Diagnostikuje nádory, radí s cílenou léčbou, výzkumem prošlapává nové cesty. Moderní patologie je obor o živých lidech, říká nositelka ocenění VFN pro mladé vědce

Patologie je obor opředený řadou mýtů. Všechny je vyvrací lékařka Michaela Bártů z Ústavu patologie VFN, nositelka ceny VFN pro mladé vědce. Mylnou představu pobledlého patologa trávícího většinu času ve sklepě s mrtvými napravuje tím, jak dnes její práce skutečně vypadá: jde o dynamicky se rozvíjející obor, který zachraňuje životy, a vedle toho, že je ideální pro skloubení s vědeckou prací, navíc dovoluje pravidelný režim s pevnou pracovní dobou a bez služeb. VFN navíc programově podporuje mladé lékaře a vědce, kteří tak mají možnost zahraničních stáží a v případě, že by rádi odstartovali vlastní výzkumný projekt, je zkušenější kolegové navedou, jak na to.

O patologii si laická veřejnost často myslí, že jde o „mrtvý“ obor, kde se pracuje hlavně se zemřelými. Opak je ale pravdou – ve skutečnosti patologové pracují především s tkáněmi živých pacientů. Těžiště práce přitom spočívá ve spolupráci s onkology, protože léčba pacientů s rakovinou se dnes neobejde bez toho, aby patolog po prozkoumání biopsie klinikovi řekl, co a jak.

„Moderní patologie je obor, který je o živých lidech. Jde hlavně o diagnostiku nádorů – první otázka na patologa, kterou má kterýkoliv klinik, je, jestli jde o nádor, případně v jakém stadiu. Dnes k tomu běžně patří i to, že u řady nádorů, na které existuje nová cílená léčba nebo imunoterapie, stanovujeme, jestli by pacient mohl léčbu dostat. To je naše rutinní práce, a výzkum v patologii se ubírá stejným směrem. Zkoumáme hlavně nádory a snažíme se u nich najít nové markery, které by umožnily lepší diagnostické zařazení. Pokud je to nádor, který se těžce diagnostikuje, hledáme věci, které by pomohly diagnostiku zlepšit. Jak se tedy říká, že patolog ví všechno, ale pozdě, tak to vůbec není pravda – víme to už na začátku léčby ve chvíli, kdy se nám povede dostat materiál,“ popisuje Michaela Bártů.

Cílem tak je, aby patologové byli schopni klinikům přesně říci, jaké molekulárně genetické aberace a mutace nádor má a na co je léčbu možné cílit, případně zda se pacient hodí pro nějakou studii. Dnes jsou přitom k dispozici komplexní metody molekulárního testování, kdy se testuje spektrum tří set genů, v rámci výzkumu až sedmi set genů. Stále více tak dochází k odklonu od práce u mikroskopu, kdy se hodnotí, jak nádory vypadají – koneckonců i klasifikace nádorů je čím dál více založena na molekulární patologii. Ruku v ruce s tím, jak se patologie prudce rozvíjí, narůstá i frekvence vyšetření – čím více takto koncipovaných léčiv je k dispozici, tím častěji jsou potřeba detailní molekulárně genetická vyšetření. „Neustále jste v kontaktu s novinkami a máte možnost učit se nové věci,“ doplňuje Bártů.

Oproti tomu pitvy, se kterými má patology většina lidí spjata, jsou jen okrajovou částí práce. Jde o pitvy patologicko-anatomické (ty, které známe z krimiseriálů, provádějí soudní lékaři), které se ze zákona provádějí u zemřelých těhotných, novorozenců, dárců a příjemců orgánů; v ostatních případech se provádějí po indikaci lékaře v případě nejasností ohledně úmrtí. Ve VFN přitom tyto pitvy zpravidla dělají jen mladí lékaři před atestací a ročně se jich provede kolem 300 až 350, kdy se z velké části jedná o potracené plody a mrtvorozence.

Rutinní diagnostika i věda

Michaela Bártů se ale věnuje také vědecké činnosti. „Patologie je obor, ke kterému se výzkum velmi hodí, protože vzorky, na kterých výzkum děláme, získáváme tady v rámci rutinní diagnostiky. Kohortu pacientů můžu získat z nemocničního systému, materiál vyhledat a provést vyšetření, která potřebuji. Rutinní práce sice stojí vždy na prvním místě, ale jakmile pacienti dostanou diagnózu, mohu i v rámci pracovní doby dělat věci na výzkumu. Proto je pro všechny, koho věda zajímá, patologie velmi krásný obor. V běžné klinické medicíně to funguje velmi odděleně, protože výzkumnou práci může lékař začít dělat až poté, co skončí s pacienty. U nás je tedy mnohem snazší se výzkumu věnovat,“ přibližuje Michaela Bártů.

