Pořizování přístrojové techniky? Největší problém je složitá administrativa, ukázala anketa mezi nemocnicemi
Zdravotnický deník anketou mezi nemocnicemi zjišťoval, jak je vnímána problematika moderní přístrojové techniky a jejího pořizování. Kladně byla hodnocena dostupnost, kvalita i bezpečnost moderních přístrojů, včetně možnosti využití finančních fondů z Evropské unie. Mezi zápory současného systému patří jednoznačně složitá administrativa, ale také náročnost výběrových řízení a dodržení všech právních norem příslušných zákonů. Pozitivně byla hodnocena činnost přístrojové komise MZČR, která vstup nových technologií a přístrojů reguluje. Přesto i na její adresu zaznělo hlasem poskytovatelů zdravotní péče několik návrhů ke zlepšení. Výsledky této ankety byly součástí panelové diskuse na summitu Zdravotnického deníku o technologiích a inovacích ve zdravotnictví.
Nejvíce kladně byla zástupci nemocnic hodnocena především rovnost přístupu pacientů k těmto technologiím a jejich dostupnost. Většina z nich ji označila jako velice dobrou, případně limitovanou personálními možnostmi nebo jistými regionálními disproporcemi. V těchto případech ale pacienty lze objednat do jiných zdravotnických zařízení, domnívají se respondenti.
Dostupnost těchto přístrojů není rovnoměrná, naopak některé moderní technologie a moderní přístrojová technika jsou z principu situovány a provozovány především ve fakultních a velkých krajských nemocnicích. Jejich rozmístění v rámci kraje, tedy spádové oblasti, není a ani nemůže a nemá být rovnoměrné, jak uvádí někteří zástupci nemocnic. „Specialisované techniky mají a musí být centralisované,“ domnívá se ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové Vladimír Palička.
Potenciálním limitem dostupnosti je podle některých zástupců nedostatek informací u indikujícího lékaře nebo finanční zvýhodňování nemocnic přímo řízených ministerstvem zdravotnictví. „Dokonce v rámci dotačních programů napsala úřednice ministerstva pro místní rozvoj, že nemocnice řízené ministerstvem jsou o 30 procent lepší, a proto dostanou o 30 procent více peněz,“ uvádí Richard Lukáš, ředitel Krajské nemocnice Liberec.
O technologickou úroveň se podle některých vyjádření v nemocnicích, které nejsou řízené ministerstvem zdravotnictví, vede tvrdý boj. Jiné kraje se naopak domnívají, že jejich nemocnice jsou vybaveny kvalitními přístroji a mají špičkovou evropskou úroveň. Podle dalšího názoru se rovnost oproti například komplexním centrům vyrovnává, pokud na konkrétní výkon je personální kapacita, tedy lékař s odpovídající erudicí. V tom případě lze přístroj pořídit a provozovat.
Mohlo by vás zajímat
Pokud jsou finance, je systém funkční
Kladně byla hodnocena i dostupnost potřebné techniky na trhu a také finanční podpora, kterou nemocnice získávají od Evropských fondů. Aktuálně se jedná především o program REACT-EU. „Pokud jsou finance, systém je zcela funkční a dostatečný,“ domnívá se Roman Havlík, ředitel Fakultní nemocnice Olomouc. Jako benefity v podobě snížení invazivity zákroků a výkonů, zkrácení hospitalizace a případně i finanční náročnosti péče uvádí mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava Petra Petlachová.
Oblast pořizování moderních přístrojů se podle zástupců nemocnic zlepšuje. Nemocnice se naučily nakupovat kvalitní zboží transparentně i využívat zmíněné finanční prostředky z Evropské unie. Právě ochotu a připravenost evropských i lokálních autorit investovat veřejné a evropské prostředky do zlepšení kvality a úrovně zdravotní péče v České republiky považují za velké pozitivum.
K efektivnějšímu umísťování zdravotnických přístrojů podle zástupců nemocnic přispěla také činnost přístrojové komise, která bere do úvahy dostupnost péče a studie proveditelnosti. Ta by však podle některých dotazovaných měla vést jednání častěji a její pozice by měla být silnější. Negativně byl hodnocen i příliš nízký limit ceny přístroje pro projednání v této komisi, který je stanoven na částku pět milionů korun. Ta by se podle dotazovaných měla navýšit na 10 milionů korun, aby se řešily větší investiční celky.
