Ani uprchlický status a prožité válečné hrůzy nejsou v případě žen přicházejících do Polska z Ukrajiny zárukou toho, že budou mít možnost absolvovat interrupci v zemi bez komplikací. Polská legislativa sice umožňuje podstoupit interrupci v případě, že k početí došlo v důsledku násilného činu, ale v praxi ženy, včetně uprchlic, naráží na velké množství problémů. Polsko ale není jedinou zemí, kde je ohrožen přístup ukrajinských žen k legálním a bezpečným interrupcím. Ve slovenském parlamentu leží hned dva návrhy zákonů, které by provádění interrupcí Ukrajinkám v zemi zcela znemožnily. Oba návrhy požadují, aby tento zákrok směly podstoupit pouze ženy s trvalým pobytem na Slovensku.
Sestry z Ukrajiny, vítejte v polském patriarchátu. Tak začíná svůj komentář pro polský deník Gazeta Wyborcza Magdalena Środa, vysokoškolská pedagožka, filosofka a také výrazná osobnost tamního společenského života. Připomíná, že se ve své domovině směly Ukrajinky svobodně rozhodovat ohledně svého mateřství. Bylo na nich, kdy a zda vůbec se stanou matkami. Přechodem přes ukrajinsko-polskou hranici se ale dostávají do zcela jiné pozice.
„V jejich zemi bylo s ukrajinskými ženami zacházeno tak, že měly právo rozhodovat se o svém mateřství. Měly přístup k ‚pilulce po‘ antikoncepci a potratům. V Polsku o mateřství rozhodují Kaczyński, Godek (pozn. redakce – někdejší premiér a aktivistka s cílem postavit interrupce zcela mimo zákon) a biskupové. Podle jejich zkresleného pohledu na svět jsou tu ženy od toho, aby porodily v každé situaci: znásilnění, chudoba, nemoc,“ píše Środa a upozorňuje tak na skrytou tvář uprchlické krize v Polsku.
Z pohledu Česka, kde jsou interrupce legální, postkoitální antikoncepce volně dostupná bez předpisu a dostat se k řadě antikoncepčních metod není nijak složité, to může znít těžko uvěřitelně, ale i v případě žen prchajících před válkou z Ukrajiny, u části polské i slovenské společnosti a politické reprezentace převládají náboženské předsudky. Ve slovenském parlamentu jsou hned dva návrhy, které by Ukrajinkám bez trvalého pobytu na Slovensku zcela znemožnily podstoupit interrupci. Polský Sejm pak zamítl návrh, který stanovoval sedmidenní lhůtu pro povolení žádosti o legální interrupci v případě znásilnění od oznámení trestného činu. Cílem návrhu bylo, aby znásilněné ženy, včetně uprchlic z Ukrajiny, mohly podstoupit zákrok bez dalšího prodlení.
To, co bylo na Ukrajině pro ženy běžně dostupné, je v Polsku nelegální
Podle informací polské inciativy Abortion Dream Team roste počet žen z Ukrajiny, které se na ně obrací se žádostí o pomoc v otázce interrupce. K 12. dubnu pak organizace Abortion Without Borders zaznamenala více než 102 žádostí od žen z Ukrajiny, které řešily, jak by mohly podstoupit interrupci bezpečně v Polsku, kde se nachází. „Neptáme se na důvody pro interrupce, abychom nevytvářeli nátlak nebo někoho nenutili k vysvětlování. Věříme, že by interrupce měly být dostupné i bez udání důvodu. Mezi ženami z Ukrajiny, které hledají naši pomoc při zajištění interrupce, jsou i ty, jenž s námi sdílí své příběhy. Oslovují nás i ty, které by chtěly pokračovat v těhotenství, ale válka a nutnost utéct je zcela připravily o pocit bezpečí,“ vysvětluje Natalia Broniarczyk, jedna ze zakladatelek iniciativy.
