Můžeme to uchopit jako příležitost, jak vyřešit nedostatek zdravotníků, říká o současné uprchlické vlně Jaroslava Němcová

Za poslední dva roky dovezla Národní agentura práce do ČR více než dvě stě zdravotníků ze zahraničí, především z Ukrajiny. Nemocnicím a sociálním službách tak pomáhá řešit jejich problémy s nedostatkem personálu. V současné době se pozornost agentury logicky obrací k příchozím z válkou postižené Ukrajiny, kterým nabízí pomoc a zájemcům o zaměstnání ve zdravotnictví i propojení s konkrétními poskytovateli. Současná situace může být příležitostí, ale záleží na tom, za jaký konec to uchopíme, říká Jaroslava Němcová z Národní agentury.

Jak mění či může změnit příliv uprchlíků z Ukrajiny situaci na trhu práce ve zdravotnictví?

Především se v návaznosti na vzniklou situaci mění celková situace ohledně možnosti zapojení cizinců mimo EU (především z Ukrajiny) do pracovního procesu u českých zaměstnavatelů, tj. také zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb. 

V ČR již dlouhodobě evidujeme značný nedostatek v řádů tisíců kvalifikovaných pracovníků jak lékařských, tak nelékařských profesí, zejména pak ošetřovatelského personálu. Rovněž chybí několik tisíc lidí v přímé péči sociálních službách. 

Zájem je opravdu veliký. Mnohá zdravotnická zařízení a zařízení sociálních služeb se na nás obrací  s požadavky na doplnění neobsazených pracovních míst. Dobře chápou, že takto se vyhnou především několika měsíčnímu čekání. Příjezd pracovníků z Ukrajiny byl vždy limitován vyřizováním žádostí o povolení k pobytu a k práci, které probíhalo ve správních řízeních. 

Mění se v této souvislosti nějak činnost Národní agentury práce? Jaké problémy aktuálně řešíte?

Evidujeme mnoho zájemců, především žen, které po svém příjezdu a krátkém odpočinku mají chuť pracovat. Snažíme se je kontaktovat, zjišťovat základní informace o jejich dosavadním profesním životě a získaných zkušenostech v konkrétních oborech a provozech ve zdravotnictví a o tom, zda mají sebou potřebné doklady prokazující jejich vzdělání. Velmi důležité je to, zda se nemocnice pokusí zajistit ubytování také pro přijíždějící děti s matkami zdravotníky. 

Vhodné kandidáty, protože jejich nalezení je díky úzké specializaci a nabytým zkušenostem ve zdravotnictví to nejdůležitější, obratem nabízíme přímo konkrétním zařízením. Je to o rychlé komunikaci a zkušenostech s provozem v nemocnicích. Ty ale máme dlouhodobé. Za poslední dva roky jsme zdravotnickým zařízením úspěšně zajistili přes 200 pracovníků, kterým jsme vyřizovali dvouleté zaměstnanecké karty. Věříme, že u mnohých z těch, které se podaří rychle ve zdravotnických zařízeních umístit, se může jednat o dlouhodobou perspektivu. 

Mohlo by vás zajímat

Školitel ve vzdělávání nesmí být jen na papíře. Návrhy ministerstva by ještě zhoršily současný stav, říká předseda Mladých lékařů

Jak hodnotíte dosavadní postup vlády při nastavování podmínek pro co nejrychlejší zaměstnávání příchozích Ukrajinců v ČR? Co by ještě měla udělat?

Vláda připravila zvláštní zákon „Lex Ukrajina“, po jehož schválení budou cizinci, kteří obdrží speciální vízum za účelem strpení, považováni za cizince s trvalým pobytem na území ČR. Tito pak budou mít dle §98 písm. a) Zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. volný vstup na trh práce. 

Po přijetí zákona se urychlí získání legálního  povolení k pobytu a také povolení k práci, kdy zaměstnavatel bude Úřad práce pouze informovat o přijetí cizího pracovníka do zaměstnání.  Ruku v ruce s tím ale musí jít urychlení vyřízení všech podkladů spojených s posouzením odborné způsobilosti, a to se týká právě zdravotnictví a sociálních služeb.

Co by tedy vláda měla udělat, aby co nejrychleji umožnila zapojení zkušených zdravotníků z Ukrajiny do poskytování péče v ČR? Je vůbec možné připravit rychle nějaké čisté legislativní řešení?

Ve oblastech jako je zdravotnictví a sociální služby, kde lidé pracují s pacienty, je právě zmíněné prokázání odborné způsobilosti to nejdůležitější. Tedy společně se schopností se s pacienty domluvit. Pokud se mají lidé z Ukrajiny opravdu zapojit i na jiných než pomocných pozicích, musí ministerstvo zdravotnictví velmi rychle přehodnotit systém a harmonogram odborné přípravy.

Dosud taková příprava mohla probíhat pouze v některých zařízeních s potřebnou akreditací na vzdělávání zdravotnických pracovníků a trvala u sester minimálně rok. Pravidelně to ale bylo mnohem déle a u lékařů hovoříme v praxi o mnoha letech přípravy. Úzkým hrdlem pak v celém systému byl složitý, a mnohokrát kritizovaný i ze strany samotných nemocnic, systém skládání aprobačních zkoušek.

Současnou situaci můžeme tedy nakonec uchopit jako příležitost vyřešit s perspektivou nedostatek pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách. Ale záleží na tom, za jaký konec to uchopíme.  

Helena Sedláčková