Nárůst nákladů je patrný napříč celým farmaceutickým segmentem, včetně distributorů i lékáren. Do cen léků na předpis se zdražení téměř nepromítne, shodují se zástupci farmaceutických firem s lékárníky, kteří se k této problematice vyjádřili minulý týden. Některé tyto léky však právě z důvodu cenové regulace mohou být hůře dostupné, i když je pravidelně užívají statisíce pacientů v Česku. „U některých produktů to již zaznamenáváme,“ podotýká Filip Vrubel, výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem (ČAFF).
„Výrobcům léků rostou náklady v posledním roce naprosto bezprecedentně. Růst nákladů zasáhl celé odvětví od surovin pro výrobu, přes účinné farmaceutické látky, až po balení a dopravu. Ceny energií se v Evropě od začátku pandemie zvyšují průměrně o sedm procent ročně, ceny pohonných hmot v Evropské unii se ve srovnání s lednem 2020 zvýšily téměř o dvacet procent. V Česku ale zažívají výrobci nárůst ceny elektřiny a plynu v řádech desítek procent jen za poslední rok. To jsou desítky miliónů korun, kteří tuzemští výrobci musí letos zaplatit za energie navíc,“ konstatuje Vrubel.
Všechny tyto náklady se logicky musejí do konečných cen všech produktů, nejen ve farmaceutickém průmyslu, promítnout. V případě léků na předpis to ale pacient podle ředitele ČAFF zatím spíše nepociťuje, neboť ceny léků na předpis, hrazených ze zdravotního pojištění, jsou v Česku zastropované maximální cenou, kterou určuje stát.
U volně prodejných léčivých přípravků (zkráceně OTC neboli Over The Counter, čili „přes táru“) je však situace jiná. OTC je cenově neregulovaná skupina léčiv, tedy výši ceny OTC, za kterou uvádí lék na trh farmaceutická firma, ani výši marže lékárny stát nijak neomezuje. „Proto se nárůst energií a cen surovin u této kategorie promítá do konečných cen stejně tak jako u jiných komodit,“ přibližuje Vrubel.
Pokud jde o léky na předpis, zásadní zvyšování cen, které by měli pocítit pacienti, očekávat nelze. „Hrozí ale něco jiného – může to mít dopad na menší dostupnost některých léků, a to paradoxně těch levnějších, které pravidelně užívají statisíce pacientů v Česku. Jsou mezi nimi i život zachraňující léky,“ upozorňuje Vrubel. Často jsou to léky v ceně třeba několika desítek korun. Výrobní náklady však nyní natolik rostou, že firmy nejsou schopné to v prodejní ceně těch nejlevnějších nízkomaržových léčiv zohlednit kvůli cenové regulaci. „Může se tedy stát například to, že i léky, které se u nás vyrábějí, se přestanou na náš trh dodávat kvůli regulované ceně, ale budou se dodávat do zahraničí, kde tak přísné regulace nejsou. U některých produktů to již zaznamenáváme,“ uvádí.
Naopak OTC je cenově neregulovaná skupina léčiv, tedy výši ceny OTC, ani výši marže lékárny stát nijak neomezuje. „Jde tedy o volnou soutěž trhu jak na straně výrobců, tak lékáren. A nutno podotknout, že inflační tlaky a navyšování cen vstupů se dotýká také distributorů a lékáren. Je proto logické, že i v těchto článcích dodavatelského řetězce budou tlaky na navyšování cen. Stejně jako tlaky na navyšování úhrad ze zdravotního pojištění,“ dodává Vrubel.
Že zhoršení hospodářské situace vede k růstu nákladů celého procesu výzkumu, výroby, distribuce i prodeje léčivých přípravků, potvrzuje také výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Mgr. David Kolář. Náklady podle něj tedy rostou nejen farmaceutickým společnostem, ale i distributorům a lékárnám. „Nicméně, vzhledem k tomu, že cenotvorba léčivých přípravků je specifická a značně regulovaná, domnívám se, že pacientů se rostoucí náklady nedotknou vůbec, nebo jen minimálně. Je otázkou, zda by tomto kontextu nebylo v budoucnu potřeba vícenáklady řešit systémově,“ uvádí v souvislosti s léky na předpis.
Silvie Purmová
