Více léčiv se stejnou účinnou látkou od různých výrobců, ale také více distributorů. Jedině za těchto podmínek lze dosáhnout efektivní kompetice mezi jednotlivými dodavateli, domnívá se právní zástupce Unie distributorů léčiv Jan Strelička v souvislosti s metodickým doporučením Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) k nákupu léčiv. Navržený tzv. dynamický nákupní systém považuje nicméně za vhodnou, avšak v praxi zřídka využívanou formu zadávání veřejných zakázek na nákup léčiv.
Metodické doporučení pro nákup léčivých přípravků v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek vydal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže po téměř roce příprav a konzultací ve spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv, velkými poskytovateli zdravotní péče a především pak ministerstvem pro místní rozvoj.
Jak Vaše asociace hodnotí doporučení ÚOHS k nákupu léčiv? Jsou podle vás pro praxi přínosná? V čem?
Nákupní dynamický systém je určitě vhodnou formou zadávání veřejných zakázek na nákup léčiv. Umožní zadavatelům realizovat jednotlivé zakázky rychle dle aktuálních potřeb bez složité a opakující se administrace, a to jak na straně zadavatele, tak i na straně dodavatelů. Bohužel v praxi je v současné době nákupní dynamický systém využívám zdravotnickými zařízeními značně omezeně.
Jsou nějaké oblasti, ve kterých spatřujete navrženou metodiku jako nedostatečnou?
Navržená metodika doporučuje pouze formu a způsob, jakým se mají veřejné zakázky realizovat. Je potřeba si uvědomit, že léčiva jsou regulovanou komoditou, a to na dvou úrovních – na úrovni ceny a na úrovni obchodní marže (s tím, že obchodní či distribuční marže může být k dané ceně připočtena distributorem a/nebo lékárnou). Skutečná a efektivní soutěž mezi jednotlivými dodavateli, kteří jsou schopni dodat léčivo s danou účinnou látkou, může probíhat pouze tehdy, pokud je na trhu registrováno více léčiv od různých výrobců se stejnou molekulou účinné látky, a zároveň pokud jsou tato jednotlivá léčiva dodávána více distributory. Jedině takto může soutěž probíhat jak na úrovni soutěže o „výrobní cenu“, tak i na úrovni „obchodní marže“.
Velká část léčiv hrazených ze zdravotního pojištění, která jsou dodávána do nemocnic (více než 35 % ve finančním objemu) jsou však dodávána pouze systémem DTP/DTH (Direct to Pharmacy/ Direct to Hospital, pozn.red.), tedy jediným distributorem – dodavatelem. Zde je tedy soutěž omezena pouze na soutěž mezi výrobci dané molekuly a o distribuční marži se soutěžit nemůže. V případě, že je zakázka vypsána na účinnou látku, kde existuje pouze jeden výrobce, který splňuje podmínky zadávací dokumentace, se může soutěžit pouze o marži. V případě, že je však toto léčivo dodáváno systémem DTP/DTH, neprobíhá dokonce vůbec žádná soutěž, reálně se totiž výběrového řízení může zúčastnit pouze jediný dodavatel (a to sám výrobce, který je zároveň v postavení distributora, nebo jeho exkluzivní distributor). A tento závadný stav soutěží „na oko“ samozřejmě nákupní dynamický systém nevyřeší, ani vyřešit nemůže. Skutečné soutěže může být dosaženo pouze reálnou změnou prostředí, tedy zajištěním vícekanálové distribuce všech léčiv hrazených ze zdravotního pojištění a vytvořením konkurence, která umožní soutěžit alespoň o výši obchodní přirážky i u produktů, které jsou na trhu exkluzivní.
K tomu lze jen připomenout, že stávající zákon o léčivech zavedl tzv. chráněný distribuční systém. V rámci chráněného distribučního systému mají všichni výrobci povinnost dodávat všechna svá léčiva všem kvalifikovaným distributorům, kteří se dobrovolně přihlásili k povinnosti veřejné služby dodat tato léčiva právě i tuzemským zadavatelům veřejných zakázek. Bohužel je však třeba konstatovat, že povinnosti výrobců v rámci chráněného distribučního systému nejsou příslušnými autoritami, především pak SÚKLem, vynucovány. Exkluzivní využívání systému DTP/DTH, které je v rozporu se zákonem o léčivech, pak má za následek právě i vyloučení soutěže o veřejné zakázky na dodávku celé řady léčiv.
-pur-
