Soudce dostal trest za sdílení ve skupině na Facebooku. Autocenzura v justici, zhodnotil řízení ESLP
Kárné řízení s jedním soudcem má vždy mrazící efekt na celou profesi. Sdílet různé názory na nezávislost justice s dalšími právními profesionály je klíčové pro profesi soudce. Povinnost sdílet jen pochvalné články je autocenzura a kárné řízení se soudcem před mimosoudním orgánem, který je vyšetřujícím i odvolacím, je svévole. V případu soudce Ibrahima Kozana to uvedl Evropský soud pro lidská práva.
Případ se týkal kázeňského trestu (výtky) uloženého soudci Ibrahimu Kozanovi, který v květnu 2015 sdílel v soukromé facebookové skupině článek z tisku s názvem „Soudní rehabilitace za uzavření vyšetřování ze 17. prosince, propuštění za vedení vyšetřování“. Sám soudce ke sdílenému článku nedodal žádný komentář.
Soudce Kozan sdílel článek ve facebookové skupině založené primárně pro justiční profesionály, vyplývá z odůvodnění rozsudku. „Poté, co byl postován, vygeneroval článek množství komentářů od členů skupiny na Facebooku,“ stojí ve zprávě o rozsudku z letošního března.
Podle stanoviska turecké vlády měla skupina 8 859 členů, a nepocházeli všichni z řad soudců a prokurátorů: „Byla otevřena akademikům, studentům práva, právníkům a absolventům práv,“ uvedla ve stanovisku Evropskému soudu pro lidská práva turecká vláda.
Stěžovatel před Evropským soudem pro lidská práva Ibrahim Kozan se narodil v Turecku v roce 1978 a žije ve městě Sivas. Článek sdílený z veřejného webu grihat.com vyjadřoval kritiku turecké Nejvyšší rady soudců a prokurátorů (HSYK) a obsahoval pochybnosti o nezávislosti tohoto tělesa na moci výkonné.
Mohlo by vás zajímat
Úplný rozsudek byl vyhotoven pouze ve francouzštině a je zde.
Tiché sdílení článku je záměr a výraz neloajality ke státu
HSYK spustila z podnětu náměstka nejvyššího prokurátora kárné vyšetřování proti soudci Kozanovi v prosinci 2015.
„V září 2017 druhý senát Rady soudců a státních zástupců jednomyslně vytkl panu Kozanovi sdílení předmětného článku s tím, že jeho obsah je neslučitelný s povinností pana Kozana loajality vůči státu a s povinnostmi soudce. Rovněž uvedl, že ačkoli pan Kozan nevyjádřil souhlas s obsahem článku, vyjádřil záměr rozšířit ho širšímu publiku a předat zprávu těm, kteří ho měli podpořit. Konstatoval, že se pan Kozan choval způsobem, který podkopal důstojnost a důvěru, kterou jeho úřad vyžaduje, a to jak v jeho profesní sféře, tak mimo ni,“ cituje turecké závěry zpráva ESLP.
Odvolání soudce Kozana v kárném řízení bylo zamítnuto a v roce 2018 bylo kárné rozhodnutí potvrzeno.
Navíc byl mezitím v roce 2016 po pokusu o převrat v Turecku soudce Kozan odstraněn z úřadu. Bylo proti němu zahájeno trestní řízení jako proti členu Gullenovy teroristické organizace. Za příslušnost k teroristické ozbrojené organizaci byl odsouzen k vězení na sedm let a šest měsíců. Toto řízení stále pokračuje, vyplývá z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.
Fakta ve sdíleném článku nikdo nepopřel
Případ se týká práva soudce Kozana přijímat a šířit informace, což je klíčová součást práva na svobodu projevu. Opatření představovalo právní zásah, který sledoval přinejmenším jeden z legitimních cílů Úmluvy, což je zachování autority a nestrannosti justice, shrnul Evropský soud pro lidská práva na úvod svého rozhodnutí.
Soud poté poznamenal, že dotčený článek v tisku spadal do debaty, která byla zvláště zajímavá pro členy justice. Týkala se totiž nestrannosti a nezávislosti justice ve vztahu k řízení pro podezření z korupce ve vysokých kruzích v roce 2013. Článek vyjadřoval hodnotové soudy v tom smyslu, že některá rozhodnutí HSYK byla příznivá pro politické orgány.
