V současnosti je asi nejožehavějším problémem v souvislosti se zajišťováním péče o uprchlíky oblast pediatrie. Ačkoliv je právě zde nyní hrdlo asi nejužší, objevují se i další témata, která je třeba řešit. Jedním z nich je zajišťování finančně náročné péče o vážně nemocné pacienty, jichž podle ministerstva zdravotnictví přichází z Ukrajiny do ČR více, než by připadalo na obdobnou skupinu českých občanů. Proto ministerstvo pracuje na metodice pro přerozdělovací mechanizmus těchto pacientů do dalších evropských zemí v případě, že u nás dosáhneme limitů. Dalšími tématy, které jsou k řešení, je také zajištění psychiatrické péče, dostatku léčiv, dostupné zdravotnické dokumentace a pochopitelně také vzdělávání ukrajinských zdravotníků. Problematiku představilo ministerstvo zdravotnictví na středečním zasedání sněmovního zdravotnického výboru.

„Zasedá pravidelný krizový štáb, na což navazuje tým vzniklý na základě strategie vytvořené vládou. Ve zdravotnictví máme zastoupenu jak Asociaci krajů, tak Svaz obcí a měst, zdravotní pojišťovny a další subjekty, které jsou zásadním způsobem dotčeny. Tým připravuje ve spolupráci s kolegy z ministerstva podklady pro strategickou skupinu, a z toho pak vznikají materiály implementované dalšími rezorty,“ popisuje systém náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček.

Ten také připomíná, že i když bylo v Česku uděleno přes 340 tisíc víz strpění, ve skutečnosti množství uprchlíků klesá a mnozí odcházejí do jiných zemí (i když za ně stát dále platí do systému veřejného zdravotního pojištění). Podle některých odhadů tak u nás v tuto chvíli může být kolem dvou set tisíc uprchlíků (jasná čísla ale v ruce nemáme), z nichž přes 50 tisíc už je zaměstnáno. Nyní by navíc mělo dojít ke srovnání přístupu k uprchlíkům a českým občanům tak, aby u práceschopných lidí ve věku 18 až 65 let, kteří budou 180 dnů bez práce, byla potřeba přihlásit se na úřadu práce – až pak bude možné, aby za ně stát opět hradil pojistné. Cílem je, aby nedocházelo k černému zaměstnávání.

Ze stadia, kdy se na situaci reagovalo ad hoc, se tak přesouváme do stavu, v němž se bere v úvahu střednědobý a dlouhodobý výhled. Na ministerstvu zdravotnictví přitom vznikají projekty řešící zhruba desítku oblastí s definovanými cíli a lhůtami. V jejich rámci se řeší jak samotná zdravotní péče o migranty, tak oblast vzdělávání.

„Situace ve zdravotnictví není úplně dobrá, ale máme pocit, že v nejkrizovějších momentech jsme ji zvládli. Zřízení UA pointů se podařilo implementovat ve všech velkých nemocnicích, někde více, někde méně úspěšně, ale záviselo to i na tom, jaká poptávka po službách byla. Záměr je odlehčit systému natolik, abychom snížili tlak vznikající v momentě, kdy dochází ke zpomalení nebo zhoršení dostupnosti zdravotní péče u praktických lékařů pro dospělé i děti a dorost,“ načrtává Dvořáček.

Mohlo by vás zajímat

Na to ministerstvo navazuje další metodikou, která by po dohodě s hejtmany měla být implementována příští týden. Jde o rozšíření v oblasti pediatrie, kde je v současnosti největší problém. ÚZIS se přitom snaží provázat zdravotnická data s těmi z oblasti školství, kde se mapují vzdělávací kapacity, dále z ministerstva průmyslu a obchodu v kontextu dostupnosti práce a v neposlední řadě s údaji, kde se v současnosti shromažďují největší skupiny migrantů. Cílem by tak mělo být posílení péče v oblastech, kde je tlak největší.

„Neříkám, že se to daří vždy a všude. Vize je ale taková, že ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami máme nový výkon a financování, které umožní, aby v nemocnicích s lůžkovou pediatrickou péčí byly nízkoprahové ambulance, které odlehčí ambulancím pro děti a dorost v terénu,“ popisuje Dvořáček s tím, že v době konání příštího zdravotnického výboru už by mohla být dostupná první data, jak se metodiku daří implementovat. Problematice jsme se věnovali také například zde.

Vážně nemocné zatím zvládáme

Vedle toho je nyní snaha monitorovat zatížení a kapacity nemocniční a centrové péče. „Ukazuje se, že k nám z Ukrajiny přichází poměrně velké množství lidí, kteří jsou závažně nemocní. Když se podíváme na skupinu, která k nám přišla, a kolik v ní bylo závažně nemocných, tak v porovnání se stejnou skupinou českých občanů je jich tam více, než by měl být základní matematický předpoklad. Můžeme využít evropský mechanizmus, který přerozděluje závažné pacienty do dalších evropských států, a nyní zpracováváme metodiku, jak s tím naložit. V momentě, kdy budeme mít signál, že některá z oblastí je přetížená, mechanizmu využijeme a požádáme ostatní evropské státy, aby tyto pacienty od nás přebíraly. Zatím ale v tomto stavu nejsme a pořád je to ve zvladatelné rovině,“ říká Jakub Dvořáček.

