Virem opičích neštovic se můžete nakazit bez ohledu na svou sexuální orientaci. Rozhodující je blízkost kontaktu. Spojovat proto tuto infekci pouze s gayi a bisexuálními muži znamená hrubé zkreslení, které navíc může zpomalit odpovídající protiepidemická opatření. Hledat „viníky“ při šíření infekčních chorob vede pouze ke zbytečné stigmatizaci a zvládání situace nijak nepomáhá. Zvlášť když většinová společnost podlehne mylnému dojmu, že jí se infekce vůbec netýká.
Riziko opičích neštovic není omezeno pouze na muže, kteří mají sex s muži (MSM). Riziko je u každého, kdo se dostane do blízkého kontaktu s infekční osobou. Toto stanovisko je součástí oficiálního doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), které se týká gayů, bisexuálů a mužů, jež mají sex s muži. Zásadní je podle WHO pochopit, že i když některé případy opičích neštovic byly spojeny právě s touto skupinou mužů, neznamená to, že pouze oni jsou touto infekcí ohroženi. Právě naopak.
„V zájmu ochrany veřejného zdraví je důležité sledovat všechny možnosti přenosu a současně poskytnout nejvíce ohroženým jedincům potřebné informace, aby mohli co nejlépe chránit sebe i ostatní,“ upozorňuje Srdan Matić, vedoucí kanceláře WHO v České republice a dodává: „Většímu riziku nákazy jsou vystaveni lidé, kteří jsou v úzkém kontaktu s nakaženými, ať už se jedná o zdravotnický personál, členy jedné domácnosti anebo sexuální partnery.“
Pochopit, že rozhodující pro šíření opičích neštovic je blízký kontakt, který může mít mnoho podob, je naprosto zásadní pro komunikaci o této nemoci směrem k laické i odborné veřejnosti. A to platí i pro nastavení konkrétních opatření na poli veřejného zdraví. Zkratka, že opičí neštovice šíří gayové a bisexuálové, je nejen nesprávná, ale navíc i nebezpečná. Přináší s sebou prostor pro vznik a šíření dezinformací i možnou stigmatizaci této komunity. To vše pak jen zhoršuje zvládání situace.
Virům je jedno, jakou má člověk sexualitu
Opičí neštovice nelze automaticky považovat za pohlavně přenosné onemocnění. „Nákaza se přenáší těsným kontaktem s infikovanou osobou nebo předměty, jako je ložní prádlo, ručníky nebo oblečení. Sexuální aktivity většinou těsný kontakt zahrnují, a není tedy překvapením, že při sexu k přenosu infekce dojít může. Protože se ale nejedná o pohlavně přenosné onemocnění, tak například kondom nepředstavuje proti opičím neštovicím dostatečnou ochranu,“ vysvětluje Robert Hejzák, místopředseda České společnosti AIDS pomoc. Tato nezisková organizace se cíleně věnuje smysluplným opatřením na poli ochrany veřejného zdraví a současně komunikaci jak směrem k laické, tak odborné veřejnosti. Současně díky nízkoprahovému přístupu je schopná oslovit i skupiny populace, které často stojí stranou pozornosti.
Podle něj je velmi problematické, pokud se média v souvislosti s opičími neštovicemi soustředí na „hledání senzací“, včetně různých spekulací o intimním životě nakažených. „Úlohou médií by mělo být upozorňovat na fakt, že se virus opičích neštovic může šířit mezi jakoukoli populací. Virům je jedno, jakou má člověk sexualitu. To, že se první případy infekce objevily v MSM komunitě rozhodně neznamená, že se nemůže začít šířit v jiných skupinách. Začíná sezóna letních hudebních festivalů, za pár týdnů se mohou objevit jiná ohniska tohoto onemocnění na zcela jiných místech,“ dodává Hejzák.
Mohlo by vás zajímat
Před vykreslováním mužů, kteří mají sex s muži, jako viníků šíření opičích neštovic, varuje také mezinárodní organizace UNAIDS, kterou zřídilo OSN pro celosvětovou koordinaci programu boje s HIV/AIDS: „UNAIDS vyzývá média, vlády a komunity, aby reagovaly přístupem založeným na důkazech a respektujícím lidská práva, který se vyhýbá stigmatizaci.“ Naopak stigmatizující přístup je to, co nic nepřináší, a pouze celou situaci zhoršuje.
Opičí neštovice jako zdroj dezinformací
Výskyt opičích neštovic je spojen i se vznikem a šíření řady dezinformačních narativů, které prohlubují stigmatizaci jak mužů, majících sex s muži, tak také uprchlíků z Ukrajiny. „Většina článků na dezinformačních webech zmiňuje narativ, podle něhož epidemie opičích neštovic začala přenosem skrze sexuální styk mezi homosexuálními (nebo bisexuálními) muži na dvou rave parties v Belgii a Španělsku. Dalším významným dezinformačním narativem je tvrzení, že nemoc se šíří výhradně intenzivní fyzickou interakcí (čti sexuálním přenosem), a proto se nemoc týká převážně komunity LGBT+ a významně neohrožuje většinovou společnost. Dalšími dezinformačními narativy o opičích neštovicích a LGBT+ komunitě byla nepravdivá tvrzení, že média a elity záměrně cenzurují veškeré informace o tom, že epidemie začala v a kvůli komunitě LGBT+ nebo že gayové jsou vzhledem k vysokému vystavení jiným sexuálním chorobám (kvůli svému životnímu stylu) náchylnější k tomu, aby neštovicím podlehli,“ popisuje Veronika Krátká Špalková, analytička bezpečnostního centra Evropské hodnoty.