Zápory současného systému
Nejčastěji zmiňovanou slabinou systému při pořizování nových technologií byly složité administrativní procesy a jejich zdlouhavost, a to zejména v souvislosti se zákonem o veřejných zakázkách. „V systému zakázek bývá komplikované pořízení specializované a unikátní nebo inovativní technologie, která nemá mezi výrobci přístrojové techniky konkurenci. Zadavatel se vystavuje riziku, že nastavený postup a požadavky na inovativní technologii budou označeny jako diskriminační a nepřiměřené,“ konstatuje ředitel IKEM Michal Stiborek.
Systém veřejného zdravotní pojištění podle dotazovaných není stavěn na investice a potýká se s častými personálními limitacemi. Ty jsou uváděny i v souvislosti s nákupem technologií, kdy absence odpovídajícího personálního zabezpečení může vést k poněkud méně účelným nákupům do lokálních provozů.
Některé nemocnice se domnívají, že úhrady moderních technologií nejsou dostatečné a také vnímají problémy s financováním obnovy a oprav. Negativně je hodnocena i určitá uzavřenost českého trhu, dodavatelům a servisním organizacím je vytýkáno jejich lokálně monopolní postavení, které se odráží zejména na poli následného servisu techniky v provozu.
„Pozitivním aspektem je poměrně dostatečný objem zdrojů na akvizice nových technologií a jeho relativní stabilita v čase, kdy jsme schopni alespoň rámcově plánovat jednotlivé projekty. Záporem je ne zcela adekvátní odraz poskytování moderní péče v úhradách zdravotních pojišťoven,“ hodnotí problematiku Tomáš Halajčuk, předseda představenstva Zdravotnického holdingu Královéhradeckého kraje.
Další skloňovanou oblastí je kybernetická bezpečnost. Každý přístroj zapojený do sítě je potencionálním terčem útoku, avšak SW ochranu a její následné aktualizace nelze financovat z dotačních titulů.
Návrhy na zlepšení
„Stát, případně kraje by měly jednoznačně definovat, jaké oblasti péče bude v jednotlivých nemocnicích a centrech podporovat, aby jejich dostupnost byla rovnoměrná, odpovídala hustotě populace a zároveň aby se nákladné a inovativní technologie pořizovaly plánovaně – v množství, které odpovídá potřebám ČR nebo regionu a v místech, kde je i odpovídající odborné zabezpečení moderní technologie,“ konstatuje se Michal Tůma, náměstek pro provoz a investice pražského Ústavu hematologie a krevní transfuze.
Poskytovatelé zdravotní péče by také uvítali posílení řídící role ministerstva zdravotnictví jakožto garanta rozvoje zdravotní péče v České republice, přestože ministerstvo vstup nových technologií a přístrojů prostřednictvím přístrojové komise již reguluje.
Management příslušného zdravotnického zařízení by měl dostat vetší prostor a pravomoci, včetně možnosti dlouhodobého finančního plánovaní a jasných úhrad za poskytnutou péči minimálně na pět let dopředu. Platby od plátců zdravotních pojišťoven by měly pokrývat i investiční obnovu a rozvoj budov, infrastruktury a přístrojů v nemocnicích. „Dotační programy systém spíše deformují,“ domnívá se ředitel FN Olomouc Roman Havlík.
Dotazovaní dále žádají uvážlivost ze strany uživatelů na požadovanou konfiguraci přístroje s ohledem na reálnou využitelnost ve standardním zdravotnickém provozu. Důležité je také zjednodušení řešení základního servisu přístroje v rámci zdravotnického zařízení pro jeho rychlejší uvedení do provozu při malé závadě, a tím i případné snížení nákladů na servis.
Nutné je v neposlední řadě také navýšení plateb za výkony prováděné na drahých přístrojích v budoucnu, až nebudou dotace z Evropské unie. „Z provozu nemocnic to vzhledem k inflaci, energetická krizi, nízkým platbám za státní pojištěnce, konfliktu na Ukrajině a podobně ufinacovat nepůjde,“ varují zástupci nemocnic.
