Způsob financování českého výzkumu by se měl změnit. Místo toho, aby se na základě mnohdy lobbisticky přidělených grantů narychlo vymýšlely nepříliš kvalitní projekty, bychom měli mít trh kvalitních nápadů, na jejichž financování by se měly více podílet soukromé subjekty. V Česku přitom scházejí privátní rizikové fondy, k jejich získání bychom však museli udělat velkou změnu, zajistit volnou soutěž a navíc být atraktivní. Na summitu Technologie a inovace ve zdravotnictví, který uspořádalo 28. – 30. března vydavatelství Media Network, to řekl primář Kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce profesor Petr Neužil.
„Proč se medicína potřebuje inovovat a jaké parametry jsou pro to zásadní? Je to snížení mortality, zvýšení kvality života, ekonomické aspekty léčby a vše to závisí i na preventivních postupech. Dohromady to pak má sociální dopad,“ uvádí Petr Neužil.
K inovacím jsou přitom potřeba inteligentní mozky, týmy, které jsou schopny se při realizaci inovací spojit, finance a v poslední době vzrůstá důležitost také umělé inteligence. Startem celého procesu vývoje inovace by přitom měl být nápad, ne přidělení grantu, jak tomu mnohdy v českém prostředí bývá (psali jsme také zde). „Musí tu být trh nápadů, který bude bojovat o financování. Jsem přesvědčen, že grantovými penězi se u nás plýtvá, protože je ovládají lobbistické skupiny, které si je přihrávají a pak nápady nejsou tak kvalitní,“ konstatuje Neužil.
Nápad je na místě patentovat, říci si, jak se má technologie dál rozvíjet, a zajistit kapitálovou investici. „Musí být v zájmu investorů, aby bylo technologii atraktivní vyvíjet. Je iluzorní si představovat, že technologické firmy přicházejí na trh s tím, že to všechno bude zadarmo. Bohužel máme chiméru z dob socialismu i postsocialismu, že to je zadarmo, ale není. Na medicíně se vydělává – když se podíváme na profil komodit v USA, tak po vojenství a energetice je medicína třetí nejrazantnější byznys,“ podtrhává profesor Neužil.
Peníze, kterými se výzkum financuje, mohou být vládní, univerzitní, individuální granty nebo privátní fondy. Co přitom podle Petra Neužila v Česku velmi chybí, jsou privátní rizikové fondy, za kterými jsou lidé ochotní investovat velké peníze s velkým rizikem ztráty. Pokud se ale projekt povede realizovat, je návratnost i deset a vícekrát vyšší než vklad.
„Nemáme žádný subjekt, který by byl schopen rizika reinvestmentu v objemu 20, 30 či 50 milionů dolarů. Musela by to být dramatická změna, volná soutěž a pro investory by to muselo být atraktivní. Financování se každopádně musí změnit, protože českými granty se nesmí plýtvat. K evropským grantům jsem skeptický, protože jsou sice vysokoobjemové, ale mají takové regulační parametry, že se stávají neatraktivní, protože zatěžují výzkumníky i systém, aby je byl schopen zprocesovat. Podle mě tak jsou nejefektivnější byznys projekty a investiční kapitál přicházející s firmou. To je nejjednodušší způsob, jak myšlenku zrealizovat,“ poukazuje profesor Neužil.
Úspěšná inovace je přínosem pro všechny
Při vývoji medicínských inovací tak je třeba vědět, jaký důsledek bude mít novinka pro danou diagnózu. Z hlediska investic jsou atraktivní onemocnění s vysokou prevalencí a zvyšující se incidencí, kde jsou stávající výsledky léčby neuspokojivé, takže je zde prostor pro zvýšení kvality poskytované péče. Z pohledu majitele patentu je pak na místě uvažovat o přínosech – třeba že pacient bude hospitalizovaný den místo týdne nebo pak nebude muset do lázní, takže zdravotnictví ušetří peníze.
