Sněmovna reprezentantů amerického Kongresu schválila legislativu, která umožní stanovit maximální cenu inzulínu, která bude hrazena ze zdravotního pojištění. Ruku pro zastropování ceny důležitého léku zvedlo i dvanáct republikánských poslanců.
Zákon o dostupném inzulínu počítá se zavedením cenového stropu u léku, bez kterého se neobejdou lidé trpící diabetem prvního typu. Náklady na léčbu inzulínem podle Sněmovnou reprezentantů schváleného zákona nebudou moci převýšit 35 dolarů za měsíc nebo 25 procent ceny sjednané v rámci pojistného plánu. Počítat se bude vždy ta částka, která bude nižší.
Zákon by měl být účinný od roku 2023, není však jasné, jak se k němu postaví američtí senátoři. „Je to otázka každodenního života. Jeden že čtyř Američanů, kteří užívají inzulín, musí buď nějakou dávku vynechat, nebo si aplikovat menší objem,“ uvedla předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová s odkazem na to, že inzulín je někdy zkrátka příliš drahý.
Zastánci cenového stropu poukazují na zjištění Institutu pro sledování zdravotnických nákladů, podle kterého se cena inzulínu od roku 2012 do roku 2016 zdvojnásobila. „Nikdo by neměl být postaven před volbu, zda ze své kapsy doplatí drahé léky na předpis na úkor střechy nad hlavou či nedostatečného příjmu potravin,“ uvedl demokratický poslanec Dan Kildee, který zákon podporuje.
Ceny léků jako politické téma
Kritici zákona ale argumentují, že stanovení cenového stropu problém rostoucích cen léků na předpis nevyřeší. „Chceme nižší ceny léků, a zejména inzulínu. Ale namísto toho, abychom opravili systém, tento zákon pouze zavádí cenovou kontrolu a zavádí socialismus,“ řekl v parlamentní debatě republikánský poslanec Buddy Carter.
Ceny léků na předpis, zejména těch život zachraňujících, jsou ve Spojených státech předmětem politických debat již řadu let. Byly rovněž tématem přinejmenším dvou posledních volebních klání o šéfa Bílého domu. A s největší pravděpodobností se mu nevyhnou politici ani v nadcházejících volbách do Kongresu.
Důkazem může být i nedávné vyjádření šéfky systémů Medicare a Medicaid Chiquity Brooks-LaSureové. Podle ní jsou vysoké ceny léků obrovský problém. „Vláda by proto měla použít všechny páky, které má k dispozici, aby zajistila přístup k cenově dostupné a komplexní péči, včetně dostupných léků,“ uvedla Brooks-LaSureová v rozhovoru pro portál StatNews.com.
Značkové léky čtvrtý rok v řadě klesají
Otázkou ale je, na které léky by měla vláda vlastně cílit. Americký Institut pro klinické a ekonomické hodnocení (ICER – Institute for Clinical and Economic Review) v prosinci loňského roku vydal analýzu s názvem Zpráva o neodůvodněném růstu cen, v níž se zaměřoval na faktory, které způsobují nadměrný růst ceny léků.
Nezávislá nezisková organizace obdržela seznam 250 nejprodávanějších léků za rok 2020 a analyzovala jejich zdražování. A hned 228 položek vyřadila, jelikož u nich nedošlo k většímu zdražení, než odpovídá růstu indexu spotřebitelských cen, který Federální rezervní systém (americká centrální banka) cílí na 2 procenta ročně.
Institut tedy zjistil, že u 91 procent léků nedošlo k nadměrnému zdražení. Zaměřil se proto na zbývajících devět procent, respektive 22 položek. A zjistil, že zde se sice ceny zvýšily více než o dvě procenta, avšak takové zdražení prý lze ospravedlnit. Jen u osmi druhů léků pak došlo ke zvýšení ceny o 7 až 12 procent, což podle autorů zprávy neukazuje na žádnou krizi cen léků. Dokonce se ukázalo, že značkové léky od velkých farmaceutických firem čtvrtý rok v řadě zlevňují, a to zejména v důsledku nejrůznějších slev, rabatů a dalších cenových zvýhodnění.
Cenová kontrola je špatně zacílená
Jenže podle magazínu Forbes to na svých peněženkách nepocítí pacienti. Pes je prý zakopaný v tom, že rabat, který farmaceutické společnosti na své léky poskytují, mizí v kapsách distributorů. Těm farmaceutické společnosti tímto způsobem v USA zaplatí asi 350 miliard dolarů ročně.
„Distributoři bohužel tyto slevy nevyužijí ke snížení cen léků na pultech lékáren. Miliardy, které Sanofi takto zaplatí, jednoduše tečou do černé díry a skončí u pojišťoven a distributorů. Snad nejlepším příkladem toho, jak to celé funguje, je inzulín,“ uvedl pro Forbes Adam Gluck, jeden z manažerů amerického zastoupení francouzské farmaceutické společnosti Sanofi.
Podle něho se ale politici na usměrňování nákladů za léky dívají ze špatného úhlu. Cenová kontrola je prý zacílená na farmaceutické společnosti a nikoli právě na pojišťovny nebo distributory léků. „Těm je dávána volná ruka,“ napsal v komentáři pro magazín Forbes John LaMattina, bývalý šéf výzkumu a vývoje ve farmaceutické společnosti Pfizer.
Petr Musil
