Navzdory tomu, že vir SARS-CoV-2 je považován primárně za respirační patogen, přibývají důkazy, že má i neuropsychiatrické dopady. Zatím sice nejsou přesně známy všechny mechanismy, jakými tento virus působí na nervovou soustavu, ale ukazuje se, že prodělání infekce covid-19 může mít negativní dopady na psychický stav člověka. Dokonce může být jedním z faktorů, který se podílí na vzniku duševních onemocnění. Jak upozorňuje vědecký žurnál Science, v současnosti ani není jisté, zda se roky po prodělání infekce covid-19 nemohou vyvinout nepředvídatelné neurologické následky s možnými negativními dopady na celý zdravotnický systém vzhledem k vysokému počtu osob, které tímto onemocněním prošly.
Bolesti hlavy, obtíže se soustředěním či pamětí, poruchy spánku, úzkostné nebo depresivní stavy. To jsou obtíže, které zažívají někteří lidé po prodělání infekce covid-19. Spolu s tím, jak roste poznání o infekci samotné, přibývají důkazy také o tom, jak infekce ovlivňuje nervový systém a lidskou psychiku. Navíc se ukazuje, že mezi závažností průběhu akutní fáze infekce covid-19 a následnými neurologickými a psychiatrickými komplikacemi nemusí být souvislost. Jinými slovy, i mírný covid-19 může přinést dlouhodobé obtíže v oblasti lidské psychiky, vyžadující další léčbu. „Mnoho lidí, kteří pociťují přetrvávající neurologické symptomy po akutním onemocnění covid-19, je mladších padesáti let a před infekcí byli zdraví a aktivní. Je pozoruhodné, že většina z nich nikdy nebyla hospitalizována během akutní fáze onemocnění, což odráží mírný počáteční průběh,“ popisuje vědecký žurnál Science, věnující se neurologickým souvislostem infekce covid-19.
S dopady prodělání tohoto infekčního onemocnění se v klinické praxi již setkávají lékaři a lékařky také v psychiatrických ambulancích v Česku. „Ukazuje se, že vir SARS-CoV-2 je velmi neurotropní virus, kdy se v čase po prodělání akutní fáze mohou následky na nervovém systému dokonce zhoršovat. Infekce samotná ovlivňuje činnost neuronů a také zde hraje roli to, jak napadá cévní systém a současně dochází k prozánětlivé aktivitě,“ přibližuje docent Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Zvýšená cytokinová aktivita během infekce má také negativní dopady na metabolismus serotoninu v mozku. „V psychiatrii často nevíme, kdy a jak se jednotlivé rizikové faktory posčítají. Je možné, že právě prodělání infekce covid-19 se u některých osob stane tím, co vychýlí pomyslné kyvadlo směrem k psychickému onemocnění,“ konstatuje.
Systematická meta-analýza předchozích studií zaměřených na neurologické a psychiatrické komplikace infekce covid-19 publikovaná v Journal of Neurology, Neurosurgery & Psychiatry sledující v souhrnu 105 638 pacientů ukázala, že až u pětiny z nich se objevily nespecifické neurologické potíže, jako bolesti hlavy či nespavost. Meta-analýza zahrnující celkem 215 studií potvrdila také časté depresivní a úzkostné stavy, včetně výskytu úzkostných a depresivních poruch. Opakovaně se dále projevovala únava a vyčerpání. Lékaři a lékařky v klinické praxi by si tak měli být podle této meta-analýzy vědomi toho, že tyto obtíže jsou u pacientů po prodělání covid-19 poměrně běžné. „Vzhledem k celosvětově vysokému počtu jedinců infikovaných virem SARS-CoV-2 mohou i méně časté symptomy onemocnění vést k celkovému zvýšení negativních dopadů infekce jako takové,“ konstatuje autorský tým. Mnohé z popisovaných obtíží se mohou stát chronickými, a tím zvýšit zátěž pro zdravotnické systémy, které budou těmto pacientům poskytovat péči.
Mírný covid-19 není zárukou, že se neurologické a psychiatrické komplikace neobjeví
Výsledkem je pak široká škála symptomů, které zhoršují kvalitu života nemocného. Mezi ně patří stav popisovaný jako mozková mlha, kdy se člověk cítí vyčerpaný. Může být zmatený a má obtíže v kognitivní oblasti, tedy má zhoršenou pozornost nebo problémy s pamětí, případně bolesti hlavy. Objevit se ale mohou také poruchy spánku, protože vlivem infekce dojde k zasažení přeměny serotoninu na melatonin. Úzkostné nebo depresivní stavy pak mohou vést i k rozvoji psychiatrického onemocnění. „Faktory, které by nám ukázaly, kdo z pacientů po prodělání infekce covid-19 bude mít neurologické a psychiatrické následky, v současnosti nejsou známé. Ukazuje se, že zatímco někteří nemocní nemají následky žádné, u jiných se následně objeví i těžký kognitivní deficit, a to bez ohledu na závažnost průběhu akutní fáze infekce. Tedy i mírný průběh covid-19 může přinést tyto komplikace,“ dodává docent Anders. Jednotlivé symptomy se pak mohou i vzájemně ovlivňovat, kdy tzv. corona-somnie, neboli nespavost a poruchy spánku po prodělání infekce, ještě více zhorší kognitivní obtíže a případné projevy deprese a úzkosti.