Silvie Purmová
Silvie Purmová
Další články od autora
Zdravotnický deník anketou mezi nemocnicemi zjišťoval, jak je vnímána problematika moderní přístrojové techniky a jejího pořizování. Kladně byla hodnocena dostupnost, kvalita i bezpečnost moderních přístrojů, včetně možnosti využití finančních fondů z Evropské unie. Mezi zápory současného systému patří jednoznačně složitá administrativa, ale také náročnost výběrových řízení a dodržení všech právních norem příslušných zákonů. Pozitivně byla hodnocena činnost přístrojové komise MZČR, která vstup nových technologií a přístrojů reguluje. Přesto i na její adresu zaznělo hlasem poskytovatelů zdravotní péče několik návrhů ke zlepšení. Výsledky této ankety byly součástí panelové diskuse na summitu Zdravotnického deníku o technologiích a inovacích ve zdravotnictví.
Nejvíce kladně byla zástupci nemocnic hodnocena především rovnost přístupu pacientů k těmto technologiím a jejich dostupnost. Většina z nich ji označila jako velice dobrou, případně limitovanou personálními možnostmi nebo jistými regionálními disproporcemi. V těchto případech ale pacienty lze objednat do jiných zdravotnických zařízení, domnívají se respondenti.
Dostupnost těchto přístrojů není rovnoměrná, naopak některé moderní technologie a moderní přístrojová technika jsou z principu situovány a provozovány především ve fakultních a velkých krajských nemocnicích. Jejich rozmístění v rámci kraje, tedy spádové oblasti, není a ani nemůže a nemá být rovnoměrné, jak uvádí někteří zástupci nemocnic. „Specialisované techniky mají a musí být centralisované,“ domnívá se ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové Vladimír Palička.
Potenciálním limitem dostupnosti je podle některých zástupců nedostatek informací u indikujícího lékaře nebo finanční zvýhodňování nemocnic přímo řízených ministerstvem zdravotnictví. „Dokonce v rámci dotačních programů napsala úřednice ministerstva pro místní rozvoj, že nemocnice řízené ministerstvem jsou o 30 procent lepší, a proto dostanou o 30 procent více peněz,“ uvádí Richard Lukáš, ředitel Krajské nemocnice Liberec.
O technologickou úroveň se podle některých vyjádření v nemocnicích, které nejsou řízené ministerstvem zdravotnictví, vede tvrdý boj. Jiné kraje se naopak domnívají, že jejich nemocnice jsou vybaveny kvalitními přístroji a mají špičkovou evropskou úroveň. Podle dalšího názoru se rovnost oproti například komplexním centrům vyrovnává, pokud na konkrétní výkon je personální kapacita, tedy lékař s odpovídající erudicí. V tom případě lze přístroj pořídit a provozovat.
Pokud jsou finance, je systém funkční
Kladně byla hodnocena i dostupnost potřebné techniky na trhu a také finanční podpora, kterou nemocnice získávají od Evropských fondů. Aktuálně se jedná především o program REACT-EU. „Pokud jsou finance, systém je zcela funkční a dostatečný,“ domnívá se Roman Havlík, ředitel Fakultní nemocnice Olomouc. Jako benefity v podobě snížení invazivity zákroků a výkonů, zkrácení hospitalizace a případně i finanční náročnosti péče uvádí mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava Petra Petlachová.
Oblast pořizování moderních přístrojů se podle zástupců nemocnic zlepšuje. Nemocnice se naučily nakupovat kvalitní zboží transparentně i využívat zmíněné finanční prostředky z Evropské unie. Právě ochotu a připravenost evropských i lokálních autorit investovat veřejné a evropské prostředky do zlepšení kvality a úrovně zdravotní péče v České republiky považují za velké pozitivum.
K efektivnějšímu umísťování zdravotnických přístrojů podle zástupců nemocnic přispěla také činnost přístrojové komise, která bere do úvahy dostupnost péče a studie proveditelnosti. Ta by však podle některých dotazovaných měla vést jednání častěji a její pozice by měla být silnější. Negativně byl hodnocen i příliš nízký limit ceny přístroje pro projednání v této komisi, který je stanoven na částku pět milionů korun. Ta by se podle dotazovaných měla navýšit na 10 milionů korun, aby se řešily větší investiční celky.
