Kvalita jednotlivých poskytovatelů by měla být srovnávána a klidně i zveřejňována. Data máme, jen to chce odvahu, říká Norbert Schellong

Nemocnice Havířov poskytuje zdravotní služby až pro 250 tisíc obyvatel Moravskoslezského kraje. V roce 2019 se stal jejím ředitelem Norbert Schellong. Přes probíhající pandemii covid-19 se mu podařilo zavést nové diagnostické metody a realizovat řadu investičních záměrů. V roce 2020 zvítězil v soutěži Manažer roku, kterou pořádá Česká manažerská asociace. Pod jeho vedením bude letos nemocnice usilovat o certifikaci pro řízení kvality ISO 9001. Norbert Schellong  se ve zdravotnictví pohybuje dlouhou řadu let, dříve působil na Slovensku, kde vedl holding zdravotnických zařízení a také na českém ministerstvu zdravotnictví. Jeho oblíbenou disciplínou je oblast distanční medicíny, na jejímž výzkumu a vývoji se sám aktivně podílí. Tento rozhovor není jen o plánech týkajících se samotné nemocnice, ale právě i o telemedicíně a celkovém pohledu na současné dění v oblasti zdravotnictví.

V posledním zpravodaji vaší nemocnice jsem našla zmínku o strategii, kterou máte stanovenou do roku 2030. Proč je nutné plánovat s tak velkým předstihem?

Ano, máme strategii až do roku 2030. Tři až pět let ve zdravotnictví z hlediska zavádění významných změn nebo rozvojových plánů jsou jen okamžik, proto plánujeme až na deset let dopředu. Pro splnění některých cílů potřebujete nové týmy, nové odbornosti, proto musíme edukovat a vychovávat. Na jiné je zase třeba mnohamiliónové investice, které je nutno plánovat dlouho dopředu. Na naší strategii se podíleli všichni klíčoví lídři, všechna oddělení nejen zdravotnického charakteru. Naši lidé musí vědět, kam nemocnice směřuje, mít vlastní motivační hnací motor, a za pomocí TOP managementu realizovat i vlastní reálné cíle rozvoje oborů, které zastupují.

Jaké důležité projekty máte v plánu realizovat v tomto roce?

Pro tento rok, případně ten další, plánujeme rozvoj následné intenzivní péče, která v našem regionu pořád není dostatečně nastavena. Spád naší nemocnice je více než 100 000 obyvatel, okres má bezmála 300 000 a stále se nám nedostává místa k tomu, abychom pacienta, který vyžaduje dlouhodobější ošetřovatelskou nebo intenzivní ventilační podporu, mohli včas přeložit z jednotek intenzivní péče na k tomu určené lůžko. Pořád hledáme volné kapacity, proto jsme se rozhodli rozšířit vlastní intenzivní péči o tuto následnou.

Vzhledem k většímu spádu a omezeným možnostem diagnostiky v přednemocniční fázi u nás stejně tak končí i pacienti s iktem, proto dalším ze schválených cílů, akceptovaným napříč nemocnicí, je získání statutu iktového centra. Naše nemocnice defacto už splňuje minimální kvóty léčených pacientů, ale také personální a technické vybavení.

A další plány?

Netajíme se ambicí získat mamografický screening. Je totiž absolutně neefektivní, a v rámci primární prevence nelogické, aby pacientky dvanáctého největšího města v ČR musely dojíždět na vyšetření do vzdálenějších menších měst, přičemž navíc oproti jiným poskytovatelům je naše nemocnice schopna poskytnout komplexní program od diagnostiky až po případnou operační intervenci, validaci histologií, či následnou onkologickou léčbu.

Kromě těchto velkých projektů aktuálně otvíráme centrum pro léčbu obezity a metabolických poruch jako nezbytnou komplexitu již naší dobře fungující bariatrické operativy, stejně tak během následujících měsíců otvíráme diagnostiku spánkových poruch. Začátkem ledna jsme otevřeli ambulanci dětské psychiatrie, která v našem regionu velmi chybí a také centrum sportovního lékařství pro děti.

