Ministerstvo průmyslu a obchodu vzneslo zásadní připomínky k návrhu národního onkologického programu do roku 2030, který v prosinci na ostatní resorty rozeslalo ministerstvo zdravotnictví. Postavilo se proti návrhům zaměřeným na omezení konzumace alkoholu. S jeho protiargumenty však nesouhlasí odborníci, na něž se Zdravotnický deník obrátil. Alkohol je podle nich významný karcinogen, kterým je třeba se zabývat. A je nutné přitom vycházet z vědeckých důkazů, vzkazují.

Odborníci se shodují, že nejen tabák, ale i alkohol patří mezi rizikové faktory zhoubných nádorů. Češi jsou přitom přeborníci v obojím – v pití alkoholu i ve výskytu nádorových onemocnění, která jsou druhou nejčastější příčinou úmrtí v ČR. Není tedy divu, že se návrhy, jak ještě více omezit konzumaci alkoholických nápojů v Česku, objevily i v připravovaném národním onkologickém programu do roku 2030. Ten loni v prosinci, ještě před předložením vládě, zaslalo ministerstvo zdravotnictví ostatním  resortům k připomínkám.

Dokument mj. zahrnuje zmínky o možné úpravě daňových sazeb či pravidel omezujících reklamu a prodej alkoholu. Proti tomu se však postavilo ministerstvo průmyslu a obchodu, podle něhož by se onkologický program neměl zaměňovat s bojem proti alkoholismu. Současná regulace je podle něj funkční a text programu by měl více rozlišovat mezi běžnou a nadměrnou konzumací. S tím však nesouhlasí přední čeští odborníci, které Zdravotnický deník za tímto účelem oslovil.

Bez politické shody to nepůjde

„Alkohol je v zemích střední a východní Evropy jednou z hlavních příčin nádorových nemocí. Je to jednoznačný karcinogen,“ vysvětluje přednosta Onkologické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze a jeden z autorů onkologického programu Tomáš Büchler. A upřesňuje, že podle současného stanoviska Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny IARC nelze hovořit ani o nějaké bezpečné dávce konzumace.

Národní onkologický program uvádí alkohol mezi „klíčovými ovlivnitelnými faktory“, na něž je třeba směřovat preventivní a vzdělávací aktivity a stejně tak i „cílená politická a ekonomická opatření“. Dokument konkrétně zmiňuje vedle podpory zdravého životního stylu a osvětové činnosti i legislativní opatření v oblasti regulace reklamy a prodeje alkoholu nebo „další legislativní a daňové bariéry“. Boj proti alkoholismu a činnost protialkoholických léčeben a aktivit pak navrhuje podpořit z prostředků z prodeje alkoholu.

Jde přitom o opatření zasahující do působnosti hned několika resortů, na nichž ale dlouhodobě nepanuje politická shoda. Bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) se například již pokoušel prosadit zpřísnění pravidel pro reklamu na alkoholické nápoje, ale neúspěšně (psali jsme zde a zde). Diskusi opakovaně vyvolává i současné nulové zdanění tichého vína nebo snížené desetiprocentní DPH na točené pivo. Přes různé pokusy se zatím nepodařilo dořešit ani to, aby alespoň malá část výtěžku ze spotřební daně šla na boj proti závislostem.

Mohlo by vás zajímat

Bezpečnou dávku nelze definovat

Příliš tedy nepřekvapí, že se zásadními připomínkami vůči návrhu národního onkologického programu vystoupilo ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Podle něj by se dokument neměl zaměňovat s plánem boje proti alkoholismu. Měl by více rozlišovat „mezi běžnou a zodpovědnou spotřebou a na druhé straně škodlivou a nadměrnou konzumací alkoholových nápojů včetně jejich negativních externalit, proti nimž jsou preventivní opatření především namířena,“ napsal resort ve svých připomínkách, které má Zdravotnický deník k dispozici.

Názor odborníků je přitom jasný, bezpečná hladina konzumace alkoholu neexistuje.  Podle Tomáše Büchlera se sice vede diskuse o velmi lehkých konzumentech, kteří si dají maximálně jeden alkoholický nápoj denně, tj. jedno malé pivo nebo dvě deci vína nebo 0,25 dl destilátu. „Kolik osob však v České republice dodržuje zásady lehké konzumace podle takto uvedené definice?“ ptá se řečnicky.

Stejný názor má i Michal Miovský, přednosta kliniky adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Je jasné, že nadměrné, resp. více rizikové pití je spojené s výrazným nárůstem relativního rizika. Nicméně s ohledem na vývoj pohledu na téma a v kontextu právě faktu, že bezpečnou dávku alkoholu nelze definovat, je z hlediska charakteru toho dokumentu zcela v pořádku ponechat současné znění,“ sdělil Zdravotnickému deníku. A dodal: „ Má to stejnou logiku jako společné prohlášení všech lékařských společností z roku 2020, že nelze doporučovat jakékoli množství alkoholu pacientům, protože nedokážeme definovat bezpečnou dávku a dokážeme pouze rozlišit pití spojené s menším a větším rizikem.“

Tvrzení MPO jsou v přímém rozporu s výzkumem

Miovský dále nesouhlasí s tvrzením MPO, podle něhož je současná regulace reklamy a prodeje alkoholu z hlediska ochrany veřejného zdraví dostatečná a je dostatečně vymáhána, a proto by neměla být v dokumentu zmíněna. „Rezervy jsou velké a obě témata by měla být podrobena revizi. Z tohoto pohledu je navržená formulace v pořádku,“ tvrdí adiktolog.