Důležité také je, pokud má tým pracující na inovaci možnost a know-how, jak aplikovat technologii poprvé u pacientů. Tomu musí předcházet sběr preklinických dat. Aby na jejich základě bylo možné přistoupit k aplikaci u lidí, jsou třeba stanoviska etické komise či regulačního úřadu. Zároveň je třeba posoudit design protokolu a to, zda bude eventuálně možné zapojit další centra.
„Pro celý proces je také strašně důležité, aby výzkumník, který se na tom podílí, minimalizoval svoje ego. Člověk nesmí prosazovat svoje ego nad rámec daného tématu, musí se podřídit procesu vývoje. A celý tým musí mít schopnost odolávat vysoké pracovní zátěži,“ shrnuje požadavky na odborníky Neužil.
Pokud se inovaci podaří dotáhnout do konce, má to pozitivní konsekvence z mnoha pohledů. Medicínský tým, který se na vývoji podílel, má technologii dostupnou, může díky know-how ovlivnit i regulační část a komunikuje s plátci. Z toho všeho těží pacienti, nemocnice i město, pokud si (jako tomu bývá v Izraeli) dokáže na inovaci postavit platformu.
Příklad z praxe: jak zvládnout pacienty s fibrilací síní
Přínos inovací profesor Neužil ilustruje na léčbě fibrilace síní, kterou trpí 1,5 procenta populace, v roce 2050 to ale může být i vzhledem ke stárnutí populace sedm či osm procent. Náklady na léčbu přitom nejsou malé, ještě horší je to ale s následky, jako je mozková cévní příhoda (fibrilace síní zvyšuje riziko šest až sedmkrát).
Už dvacet let se přitom pracuje na metodě léčby zvané katetrizační ablace, díky které je odstraněn zdroj arytmie. V roce 2020 bylo provedeno 7600 ablací arytmií, z toho polovina se týkala fibrilace síní. V Česku ovšem máme ročně 15 až 20 tisíc nových pacientů ročně, a aby bylo možno zlepšit dostupnost péče, je třeba zvýšit kapacitu a efektivitu výkonů.
„Očekáváme, že po prvním výkonu se vrátí zhruba 20 procent pacientů. Podle německého registru se vrátilo zpět 45 procent lehce perzistentních a téměř 60 procent hodně chronických pacientů. Je potřeba to zlepšit – a proto je tu tlak na technologii. Je třeba vymyslet něco, aby se výkon, který nám v centrech trvá ne méně než 60 až 80 minut (na máloobjemových pracovištích ale třeba tří, čtyři hodiny), simplifikoval a zefektivnil se tak, aby se nám tolik pacientů nevracelo,“ konstatuje Petr Neužil.
V posledních dvou desetiletích se tak objevila řada inovací – kryoablace, využití endoskopu či laseru. V roce 2017 pak přišla ablace pulzním polem, kdy jsou prostřednictvím vysokoenergetického pulzu o vysoké voltáži způsobeny mikropóry v buněčné membráně. Výkon je přitom vysoce bezpečný, protože buňky jiného typu, jako jsou neurony, axony či krevní buňky, zůstávají nezasaženy. To však bylo třeba ověřit, takže od roku 2017 probíhaly malé studie. Ty nakonec vedly k tomu, že se výkon zkrátil na půl hodiny.
Výkon byl uvolněn loni v dubnu, a na Homolce do konce roku provedli 350 zákroků. „Byli jsme schopni ošetřit extrémní počet pacientů za velmi krátkou dobu. Odhadujeme, že zpátky se vrací čtyři až pět procent pacientů. Důležité také je, že jsme v rámci klinických studií jsme opakovaně pacienty intervenčně vyšetřili a zjistili jsme, že výsledek výkonu po třech, čtyřech měsících se rovnal sto procentům. Docílili jsme tedy unikátních čísel, pokud to srovnáme s jinými studiemi a technologiemi,“ shrnuje Petr Neužil.
Summit Technologie a inovace ve zdravotnictví se uskutečnil za laskavé podpory hlavního odborného partnera Medtronic, generálních partnerů Roche, Novartis a Leo Pharma, partnerů OKsystem, CCA Group a Sprinx a marketingového partnera Zentiva.
Foto: Radek Čepelák
Michaela Koubová