Která oblast zdravotní péče ve vašem kraji nejvíce chybí? Plánuje vaše nemocníce některou z nich do budoucna zajistit?

Moravskoslezský kraj má velkou výhodu v tom, že je zde poměrně velká hustota nemocnic, tedy v akutní péči jako takové si nemyslím, že by něco významně chybělo. Jsme bohužel na předních místech incidence novotvarů, tedy onkologických onemocnění. Celá Česká republika a opět i náš kraj na tom není dobře co se týče vývoje obezity jak dospělých, tak ale i dětí a komorbidit s ní spojených. Obecně v celém českém zdravotnictví chybí paliativní lůžka. To vše víme ze statistik, ročenek a dalších zdrojů, proto naše rozvojové plány obsahují ve strategii i tyto díry na trhu.  Proto mamografický screening, proto centrum sportovního lékařství, či obezity.

Do konce roku 2024 chceme předložit pojišťovnám návrh na zřízení speciálního nemocničního paliativního lůžkového fondu pro ty kategorie pacientů a rodin, kteří nejsou schopni se o své blízké postarat doma, nebo zde mobilní hospicová péče nestačí. Analýza a následná strategie ministerstva zdravotnictví poukazuje na to, že až 60 procent pacientů umírá v nemocnicích na akutním lůžku. To jistě není ideální, jak pacient v terminálním stadiu, tak jeho rodina potřebují multidisciplinární péči a sociálně zdravotní podporu.

Mohlo by vás zajímat

Úhrady byly v ambulantním sektoru nadhodnoceny, říká autor úhradové vyhlášky a náměstek MZ Tom Philipp

Máte dostatek zdravotnického personálu? Ovlivňuje jeho počet nějak fakt, že Moravskoslezský kraj sousedí s Polskem?

Blízkost s Polskem stav personálu u nás neovlivňovala ani neovlivňuje. Pokud, tak spíše pozitivně, v našich nemocnicích pracuje pár lékařů i nelékařů z česko-polského pohraničí, naopak se tomu děje jen zřídka. Taktéž blízkost se Slovenskem je pro nás spíše pozitivem. Samozřejmě ale obecně nemohu říct, že bychom byli personálně saturovaní, plníme kvóty stanovené vyhláškou, ale pro reálný provoz na odděleních a pro kvalitu péče bychom potřebovali přijmout další lékaře, ale zejména všeobecné a praktické zdravotní sestry.

Havířovská nemocnice má vysoký počet porodů a je rodičkami nyní velmi vyhledávaná. Nebylo tomu tak ale vždycky, co jste museli změnit?

Naše porodnice v době mého nástupu vykazovala počty porodů těsně nad hranicí 600 ročně, což pro odbornou společnost, ale i doporučení ministerstva a pojišťoven je takzvaně na zavření. Něco bylo špatně, proto jsme se rozhodli pro úplnou reorganizaci, změnu přístupu, edukaci a vytvoření takové nabídky služeb, které jsou v souladu s Evidence based medicine, ale zároveň s nejnovějšími trendy v oblasti porodní ale i novorozenecké péče. Během dvou let jsme se stali skokanem ČR a počet porodů takřka zdvojnásobili.

Naprosto zásadní pro nás je přirozený porod, včetně správné a vhodné porodní polohy, přítomnost otce, okamžitý bonding a kontakt kůže na kůži, a to i po císařském řezu a v případě, že ani to není možné, tak alespoň s otcem. Pro novorozence je absolutně klíčové mít kontakt se svou matkou či rodičem okamžitě poté, co projde porodními cestami. Nebazírujeme na mytí novorozence, jeho vážení a další takzvaně tradiční úkony, které jsou běžné v českých porodnicích. To vše lze odložit, ze všeho nejdůležitější je intimní kontakt miminka se svojí matkou. Tímto ale nekončí, již v porodnici u nás začíná laktační edukace podle nejnovějších doporučení Světové zdravotnické organizace. Ze všeho nejdůležitější je, aby jak porodní asistentky, tak novorozenecké sestry přistupovaly k této problematice všechny jednotně a stejně na základě edukace, kterou jim společně s organizací MAMILA zajišťujeme. To nejhorší, co se totiž může stát je, když během pobytu na porodním oddělení nebo šestinedělí čerstvé mamince každá ze sloužících sester řekne něco jiného, doporučí jinou techniku apod., proto velmi dbáme na to, abychom v doporučení ze stran našeho personálu byli, pokud možno co nejvíce jednotní. Podpůrné kojící prostředky a pomůcky u nás nenajdete.

