V Evropě a Severní Americe se objevily jednotky případů infekce opičích neštovic, původně zvířecího virového onemocnění, u něhož může dojít při blízkém kontaktu k přenosu z člověka na člověka. Světová zdravotnická organizace (WHO) i Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) situaci podrobně monitorují. Riziko nákazy v České republice je ale extrémně nízké. Už jen proto, že se jedná o vzácnou infekci a vlastní způsob nákazy vyžaduje blízký kontakt.
Opičí neštovice, ještě donedávna pro širokou veřejnost prakticky neznámé onemocnění, v poslední dnech přitahují velkou pozornost. Jednotlivé případy této infekce se objevují ve Velké Británii, Portugalsku, USA a podezření na opičí neštovice prošetřují v Kanadě, Španělsku, Itálii a Švédsku. Výskyt „neznámé“ nemoci přirozeně vyvolává obavy, nejistotu a řadu otázek.
Srovnání se začátkem pandemie covid-19 však není na místě. Nejen proto, že opičí neštovice jsou způsobeny jiným patogenem s odlišnými vlastnostmi, ale hlavně se nejedná o nové onemocnění. Navíc, jak upozorňuje americký zpravodajský portál Vox.com, pro zvládnutí opičích neštovic jsou k dispozici lepší nástroje, včetně léčby. Navíc orgány ochrany veřejného zdraví i široká veřejnost mají po letech pandemie covidu-19 „nacvičeno“ v tom, jak správně jednat ve chvílích, kdy se šíří potenciálně riziková infekce.
Jednoduše řečeno se nyní děje to, že se mezinárodní i národní instituce snaží zjistit podrobnosti o možných epidemiologických souvislostech mezi jednotlivými případy a zdrojích nákazy. Je však příliš brzy na to zhodnotit, jak se situace bude dále vyvíjet. „Světová zdravotnická organizace situaci nadále podrobně monitoruje. Vysledování a rychlá identifikace nových případů je zásadní pro zastavení dalšího šíření,“ říká Srdan Matić, zástupce WHO v České republice s tím, že nejvýznamnějším rizikovým faktorem dalšího přenosu je blízký kontakt s nakaženým. Proto ani WHO na základně aktuálně dostupných informací nedoporučuje žádná omezení týkající se cestování a obchodování s Velkou Británií.
Obecně platí, že pravděpodobnost, že se člověk vůbec nakazí, je velmi nízká. Už jen proto, že opičí neštovice nejsou tak nakažlivé jako třeba covid-19, spalničky nebo chřipka. „Riziko nákazy v Česku je extrémně nízké, aktuálně by se dalo říct nulové. Není rozhodně důvod k obavám veřejnosti. Tato nemoc se z člověka na člověka navíc nepřenáší jednoduše,“ uklidňuje Rastislav Maďar, děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity, epidemiolog a specialista na cestovní medicínu. Mimo jiné se na základě současného stavu poznání nepředpokládá, že by k nákaze mohlo dojít ještě před tím, než má nakažený příznaky nemoci. Tímto se opičí neštovice zásadně liší od infekce covid-19.
Přenos opičích neštovic vyžaduje „blízký kontakt“
Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) uvádí, že první případ opičích neštovic se objevil 7. května ve Velké Británii a předpokládá se, že se jednalo o importovanou nákazu. O týden později byly potvrzeny další dva případy u osob, které s nakaženým sdíleli jednu domácnost, nicméně s infikovaným člověkem nebyly v kontaktu a ani nemají cestovatelskou anamnézu. Následně 16. května byly potvrzeny čtyři případy infekce u osob, které nesouvisejí s předchozími, a rovněž necestovaly do zemí, kde se infekce vyskytuje. U všech čtyřech osob se jednalo o muže, kteří mají sex s muži (pozn. redakce – nejedná se o kategorii sexuální orientace, ale sexuálního chování).
V Portugalsku pak bylo k 18. květnu potvrzeno pět případů a u dalších dvaceti lidí se prošetřuje, zda se nejedná o infekci opičích neštovic. Dalších osm podezření pak hlásí Španělsko. Podezření na tuto infekci prošetřují úřady také v Itálii a Švédsku. Vlastní infekce je v Evropě velmi vzácná. ECDC uvádí, že ve Velké Británii se od roku 2018 objevilo celkem sedm případů tohoto onemocnění, a to zejména v souvislosti s cestováním do zemí, kde se opičí neštovice vyskytují. „Toto je však poprvé, kdy je v Evropě hlášen přenos bez epidemiologických vazeb na Střední a Západní Afriku (pozn. redakce – endemická oblast výskytu opičích neštovic). Toto jsou také celosvětově první případy, kdy jsou hlášeny případy mezi muži, kteří mají sex s muži,“ popisuje zpráva ECDC s tím, že virus opičích neštovic se považuje mezi lidmi za „středně přenosný“.
