Zdravotní pojišťovny i poskytovatelé zdravotní péče vlastní velké množství dat, která však nesdílí a s nimiž ani dál nepracují. Přitom jejich analýza může vést k závěrům, které pomohou zvýšit efektivitu systému a v konečném důsledku i uspořit finanční prostředky. Klíčovým prvkem však bude vždy důvěra v bezpečnost sdílených dat. Tématem se zabýval kulatý stůl Zdravotnického deníku na téma digitalizace zdravotnictví v kontextu spolupráce zdravotních pojišťoven a nemocnic.
Zákon o elektronizaci zdravotnictví naplno spustil resortní diskuzi o zavedení základních standardů pro elektronickou komunikaci a předávání zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli zdravotní péče, zdravotními pojišťovnami i pacienty. To je ale jen základ. Velký a doposud nevyužitý potenciál leží především v samotném velkém množství klinických dat, které zdravotní pojišťovny i zdravotnická zařízení mají k dispozici, ale zatím je vzájemně nijak nesdílí, ani s nimi dále nepracují.
„V současné době vnímáme přenos dat mezi pojišťovnami a poskytovateli zdravotních služeb především na úrovni administrativní. Někde byl provedený výkon, ten má nasmlouvanou nějakou hodnotu a v rámci redistribuce prostředků v rámci systému jej uhradíme. To ale vnímám jako prehistorii,“ říká náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny pro informatiku Tomáš Knížek.
Data musí proudit tam a zase zpátky
Budoucnost v oblasti sdílení dat mezi pojišťovnami a nemocnicemi tak Knížek vidí především v propojení reálné klinické informace s hodnotou vykázaného zdravotního výkonu. „Velmi podporuji to, abychom tato data zapojovali na obou stranách do našich agend zpět. Abychom prováděli jejich analýzu, a to nejen ve snaze zvyšovat kvalitu výkonů, ověřit jejich efektivitu v systému, tj. zda jsou mu přínosem, ale i identifikovat ty výkony, u nichž existuje potenciál vést je distančně. Zákonem to jen začíná,“ konstatuje náměstek. Podle něj však bude třeba ještě chvíli pracovat na další legislativní, technologické i metodické podpoře pro takovou vizi.
„Máme spoustu dat, s nimiž neumíme pracovat. Jejich potenciál pro využití v analytice, zvyšování efektivity a hodnocení vlastního výkonu je přitom veliký,“ souhlasí náměstek pro informatiku a digitální transformaci Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Ivan Veselý.
Náměstek informačních technologií z Fakultní nemocnice Olomouc Antonín Hlavinka pak v této souvislosti zdůrazňuje potenciál z hlediska prevence. Pokud by se podle něj například „potkala“ data z primární a sekundární péče s daty ze zdravotní pojišťovny v jednoduché aplikaci, která by srozumitelně informovala o aktuálním zdravotním stavu pacienta, zvýšilo by to nejen jeho adherenci k doporučením od lékaře, ale také umožnilo systému lépe předvídat jeho léčbu a náklady do budoucna.
„Zdravotní pojišťovna by tak mohla lépe predikovat náklady u různých sociálních či chronických skupin. Pacientům by pak mohla nabízet konkrétní programy na konkrétní problémy. To je cíl, k němuž by měla elektronizace směřovat,“ myslí si Hlavinka. Podle něj již existují studie, které dokládají, že taková služba ušitá na míru ušetří náklady na chronického pacienta po těžké operaci až o desítky procent. Zvláště pokud se propojí s cíleným distančním výkonem.
Mohlo by vás zajímat
Data a telemedicína šetří náklady
Hlavinka sám se v rámci Národního telemedicínského centra při fakultní nemocnici v Olomouci podílí na projektu, který by měl vyhodnotit ekonomické výhody telemedicíny, konkrétně v kardiologii. „V současné době jako poskytovatelé nemáme ekonomickou motivaci telemedicínu využívat. Přitom jsme schopni ušetřit až třicet procent nákladů, pokud pacienta monitorujeme vzdáleně a využíváme prvky telemedicíny (mHealth). Ale protože systém není tak flexibilní, není to zavedeno v úhradách, nejsou stanovena jednotná kritéria a podmínky, nedostaneme to zaplaceno,“ konstatuje náměstek.
Dlužno říci, že Hlavinkovi pochopení Všeobecné zdravotní pojišťovny nechybí, neboť ta se projektu olomouckých kardiologů také účastní. Podle Knížka má velký smysl zaměřit se v tomto ohledu především na ty nejnákladnější pacienty, jakými jsou právě chronici, dále diabetici a pacienti s onkologickým onemocněním. „Tam, když se začne dělat správně telemedicína, tak to má rychlou návratnost,“ uvedl Knížek.
Zároveň ovšem upozorňuje, že je nutné si říct, co to vlastně znamená „najít vyšší efektivitu“. „Pro každý obor to může znamenat něco jiného. Vyšší efektivitu v prevenci, záchytu, méně dní strávených na lůžku, odchycení více pacientů před relapsem,“ upozorňuje. Proto je podle něj potřeba definovat standardy i v této oblasti. A i na tom se již pracuje.