Jak se díváte na podporu porodních asistentek, k níž se přihlásila vláda?

Pokud vláda ve svém programovém prohlášení sleduje lepší péči o rodičky zapojením porodní asistentky do celého průběhu těhotenství i po něm, je to jedině dobře. Ono se to totiž už děje, alespoň u nás určitě. Přítomnost duly, či vlastní porodní asistentky u nás velmi podporujeme a s těmi, co jsou na volné noze rádi spolupracujeme. Máme dneska kódy za porodní asistence, mnohé duly jsou vzděláním porodní asistentky, takže si počkáme, jak to vlastně vláda myslí.

Co vlastně očekáváte od nové vlády v oblasti financování zdravotnictví a v oblasti zdravotnictví obecně – jaké body z programového prohlášení Vám jako řediteli nemocnice přijdou nejvíc důležité a které méně?

Samozřejmě nejvíce se dnes mluví o tématech spojených s doplňkovým zdravotním pojištění. Já doufám, že konečně nastal čas, kdy naše vláda dostane odvahu, a bez ohledu na politický cyklus a s ním spojenou opatrnost, toto téma začne řešit. Máme špičkové zdravotnictví, skvělé odborníky, proti ostatním zemím V4 na velmi dobré technologické úrovni. Avšak výdaje, které vynakládá Česko na zdravotnictví, jsou řádově nižší než vyspělých zdravotnických systémech západní Evropy.

V rámci struktury výdajů by rozpočet do zdravotnictví zasloužil jak vyšší výdaje z veřejných financí, což chce vláda a s čímž souhlasím, zajistit například pravidelnou valorizací za státního pojištěnce, tak ale i větší příspěvek ze soukromých zdrojů. Samozřejmě je třeba stanovit pravidla, zajistit standard těm, kteří si připlácet nechtějí. Ono je to vlastně až levicové téma, záleží, jak se to uchopí. Naše zdravotnictví je založeno na principu solidarity, a tak by to také mělo zůstat. Lidé s vyššími příjmy by měli přispívat do základního fondu z kterého čerpá i pacient s příjmy řádově nižšími. Ten s těmi vyššími si připlácí formou soukromého doplňkového zdravotního pojištění a jeho příspěvek v tom základním fondu může být alokován na sociálně slabší skupiny. Jsem moc zvědav, jak se to naší vládě podaří nastavit, ale jsem každopádně rád, že mají ambici toto téma otevřít.

Popsal jste financování, jaká jiná oblast je v programovém prohlášení je pro vás zásadní?

Bezpečnost a kvalita zdravotní péče, které považuji za stejně významné jako financování. Institucionalizace klinických „guidelines“, tedy postupů a doporučení pro nejfrekventovanější tipy péče a diagnostiky jsou zárukou hlavně bezpečnosti, neopomenutí, a tím pádem větší šance pro pacienta v rámci primárního nebo sekundárního záchytu ať už v akutní, chronické, nebo třeba onkologické péči. Když dnes tyto postupy a doporučení odborné společnosti vydávají, chybí nám jejich rozšíření a institucionalizace, například formou závazných doporučení ze strany Ministerstva zdravotnictví. Dalším krokem potom je integrace těchto postupů do politik kvality a bezpečnosti jednotlivých poskytovatelů, například u nás tak rozšířeného systému SAK, nebo ISO. Stejně tak pokládám za rozumné a dokonce žádané, aby kvalita úrovně jednotlivých poskytovatelů byla sledována, srovnávána a klidně i zveřejňována. Povede to jen ke zvýšení konkurenceschopnosti a motivaci jednotlivých poskytovatelů zvyšovat kvalitu svých služeb. Data máme, jen to chce opět odvahu. Jediné, co se rok co rok dozvídáme, je žebříček oblíbenosti nemocnic tvořený pacienty na bázi spokojenosti s hospitalizací, s ambulantním ošetřením, či spokojenosti ze strany zaměstnance. Jaký je však počet stížností, jaký je jejich charakter apod., to se již neměří, a už vůbec nevyhodnocujeme ty nejdůležitější parametry, jako je procento zbytečných reoperací, rehospitalizací, nebo jaká je skutečná výše například HAI (Healthcare Associated Infection, čili nozokomialní nákazy – pozn. redakce).

