Je zapotřebí zlepšit pracovní podmínky lékařů a zdravotních sester, odbourávat zatěžující administrativu a zvýšit tempo v zavádění moderních komunikačních technologií a digitalizace, kde se Česká republika stále pohybuje hluboko pod průměrem Evropy. Musí pokračovat úsilí zajistit pro zdravotníky motivující odměňování, kde se v době pandemie jasně ukázalo, že skutečným záchranným kolem péče byly právě nemocnice zřizované státem, kraji nebo městy. Musí se nastavit systém péče, ve kterém nebude pacient „bloudit“, ale bude pro jeho zdraví skutečným servisem. To zajistí vytváření sítí spolupracujících poskytovatelů u jednotlivých odborností, například v oblasti onkologie. Za silné téma považuji také zavádění moderních trendů medicíny, nutnost uvědomit si, že v mnoha případech lze zajistit i vhodnou a vysoce kvalitní zdravotní péči v domácím prostředí, např. s využitím telemetrie. Té práce je ve zdravotnictví skutečně hodně.

Jaké nejdůležitější zákony v oblasti zdravotnictví bude třeba novelizovat? V čem?

Z důvodů, které jsem popsal, je třeba novelizovat Zákon o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a také Zákon o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). Novelizace by se měla týkat i Zákona o veřejném zdravotním pojištění, to samé lze očekávat i u Zákona o zdravotních službách. Zdravotnictví potřebuje střednědobou a dlouhodobou strategii, která zajistí jeho jasný a předvídatelný rozvoj i financování.

Co očekáváte od nového ministra a ministerstva v exekutivní oblasti?

Očekávání mohu jako poslanec vládnoucí koalice zformulovat poměrně jednoduše –  hlavním úkolem ministra musí být především naplnění Programového prohlášení vlády a tím i závazku, který jím vláda přijala.

Co Vám chybí v koaliční dohodě v oblasti zdravotnictví?

Koaliční dohodu tvořily velmi zodpovědně odborné týmy koalice a považuji ji za komplexní základ pro kroky směřující podle mého názoru k nezbytné reformě zdravotního systému, o které musí být otevřena diskuze. Stejně, jako existuje shoda napříč politickým spektrem na potřebě reformy důchodového systému, málokdo již dnes pochybuje o tom, že také oblast zdravotní péče bude nutno reformovat a modernizovat. Zdůrazňuji, že v jejím středu musí být vždy maximální benefit pro zdraví pacienta, její kvalita i dostupnost.

Jak by měl vypadat valorizační mechanismus za státní pojištěnce?

Již v době přípravy koaliční smlouvy vznikla shoda koaličních stran na pravidelné automatické valorizaci plateb za státní pojištěnce. Takzvanými státními pojištěnci jsou děti, senioři, nezaměstnaní nebo vězni, ze státního rozpočtu se za ně platí 1767 korun měsíčně, kdy v červenci 2020 vzrostla o 500,- Kč a dále jednorázovými navýšeními roste. Přikláním se k názoru ministra zdravotnictví Vlastimila Válka navázat pravidelnou valorizaci například na hospodářský růst HDP. Vedle pravidelné valorizace plateb za státní pojištěnce chce nová vláda také umožnit připojištění za zdravotní výkony, které nejsou předmětem zdravotního pojištění a platí si je dosud lidé sami, to považuji za rozumné.

-pur-