Znakem bezbrannosti při znásilnění může být věk, přestože oběť akt vnímá jako příjemný
Znakem bezbrannosti při znásilnění může být věk, i když jednání pachatele nevnímá oběť jako něco ubližujícího. Trestní kolegium Nejvyššího soudu schválilo další právní větu týkající se tohoto trestného činu. Rodinný přítel, který znásilnil dítě svých známých, neuspěl s dovoláním.
Nejvyšší soud se trestným činem znásilnění zabýval letos podruhé, jak už Česká justice informovala. V prvním případě šlo o nesouhlas se souloží.
V tomto případě podal dovolání k Soudu muž odsouzený za znásilnění dítěte k šesti letům ve vězení s ostrahou. V pokoji a ve sklepě domu svých známých, kteří ho u sebe ubytovali, měl muž podle rozhodnutí zneužít důvěry jejich šestileté dcery. Dítě ho vnímalo jako člena domácnosti.
„Osahával ji rukou v rozkroku, v jednom případě na nahém těle a opakovaně přes oděv, dotýkal se jí penisem v oblasti nahých hýždí až do ejakulace, nechal se od ní orálně uspokojovat a stimulovat si penis její rukou rovněž až do ejakulace, přičemž využil dosavadní neznalosti nezletilé ohledně sexuální problematiky odpovídající jejímu nízkému věku, v důsledku čehož nebyla schopna pochopit smysl jeho jednání a adekvátním způsobem se mu bránit,“ popisuje případ soud v odůvodnění.
Muž v dovolání uvedl, že dřívější soudy vycházeli jen z výpovědi dívky. Jenže dívka výpověď podala až poté, „co ji matka nalezla v posteli, kde s ním ležela a mělo dojít ke vzájemnému dotýkání na intimních partiích“.
„Je logické, že na nezletilou naléhali již rodiče, aby co nejpřesněji popsala, co, kdy a jak probíhalo, kladli jí konkrétní otázky a vyvozovali závěry, což se opakovalo i při výslechu na policii,“ uvedl muž v dovolání, podle něhož byly dívce kladeny sugestivní a kapciózní otázky. Ze žádného důkazu nevyplynulo, že by spolu provozovali orální sex. Dítě podle něho bylo manipulováno a odpovídalo tak, aby vyhovělo.
Mohlo by vás zajímat
Sex vnímala jako příjemný, tak to bylo jen zneužití
Odsouzený muž se v dovolání dále zabýval skutkovou podstatou trestného činu znásilnění s tím, že obsahuje čtyři na roveň postavené premisy, a to spáchání činu násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nebo za zneužití bezbrannosti, uvádí díle odůvodnění. Zabýval se zejména bezbranností, kde argumentoval tím, že podle posudku dívka netrpěla duševní poruchou, „k obviněnému měla poškozená pozitivní vztah, aktivity, které popisovala, vnímala jako příjemné, v době vyšetření nejevila známky jakéhokoli onemocnění ani netrpěla posttraumatickou poruchou“. Proto podle něho nemohlo dojít ke znásilnění, nýbrž pouze k pohlavnímu zneužití.
Muž se rovněž označil za oběť a své jednání sváděl na vlastní rodinu alkoholiků a tyranů i na rodinu, u které byl ubytován. „V rodině N. musel bezplatně vykonávat fyzicky náročnou práci, aniž by dostal zaplaceno, své postavení hodnotil jako postavení otroka. Tyto skutečnosti musely ovlivnit jeho osobnost, a to negativně,“ cituje Nejvyšší soud obhajobu pachatele.
NSZ: Dítě bylo v pozici psychické bezbrannosti
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyhodnotila námitky muže jako polemiku se soudy. „Skutečnost, že nezletilá bezprostředně nevnímala jednání obviněného úkorně, pak nemá na trestní odpovědnost obviněného vliv, neboť se nesporně nacházela v pozici tzv. psychické bezbrannosti,“ uvedla mimo jiné k dovolání.
Nejvyšší soud shledal vedení výslechu dítěte procesně správným a zákonným, otázky nebyly sugestivní ani kapciózní. Ze znaleckého posudku rovněž vyplynulo, že dívka nemá sklon k fabulaci a reálně vyprání skutečnosti, jak se udály. Nic nesvědčilo, že by byla navedena jinou osobou. „Je namístě doplnit, že věrohodnost výpovědi poškozené nijak bez dalšího nesnižuje, že před výslechem provedeným v trestním řízení s ní bylo o předmětné záležitosti komunikováno jinými osobami, zejména rodiči. Naopak je v praxi běžné, že, v obdobných případech, sdělí poškozená osoba (dítě) některé informace osobě blízké, učiteli apod., kteří s ní o takovém jednání hovoří, a teprve následně jsou tvrzení poškozeného formálně provedena pro účely trestního řízení formou výslechu svědka,“ uvedl Soud.
„Pokud jde konkrétní dotaz týkající se zmíněné orální praktiky, žádný úskok či návod neobsahovala, ale poškozená samostatně, po dotazu vysloveném jí užívanými výrazy, zda orální sex s obviněným realizovali, uvedla, že ano a přidala určité podrobnosti (naopak když byla obdobně např. dotázána, zda ji obviněný někdy něčím strašil, a odpověděla, že nikoli,“ upřesnil Nejvyšší soud.
NS: Pro posouzení bezbrannosti irelevantní
K trestnému činu pan Nejvyšší soud zopakoval: „Objektivní stránka trestného činu znásilnění záleží buď v tom, že pachatel násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí jiného k pohlavnímu styku (alinea 1), anebo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného (alinea 2). Pokud jde o stav bezbrannosti, konstatovaný i ve věci obviněného M. B., považuje se za něj takový stav oběti, ve kterém není vzhledem k okolnostem schopna projevit svou vůli, za daných okolností stran pohlavního styku s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání.“
„Obviněný zpochybnil existenci zákonného znaku ,bezbrannost´“, tuto námitku však spíše nepřiléhavě podložil tím, že poškozená k němu měla pozitivní vztah, nebyla stižena duševní poruchou a jeho jednání nevnímala jako něco, co by jí ubližovalo. Nejvyšší soud však konstatuje, že tyto skutečnosti jsou pro posouzení znaku bezbrannosti zcela irelevantní,“ uvedl dále Soud.
Bezbrannost byla dána věkem šest let
„Znak bezbrannosti byl u poškozené dán jejím velmi útlým věkem (pět až šest let), když se vůči ní dopouštěl obviněný trestného jednání, kterého si byl plně vědom. Je přitom nepochybné, že v takovém věku poškozená nebyla schopna pochopit jednání obviněného (což zjevně vyplynulo i z její výpovědi) a adekvátně projevit svou vůli a jednání obviněného se bránit. Obviněný zmíněného stavu poškozené naopak zneužil, navíc pokud z důvodu kamarádského vztahu s ní mohl i ještě snadněji manipulovat. V popsaném stavu neznalosti poškozená plnila pokyny obviněného,“ uvedl Nejvyšší soud, který shledal dovolání neopodstatněným.
Právní věta schválená trestním kolegiem Nejvyššího soudu 20. dubna 2022:
Znak bezbrannosti poškozené trestným činem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku může být naplněn i v důsledku jejího velmi nízkého věku (např. pět let), vzhledem k němuž nebyla schopna adekvátně projevit svou vůli, pochopit jednání pachatele a bránit se mu, i když netrpěla duševní poruchou, měla pozitivní vztah k pachateli a jeho jednání nevnímala jako něco, co by jí ubližovalo.
Irena Válová