Při nedostatku vzácných zdrojů, tedy jak lékařských, tak nelékařských zdravotnických pracovníků je pozitivní, že se vláda bude zabývat zjednodušením postgraduálního vzdělávaní, kompetenčním nastavením mladých lékařů apod.

Chybí vám v prioritách vlády nějaké téma?

Ano, například zavádění telemedicíny jako významného nástroje prevence, nebo zaměstnávání cizinců ze zemí mimo Evropskou unii, které tolik potřebujeme.

Není přece možné, aby třeba nárok na důchod byl na Slovensku po 15 odpracovaných letech a u nás po dvojnásobku této doby pro lékaře a nelékaře ze zemí mimo EU. Tyto kapacity potřebujeme a tento systémový nedostatek nikdo neřeší.

Jaký je váš názor na zavedení víceletého financování a plánování úhrad zdravotní péče?

Programové prohlášení vlády přináší minimálně dvouletý cyklus, což mi přijde tak akorát a optimální. Kratší máme dnes a delší hned na začátek nepovažuji zrovna za rozumné, žijeme dnes opravdu v globalizovaném světě a dopady makroekonomických změn na naši ekonomiku a tím pádem i zdravotnictví, jsou natolik významné, že při víceletém cyklu by stejně vláda musela rozhodovat o dodatečném financování sektoru. Dva roky jsou fajn, avšak se vším, co k tomu patří, včetně například každoročního jednání o navýšení mezd ve zdravotnictví. Závazek dvouletého cyklu stran financování zdravotnictví by se měl týkat i této kapitoly.

Co soudíte o cíli vlády odstranit nerovnosti v úhradách zdravotní péče?

Jistě jako velmi transparentní a záslužné. Sám zastupuji nemocnici krajského typu, kde v mnohých oborech provádíme stejně kvalitní péči jako ve státem řízených velkých nemocnicích. Vláda zde defacto navazuje na předchozí roky, ambice projektu DRG restart byla právě větší přehlednost, transparentnost a snižování rozdílu v úhradách mezi jednotlivými poskytovateli. Loňské rozčlenění, respektive rozšíření modelu na další DRG úhradové báze zatím vyhodnocujeme, vím že v některém oboru můžeme tratit jako například v neurologii, kde se nám snižuje casemix CMP oproti předchozímu systému úhrad. Ale nechci předčasně hodnotit, analýzu budeme mít až po závěrečném vyhodnocení vyúčtování předchozího roku.

Zmínil jste projekt DRG Restart. Jak jej hodnotíte?

Celý tým pod vedením profesora Duška, který je otcem projektu, odvedl za posledních 6 let obrovský kus práce. Slyšel jsem spoustu názorů, že je to příliš pomalé, že je to k ničemu apod. Já si dodnes pamatuji jeho první prezentaci na toto téma v době, kdy jsme spolu na Ministerstvu zdravotnictví začali působit. Já už to potom psychicky nevydržel, on je tam (ÚZIS) dodnes. To jen dokládá jeho vůli a ctižádost, že chce celý projekt dotáhnout do konce, a jakákoliv vláda by mu měla dát další prostor, protože lepšího odborníka a manažera, který by to zvládl u nás nevidím. Jen změna zákona, abychom měli zdrojová data z pojišťoven, nebo vytvoření nové a fungující referenční báze nemocnic, zabrala myslím skoro dva roky. Ono to byl spíše s odstupem času REBOOT než RESTART, a je třeba pokračovat dále.

