Nezisková organizace Doktor Čechov, spolek lékařů se zahraničním vzděláním, eviduje téměř 480 zdravotníků uprchlých z Ukrajiny, kteří mají zájem o zaměstnání v českém zdravotnictví. Spolek již v současnosti aktivně spolupracuje se Společností všeobecného lékařství ČLS JEP na Projektu Ukrajina. Velký zájem o ně má přetížený ambulantní sektor, tam ale ukrajinští zdravotníci na odbornou praxi, na rozdíl od Slovenska či Polska, jít nemohou, říká v rozhovoru se Zdravotnickým deníkem předsedkyně spolku Olga Žernosek.
Kolik aktuálně registrujete zdravotníků z Ukrajiny se zájmem pracovat v českém zdravotnictví? Jakou mají odbornost?
Ke dni 19. dubna 2022 registrujeme 478 osob, z toho 256 lékařů, 89 zubařů, 81 zdravotní sester, 28 farmaceutů a 24 jiných odborností (fyzioterapeut, laborant atd.).
Předáváte tato čísla ministerstvu zdravotnictví nebo příslušným odborným společnostem? Pokud ano, jaká je jejich reakce?
Tuto informaci jsme předali ministerstvu zdravotnictví, zatím nemáme žádnou odpověď. Dále jsme ve spojení se Společností všeobecného lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, která vytvořila vlastní program podpory pro lékaře uprchlíky. Data z registru jsme předali i prezidentu České lékařské komory Milanu Kubkovi. Oslovili jsme několik nemocnic (například Český Krumlov nebo Mělník), ale již mají naplněnou kapacitu školitelů, a tudíž také stop stav pro zahraniční pracovníky.
Registrujeme velký zájem z ambulantního sektoru, ze strany ředitelů poliklinik a majitelů soukromých klinik. Bohužel podle české legislativy, na rozdíl od Polska nebo Slovenska, nemůže ukrajinský lékař nastoupit na odbornou praxi do ambulance, a to i přesto, že zařízení má akreditaci a školitele. To by přitom uvítali třeba zubaři.
Nehrozí v této souvislosti, že se například tito zubaři rozhodnou odejít na Slovensko, protože tam mají větší šanci zůstat v oboru?
Mnoho ukrajinských uprchlíků, kteří jsou nyní v ČR, sem přišli za svými příbuznými či přáteli, nikoli s vidinou zaměstnání. A jakmile zde získali tzv. dočasnou ochranu, s níž mohou pobývat na území ČR až po dobu jednoho roku, mají sice právo na volný přístup na trh práce, ale pouze v Česku, nemohou začít pracovat v jiném státě. Myslím si, že zubaři by třeba odešli za prací na Slovensko, ale s vízem strpění to není možné.
Jaké jsou dosavadní zkušenosti se zapojováním zdravotníků, kteří přišli do Česka v důsledku válečné krize na Ukrajině, do práce v českém zdravotnictví? Na jakých pozicích působí?
Hlavním problémem je jazyková bariéra. Jelikož se jedná o lidi, kteří v drtivé většině neplánovali, že se odstěhují, neumí česky skoro vůbec. A proto hledají zaměstnání na jiných než odborných pozicích. Ale i přes to se aktivně zapojují do výuky českého jazyka a mají velkou snahu se vrátit ke své profesi.
Z Ukrajiny k nám přichází především ženy s dětmi. Platí tedy, že mezi vámi evidovanými zdravotníky jsou především ženy? Daří se jim sladit práci s péčí o děti?
V našem registru evidujeme 91,3 procent žen, což odpovídá tomu, že mezi uprchlíky jsou především ženy. V tuto chvíli největší problém, který od nich zaznívá, je skutečně nedostatek míst ve školách a školkách pro jejich děti.
Jak jste spokojeni s metodikou ministerstva zdravotnictví k zaměstnávání zdravotníků z Ukrajiny? Řeší podle Vás uspokojivě otázky, které si ukrajinští zdravotníci se zájmem zůstat ve své profesi kladou?
Ten algoritmus, který ministerstvo zdravotnictví popisuje, existuje v České republice již léta. Takže žádná velká změna tady nenastala. Ministerstvo sice nabízí možnost přijetí na odbornou praxi lékaře bez nostrifikace, dle vyjádření Centra lidských zdrojů Plzeňského kraje, organizace, s níž dlouhodobě spolupracujeme, však zaměstnavatelé nechtějí přijmout zdravotníky bez ověřených dokladů a znalosti českého jazyka.
Podle mého názoru potřebujeme posílit hlavně ambulantní sféru. Uprchlíci především hledají praktického lékaře, praktického lékaře pro děti a dorost, gynekologa a zubaře. A tyto odbornosti v našem registru evidujeme. Jestli atestovaný lékař, působící v ambulanci, souhlasí s tím, že bude školit a dělat dozor zahraničnímu lékaři, tak proč to neumožnit na přechodnou dobu? Tento systém je v Česku dobře znám, do roku 2017 zde taková možnost byla. Takže zkušenosti s tím máme.
Co by podle Vás v této chvíli bylo zapotřebí ještě ze strany státu udělat, jakou pomoc či službu by zdravotníci z Ukrajiny uvítali?
Chybí nám centralizace pomoci a státní podpora. Musím souhlasit s prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem, že bylo by skvělé vytvořit program státní podpory pro zdravotníky – jazykový kurz, pomoc s administrativou. Vzhledem k velké poptávce po zdravotnících ze strany ambulantních pracovišť a aktuálního přetížení ambulantního sektoru považuji za vhodné alespoň zvážit zapojení těchto specialistů do ambulancí. To by pomohlo i českým pacientům, protože by to snížilo současnou zátěž v primární péči.
Helena Sedláčková