Podle něj je tvrzení MPO nepravdivé a v přímém rozporu s výzkumem. „Ukazuje se, že omezení dostupnosti má na spotřebitelské chování (logicky a očekávatelně) podstatně větší vliv, než jakékoli běžné preventivní kampaně,“ upřesňuje.

„MPO se totálně mýlí, současná omezení reklamy jsou chabá,“ nebere si servítky známý český psychiatr specializovaný na léčbu návykových nemoc Karel Nešpor s tím, že reklama negativně ovlivňuje celou populaci včetně dětí, dospívajících, těhotných žen a řidičů. „Ze zdravotního hlediska by bylo nejlepší reklamu alkoholických nápojů naprosto zakázat. Jestliže to není z politických důvodů možné, měli by se před reklamou alkoholu chránit především děti a dospívající,“ dodává. Například by tak neměla být povolena audiovizuální reklama alkoholických nápojů před 22. hodinou a neměli by v ní vystupovat mladiství ani mladí dospělí.

ČR chybí data  o černém trhu s alkoholem

S dostupností vědeckých důkazů je to už podle Miovského trochu horší, pokud chceme zkoumat vztah mezi zvyšováním daňových sazeb a černým trhem s alkoholem, před jehož nárůstem resort průmyslu a obchodu v případě prudkého navyšování daní varuje.

„Bohužel ČR stále nemá kvalitní data týkající se černého trhu s alkoholem. Ačkoli je jasné, že postupné zvyšování daňových sazeb je důležitým nástrojem omezení poptávky, tak samotné provedení je opravdu něco, co by mělo být podrobeno diskusi. A k ní tato data chybí,“ připouští adiktolog. Současná sazba navíc podle něj není nízká, a proto by bylo nutné mít před jakýmikoli dalšími kroky k dispozici skutečně relevantní informace. „Nelze jen slepě přenášet a aplikovat doporučení a trendy mimo kontext. Země se v tomto od sebe dost liší, a pokud nemáte data, lze těžko relevantně odkazovat na dopad opatření. A hlavně potřebujete znát dobře aktuální stav a neustále sledovat jeho vývoj. To se u nás neděje, a je proto těžké se k tomu vyslovit,“ uznává.

Karel Nešpor nicméně v této souvislosti připomíná již zmíněné nulové či nízké zdanění vína a piva. „Dochází tak k absurdní situaci, kdy jsou alkoholické nápoje levnější než běžné nealkoholické nápoje,“ upozorňuje a dodává: „K hromadné otravě metylalkoholem došlo v Česku nikoli kvůli vysokým daním, ale protože selhal dohled státu nad alkoholovým průmyslem.“

Neinvestujete, bude vás to stát více

Podle Nešpora zahraniční socioekonomické propočty ukazují, že škody působené alkoholem podstatným způsobem převyšují daňové výnosy z alkoholu. „Bylo by tak logické použít část daňových výnosů z alkoholu k mírnění škod, které alkohol působí,“ tvrdí.

MPO nicméně stejný návrh zmíněný v onkologickém programu v obecném znění odmítá a požaduje uvést, „ o jaký způsob daňové asignace by se mělo jednat“. To ale není možné, konstatuje Michal Miovský. „MPO ví velmi dobře, jak skončily všechny předchozí pokusy. Je to o velmi citlivém jednání a dosažení politické shody, ke které zde doposud nebyla vůle. Je tam více variant a každá má své výhody a nevýhody. Nyní se omezit na některou z těch variant je nesmysl,“ říká k tomu. Dokud tedy není jasné, jako variantu by byla vláda ochotná podpořit, nemá podle něj smysl zmiňovat cokoli konkrétního.

Současný způsob podpory prevence a léčby závislosti z dotačních prostředků však není dobrý, uvádí dále Miovský. „Potřebujeme systémové a dlouhodobé řešení, které přinese stabilitu. Nikoli řešení závislé na rozhodnutí toho či onoho úředníka nebo některého z ministrů. Jde o obrovské téma a peníze a mnoho lidí,“ myslí si. Podle něj stát již vybral na daních z alkoholu a tabáku dost peněz na to, aby je začal investovat zpět do lidí a lepší prevence pro školy i do léčby a pomoci lidem, kteří to potřebují.  „Dobrou prevencí zajistíme menší počty lidí s komplikacemi způsobenými právě pitím a kouřením. Má to jasnou a prokázanou vazbu a ta logika je jasná – neinvestujete, bude vás to stát více,“ uzavírá adiktolog.

Helena Sedláčková