Stejně jako Hlavinka a Knížek to vidí i zástupce ředitele Oblastní nemocnice Mladá Boleslav Ján Dudra. Ten v minulosti analyzoval soubor dat o 1,3 milionech pacientů shromážděných během let 2016-2018 ve zdravotnických zařízeních Agelu a došel k zajímavým číslům. „Zjistili jsme, že 7.824 pacientů, tedy 0,6 procenta z celé té kohorty, zkonzumovalo deset procent nákladů. Šlo o chronické pacienty, u nichž se náklady na jejich léčbu pohybovaly během těch tří let od sto do pěti set tisíc korun,“ popisuje. Právě v tomto momentu vidí Dudra velký průnik mezi prevencí, telemedicínou, zdravotní pojišťovnou a pacientem, který z toho nakonec profituje nejvíce.
Bez důvěry v systém a bezpečnost to nepůjde
Náměstek ředitele pro informační technologie Fakultní nemocnice Ostrava Petr Foltýn nicméně zdůrazňuje, že přes všechna pozitiva, jež popisované sdílení dat může nemocnicím i pojišťovnám přinést, se nesmí zapomínat na bezpečnost. Pokud nebudou zdravotníci elektronicky přeneseným datům důvěřovat, tvrdí Foltýn, budou chtít zůstat u svých papírů. „A to nesmíme dopustit,“ naléhá.
Podle Knížka mohou lékařům takové garance dát jasné, průkazné a auditovatelné standardy, které by mohl a měl přinést právě nový zákon. „Bezpečnost je extrémně důležitá, celá komunikace musí probíhat zabezpečeně,“ souhlasí náměstek pro řízení informačních systémů ze společnosti Krajská zdravotní Jan Pejchal. Ten na novém zákonu oceňuje právě to, že významně posouvá kvalitu sdílených dat.
Ředitel divize obchodu společnosti OKsystem Vladimír Fuchs nicméně zdůrazňuje, že pro bezpečnost dat je důležité i ohlídat jednotnou strategii k přístupu k datům, resp. k jejich ochraně. „Pokud bezpečnost není jednotným cílem pro všechny, může pak být problémem například integrace, to vznikají největší rizika,“ varuje.
S tím podle něj úzce souvisí i schopnost veřejně poptávat kvalitní řešení. „Pokud není od začátku jasně zadaná architektura systému, tak se jen záplatuje. Velmi často jsou ale veřejní zadavatelé omezeni (při přípravě zakázky) časem i know-how. Záměr může být dobrý, ale výběrové řízení vázne, není na co navazovat, protože se nedrží linie. Bezpečnost i funkcionalita systému zkrátka vychází z toho, jak dobrý je záměr a jak dobře se ho zadavatel drží,“ konstatuje Fuchs.
Ivan Veselý ještě v souvislosti s bezpečností dat zdůrazňuje, že je klíčové, abychom si je dokázali uhlídat a analyzovat sami. „Pokud si je necháme vzít odesláním někam do cloudů a dáme analyzovat jiným firmám, tak se stane to, co se tu dělo se dřevem. Vyvezeme surové dřevo ven a zpátky si koupíme těžký a drahý nábytek, který zpracuje někdo venku místo toho, abychom si ho vyrobili sami. V tom vidím obrovský potenciál,“ uvedl náměstek.
Data jsou příležitostí k zapojení umělé inteligence
Velké množství dat přináší i další velké možnosti, například v souvislosti se zapojením umělé inteligence. „Je to úžasný moment,“ říká Ján Dudra. Podle něj současná doba generuje obrovské množství dat a není jednoduše v možnostech jednoho člověka či týmu obsáhnout vše tak, aby pacient v daný moment dostal medicínsky a ekonomicky tu nejvhodnější léčbu a bez zbytečných vyšetření. Zde může významně pomoci právě umělá inteligence, která se dokáže sama učit. Může usměrnit analýzu dat a doporučit další postup, aby se předešlo problému, který může nastat třeba za dva týdny.
„Příklady tu již jsou, i na našem trhu,“ souhlasí s Dudrou Knížek. „Umělá inteligence umí během milisekund porovnat tisíce obrázků, na rozdíl od lékaře. To je ta přidaná hodnota. Na druhou stranu nesmíme připustit diskuzi o tom, že z tohoto procesu lékaře vyjmeme. On má ve finále odpovědnost, jak léčit pacienta,“ zdůrazňuje náměstek ovšem s tím, že současné klinicky doporučené postupy zatím s využitím prvků umělé inteligence nepočítají.
Dudra ještě zdůrazňuje jednu věc: „Je jednoduché to říct, ale těžké vstoupit do hlav těch doktorů. Vidím, jak by z toho pacienti i systém mohli profitovat, ale rozšířit umělou inteligenci do klinické péče, dostat ji do života nemocnice, aby měla reálný dopad do procesu léčby, to bude ještě těžké. Nevyužít ale takto ta kvanta dat, která máme, to by byla chyba,“ uzavírá Dudra.
Helena Sedláčková
Foto: Radek Čepelák
Kulatý stůl se konal za laskavé podpory společnosti OKsystem.