Na neexistenci přímé souvislosti mezi závažností průběhu akutní fáze infekce a následnými neurologickými a psychiatrickými komplikacemi se zaměřila také zatím nerecenzovaná studie. Tato nová studie sleduje dopady onemocnění na mozek a jeho funkce za využití zvířecích modelů, konkrétně myší. „Jakmile vypukla pandemie, hned jsem si pomyslela, že bude mít na neurologické zdraví špatný dopad. Pak začaly přicházet z míst jako je New York zprávy o lidech, kteří do léta 2020 nebyli stále kognitivně v pořádku, a já si řekla, že bychom to měli lépe prostudovat,“ popsala americkému časopisu Forbes profesorka neurologie a neurologických věd Michelle Monje, která působí na Stanford University. Společně pak s profesorkou imunologie Akiko Iwasaki z Yale University provedly studii, při které použily speciálně upravené myši, u nichž vir SARS-CoV-2 napadl pouze plíce.
Navzdory tomu, že myši nevykazovaly žádné známky nemoci, došlo u nich k produkci prozánětlivých cytokinů. A to jak v krvi, tak v nervovém systému. Tyto cytokiny pak byly u zvířat přítomné i sedm týdnů po vlastní infekci. „Nečekala jsem, že po sedmi týdnech ještě uvidím zvýšené hladiny cytokinů,“ uvedla profesorka Iwasaki. Jeden z těchto cytokinů, konkrétně CCL11, pak byl ve vysokých hladinách právě u lidí s kognitivními problémy. Při následné analýze výsledků pak vědecký tým zjistil, že tyto cytokiny spustily imunitní kaskádu, která způsobila zánět mozkových buněk, mikroglií. Současně se ukázalo, že zánět vedl k úbytku dalších mozkových buněk, zodpovědných za produkci myelinu. „Mikroglie jsou rezidentní imunitní buňky mozku. Jsou první obrannou linií proti infekci a současně mají v mozku řadu důležitých funkcí,“ dodala profesorka Monje. Vlastní pozorované změny byly do značné míry vratné, což dává léčbě „long-covidu“ naději. Studie však byla provedena s původní variantou viru, nyní cirkulující varianty mohou mít na mozek dopady jiné. Současně pak podle profesorky Monje může mít závažný průběh infekce covid-19 i závažnější dopady na centrální nervový systém, včetně mozkových funkcí.
Stále řada otázek a potřeba hledání odpovědí
Právě současná absence možného odhadu následných komplikací v oblasti nervového systému a psychiky poukazuje na nevypočitatelnost této infekce. Téma dopadů viru SARS-CoV-2 na nervový systém se v odborných pracích objevuje od prvních měsíců pandemie a následného zhodnocení první vlny. Vědecké poznání v této oblasti tak roste, byť zde stále zůstává řada neznámých. Není zcela přesně jasné, jaké všechny mechanismy se podílí na vzniku těchto komplikací. „Heterogenita příznaků, obtížnost určování jejich původu a složité posuzování negativního vlivu infekce na již existující stavy u jedinců s „long-covidem“ společně představují obrovské výzvy pro pochopení všech mechanismů a následného přístupu k léčbě,“ popisuje souhrnný článek v žurnálu Science.
Možných vysvětlení, co přesně tento vir způsobuje v oblasti nervového systému, tak existuje několik. Navíc zde pravděpodobně bude mít vliv i celková situace, ve které se nemocní a potažmo celá společnost nachází. „Vliv viru na mozek je již prokázaný. Na toto téma je již k dispozici řada publikací. Nicméně v této debatě se trochu zanedbává otázka behaviorálního imunitního systému, kdy se vzhledem k celkové situaci stáváme ostražitější, a zvyšuje se u nás míra úzkostnosti. Je to asi podobné, jako když navštívíme v nemocnici přítele na infekčním oddělení s hepatitidou. Pak se při cestě domů veřejnou dopravou nejspíš nebudeme cítit příliš dobře,“ doplňuje Martin Hollý, ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice. Vlivem pandemie a přítomnosti hrozby infekce covid-19 se tak mění naše chování, což ovlivňuje i naši psychiku. Svoji roli hraje také to, jak naše životy ovlivnila různá proti-epidemická opatření. Případné neurologické a psychiatrické komplikace prodělání infekce tak mohou být ovlivněny také konkrétní životní situací jedince.
„V ambulanci se setkávám s pacienty, u nichž došlo k netypickému zhoršení jejich stávajícího stavu. U některých úzkostných nebo depresivních pacientů dochází ke zhoršení jejich obvyklé symptomatiky, kdy zažívají obavu, že se s nimi děje něco závažného,“ popisuje psychiatr s tím, že toto zhoršení stavu je jiné, než jaké by na základě dlouhodobé znalosti těchto pacientů očekával. „Pokud bych mohl hodně spekulovat, přemýšlím nad tím, zda v důsledku covid-19 nedochází v mozku k mikroembolizaci cév, tedy zda nedochází k poškození prokrvení mozku podobně jako u organických poruch. Spíše, než že by byl přímo zasažen mechanismus serotoninu. V tomto ohledu je před námi ještě řada neznámých,“ dodává ředitel Hollý.
Ludmila Hamplová
Úvodní obrázek: Brian D’Cruz Hypno Plus via Pixabay