Podle ní řada ukrajinských žen, které utekly do Polska, zažívá velmi nepříjemné překvapení, když zjistí, že zatímco na Ukrajině je interrupce legální bez udání důvodů do 12. týdnu gravidity, v sousední zemi se jedná až na výjimky o trestný čin. „Občas slyšíme rozhořčené hlasy: Ale proč? Jste přece v Unii, tak je neuvěřitelné, že tohle musíte řešit. Naštěstí většina uprchlic, které k nám přichází z Ukrajiny zná farmakologickou možnost interrupce. Jsou jen překvapeny, že si musí tablety objednat přes internet a pak na něj čekat,“ dodává Broniarczyk s tím, že pro Ukrajinky, které se nachází v Polsku, může být negativním zjištěním i to, že zatímco v jejich rodné zemi je podstoupit interrupce nejen legální, ale současně jde o akt, který je vnímán jako soukromé rozhodnutí dané ženy, zde mohou být tyto ženy terčem nenávistných útoků. Proto také organizace připravily vysvětlující informační materiály zaměřené na oblast reprodukčních práv a aktuální možnosti pomoci v Polsku v ruštině a ukrajinštině.
Stav ženských reprodukčních práv v Polsku názorně ilustruje i skutečnost, že před několika dny polský Sejm zamítl návrh zákona, který by alespoň částečně usnadnil znásilněným ženám přístup k interrupcím. Konkrétně šlo o návrh, jenž určoval sedmidenní lhůtu pro rozhodnutí pro povolení k interrupci ze strany státního zastupitelství od nahlášení trestného činu, aby zákrok mohla žena legálně podstoupit. Neziskové organizace, jež návrh zákona podporovaly, mimo jiné argumentovaly tím, že by takto mohly být interrupce zpřístupněny ženám, které se staly oběťmi znásilnění během války. „Nedopusťme sekundární viktimizaci žen, které prožili znásilnění, postupem při nahlášení tohoto činu a zamítnutí interrupce,“ upozorňovaly neziskové organizace.
Pro znásilněné Ukrajinky není Polsko dobré místo
Polský deník Gazeta Wyborcza popsal situaci zhruba stovky ukrajinských žen, které pocházely z Buči a prošly zkušeností znásilněním ruskou armádou během války. Striktní polská legislativa, která až na vzácné výjimky neumožňuje podstoupit ženám interrupce, je pro ně důvodem, proč se obávají zvolit Polsko jako svou cílovou zemi. Mají strach, že pokud by v důsledku znásilnění otěhotněly, nebudou moci v zemi legálně podstoupit interrupci, protože nemají potřebné formální doklady o tom, že byly znásilněny. K řadě znásilnění došlo u nich doma beze svědků. Některé navíc byly znásilněny opakovaně. Pravděpodobnost otěhotnění navíc není bohužel zcela malá, protože mnoho z těchto žen neužívalo žádnou antikoncepci. Dokazovat znásilnění a domáhat se spravedlnosti je navíc v zemi zmítané válkou ještě výrazně komplikovanější než v dobách míru, kdy fungují instituce.
„U nás je tak trochu středověk. Zajímalo by mě, zda by ti, kteří zákon vytvořili, nechali znásilnit svou manželku nebo dceru opilým vojákem, a pak by jim bránili v přístupu k interrupci. Myslím, že pak velmi rychle změnili protipotratový zákon,“ popsala deníku Oksana, mladá Ukrajinka dlouhodobě žijící v Polsku a pracující v jedné z varšavských nemocnic, která se snaží zprostředkovat pomoc svým krajankám, a to i včetně případné gynekologické péče. Podle informací deníku pak toto zdravotnické zařízení nakonec nabídlo znásilněným ženám pomoc v případě interrupce.
Atmosféru v polské společnosti, kdy část veřejnosti interrupce striktně odmítá, ilustrují i aktivity striktně náboženské organizace Życie i Rodzina (pozn. redakce – Život a rodina), kterou vede Kaja Godek. Tato organizace již distribuuje ukrajinským uprchlíkům materiály s fotografiemi roztrhaného lidského plodu a textem „interrupce je vražda a nejhorší zločin“. „Na Ukrajině jsou děti do 28. týdne těhotenství zabíjeny (pozn. redakce – legální na žádost ženy je pouze do 12. týdne, později pouze v případech ohrožení života matky, těžkého poškození plodu, znásilnění, incestu.). Ukrajinské ženy vstupující do Polska hledají možnosti interrupce a jsou přesvědčovány tak zvanými feministkami. Zachraňte děti Ukrajiny, vytiskněte tento leták a dávejte ho ukrajinským ženám!“, vyzývá organizace své příznivce na sociálních sítích.