Ocenění VFN pro mladé vědce ve věku do 35 let dostala za výzkumnou práci, kterou prováděla v rámci postgraduálního studia. Za období 2020 až 2021 vybírala hodnotící komise pod vedením profesora Pavla Michálka na návrh přednostů klinik či ústavů VFN a primářů samostatných oddělení VFN ze 14 nominantů, přičemž hodnotila publikace, učitelskou aktivitu či účast na grantových projektech. První místo získala právě Michaela Bártů. Ta se jako členka výzkumné skupiny přednosty Ústavu patologie profesora Pavla Dundra se zabývá gynekopatologií, tedy zejména nádory dělohy a vaječníků. A protože jde často o vzácné nádory, shromažďují se mnohdy vzorky nejen z Česka, ale i ze zahraničí. Na souborech pak odborníci hledají markery, které by pomohly v diferenciální diagnostice, a zároveň se zkoumají i prognostické a prediktivní markery, jež by daly vodítko při prognózování, jak se nádor bude chovat, a také, jak bude pacientka reagovat na léčbu. „Už se nám několikrát stalo, že naši kolegové z laboratoře molekulární patologie najdou v nádorech mutace, které do té doby nebyly popsané,“ poukazuje Michaela Bártů.

Mohlo by vás zajímat

Vláda projedná přesun letecké záchranné služby do Bechyně

Zvolit si pro pracovní a vědeckou kariéru právě Ústav patologie VFN, byla pro Michaelu Bártů jasná volba. Vystudovala totiž na 1. lékařské fakultě a už během studia na výzkumu participovala. Po promoci pak dostala pracovní nabídku s férovými podmínkami, a to do kolektivu, který už dobře znala. Navíc má podle ní práce ve VFN další neoddiskutovatelné plusy.

„Na to, že jsme nemocnice v historických budovách s neuvěřitelným geniem loci, děláme moderní, světovou medicínu. Máme velmi férový přístup, řadu pracovních možností a benefitů, které s tím souvisejí. Děláme práci na úrovni srovnatelné se světovou medicínou, kdy pracujete s moderními přístroji, posledními novinkami a možnostmi medicíny a implementujeme je do praxe,“ dodává Michaela Bártů.

Vedle toho mají odborníci možnost vyjíždět na stáže do zahraničí, spolupracovat s pracovišti v cizině a navštěvovat mezinárodní kongresy. „VFN je ve spolupráci především s 1. LF UK jedním z nejlepších pracovišť vědy a výzkumu v České republice. Podílí se i na řadě mezinárodních projektů. VFN také komplexně podporuje mladé lékaře a má rozsáhlý program mentorů a školitelů pro každého mladého lékaře, který má zájem dělat něco navíc ke své rutinní práci. Systémová podpora mladých vědců probíhá ve VFN již řadu let. Patří k ní MD/PhD programy, odměny za publikační činnost, soutěž Talent VFN pro nejlepšího výzkumníka do 35 let, podpora startovacích projektů a projektů lékařů ve specializačním výcviku pomocí vnitřních grantů IP RVO či podpora publikační činnosti v „Open Access“ časopisech,“ vypočítává náměstek VFN pro vědu, výzkum a výuku profesor Pavel Michálek s tím, že VFN nabízí zajímavou práci pod vedením špičkových evropských odborníků, odborný růst, možnost zapojení do národních i mezinárodních výzkumných projektů, dále také možnost přednáškové a publikační aktivity.

Rodinný život má zelenou

Patologie má vedle možnosti snadného skloubení s vědeckou činností ještě jednu výhodu – lékaři tu nemají služby a mají pevnou pracovní dobu, takže je pro ně podstatně jednodušší spojení s rodinným životem.

„Režim práce máme v porovnání s klinickými kolegy zcela jiný. Tím, že jde o diagnostický obor, rozvrhujeme si denní režim sami – za den uděláte třeba deset nádorových diagnóz, ale když máte složitou biopsii, například u pacientek s rozsáhlými, rozesetými pánevními nádory, kdy zpracováváme obrovské resekáty, strávíme celkovou diagnózou řadu hodin, aby z toho byl ucelený balíček informací. Je to detektivní práce, kterou člověk dělá sám, ale máme kdykoliv možnost ji mezi sebou konzultovat,“ popisuje Michaela Bártů.

Díky tomuto pracovnímu režimu má možnost věnovat se svým koníčkům. Sezení u počítače a mikroskopu v práci tak kompenzuje zahradničením a turistikou. Zároveň oceňuje také to, že i když její práce pomáhá zachraňovat životy, není tak náročná na psychiku. Patologové totiž obvykle nepřicházejí se svými pacienty do styku. Ačkoliv jsou to právě oni, kdo odhalí metastatické onemocnění, kdy už pacientovi není příliš pomoci, nemusí za nemocným a jeho rodinou jít a zlou zprávu jim říci. „Ale i tady jsou případy, které mi zůstanou v hlavě, beru si je s sebou domů a tři, šest měsíců poté se na osud pacienta dívám. Máme však možnost odstupu,“ dodává Michaela Bártů.

Michaela Koubová