Zápory současného systému
Nejčastěji zmiňovanou slabinou systému při pořizování nových technologií byly složité administrativní procesy a jejich zdlouhavost, a to zejména v souvislosti se zákonem o veřejných zakázkách. „V systému zakázek bývá komplikované pořízení specializované a unikátní nebo inovativní technologie, která nemá mezi výrobci přístrojové techniky konkurenci. Zadavatel se vystavuje riziku, že nastavený postup a požadavky na inovativní technologii budou označeny jako diskriminační a nepřiměřené,“ konstatuje ředitel IKEM Michal Stiborek.
Systém veřejného zdravotní pojištění podle dotazovaných není stavěn na investice a potýká se s častými personálními limitacemi. Ty jsou uváděny i v souvislosti s nákupem technologií, kdy absence odpovídajícího personálního zabezpečení může vést k poněkud méně účelným nákupům do lokálních provozů.
Některé nemocnice se domnívají, že úhrady moderních technologií nejsou dostatečné a také vnímají problémy s financováním obnovy a oprav. Negativně je hodnocena i určitá uzavřenost českého trhu, dodavatelům a servisním organizacím je vytýkáno jejich lokálně monopolní postavení, které se odráží zejména na poli následného servisu techniky v provozu.
„Pozitivním aspektem je poměrně dostatečný objem zdrojů na akvizice nových technologií a jeho relativní stabilita v čase, kdy jsme schopni alespoň rámcově plánovat jednotlivé projekty. Záporem je ne zcela adekvátní odraz poskytování moderní péče v úhradách zdravotních pojišťoven,“ hodnotí problematiku Tomáš Halajčuk, předseda představenstva Zdravotnického holdingu Královéhradeckého kraje.
Další skloňovanou oblastí je kybernetická bezpečnost. Každý přístroj zapojený do sítě je potencionálním terčem útoku, avšak SW ochranu a její následné aktualizace nelze financovat z dotačních titulů.
Návrhy na zlepšení
„Stát, případně kraje by měly jednoznačně definovat, jaké oblasti péče bude v jednotlivých nemocnicích a centrech podporovat, aby jejich dostupnost byla rovnoměrná, odpovídala hustotě populace a zároveň aby se nákladné a inovativní technologie pořizovaly plánovaně – v množství, které odpovídá potřebám ČR nebo regionu a v místech, kde je i odpovídající odborné zabezpečení moderní technologie,“ konstatuje se Michal Tůma, náměstek pro provoz a investice pražského Ústavu hematologie a krevní transfuze.
Poskytovatelé zdravotní péče by také uvítali posílení řídící role ministerstva zdravotnictví jakožto garanta rozvoje zdravotní péče v České republice, přestože ministerstvo vstup nových technologií a přístrojů prostřednictvím přístrojové komise již reguluje.
Management příslušného zdravotnického zařízení by měl dostat vetší prostor a pravomoci, včetně možnosti dlouhodobého finančního plánovaní a jasných úhrad za poskytnutou péči minimálně na pět let dopředu. Platby od plátců zdravotních pojišťoven by měly pokrývat i investiční obnovu a rozvoj budov, infrastruktury a přístrojů v nemocnicích. „Dotační programy systém spíše deformují,“ domnívá se ředitel FN Olomouc Roman Havlík.
Dotazovaní dále žádají uvážlivost ze strany uživatelů na požadovanou konfiguraci přístroje s ohledem na reálnou využitelnost ve standardním zdravotnickém provozu. Důležité je také zjednodušení řešení základního servisu přístroje v rámci zdravotnického zařízení pro jeho rychlejší uvedení do provozu při malé závadě, a tím i případné snížení nákladů na servis.
Nutné je v neposlední řadě také navýšení plateb za výkony prováděné na drahých přístrojích v budoucnu, až nebudou dotace z Evropské unie. „Z provozu nemocnic to vzhledem k inflaci, energetická krizi, nízkým platbám za státní pojištěnce, konfliktu na Ukrajině a podobně ufinacovat nepůjde,“ varují zástupci nemocnic.
Silvie Purmová