ÚS: Stát nelze zbavit odpovědnosti za fázi prověřování. Nezákonné trestní řízení je třeba vsadit do kontextu medií
Nikoli od zahájení trestního stíhání, ale už od fáze prověřování nese stát odpovědnost za trestní řízení. Rozhodný okamžik pro počítání újmy za nezákonné trestní řízení, je sice sdělení obvinění, ale soudy musí přihlížet k tomu, co se odehrávalo před ním. Zadostiučinění je nutno zasadit do kontextu médií, internetu a sociálních sítí, když média mají jasno o vině ještě před zahájením trestního stíhání, uvedl Ústavní soud v aktuálním nálezu.
V případu šlo o muže V.L., který byl obviněn, že v roce 2004 „předal konkrétní osobě, která není držitelem příslušného povolení k držení a nošení zbraní a střeliva, 14 000 ks střeliva typu Luger Snail za účelem volného prodeje osobám v kriminálním prostředí“.
Trestní řízení proti muži skončilo v roce 2007, když Okresní soud ve Znojmě rozhodl, že nešlo o trestný čin a postoupil věc k přestupkovému řízení. Správní orgán věc odložil, protože mezitím „odpovědnost za přestupek zanikla“.
Zbrojař V.L. se následně na státu žalobou domáhal náhrady za majetkovou škodu ve výši 35 milionů korun a náhrady za nemajetkovou újmu ve výši 100 milionů korun za smrt ženy. „Nemajetková újma měla stěžovateli vzniknout v souvislosti s úmrtím jeho manželky, která spáchala sebevraždu během trestního řízení; trestní stíhání dále mělo stěžovateli způsobit výrazné zhoršení zdravotního stavu a ztrátu dobré pověsti,“ shrnuje Ústavní soud.
Soudy: Žena spáchala sebevraždu ještě před zahájením
Nalézací soud nakonec nařídil ministerstvu spravedlnosti vyplatit panu V.L. pouhých 130 000 korun za majetkovou újmu. „Ohledně intenzity nemajetkové újmy nalézací soud dospěl k závěru, že manželka stěžovatele, která spáchala sebevraždu, nemohla zemřít v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jelikož bylo vydáno až po její smrti,“ uvádí se v odůvodnění nálezu Ústavního soudu.
Manželka v té době ještě podezřelého totiž spáchala sebevraždu čtyři dny před oficiálním zahájením trestního stíhání. Pan V.L. byl hospitalizován dva měsíce před jeho zahájením, když ovšem musel dva roky trpět úkony policejního prověřování, vyplývá z odůvodnění Soudu. To byl důvod zamítavého rozhodnutí soudů, neboť náhrady soudy počítají nikoli z doby policejního vyšetřování podezřelého, ale až od sdělení obvinění podezřelému.
Stíhání je vyústěním prověřování, které dopadlo na rodinu
Dobu prověřování před sdělením a vyšetřování po sdělení obvinění však podle Ústavního soudu nelze posuzovat izolovaně: „Rozhodný okamžik v této souvislosti spojují (soudy) až se zahájením trestního stíhání, což je sice významný milník trestního řízení, se kterým jsou spojeny příslušné právní následky, avšak samotné usnesení o zahájení trestního stíhání nelze posuzovat izolovaně bez okolností, jež k jeho vydání vedly. Je třeba vzít v úvahu, že jde o vyústění předchozího prověřování a v něm prováděných úkonů orgánů činných v trestním řízení, které se také mohly negativně projevit ve stěžovatelově životě (v životě jeho rodiny),“ uvádí se v odůvodnění nálezu.
Přesto, nalézací soudy postupovaly podle ustálené judikatury. Ta říká, že trestní řízení začíná sdělením, od něhož je potom počítána újma. Podle Ústavního soudu však není takový výklad definitivní a nejde o „nepřekonatelné dogma“.
Mohlo by vás zajímat
Jak zacházet s judikaturou, která říká něco jiného?
„Jde-li o nalézacím soudem citované stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, ve kterém je dovozeno, že trestní řízení je zahájeno v zásadě okamžikem doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, je k tomu třeba poznamenat, že takový výklad Nejvyšší soud učinil pro účely posouzení přiměřenosti délky řízení. Již samotné užití pojmu ,v zásadě´ však implikuje, že nejde o nepřekonatelné dogma, jež by bylo bezvýjimečně aplikovatelné ve všech případech,“ vysvětlil svůj postup v předmětném případě Ústavní soud.
