Navzdory skutečnosti, že z lékařských fakult vychází již po celá desetiletí muži i ženy, do vrcholových pozic v medicíně se dostává jen malý zlomek lékařek. Jedním z možných vysvětlení toho, proč ženy chybí ve vedení významných lékařských institucí, je to, jak je nastavený networking v oboru. Nová studie publikovaná v prestižním žurnálu The Lancet popisuje, že řada neformálních společenských aktivit, kde se budují cenné osobní vztahy, probíhá prakticky bez žen. Jednoduše řečeno, často se s nimi vůbec nepočítá. Proto mnohdy zůstávají stranou, zatímco jejich mužští kolegové kariérně postupují.
Pouze sedm z celkem 71 amerických národních onkologických center, které jsou garantovány Národním onkologickým institutem, vedou ženy. Podle zprávy o ženách v akademické medicíně „State of Women in Academic Medicine“, kterou vydává Asociace amerických lékařských fakult (Association of American Medical Colleges), pouze 16 procent amerických lékařských fakult vedly v roce 2018 ženy. Ve vedení kateder bylo jen 18 procent žen a mezi řádnými profesory bylo pouze 25 procent žen.
Už jen to, že lékařskou profesi vykonává žena, zásadně zmenšuje její šance na to, že se stane docentkou, profesorkou, vedoucí katedry nebo děkankou. Jak upozorňuje profesorka Jennifer R. Grandisová, která působí University of California v San Franciscu, tyto genderové nerovnosti se v průběhu času nijak zvlášť nezmenšují. Tato lékařka, profesorka chirurgie hlavy a krku, která se mimo jiné věnuje výzkumu nádorových onemocnění, se zabývá také tím, co způsobuje genderové nerovnosti v medicíně. Její poslední kvalitativní studii, jež vychází z polostrukturovaných rozhovorů se stovkou osobností z lékařských fakult a medicínských institucí napříč USA, publikoval prestižní vědecký žurnál The Lancet.
Analýza těchto rozhovorů ukázala, že ženy byly mnohdy vyloučeny z networkingových aktivit, jimž dominovali muži. Přitom právě tato neformální setkání jsou z pohledu mužů i žen zásadní pro další profesní postup. Tedy účastnit se jich znamená mít přístup k lepším pozicím. Podle této studie tak přetrvávající genderové nerovnosti „mohou být spojeny s profesními interakcemi, k nimž dochází mimo profesionální pracovní postupy a formální pracoviště“.
Kolego, jdeme na golf?
Profesorka Grandisová, která byla součástí vědeckého týmu, ve svém článku pro zpravodajský magazín The Conversation vysvětluje, že zdařilý networking je nezbytný pro úspěch v řadě oborů, medicínu nevyjímaje: „Když se kolegové spřátelí, mohou se navzájem podporovat ve své kariéře a vyměňovat si informace o možných příležitostech. Networking také umožňuje mladším kolegům, aby se setkávali se silnějšími profesně staršími kolegy, kteří je mohou vzít „pod křídla“ a investovat do jejich úspěchu. Efekty těchto vazeb pak mohou být velmi konkrétní.“
Výzkumný tým se zaměřil na to, jaké aktivity jsou v konkrétní medicínské instituci důležité pro rozvoj vztahů a zda z nich byly vyloučeny ženy. Každý z respondentů byl dotázán: „Jak se lidé dostanou k vedoucím pozicím ve vaší instituci?“, „Jakou roli hraje vaše pohlaví v získávání profesních zkušeností v akademické medicíně?“
Mezi důležitými aspekty pro kariérní postup zmiňovali muži i ženy „networking“ a konkrétně pomyslný „pánský klub“, který vylučuje ženy. Toto spojení používali respondenti ve výzkumných rozhovorech sami od sebe, navzdory tomu, že nebyli na „pánský klub“ nijak cíleně dotazováni. Tento termín si samo vybavilo 73 procent žen a 42 procent mužů. Nejde ani tak o to, že by ženy byly záměrně vylučovány, ale „prostě se na ně nemyslí“.
