Hlavní aktéři českého zdravotnictví i odborná komunita vítají rozhodnutí Ústavního soudu, který minulý týden jednomyslně zamítl návrh skupiny padesátky senátorů na zrušení některých paragrafů dvou zákonů a čtyř vyhlášek, jež upravují financování českého zdravotnictví. Ústavní soud vzkázal politikům, že současná právní úprava je z hlediska Ústavy ČR v pořádku a tvorba zdravotnické politiky státu mu nepřísluší. To oceňují politici, zdravotní pojišťovny i další odborníci oslovení Zdravotnickým deníkem. Stát by ale neměl usnout na vavřínech. Systém se musí dále rozvíjet, spíše evoluční než revoluční cestou, a především na základě politické dohody, shodují se.
Michael Canov (SLK), místopředseda ústavně-právního výboru a jeden ze senátorů podepsaných pod stížností, nález Ústavního soudu plně respektuje. „Rozumím tomu tak, že Ústavní soud konstatoval, že dosavadní systém není protiústavní, ale že je na zákonodárci, zda a nakolik ho změní on v legislativním procesu. Takže je to na nás zákonodárcích, zda – dle nás neoptimální – systém změníme,“ sdělil Zdravotnickému deníku senátor.
Ministerstvo zdravotnictví, které pro vyjádření za českou vládu zpracovalo obsáhlé stanovisko, rozhodnutí Ústavního soudu vítá. „(Soud) shledal právní úpravu v řešených oblastech za ústavně konformní. Zároveň je tím potvrzen postoj ministerstva, že systém financování by se měl vyvíjet evoluční cestou a postupným zlepšováním, spíše než radikální změnou,“ vysvětluje mluvčí rezortu Ondřej Jakob.
Pojišťovny: Na změnách musí být společenská shoda
Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (VZP) je rozhodnutí soudu významné pro stabilitu zdravotnictví. Připouští však, že rozdílné názory na systém zdravotnictví jsou zcela legitimní. „Změny v systému by však měly být řešeny státem, resp. mocí zákonodárnou, a to optimálně na základě společenského konsensu, nikoliv mocí soudní,“ zdůraznila mluvčí Viktorie Plívová. VZP podle ní přistupuje k nálezu s pokorou a vědomím, že rozhodnutí o konkrétním návrhu na zrušení některých ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění nijak neomezuje soudní přezkum v dalších individuálních věcech, včetně přezkumu Ústavním soudem.
Proti rozhodnutí soudu, které považuje ze srozumitelné, lze těžko něco namítat i podle prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven ČR Ladislava Friedricha. Zároveň však upozorňuje, že Svaz je dlouhodobým kritikem rozsáhlých pravomocí ministerstva zdravotnictví k vydávání úhradových vyhlášek. „To ovšem neznamená, že by jeho současné pravomoci byly protiústavní. Jen je po dosavadních zkušenostech považujeme za systémově nesprávné a z hlediska celkových nákladů za neefektivní, ale samozřejmě je respektujeme,“ pokračuje Friedrich.
Podle něj je reforma veřejného zdravotního pojištění jak pokud jde o jeho rozsah, tak pokud jde o rozsah konkurence mezi poskytovateli zdravotních služeb a mezi pojišťovnami natolik závažný krok, že jej nelze bez základní politické shody realizovat. „A k takové shodě máme s ohledem na aktuální dění, zdá se, ještě velmi daleko. Proto se domníváme, že lze stanovisko Ústavního soudu nyní hodnotit spíše jako uklidňující faktor. To jistě zároveň neznamená, že by jiné zákonné řešení nemohlo být lepší. O tom však racionální diskuse ještě nezačala,“ říká Friedrich.
ČHS: Aby se s vaničkou nevylilo i dítě
Vedle zákonodárců, vlády nebo plátců zaslala ústavním soudcům své vyjádření cestou vedení České lékařské společnosti J. E. Purkyně i Česká hematologická společnosti ČLS JEP (ČHS). Ta se věnovala konkrétní části stížnosti, a to centrové péči, kde senátoři tvrdili, že při získávání tohoto statusu se může ze strany státu jednat o libovůli.
„Cítili jsme se povinni na to zareagovat, protože jsme s řadou těch aspektů hluboce nesouhlasili a myslíme si, že řada těch argumentů byla postavena velmi povrchně. Ano, nejde o ideální stav, ať se ten systém vyvíjí, ale aby se to celé šmahem zrušilo, tak by se s vaničkou vylilo i dítě,“ vysvětlil Zdravotnickému deníku předseda ČHS a přednosta Interní hematologické a onkologické kliniky LF MU a FN Brno Jiří Mayer.
Své tzv. nevyžádané vyjádření (amicus curiae) pro Ústavní soud ČHS podložila mimo jiné konkrétními daty z mezinárodní studie týkající se léčby chronické myeloidní leukémie. „Tam se ukázalo, že moderní postupy jsou velmi účinné. A že hlavní dopad na prognózu pacientů nemělo to, čím jsou léčení, ale kde jsou léčení,“ pokračuje Mayer. Nejlepší výsledky tak vykazovaly velké univerzitní nemocnice. ČHS proto v této souvislosti odmítla argumentaci, podle níž by geografické rozložení takto specializované péče mělo kopírovat administrativní členění státu. Centrová léčba se totiž zaměřuje na nevelkou skupinu pacientů, o které se nedokáže postarat regionální poskytovatel zdravotních služeb, a navyšování počtu těchto center by nutně vedlo k nízké nákladové efektivitě.
„Centrum nemůže vzniknout tím, že si někdo řekne, že založí centrum. Potřebujete sehraný tým úzce specializovaných lidí, zázemí a také určitý objem výkonů. Kdyby se to rozpadlo, tak by to mělo největší negativní dopad na pacienty,“ uzavírá Mayer, které ho potěšilo, že Ústavní soud nejen že vzal jejich vyjádření v úvahu, ale dokonce ho ve svém nálezu přímo cituje.
Příležitost ke změně měly levicové i pravicové vlády
To, že důvod stížnosti byl spíše politický, si myslí výkonný ředitel Asociace inovativního průmyslu David Kolář. Ačkoli tedy napadené části zákona o veřejném zdravotním pojištění nemusí být z pohledu Ústavního soudu nutně „správné“, z pohledu ústavnosti podle něj problém není.
„Osobně se s výše popsaným postojem ztotožňuji, protože si myslím, že je nutné respektovat princip dělby moci. V posledních letech je pojem protiústavnost používán poměrně často, i když ve většině případů nemá daná situace s obsahem tohoto pojmu vůbec nic společného,“ dodal ještě.
Jeho kolega a výkonný ředitel České asociace farmaceutického průmyslu, která zastupuje výrobce generických a biosimilárních léků, Filip Vrubel by podle svých slov polemizoval spíše se zněním stížnosti než s nálezem Ústavního soudu. „V zásadě se asi všichni s Ústavním soudem shodneme, že možná organizace a financování zdravotnictví není ideální, ale rozhodně nelze říct, že je protiústavní. Nastavování pravidel je úkolem vlády a zákonodárců a za několik dekád platnosti zákona 48/1997 Sb. je měly příležitost změnit pravicové i levicové vlády,“ upozorňuje Vrubel.
On sám považuje za nejdůležitější sdělení, že právo na ochranu zdraví je mimo jiné limitováno i ekonomickými možnostmi státu, a výše a úroveň bezplatně poskytované zdravotní péče proto nemůže být bezbřehá.
-sed-