Pokud jde o otázku, zda „věcný základ“ pro tyto hodnotové soudy byl dostatečný, Soud měl za to, že tato podmínka byla v projednávané věci splněna. Žádné z disciplinárních těles, která vedla se soudcem Kozanem kárné řízení kvůli sdílení článku, neuvedlo, že skutečnosti, ke kterým sdílený článek odkazoval – konkrétní kárná rozhodnutí proti konkrétním členům justice a ve prospěch jiných – se nestala.
Skupina byla uzavřená, úmysl proto nevznikl
Jak dále popisuje zpráva o případu, různé orgány turecké Rady soudců a státních zástupců pouze zpochybnily hodnotový úsudek, podle kterého mohla být kárná řízení ovlivněna rozhodnutími přijatými dotčenými soudci nebo státními zástupci ve vztahu k podezření proti některým vládním činitelům.
Evropský soud pro lidská práva proto shledal, že v kontextu byly hodnotové úsudky vyjádřené ve sdíleném článku součástí debaty o nezávislosti Nejvyšší rady soudců a prokurátorů na exekutivě a v důsledku toho o ochraně nezávislosti a nestrannosti soudců.
„Fakt, že soudce sdílel se svými kolegy určité pohledy na nezávislost soudního systému a umožnil k nim komentáře nutně spadá do svobody přijímat a předávat informace v klíčové oblasti pro jeho profesní život,“ uvádí Evropský soud pro lidská práva ve zprávě o případu.
Jak dále Soud poznamenal, stěžovatel nesdílel článek s širokou veřejností, ale v diskusní skupině vyhrazené pro justiční odborníky a nepřístupné široké veřejnosti. Tím je odmítnut předpoklad kárných orgánů a vlády, že stěžovatel prokázal úmysl předat veřejnosti zprávu, že souhlasí s obsahem napadeného článku tím, že ho sdílel, aniž by uvedl jakoukoli poznámku, která by naznačovala, že s ním souhlasí.
Smějí soudci sdílet jen pochvalné ódy na stát a úřady?
Implikace takového předpokladu by znamenala, že soudci v soukromé skupině mohou sdílet pouze pochvalné články chválící vyšší správní a soudní orgány a musí ignorovat články, které neschvalují jejich činy a rozhodnutí úřadů, což by vedlo k autocenzuře ve věcech, které jsou středobodem jejich profese.
Podle Evropského soudu pro lidská práva nelze také přehlédnout, že uložení kázeňského trestu soudci má mrazící efekt nejen pro tohoto soudce, ale pro profesi jako celek. To je i případ výměny názorů soudců a prokurátorů.
Soud dále vyhodnotil řízení se soudcem Kozanem v Turecku a shledal, že Rada soudců a státních zástupců nezvážila řádně právo stěžovatele na svobodu slova a projevu a povinnost mlčenlivosti. Soud kromě toho zopakoval, že Rada soudců a státních zástupců je mimosoudním orgánem a následná řízení před Komorou a Shromážděním neposkytla záruku přezkumu ani opravného prostředku, stojí dále ve zprávě o případu.
Soud: Rada je mimosoudní orgán vedoucí svévolné řízení
„Rada se chovala současně jako orgán činný v trestním řízení a současně jako odvolací orgán poslední instance v případě, kdy některá její sporná rozhodnutí nelze přehlédnout. „Kdykoli je vedeno kárné řízení proti soudci, je důvěra v justici v sázce. Každému soudci, který je subjektem kárného řízení proto musí být poskytnuty záruky proti svévoli,“ uvedl k tomu Soud. „Tak tomu v tomto řízení nebylo,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva.
Turecko se dopustilo porušení Článku 13 – právo na účinné opravné prostředky a porušení Článku 10 – právo na svobodu slova a projevu. Soudci Kozanovi musí zaplatit 6 000 euro za nemajetkovou újmu a 4000 euro za náklady řízení ve Štrasburku.
Irena Válová