Dlouhodobě se věnujete vývoji a výzkumu telemedicíny. Kam se v Česku posunula v posledních letech?

Telemedicína neboli distanční medicína, má mnoho podob, a i u nás máme již některé velmi kvalitní projekty. Některé týmy například z pražských velkých nemocnic se již léta zaobírají telemedicínou v diabetologii a technologie, stejně jako výsledky, kterých dosahují s pilotním vzorkem pacientů jsou fantastické. My jsme se, krom jiného, u nás s pomocí RBP zdravotní pojišťovny a za přispění Moravskoslezského kraje věnovali pacientům s nekompenzovanou hypertenzí a výsledky, které budou letos vyhodnocovány, vypadají velice slibně.  U těchto skupin chroniků není až tak co objevovat, je to jen třeba prostě dělat, protože objeveno to už bylo dávno mimo Českou republiku, a přínosy jsou zcela jednoznačné. Rychlejší a efektivnější kompenzace, snížení komorbidit, počtu akutních selhání a samozřejmě i hospitalizací. Zaměřujeme se i na menší skupiny, například onkologických pacientů, dětí s respiračním onemocněním, obézní pacienty, nebo nově dokončujeme projekt sledování pacientů po traumatech a operacích dolních končetin a jejich vzdálený monitoring aktivní rehabilitace a zátěže. Už tomu chybí jen institucionalizace a zejména úhrady. Zde musím pochválit příkladný přístup Moravskoslezského kraje, který tyto projekty podporuje, stejně tak Fakultní nemocnici a Ostravskou univerzitu.

Můžete zhodnotit přínos distanční medicíny v období pandemie, co znamenala pro vaše pacienty a lékaře?

Pandemie podporu telemedicíny posunula výrazně vpřed, ačkoliv paradoxně z nedostatku času spíše politicky a mediálně než v reálné praxi. U nás v havířovské nemocnici v tuto chvíli zavádíme telemonitoraci nejrizikovějších a zejména obézních skupin polymorbidních pacientů, kteří jsou nejvíc náchylní k těžkému průběhu onemocnění covid-19. Ačkoliv se zdá, že varianta omicron bude k většině populace mírnější a s menšími dopady na respirační selhávání, minulé dva roky ukázaly, jak imunokompromitované jsou osoby s BMI 35 a výše. Do projektu jsme pilotně vybrali pacienty, kteří mají tuto hodnotu dokonce 45 a více, mají spoustu přidružených nemocí, nebo dosud nebyli nakažení. U nich má tedy sledování dvojí význam, v prvé řadě je monitorujeme stran jejich chronických nemocí a vyhodnocujeme jejich kritické hodnoty fyziologických funkcí od glykémie, krevního tlaku, přes samozřejmě váhu nebo srdeční činnost až po výdej energie takřka každý den a učíme je tím disciplíně, motivaci a splňování cílů, například v nutriční terapii, kterou u nás prochází, nebo před plánovaným bariatrickým zákrokem či po něm. Druhý účel telemedicína splní v momentě, kdy se velmi pravděpodobně při současném šíření pacient nakazí aktuální mutací. Součástí setu, který je mu dodán, je i teploměr a oxymetr, takže máme v nemocnici takřka každý den data o tom, zdali saturace opakovaně neklesla na kritickou hodnotu, stejně jako vývoj tělesné teploty a tlaku. Jsme potom ve spolupráci s pacientem schopni velmi efektivně intervenovat, pokud možno jej ambulantně zaléčit například novými antivirotiky nebo dalšími přípravky, které budou na trhu, nebo i zhoršujícího se pacienta 2-3 dny krátkodobě hospitalizovat a monitorovat na standartním lůžku. V opačném případě by mohl skončit na jednotce intenzivní péče nebo ARO, což nepřináší radost ani jemu, ani nám a předpokládám že ani zdravotním pojišťovnám.

-pur-