Leták mimo jiné informuje o hrozbě trestu odnětí svobody na 8 let pro lékaře, který by ilegálně interrupci provedl a upozorňuje na to, že i lidé, jež by se snažili pomoci ženě zprostředkovat interrupci mohou být trestně stíháni: „Interrupce je homicida a ten nejhorší zločin. Pokud vám někdo nabízí interrupci nebo vás k ní přesvědčuje (například s využitím toho, že se po opuštění své rodné země nacházíte v tíživé situaci) a slibuje, že zařídí usmrcení vašeho dítěte, oznamte to prosím neprodleně na tísňovou linku 112 nebo na nejbližší policejní služebnu.“ Organizace mimo jiné na svém webu tvrdí, že „potratáři loví oběti války a nabízí pomoc při zabíjení ukrajinských dětí“ a také, že „propotratové organizace vzaly tuto situaci jako příležitost zabíjet ještě více dětí“. „Válka, ve které jsou zabíjeni lidé, je příležitostí pro potratové hyeny, jak si vydělat peníze. Lidé běžně uprchlíkům nabízí ubytování, jídlo, lékařskou péči nebo dopravu a potrátáři zabíjení dětí.“ Tato organizace mimo jiné tlačí na polské zákonodárce, aby trestali už jen samotné šíření informací o existenci možnosti interrupcí. Jen předat telefonní kontakt na organizace, které interrupce zprostředkují, by mělo být trestáno dvěma lety odnětím svobody. Tuto zákonodárnou iniciativu pak organizace spustila měsíc po začátku ruské invaze na Ukrajinu.
Mezitím se velká koalice celkem 118 neziskových polských organizací sdružených pod názvem Wielka Koalicja za Równością i Wyborem (Velká koalice za rovnost a možnost volby) obrátila na polského ministra zdravotnictví Adama Niedzielskiého a ředitele Národního zdravotního fondu Filipa Nowaka, aby respektovali reprodukční práva ukrajinských žen, které prchají před válkou: „Apelujeme na ministerstvo zdravotnictví, aby přijalo nařízení, které umožní zdravotnickým zařízením přijímat a bezplatně léčit všechny osoby prchající před válkou, včetně těch, kteří nemají ukrajinský pas. Očekáváme, že gynekologické ambulance budou uprchlice přijímat bez výjimek a zdarma. Požadujeme, aby byla respektována jejich důstojnost a bylo o ně postaráno. Pokud se rozhodnou těhotenství ukončit, očekáváme, že jej v tomto rozhodnutí gynekologové podpoří. Koneckonců válka je traumatickým zážitkem a pro mnoho uprchlic je pokračování v těhotenství hrozbou pro jejich zdraví i život.“
Slovenský parlament řeší zákaz interrupcí pro Ukrajinky
Interrupce pro ženy prchající z Ukrajiny se staly tématem také na sousedním Slovensku, kde i přes opakované pokusy o zpřísnění dodnes platí obdobná legislativa jako v Česku. Poslanec Národní rady Martin Čepček navrhuje, aby interrupce byly v zemi legální pouze v případě ohrožení života matky, těžkého poškození plodu, nebo pokud k těhotenství došlo v důsledku trestného činu a jeho délka nepřesáhla 12. týdnů. Součástí návrhu je také paragraf výslovně zakazující možnost podstoupit interrupci cizinkám, které nemají na Slovensku trvalý pobyt, což jsou také ženy prchající z Ukrajiny. Poslanec tuto úpravu zdůvodňuje tím, že údajně existuje „potratová turistika“ směrem na Slovensko.
Druhý návrh zákona z dílny Kotlebovy strany ĽSNS požaduje, aby interrupce na Slovensku nebyly vykonávány cizinkám, což autoři návrhu Rastislav Schlosár a Magdaléna Sulanová, zdůvodňují tím, že takto chtějí bránit „potratové turistice“ a současně argumentují tím, že „obrovské množství matek jde na potrat jen kvůli kariéře, povýšení v práci, udržení si štíhlé postavy, kvůli zhýralému životnímu stylu, prodloužení si mládí nebo kvůli pohodlnosti“. Současně v důvodové zprávě k návrhu zákona tvrdí, že „se množí iniciativy ultraliberálních stran a organizací, které doslova lákají ženy utíkající ve velkém počtu před ozbrojeným konfliktem na Ukrajině na vykonání potratu právě na Slovensku“.
„Jsou velmi bezcitní, když v kontextu šílených příběhů znásilněných žen na Ukrajině předkládají takový návrh zákona,“ citovaly slovenské Hospodárské noviny Janu Bittó Cigánikovou, poslankyni (SaS) a předsedkyni zdravotnického výboru.
Ludmila Hamplová