Ministerstvo se také snaží zajistit péči v oblasti duševního zdraví a léčby závislostí. „Zabýváme se tím, jak pracovat s ukrajinskými migranty – nejen těmi, kteří jen odešli z Ukrajiny, ale skutečně prošli válečným konfliktem a začnou se u nich projevovat závažná duševní onemocnění a rizika,“ načrtává Dvořáček.

Dalším úkolem je práce na zdravotnické dokumentaci. Protože je u nás podle Dvořáčka málo lékařů, kteří by tyto pacienty chtěli registrovat, měl by každý z uprchlíků nosit dokumentaci u sebe. Ministerstvo by navíc chtělo vyřešit elektronický záznam, který by celou situaci zjednodušil, ale v cestě stojí řada legislativních komplikací.

V neposlední řadě ministerstvo pracuje na zajištění léků a vakcín, u nichž by mohlo hrozit snížení dostupnosti. Ve chvíli, kdy bude mít SÚKL signály o horší dostupnosti, by tu měly být nabídky z evropského systému, který má umožnit rychlé pokrytí potřeb. Zároveň ale ČR poskytuje Ukrajině humanitární pomoc, s níž zatím odjelo pět kamionů s více než milionem balení léčivých přípravků. Jde ovšem o léky přímo od výrobce, takže nehrozí, že by scházely českým pacientům.

„Léky, které jsme poslali na Ukrajinu, nešly z rozpočtu a českých zásob, ale odcházely jako dary firem přes distribuční kanály. Zároveň máme navýšeny rizikové oblasti, jako jsou vakcíny či antituberkulotika, o 20 procent. Situaci se snažíme stále monitorovat,“ doplňuje ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.

Do kurzů zdravotnické češtiny je přihlášeno skoro 400 žadatelů

Co se týče oblasti vzdělávání, doškolovací centra IPVZ v Praze a Brně mohou čerpat finanční podporu poskytovanou MPSV na zdravotníky, kteří k nám přišli z Ukrajiny a do vzdělávacích akcí se zařadí. Na jednoho člověka tak je v kontextu zdravotnické češtiny možno v průběhu tří let čerpat až 50 tisíc korun. V tuto chvíli se přitom do kurzů zdravotnické češtiny hlásí kolem 350 žadatelů v Praze a 40 v Brně.

„Zatím jsme v číslech, která jsme schopni bez problémů zvládnout, a to jak prezenční výukou zdravotnické češtiny, tak formou on-line kurzů. Další oblast, kterou s MPSV vyjednáváme, pak je oblast stáží, protože ne všichni zdravotníci, kteří k nám z Ukrajiny přišli, tu zůstanou. Stáž, která je aplikována na akreditovaných pracovištích, by ve chvíli, kdy tam pracovník nezůstane, byla poměrně velkou zátěží a chyběla by přidaná hodnota. Proto hledáme cestu, jak profinancovat zdravotnickým zařízením to, že tyto lidi přijmou,“ vysvětluje Dvořáček.

Ukrajinské ministerstvo zároveň v tomto ohledu prosí, aby ukrajinští zdravotníci nebyli v zahraničí dlouhodobě vázáni, protože je Ukrajina bude potřebovat při rekonstrukci tamního zdravotnictví poté, co krize skončí.

V souvislosti se vzděláváním ministr Válek připomíná, že na Ukrajině je jiný systém vzdělávání lékařů, které není zakončeno titulem MUDr. jako u nás, ani M.D. (tj. medical doctor) jako v anglosaských zemích. „To bude muset EU diskutovat a je to věc, o které bych chtěl v rámci předsednictví debatovat,“ konstatuje Vlastimil Válek.

Jinak připomeňme, že lékaři z Ukrajiny mají u nás i v EU pozici jako lékaři ze třetích zemí a podle toho pro ně platí pravidla. „My jim můžeme maximálně vyjít vstříc tím, že pro ně uděláme kurzy a hledáme způsob, jak by se mohli pohybovat v našich zdravotnických zařízeních. Kvůli českým zdravotníkům ale nemůžeme obejít systém nostrifikací a aprobačních zkoušek. Nemělo by se však stávat, že jedna fakulta nostrifikaci dá a druhá ne – systém musí být kompaktní. U aprobačních zkoušek je ještě možnost, že EU zváží, že by byla varianta aprobační zkoušky v angličtině plus jazyková zkouška, a to nejen pro Ukrajince. My bychom navíc mohli upravit aprobační testy tak, aby vedly k tomu, k čemu mají, a každý měl možnost se na ně naučit,“ dodává Válek.

Michaela Koubová