„Daný virus se přenáší těsným kontaktem, vyloučené to tedy teoreticky v přeplněném prostředku MHD absolutně není, ale toto riziko je nízké i v posledních letech nejvíce postižené Nigérii, kde se i první britský případ nakazil, natož u nás či v Evropě. Skutečně teď není důvod k obavám,“ uklidňuje Maďar. Obdobné je i stanovisko ECDC, které „pravděpodobnost přenosu mezi dvěma jedinci bez blízkého kontaktu považuje za nízkou“.
Navíc současné případy jsou spojeny se „západoafrickou“ variantou onemocnění, která je oproti „konžské“ variantě méně závažná. Nyní detekované případy infekce mají mírný průběh, kdy se objevují příznaky podobné chřipkovému onemocnění a hnisavé léze, které svým vzhledem mohou připomínat plané neštovice nebo případně syfilis. Nejsou však bolestivé a svědí až poté, co prasknou a hojí se.
Pokud se opičí neštovice objeví v bohatých zemích s funkčním zdravotnictvím, dostane se nakaženým odpovídající zdravotní péče podáním antivirotika, tedy zde jen velmi raritně dochází v důsledku infekce k úmrtím. Naopak v Africe, kde není léčba dostupná, umírají zhruba čtyři procenta nakažených. Určitou ochranu poskytuje také předchozí očkování proti pravým neštovicím. Tato vakcína se nicméně již desítky let nepoužívá, protože pravé neštovice byly k roku 1979 eradikovány.
Podle Andrey McCollumové, expertky na epidemiologii poxvirů amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), není zcela jasné, jaké je reprodukční číslo opičích neštovic, tedy není možné spolehlivě určit, kolik dalších osob nakazí jeden nakažený člověk. „Víme, že vlastní léze, včetně těch, které se vyskytují na povrchu kůže, jsou naplněné virem. Tedy jsou infekční. Pokud by se jednalo o ležícího pacienta, léze by praskly a hnis vytekl na ložní prádlo, byl by virus i v něm,“ uvedla v rozhovoru pro americký medicínský portál STATnews.com. To znamená, že by se teoreticky mohl nakazit ošetřovatelský personál. Nicméně chybí spolehlivá data o tom, zda se jedná o sexuálně přenosnou chorobu. „Nemáme data o tom, zda je vir přítomen ve spermatu nebo vaginálním sekretu. Víme ale, že přenos vyžaduje blízký kontakt, a k tomu při intimním styku dochází,“ vysvětlila expertka.
„Je možné, že existují informace, které se dozvíme později spolu s tím, jak se dozvídáme více o současných případech,“ dodala. Právě otázka, zda je infekce pohlavně přenosná, je jedním z témat, kterou úřady i vědečtí pracovníci a pracovnice řeší. Jisté podle ní je však to, že k vlastní nákaze je opravdu nutný „blízký kontakt“.
Původně zvířecí virus, který ale nenapadá psy ani kočky
WHO uvádí, že virus opičích neštovic byl potvrzen u více živočišných druhů v regionu Střední a Západní Afriky. Mimo jiné se jednalo o veverky, gambijské krysy, plchy a různé druhy opic. K nákaze člověka pak došlo při kontaktu s krví a dalšími tekutinami nebo kožními lézemi infikovaných zvířat. „Konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa a dalších živočišných produktů je možným rizikovým faktorem,“ upozorňuje WHO.
Základním preventivním opatřením je tak chovat se zodpovědně při konzumaci masa nebo kontaktu s mrtvými zvířaty v zemích, kde se infekce u zvířat vyskytuje. To ale není problém České republiky. „Riziko přenosu opičích neštovic ze zvířete na člověka v ČR je minimální. Riziková jsou zvířata dovezená z oblastí přirozeného výskytu opičích neštovic, tedy hlodavci a opice z Afriky. V těchto případech má důležitou roli karanténa a sledování zdravotního stavu importovaných zvířat,“ dodává Petr Majer, mluvčí Státní veterinární správy ČR. „Obdobně onemocnění psů a koček v ČR nehrozí,“ uklidňuje majitele domácích zvířat.
Nicméně podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) by lékaři měli při diagnostice lidí s typickými příznaky (horečka, zimnice, bolesti hlavy nebo svalů, po jednom až třech dnech typická vyrážka) zvažovat i možnost opičích neštovic, řekla dnes ČTK mluvčí SZÚ Štěpánka Čechová. Také Andrea McCollumová doporučuje, aby lidé, kterým se objeví na více místech těla výrazná vyrážka, navštívili pro jistotu lékaře.
Ludmila Hamplová