Podle Ústavního soudu z žádné právní úpravy „nevyplývá direktivní omezení, že jednotlivci může být poskytnuto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou striktně až po formálním zahájení trestního stíhání“. Ačkoli se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zabýval především odčiněním újmy za vedení nezákonného trestního stíhání (nikoliv nutně celého trestního řízení), současně poznamenává, že již skutečnost, že trestní řízení probíhá, znamená pro jednotlivce významnou psychickou zátěž a vnáší do jeho života nejistotu, uvedl k tomu dále Ústavní soud v kapitola „Aplikace obecných východisek na nyní projednávanou věc.“
Stát se nezbaví odpovědnosti, kde média nahrazují soudy
Podle Ústavního soudu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za úkony před zahájením trestního stíhání: „Stát nelze a priori zbavit jeho odpovědnosti strohým konstatováním, že v době, kdy nastaly negativní události v životě stěžovatele, ještě nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání; tím spíše, jestliže nastaly těsně před formálním zahájením trestního stíhání dne 30. 6. 2005 (manželka stěžovatele spáchala sebevraždu 26. 6. 2005, tj. pouhé čtyři dny před zahájením trestního stíhání; stěžovatel byl hospitalizován dne 29. 4. 2005, tedy pouhé dva měsíce před zahájením). Nalézací soud na jedné straně uvádí, že stěžovatel musel po dobu dvou let (od 30. 6. 2005 do 16. 6. 2007) snášet úkony trestního řízení a vše s tím související, na straně druhé pomíjí, že první úkony trestního řízení, které se mohly dotknout osobní sféry stěžovatele, byly činěny již od listopadu 2004,“ uvedl k tomu Ústavní soud.
Zvláště ve světě internetu, sítí a médií, které ignorují presumpci neviny je i informace o prověřování způsobilá poškodit dotyčného profesně, společensky i v rodině. „Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v průběhu celého trestního řízení je také třeba zasadit do kontextu současného ,mediálního světa´. O zahájení trestního řízení i učiněných krocích orgánů činných v trestním řízení může být široká veřejnost informována při užití masových sdělovacích prostředků a sociálních sítí prakticky okamžitě bez časového a místního omezení,“ upozornil Soud.
„Již samotná informace o zahájení prověřování jednotlivce ze spáchání trestného činu rezonující ve veřejném prostoru (a zejména její medializace) je podle konkrétních okolností způsobilá poškodit jeho postavení ve společnosti a rodinný i profesní život – zvláště v době, kdy mají média, ovlivňující veřejné mínění a náladu spoluobčanů, ještě před sdělením obvinění „jasno“ v tom, kdo je za údajnou trestnou činnost odpovědný. V mediálním světě a ve světě internetu a sociálních sítí se zásada presumpce neviny příliš nepraktikuje,“ uvedl doslova v aktuálním nálezu Ústavní soud.
Rok policejního prověřování s výjimečnými následky
Ústavní soud ovšem současně zdůraznil, že přiznání náhrady za škodu vzniklou před zahájením trestního stíhání považuje za výjimku z „obecného (judikatorně dovozeného) pravidla, podle kterého se nahrazuje újma vzniklá striktně až po zahájení trestního stíhání“. K možnosti prokazování škody před zahájením je podle Soudu nutno přistupovat jen za výjimečných okolností. Takové okolnosti nalezl Ústavní soud právě v tomto případu.
Podle Ústavního soudu je v této věci rozhodující, že jednání pana V.L. nebylo shledáno ani trestným činem ani přestupkem „Spojují-li obecné soudy rozhodný okamžik pro posouzení vzniku odpovědnosti státu mechanicky s vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 6. 2005, aniž by vzaly v úvahu okolnosti nyní projednávané věci, tj. že trestní řízení fakticky započalo již v roce 2004 a negativní následky ve stěžovatelově životě nastaly těsně před oficiálním zahájením trestního stíhání, postupují příliš formalisticky a v rozporu s právem stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny,“ uvedl Soud s tím, že nalézací soudy se nevypořádaly s tvrzením stěžovatele pana V.L.
Výše náhrady nesmí být symbolická
Aniž by hodnotil částku, kterou zbrojař V.L. od státu žádá jako náhradu způsobených škod, vyjádřil se Ústavní soud rovněž k výši zadostiučinění: „Výše stanoveného peněžitého zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání nesmí být symbolická, ale musí naplnit požadavky plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy,“ uvedl v nálezu Ústavní soud.
„V dalším řízení bude úkolem nalézacího soudu znovu rozhodnout; vázán přitom bude právním názorem vyjádřeným v tomto nálezu, podle něhož nelze bez přihlédnutí k okolnostem konkrétní věci kategoricky uzavřít, že stát nenese odpovědnost za negativní dopady v životě stěžovatele v důsledku trestního řízení, které vznikly před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání,“ uzavírá nález senát Ústavního soudu, kterému předsedal soudce Jaromír Jirsa.
Úplný nález je zde.
Irena Válová