Současně se ukázalo, že ženy v řadě neformálních aktivit chybí. Běžné mezi muži byly například návštěvy sportovních zápasů, společné rybaření a několik z mužských respondentů zmínilo i striptýzové kluby. Téměř každý z respondentů bez ohledu na pohlaví pak zmiňoval jako důležité místo pro networking bary, což bylo opět rozděleno podle pohlaví. Jeden z dotazovaných přednostů kliniky výslovně zmiňoval: „Na poradách myslím na to, že půjdeme do baru. Dějí se tam důležité věci – nehmatatelná část vědy – a já se obávám, že tu existují předsudky vůči ženám, které rozhodují o tom, kdo půjde na skleničku. Když se k nám přidají ženy, hrozí, že je muži po pár skleničkách začnou balit místo toho, aby se soustředili na to, jak jim mohou pomoci v kariéře.“
Obdobně respondenti popisovali i golfová hřiště jako místa, kde se neformálně vytváří důležité vazby a vztahy. Ale i zde jsou ženy, byť ne výslovně, přesto prakticky, vyloučeny. Není to tak, že by ženy byly cíleně vylučovány, ale „prostě nikoho nenapadne je pozvat“. Stojí tak stranou, když jejich mužští kolegové diskutují, komu nabídnout důležité místo nebo koho nominovat na určité ocenění. Jednoduše „nejsou u toho“. Jeden ze zpovídaných lékařů v seniorní pozici to popsal následovně: „Hraju golf, chodím na ryby a moji přátelé na golfu i při rybaření jsou muži, protože přesně tohle je způsob, jak se tohle (pozn. redakce – vztahy) dělá. Moje kolegyně to štve, protože já chodím na ryby s prezidentem a viceprezidentem, zatímco ony ne. Dává mi to možnost dostat se někam, kam ony nemají přístup.“
V ženských společenských sítích chybí klíčové lidé
Zpovídané ženy lékařky uváděly, že jim vyloženě chybí obdobné příležitosti a společenské sítě a snaží se tuto situaci aktivně změnit. Pokud se pak propojily s kolegyněmi, bylo to proto, aby si zjistily informace, které jim pomohly ve vyjednávání o platových podmínkách nebo je připravovaly k pohovorům na vedoucí pozice. Často se neformální ženské sítě týkaly také sdílení v oblasti péče o děti a rodinu.
„Zatímco ženské sítě byly prostorem pro sdílení informací a poskytovaly určitou odbornou podporu, chyběl jim jeden klíčový aspekt přítomný v mužských skupinách: dobře postavení starší kolegové, kteří mohli hrát roli v rozvoji kariéry profesně mladších lidí. Vzhledem k tomu, že tak málo žen zastává vedoucí pozice, existují zde omezení pro to, čeho mohou skupiny vedené ženami dosáhnout. A kariéra žen tím trpí,“ dodává profesorka Grandisová.
Bez ohledu na to, že mnoho žen je podle ní profesně dostatečně kvalifikováno pro to, aby se dostávaly do těch nejvyšších pozic, chybí tam. Jedním z důvodů je to, že nejsou součástí neformálních skupin, kde se budují potřebné osobní vztahy, které pomáhají v dalším profesním růstu. Ženy se tak nedostávají k řadě příležitostí, které se řeší právě „v pánských klubech“, ať už se jedná o důležitá stipendia, projekty, ocenění nebo třeba příležitosti spolupráce.
„Ženy hovořily o tom, že se nachází pod časovým tlakem a tlakem svých pečovatelských povinností, kvůli čemuž je pro ně velmi náročné scházet se ještě po pracovní době. Uváděly také, že pokud se snažily zmírnit tuto svou izolaci nebo nabídnout pomoc kolegyním, setkávaly se s nesouhlasem mužských kolegů,“ konstatuje autorský tým. A upozorňuje, že i další výzkumy zaměřené na téma neformálních profesních vazeb popsaly, jak podpora mužům od jiných mužů je považována za „standardní“ součást akademické praxe, zatímco u žen panují obavy, že by se mohlo jednat o „protěžování“.
Ludmila Hamplová
