Společnost Krajská zdravotní, a. s. sdružuje sedm nemocnic Ústeckého kraje. Úsek řízení ošetřovatelské péče, pod který spadá více než 3.300 sester, řídí od května Mgr. Iva Kašpárková. Zdravotnický deník zjišťoval nejen problémy tohoto úseku, ale také jejich řešení, která se nabízí. Ta podle náměstkyně mnohdy nejsou jednoduchá, ale kde je vůle, je cesta. Pod společnost spadají nemocnice ve městech Děčín, Ústí nad Labem, Teplice, Most a Chomutov, od roku 2021 také Litoměřice a Rumburk. Dohromady tvoří páteřní osu zdravotnických zařízení pro celý Ústecký kraj.
Mohla byste přiblížit, co obnáší vaše funkce?
Zodpovídám za kvalitu, efektivitu a komplexnost ošetřovatelské péče napříč všemi nemocnicemi Krajské zdravotní. Moje funkce tedy spočívá ve spolupráci s hlavními sestrami každého odštěpného závodu, kdy společně nastavujeme strategie a koncepci tak, aby byly totožné pro všechny jednotlivé závody. Mým hlavním úkolem je sjednotit tyto procesy co nejvíce, ať už se to týká vedení dokumentace, formulářů využívaných na jednotlivých odbornostech nebo například postupů při podávání léčiv.
Podílím se také na kontinuálním vzdělávání našich zaměstnanců a na získávání odborných dovedností nelékařských zdravotnických pracovníků. Spolupracuji při tom s náměstkem pro úsek řízení zdravotní péče a se všemi ostatními členy vedení jak v Krajské zdravotní, tak napříč nemocnicemi.
Ve funkci jste od začátku května tohoto roku. S jakými vizemi jste do Krajské zdravotní nastupovala?
Moji hlavní vizí bylo zmíněné sjednocení ošetřovatelské dokumentace. Druhým krokem, který s tím jde ruku v ruce, je zavedení elektronické dokumentace. Sestry by nemusely psát záznamy duplicitně, informace by se daly sdílet napříč jednotlivými odděleními a sestrám by tak ubylo mnoho byrokracie. Ta se v Krajské zdravotní již trochu snížila, ale záměrem je zredukovat ji ještě více, protože rezervy v této oblasti stále jsou. A sestry by velmi ocenily, pokud by měly, byť o jeden, dva papíry, méně než doposud. To je jeden z mých cílů. Další oblastí, na kterou se chci zaměřit, je identifikace pacientů. Elektronizace této oblasti například pomocí QR kódů na náramcích pacientů by přinesla větší komfort jak pacientům, tak opět pomoc personálu při sdílení údajů a informací napříč odděleními. Vše vždy v souladu dle § 65 odst. 2 zákona o zdravotních službách.
Co z vaší pozice vnímáte jako největší problém v rámci nemocnic Krajské zdravotní? Nabízí se pro něj nějaké řešení?
Letitý problém je nedostatek personálu. Nedostatek sester je patrný napříč celou Českou republikou, nevidíme to ale jako problém, se kterým bychom si nevěděli rady. Jedná se o dlouhodobý proces a je třeba dělat patřičné kroky, které profesi všeobecné sestry zatraktivní. Je důležité odstranit staré zažité návyky a zviditelnit, že sestra je cenným partnerem pro lékaře, nikoli jen někdo, kdo vykonává práci, kterou jí lékař zadá. S tím souvisí podle mého názoru i ohodnocení sester. Je třeba zaměřit se zejména na obory, které tíží akutní personální nedostatek. U nás je to třeba interní oddělení, gastroenterologie nebo KAPIM (Klinika anesteziologie, perioperační a intenzivní medicíny, pozn. red.) a podobně. Ale nejen tyto obory je potřeba ohodnocovat, proces však musí být nastaven systémově. Ohodnocování má mít strategii a režim, a zároveň má být prezentovatelné i pro ostatní oddělení. Proč zrovna na jednom oddělení je dané ohodnocení a na druhém oddělení je ohodnocení jiné.