Z celkem 157 článků, které se na dezinformačních webech k opičím neštovicím objevily, pouze v 16 článcích byla zmíněna komunita LGBT+ nebo sex mezi muži. „Na sledovaných webech se mimo jiné objevovali také dezinformační narativy, které spojovaly opičí neštovice s uprchlíky z Ukrajiny a lidmi afrického původu, s konspiračními teoriemi o tajných biolaboratořích na Ukrajině nebo narativy, které popisovaly opičí neštovice jako spiknutí globálních elit (např. Billa Gatese) za účelem nastolení světové nadvlády globalistů, že opičí neštovice jsou novým covidem-19, že jsou způsobeny vakcínami, že se jedná o hoax a další,“ dodává Krátká Špalková s tím, že „vzhledem k tomu, že významná část české dezinformační scény vychází z národně konzervativních pozic, lze očekávat, že se dezinformační narativy spojující opičí neštovice s komunitou LGBT+ budou šířit i nadále“. „Budou však sdílet prostor s dalšími narativy, včetně těch, které spojují opičí neštovice s válečnými uprchlíky z Ukrajiny a Ukrajinou obecně, u nichž lze vzhledem k probíhající ruské invazi do Ukrajiny počítat s nárůstem,“ shrnuje.
Hledání „viníků“ ničemu nepomáhá, pouze brání zvládání situace
„Stigma a obviňování nabourávají důvěru i kapacity účinně reagovat během epidemií, jako je tato,“ varuje Matthew Kavanagh, zástupce ředitele UNAIDS. „Zkušenosti ukazují, že stigmatizující rétorika může znemožnit rychle reagovat způsoby založenými na důkazech. Místo toho roztáčí spirálu strachu, rostou bariéry pro vyhledání odborné pomoci, brání se úsilí identifikovat jednotlivé případy a dochází k podpoře neúčinných represivních opatření,“ dodává s tím, že opičí neštovice mohou skutečně postihnout úplně kohokoliv.
Nesmyslnou stigmatizaci směrem k mužům, kteří mají sex s muži, odmítá také WHO. „Stigmatizaci kohokoliv kvůli jakékoliv nemoci je nepřijatelná. Každý, kdo má blízký fyzický kontakt s osobou nakaženou opičím neštovicemi, je sám ohrožen infekcí, bez ohledu na to, co dělá nebo s kým se rozhodne mít sex. Stigmatizace situaci pouze zhoršuje,“ zdůrazňuje Srdan Matić s tím, že odpovídající reakcí, ať již na úrovni jednotlivých zdravotníků, tak celého zdravotnického systému, má být podpora pro všechny, kdo se nakazí nebo se o nemocné starají.
Názorným příkladem toho, jaké negativní dopady má stigmatizace určité skupiny v souvislosti se šířením infekčních chorob, je vývoj vnímaní problematiky HIV/AIDS. „Když se před 40 lety objevil virus HIV, média rychle vytvořila zkratku o nemoci gayů. Stigma spojené s gay komunitou se pak rychle přeneslo na lidí žijící s HIV a ve svém důsledku jen zpomalilo reakci vlád a veřejného sektoru na toto nové virové onemocnění. HIV infekce se přitom velmi rychle rozšířila do heterosexuální populace, která dnes celosvětově tvoří většinu všech případů,“ vysvětluje Hejzák s tím, že podobně bulvárně stigmatizující zprávy o tom, že za šíření určité infekce, která se šíří i jinak než pohlavním stykem, může určité sexuální chování, jsou nebezpečně stigmatizující. „Stigmatizace škodí veřejnému zdraví – v lidech vytváří pocit falešné jistoty, že „mě se tohle netýká“. Opak je pravdou,“ dodává.
Před negativními dopady stigmatizace varuje také profesor Andrew Lee, který se na britské University of Sheffield věnuje oblasti veřejného zdraví. Ve svém článku pro The Conversation popisuje, že stigmatizace gayů a bisexuálních mužů v souvislosti s HIV/AIDS vedla jak ke zhoršení jejich duševního zdraví, tak k problémům v oblasti sociálních i sexuálních vztahů a společenskému vyloučení. To se pak v konečném důsledku negativně promítlo i do jejich chování ve vztahu k vlastnímu zdraví. Současně zásadně klesla jejich ochota sdílet informace o jejich kontaktech, což stěžovalo dohledávání ohnisek infekce a jejich zvládání. Jednoduše řešeno v důsledku stigmatizace vyhledávali zdravotní péči pozdě, což ohrožovalo jak je samotné, tak celou společnost.
Poučením z toho, čím společnost i zdravotnictví prošly při řešení HIV/AIDS, by tak měla být otevřená komunikace vycházející z ověřených zdrojů informací, která pomůže zmírnit obavy veřejnosti. „To, že zatím velký podíl případů tvoří muži, kteří mají sex s muži, odráží jejich sociální chování. Stejně tak k propuknutí infekce mohlo dojít ve společenství heterosexuálních přátel, ve sportovním týmu nebo v jiných společenských skupinách. Neslo by to ale také vysoké riziko stigmatu?“ ptá se profesor Lee. „Dalším nebezpečím nesprávného zobrazování opičích neštovic jako jevu, který postihuje pouze muže, kteří mají sex s muži, je, že si ostatní neuvědomí, že jsou také ohroženi – například členové domácnosti – a nebudou se chránit,“ doplňuje. Tím nejlepším, co můžeme proti šíření opičích neštovic dělat, je včas identifikovat nakažené, zajistit jim karanténu a současně chránit jejich blízké kontakty. „Jak velmi dobře víme díky našim zkušenostem s HIV/AIDS, stigma tomu moc nepomůže,“ uzavírá Lee.
Ludmila Hamplová