Podle mého názoru je také na místě zaměřit se na otázku výsluhového příspěvku, podobně jako u policistů. Nyní se o tom začíná mluvit, byť možná budou mantinely, za jakého předpokladu lze příspěvek získat, poměrně tvrdě nastavené. Neznám podrobnosti ani časový horizont případného zavedení tohoto návrhu, ale myslím si, že pro absolventy zdravotních škol by vidina takové výsluhy pro setrvání v oboru mohla být velkou motivací. Alespoň na několik let.
Kde vidíte napříč nemocnicemi Krajské zdravotní další prostor pro zlepšení?
Ten vnímám například v péči o naše zaměstnance. To se týká zejména zázemí, šaten nebo denních místností, kde si mohou sestry odpočinout, sdílet informace o pacientech a promluvit s lékařem. Ne ve všech nemocnicích Krajské zdravotní je toto úplně vyhovující. S hlavními sestrami jsme se na tento problém již zaměřily, aby postupně došlo ke zlepšení.
Uvedla jste, že se potýkáte s dlouhodobým personálním nedostatkem. Kolik sester má aktuálně Krajská zdravotní? Jaký podíl z tohoto čísla tvoří ženy?
Krajská zdravotní má aktuálně celkem 3373 sester, z toho 3317 jsou ženy. Celkový počet úvazků je necelých 3320. Každá nemocnice pod Krajskou zdravotní má hlavní sestru, vrchní sestry podle typu oddělení a dále staniční sestry. Ty jsou nejblíž řadovému personálu, tedy sestřičkám v přímé péči, sanitářům a ošetřovatelkám. Tyto pozice jsou stejné napříč všemi nemocnicemi společnosti.
Kolik personálu vám schází, aby počet zdravotních sester byl dostatečný?
Je to přibližně 200 lidí, v různých obdobích se křivka různě snižuje a pak zase zvedá. To se děje v souvislosti s odchody na mateřskou dovolenou, nebo sestra odejde a za dva měsíce přijde jiná. Problém je zejména v nezastupitelnosti sester podle jejich kvalifikací. Když mi bude chybět všeobecná sestra, tak mi ji plně nenahradí praktická. A když mi bude chybět sestra se specializací, tak všeobecná mi ji též plnohodnotně nenahradí. U všeobecných sester je vždy třeba pracovat na tom, aby některá z nich měla motivaci k tomu se vzdělávat, že z ní bude sestra specialistka. Na oddělení, kde máme dostatek praktických sester, tak je motivujeme k tomu, aby šly studovat vysokou školu. Tím po dostudování posílí řadu personálu na vyšší úrovni, co se týká kompetencí a práce podle vyhlášky, kterou sestra může vykonávat. Myslím si, že je potřeba pracovat s personálem daného oddělení na tom, že každý člověk z týmu, co se týká nelékařského personálu, je jeho plnohodnotným členem. Má své kompetence, které je potřeba mu ponechávat a podporovat ho, aby si je udržoval a zdokonaloval. Ať už je to sanitářka, ošetřovatel, praktická sestra, všeobecná, anebo sestra specialistka.
Kde hledáte nové zdravotní sestry? Jaká je procentuální fluktuace tohoto personálu ve vašem zařízení a jaká opatření v této souvislosti podnikáte?
Již řadu let úspěšně funguje stipendijní program Nadačního fondu Krajské zdravotní. Ten formou finančního příspěvku v rozmezí 50.000 až 200.000 korun určeného na úhradu nákladů spojených se studiem podporuje studenty, kteří v budoucnu uzavřou dle smluvních stipendijních podmínek pracovní poměr s Krajskou zdravotní. Smlouva v rámci stipendia se uzavírá na tři roky. Nové pracovníky hledáme ale například i v zahraničí formou oslovení středních škol, vyšších odborných škol nebo lékařských fakult na Slovensku. Spolupracujeme také s Centrem lidských zdrojů Plzeňského kraje, a to v případně ukrajinských pracovníků.
Jedním z motivačních kroků jak zatraktivnit nabídku zaměstnání pro nové zdravotníky, je pomoc novým uchazečům se zajištěním bydlení, které v současné době představuje hlavně pro mladé absolventy značný problém. Proto společnost dlouhodobě usiluje o to, aby nově příchozím zaměstnancům pomohla zajistit vhodnou formu dočasného nebo trvalého bydlení. Velmi dobře funguje spolupráce se zdravotnickými školami, podílíme se na výuce budoucích zdravotníků. Míra fluktuace sester za rok 2021 činí šest procent.
Mohlo by vás zajímat
Jaký je platový průměr vašich sester? Jak se liší platy jednotlivých profilů sester?
Průměrná mzda sestry v Krajské zdravotní za první čtyři měsíce letošního roku dosahuje výšky 50.300 korun. Mzdy se liší podle délky odborné praxe a podle příslušných příplatků na odděleních dle pracovních podmínek. Každá sestra, která vykonává povolání bez odborného dohledu v nepřetržitém provozu má u nás ve mzdovém výměru přiznaný příplatek ve výši 7.500 korun. Pravidla odměňování a přiznávání odměn jsou transparentní, stanovena kolektivní smlouvou Krajské zdravotní.
Nicméně pokud v některých nemocnicích máme problém obsadit určitý typ oddělení, tak je na rozhodnutí zaměstnavatele, že po určitou dobu bude finančně saturovat nějaké oddělení více, než jiné. A jednotlivá oddělení mají jiné benefity a trochu jiné podmínky v tom smyslu, že třeba není oddělení, tak fyzicky náročné, sestra má například na starosti méně pacientů, a podobně.
Zmínila jste fyzickou náročnost. Pokud se nyní přesuneme do oblasti zdravotní problematiky, s jakými profesionálními onemocněními se u zdravotních sester nejčastěji setkáváte?
Nejčastější profesionální nákazou u zdravotníků je onemocnění způsobené Zákožkou svrabovou neboli svrab, dále pak jsou v hojné míře zastoupena iritační či jiné druhy dermatitid.
Změnila toto nějak pandemie? Zanechal covid nějaké zdravotní důsledky u sester, které u některých z nich vedou například k dlouhodobé pracovní neschopnosti?
Ano, covid zcela z profesních onemocnění výše zmíněné vyřadil. V současné postcovidové době je nejčastějším profesním onemocněním, tedy nemocí z povolání, Covid-19.
Často skloňovaným problémem zdravotních sester je poškození zad, tedy onemocnění bederní páteře. Toto bude od nového roku uznávané jako nemoc z povolání. Jak se na tuto problematiku díváte?
Setkala jsem se s případy, kdy sestry nebo sanitářky zůstaly s tímto zdravotním problémem v dlouhodobé pracovní neschopnosti a domnívám se, že mantinely pro uznání tohoto onemocnění jako nemoci z povolání jsou nastaveny správně. Pokud se splní kritéria, která jsou opravdu přísná, je uznání tohoto onemocnění jako nemoci z povolání správným krokem.
Dokážete odhadnout, zda rozhodnutí o uznání onemocnění bederní páteře jako nemoci z povolání bude mít nějaký dopad na nemocnice Krajské zdravotní například po provozní, nebo finanční stránce?
Dopad tohoto rozhodnutí zatím nedokážu predikovat. Ale i kdyby to byla jen třeba dvě procenta sester, tak si umím představit, že budeme mít velký problém. Jednak v plánování směn, zde by se opět projevil problém s nedostatek personálu, a jednak by se dopad projevil na finanční stránce. Myšleno v rámci proplácení přesčasů. Nejsem vůbec schopna odhadnout, jaká by byla míra odškodnění.
Jaké jsou reálné zkušenosti z vašeho pracoviště se zvedáním pacientů?
Osobně zastávám pravidlo, že na každém oddělení, kde je imobilní pacient, nemusí být muž – ať sanitář, nebo všeobecná sestra. I muž má své limity, ať už podle zákoníku práce nebo podle toho, jak je on sám fyzicky zdatný. Důležité je zaměřit se zejména na individuální, precizní zaškolení zaměstnance v tom, jak s pacientem manipulovat. I sama sestra dokáže dát do polohy na boku imobilního pacienta, pokud ví, jak to udělat. Takže pro mě není stěžejní, jestli je ve službě muž nebo není.
Předpokládám, že tato výuka je standardně zabudována v rámci vzdělávání těchto pracovníků.
Určitě se manipulace s pacientem učí na středních školách, ale realita v praxi je pak jiná. Je moc rychlá, je to ukvapené a personál někdy možná opravdu nemá čas přemýšlet nad tím, v jaké poloze má s pacientem manipulovat, aniž by sám sobě ublížil. Ale dokáži si představit, že je spousta situací, kde se na tom dá pracovat.
Je tedy školení tohoto typu součástí přijímacího procesu vašich zaměstnanců?
V rámci adaptačního procesu se zaměřujeme i na správnou manipulaci s pacientem. Informace získá od staniční sestry nebo od sestry na konkrétním oddělení. Ale otázkou je, do jaké míry to má reálný efekt na práci s pacientem. Nicméně je to jeden z bodů, jak lze předcházet onemocnění bederní páteře. Pokud se tyto úkony budou provádět správně, věřím tomu, že procento úrazů bude mnohem nižší. Sama jsem několikrát zažila, že sestra zůstala po manipulaci s pacientem v předklonu a nemohla se narovnat. Ale pokaždé to bylo způsobené nesprávnou manipulací s pacientem, nebyly nedodrženy zásady správné manipulace.
Neslýcháte přesto od vašich zdravotních sester, že by byl muž třeba?
Slýcháme. Problém je v tom, že v naší společnosti pořád panuje názor, že muž je živitelem rodiny. A plat sanitáře není mnohdy na takové výši, jak by si muži a jejich rodiny představovali. U nás jsou sanitáři zařazování do nejvyšší platové třídy a do nejvyššího stupně, tam se tedy dá jít výše jen v rámci osobních příplatků, odměn. Takže kdybychom měli ambici mít třeba 50 procent sanitářů – mužů, tak bychom se museli zaměřit především na finanční problematiku. Což není úplně malá částka. Myslím, že je potřeba v rámci porad se touto problematikou zabývat a na vydefinovaných odděleních posílit zastoupení mužské populace.
Jaký je aktuální podíl mužů z celkového počtu sanitářů Krajské zdravotní?
Celkový podíl sanitářů – mužů je 25 procent. Jsou však oddělení, kde nemáme muže žádného. Sanitáři mají v kompetencích například zajistit hygienu pacienta, je to jedna z nejstěžejnějších činností. Samozřejmě v rámci oddělení na interně se hygieně u imobilních pacientů věnují více, než například na ORL, kde není tak vysoké procento imobilních pacientů. Takže si myslím, že zrovna interní oddělení jsou ta, kde se budeme více věnovat správné manipulaci s imobilním pacientem, respektive jak správně manipulovat s pacienty.
Kromě zmíněného zaškolování by se některým onemocněním dalo jistě předcházet pomocí prevence. Existují ve vašem zařízení nějaké preventivní programy, zaměřené na personál? Mají zaměstnanci dostupnou například psychologickou péči?
V rámci péče o zaměstnance běží program Akce pro podporu zdraví. V rámci všech nemocnic pak běžely akce „Štíhlá nemocnice“, nebo „Pomoc v odvykání kouření“. V září roku 2020 vznikla v Krajské zdravotní psychosociální intervenční služba, takzvané oddělení podpůrné péče, které zahrnuje zdravotnické interventy, zdravotnické PEERy, psychology, kaplany a dobrovolníky. Jejím smyslem je podpora a pomoc zdravotníkům a jejich příbuzným při tíživých životních situacích. Systém psychosociální intervenční podpory podporuje ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Národním centrem ošetřovatelství v Brně. Probíhá vzdělávání v certifikovaných kurzech, aby zájemci, kteří chtějí vykonávat tuto činnost, získali psychosociální intervenční podporu, aby měli speciální vzdělání a mohli být zařazeni do tohoto programu. V rámci Krajské zdravotní máme nastavený počet personálu, který má vzdělání absolvované. Teď budou do programu nově zařazeni další, zájem ze strany personálu narůstá.
Za mě je to velký krok dopředu a hodně to podporuji. I covidová doba nám ukázala, že o personál je potřeba pečovat, aby měl podporu i v této oblasti. Myslím si, že stigma toho, že někdo požádá o psychologickou pomoc, pomalu upadá.
Silvie Purmová
